Miami Blues

14.10.2024

Charles Willeford dosahuje v jistých kruzích pověst spisovatele kultovního a jeho kniha Miami Blues je o hodně věcech, ale NENÍ DETEKTIVKA. S trochou nepřesnosti bychom ji zařadit po boku děl Elmora Leonarda (když přidáme na autorské zlomylsnosti a odečteme Floridu) nebo Carla Hiaasena (když necháme Floridu a odečteme to, čemu se dá říkat humor) - tedy téměř neuvěřitelné příběhy osob na straně nebo na hranici zákona jejichž osudy se navzájem proplétají, brilantní a hlavně zajímavé dialogy, drsný humor, prapodivné vztahy mezi protagonisty a nezbytné násilí.
Zlou službu udělalo této knize nakladatelství MOBA neboť obálka s polonahým modelem má s obsahem společného málo asi tolik co Petr Fiala se sebekritikou. Snad i díky obálkou vzbuzenému očekávání jsou zdejší komentáře většinou mimo mísu.
Miami Blues je skvělý zástupce svého žánru, podle mě předčí většinu u nás vydaných Leonardovek i Hiaasenovek (těch bez Micka Stranahana).
Na knihu mě upozornil podcast Rudá žeň pánů Kopřivy a Pavlovského. Kdo má uši k slyšení, slyš!

Nevím, co si o tom myslet, vypadá to jako parodie na detektivku. Protrpěla jsem to a na konci už jsem přeskakovala. Byla to strašná debilita úplně o ničem.

31.01.2021

Knížku jsem dostala zadarmo k nákupu a rozhodně není něčím, co bych si pořídila sama. Nicméně přečetla jsem a znovu se k ní vracet nebudu. Ač není zle napsaná, příběh je děsný jako i většina postav. To jediné kladné je, že se knížka dá přečíst opravdu rychle a ani k tomu nepotřebujete zapínat mozek.

Výtečný román? Tak to ani omylem! Tohle nikdy nemělo spatřit světlo knižního světa.

04.09.2020

Knihu jsem dostala zadarmo a sama bych si ji, ač detektivky čtu často a ráda, nejspíš nekoupila. Možná to bylo těmi osmdesátými léty, ale nepřišli mi zajímaví ani hlavní psychouš, ani hlavní detektiv. Příběh byl takový ehm. Za chvíli nebudu vědět, že jsem to četla.

29.05.2020

Ačkoliv román Miami Blues začíná svižně, brzy mi došlo, že ze zápletky nic nebude. Ono se tu sice pořád něco odehrává, ale postavám v důsledku o nic nejde, citelně jim chybí motivace i elán, takže namísto konkrétního dějového oblouku sledujeme pouze nepříjemný vývoj událostí. Urychlená eskalace na posledních stranách pak působí dojmem, že Charlesu Willefordovi došla trpělivost, než že by měl od začátku vše pečlivě promyšleno. Jinou věcí je morální rozporuplnost hlavních postav. Detektiv je vlastně docela lúzr, gangster hajzl par excellence, a nepříliš chytrá dívčina je tu evidentně jenom do počtu. Až jsem měl docela problém komukoliv držet palce. Ovšem sympatický mi byl styl vyprávění, který se pohybuje na rozhraní mezi thrillerem a groteskou. Člověk se neubrání úsměvu nad absurditou některých situací, stejně jako nad přehnanou brutalitou, jež je občas provází. Rozhodně nic pro citlivější povahy. V rámci autorova renomé jsem ale čekal trochu víc než nevýraznou historku z podsvětí.

10.03.2020

Začátek byl fajn. Dost mi vadil vztah mezi Susie a Fredym. Příběh nebyl zajímavý a ke konci mi to připadalo, že se autor rozmyslel a potřeboval narychlo knížku ukončit. Čekala jsem něco jiného.

17.01.2020

Tak nevím, zaujal mne začátek (skoro to vypadalo i na nějaké trochu absurdní vtipkování), ale četla jsem stále nějak pomaleji a pomaleji, jak mi byli čím dál nepříjemnější hlavní hrdinové (folie à deux - zlodějský vrah a infantilní prostitutka) a se zápletkou se nehnulo. Ve třetině už jsem věděla, že mne nebaví s tím trávit déle čas a čekat, co/zda se z toho (něco) vyvrbí - odkládám.
Jak je ta připomínka 80. let vzdálená dnešku - kouřilo se všude, i v letadle...

31.12.2019

Pro mě to byl krok vzad, takhle si rozhodně nepředstavuju dobrou detektivku, respektive detektivku jako takovou. Nějak jsem nepostřehla, že by někdo něco vyšetřoval; vraždy i krádeže byly plynule servírovány jako jednotlivé chody. Junior byl skutečně psychopat - špatný kluk je zajímavý eufemismus. Na letišti jsem ho ještě chápala (i když "teřichův" závěr ohledně úmrtí byl opravdu nestandardní), ale téměř všechna jeho další aktivita mě víc a víc odrazovala od jakýchkoli sympatií. Ale možná jsem jen nepochopila nadsázku . . .
Hvězdičku ponechávám za páně Turnerovu přednášku na téma haiku, ta se mi opravdu líbila.

03.12.2015

Výtečný román proslulého autora - tak toto můžu jen potvrdit. Knížka je pro mě velké překvapení, ani chvilku nenudila. Výborně napsané postavy, především dvojka Freddy a Susan stojí za to. On, bezskrupulózní darebák ochotný kdykoli kohokoliv okrást, smířený s tím, že stejně zase skončí v base a ona, hloupoučká šlapka plnící bez řečí jeho příkazy, která původně přijela do Miami kvůli potratu dítěte, které čekala s vlastním bratrem. Tomu Freddy na letišti zlomí prst a on z následného šoku zemře. Zkrátka, prima čtení.

30.09.2015

Tak tahle knížka mi opravdu sedla. Originál je napsán v nekorektních 80. letech, což znamená, že se v něm mluví "na plnou hubu" bez zbytečných omáček - paráda.

Kdyby pan autor ještě žil, myslím, že by z něho byla hvězda první velikosti.

Věřím, že se českého překladu dočkají i další tituly pana Willeforda.