Mí černovlasí bratři
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29291/bmid_mi-cernovlasi-bratri-hXn-29291.jpg
4
130
130
Soubor šesti na sebe navazujících povídek ze života 16letého chlapce Michaela v době okupace Československa, který zažívá hrůzy nacistické zvůle, jež jej připraví o židovské kamarády. Michael tu vzpomíná na své tři nejlepší kamarády, židovské chlapce, kteří s ním až do tragického roku 1938 chodili do školy. Společně sní o tom, jak po ukončení školy budou cestovat. Do jejich plánů patří i sen o cestě do Palestiny, který trvá až do okamžiku odsunu židovských rodin do koncentračního tábora.... celý text
Přidat komentář
Pocity marnosti neopustily ani tuto knihu, která následovala po prvním zjevení autora v podobě Pana Theodora Mundstocka. Trochu jiný pohled očima Fukse, který k nám promlouvá svým alter ego, chlapcem Michaelem F., jenž velmi cítí se svými židovskými kamarády. Stalo se to stejné opravdu přímo za války Fuksovi, nebo jen zčásti? To nikdo neví, ale víme, že sám měl strach, aby nebyl do koncentráku poslán, takže jeho zármutek nad vyhaslými hvězdami Židů byl opravdový.
A smutek byl žlutý a šesticípý jako Davidova hvězda.
Silné příběhy vyprávěné třináctiletým Michaelem o svých židovských spolužácích. O smutku, který je žlutý a šesticípý jako Davidova hvězda.....
Z knihy je silně cítit tlak bezmoci a nacistické zvůle, tak jak působila na velice citlivého Michaela a jeho kamarády a blízké, přičemž každá z kapitol („povídek“) má jinou úroveň i formu tohoto tlaku. Vžijete-li se do toho 13-16letého kluka, někdy nemůžete při čtení ani dýchat.
---
„Kchony mi ukazoval album s fotografiemi ze světa. Ukazoval na ty, kam by rád jel. Ukazoval na všechny, protože by rád jel všude.“
Kniha je zvláštní. Nevyvolala ve mně takový pocit smutku, nespravedlnosti a hořké marnosti jako například Pan Theodor Mundstock. Beznaděj - to je esenciální téma knihy. Beznaděj, jejíž krátké přerušení komickou situací či scénkou vás donutí se nahlas zasmát. A to snad hodnotím na knize nejkladněji, tragikomický kontrast vedoucí až do absurdna.
Na začátku obyčejný začátek nového školního roku, těšení na kamarády a sdílení prázdninových zážitků. Jenže je školní rok 1938/1939 a kamarádi mají tmavé vlasy. A nový učitel zeměpisu má zvláštní otázky a dovede drtit nejednu nejistou dospívající chlapeckou duši. Uplyne nějaký ten rok a Michalovi kamarádi postupně mizí ze školy i z jeho života, bez ohledu na jejich sny a naděje. Narůstá zlo všeobecné i to konkrétní zosobněné fanatickým učitelem.
Je hodně smutné, když všechna protižidovská nařízení se týkají i dětí... Když se k tomu přidá tyranizující psychopatický profesor zeměpisu a jeho pokřivený charakter, je vystaráno. Je to příběh chlapce, který zažívá dusnou atmosféru doby jak doma, tak ve škole...
Opakující se motto - "smutek je žlutý a šesticípý jako Davidova hvězda" je hrozivým svědectvím o době nacistické zvůle, o trýznivých pocitech vypravěče - v té době žáka žáka školy, a hlavně tragických osudech spolužáků vypravěče, kteří z jeho života, nikoliv však proto, že by snad sami chtěli, postupně zmizeli díky nenávistné ideologii, která zamořila Evropu...
Kniha mě moc nezaujala, alespoň jsem si dokázala představit, jak se mohl cítit 16cti letý kluk v období, ve kterém se příběh odehrával. :)
Nástup zla, znázorněný šíleným učitelem zeměpisu, viděný očima dospívajícího chlapce jehož smutek je žlutý a šesticípý jako Davidva hvězda...
60%
Na knihu Mí černovlasí bratři volně navazuje kniha Variace pro temnou strunu. Bohužel jsem knihy četl v opačném pořadí, než by bylo vhodné, a tak vše důležité jsem už vlastně jednou četl dříve.
Krásný a strašlivý příběh nejednou, plný ukrutností. Psáno z pohledu dítětě. Když jsem to četl měl jsem slzy v očích a to se mi normálně nestává.
Část díla
Dívka ze Safedu
1964
Katzovy cypřiše a hvězdy
1964
Kchonyho cesta do světa
1964
Koruna pro Arnsteina
1964
Nedohořelá svíčka
1964
Autorovy další knížky
| 2017 | Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Dost mi to připomínalo variaci pro temnou strunu. Vlastně netuším, jestli je lepší přečíst si prvně variaci, nebo tadyhle bratry. Nejsem moc mazanej a kličkuju mezi stránkama jako Janek.
Je to smutný, jak ta šesticípá hvězda. Chodíme na gympl a fašismus se nenápadně rozlejzá jako plíseň u nás v obýváku a najednou to v Praze rozbalí, jako plíseň u nás ve sklepě. Tý ovšem plíseň na hermelínu nesahá ani po prsty na nohou.
Spolužáci a kamarádi trošku řídnou, což tomu jednomu chlapci nedělá úplně veselý chvilky. Zkoušení ze zeměpisu bylo úplně nämlich to samý, jako u nás o elektronice. Nikdo nevěděl co má říct, protože za cokoli byla koule. U nás aspoň nebyla válka. Učitel zeměpisu to rozjíždí na duševní zdraví, skoro jako pan Kopfrkingl. Listuješ stránkama a jedeš vozejčkem horský dráhy bez údržby a ke konci tě vyklopí z poslední zatáčky přímo do odkalovací nádrže.
Dlouhý to bylo akorát a četlo se to mnohem líp, než ta variace pro temnou strunu. Strašně mi škubalo v koutku z toho, že je možný, aby se děly takový svinstva. A taky mi běhal mnohem víc mráz po zádech, než u variace. Sice to bylo k zblití, ale jsem rád, že si pan Fuks dal tu práci a sepsal to. Hergot, mám v tom trochu bordel, že teď ani nevím, jestli ten zeměpis nebyl v tý variaci.