Migrace a nesnášenlivost / Věčný fašismus
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/438015/bmid_migrace-a-nesnasenlivost-WQ4-438015.jpg
4
44
44
Svazek z pera Umberta Eca zahrnuje dvě autorovy práce: Migrace a nesnášenlivost a Věčný fašismus. V první z uvedených prací najdeme část Ecovy přednášky přednesené v rámci sympozia uspořádaného ve Valencii na téma perspektivy třetího tisíciletí, dále úvod k Mezinárodnímu fóru o nesnášenlivosti uspořádaného v Paříži, část proslovu na univerzitě v Nijmegenu a úvod k antologii textů o reciproční antropologii, uveřejněné v Paříži. Všechny tyto texty se nesou v duchu autorova přesvědčení, že zvítězit nad rasismem znamená pochopit a přijmout odlišnost toho druhého. Ve druhé uvedené práci si autor všímá fašismu přežívajícího v nových formách dodnes.... celý text
Literatura naučná Politologie, mezinárodní vztahy Sociologie, společnost
Vydáno: 2021 , ArgoOriginální název:
Migrazioni e intolleranza / Il fascismo eterno, 2019
více info...
Přidat komentář
Táto útla kniha nie je žiadnou rozsiahlou či ucelenou štúdiou, ale "len" súborom niekoľkých textov, prejavov a prednášok Umberta Eca. Napriek tomu možno na niekoľkých stranách nájsť jednoduché a trefné postrehy na pomerne komplikované problémy, ktoré súvisia so stretom kultúr, (i)migráciou, neznášanlivosťou a rasizmom. Tejto problematike sa venuje prvá časť knihy.
"Vzájemné porozumění mezi odlišnými kulturami tedy neznamená odhadnout to, čeho by se každá z nich musela vzdát, aby byly nakonec všechny stejné, nýbrž vzájemně dobře pochopit to, co nás odděluje, a akceptovat naši odlišnost."
Vrcholom je však záver druhej časti knihy, kde prostredníctvom 14 bodov Eco identifikuje hlavné charakteristiky "ur-fašizmu". To je synonymum večného fašizmu, flexibilného a nebezpečného režimu, ktorý sa v obmenách vyskytuje naprieč dekádami v rôznych častiach sveta:
1. Kult tradície.
2. Odmietanie modernizmu, iracionalizmus.
3. Podozrievavosť voči intelektuálom.
4. Nesúhlas ako zrada režimu.
5. Xenofóbia.
6. Oslovovanie frustrovanej strednej triedy.
7. Obsesia sprisahaneckými teóriami pri podnecovaní xenofóbie.
8. Pocit poníženia okázalým bohatstvom a silou nepriateľa, ktorého možno poraziť.
9. Život pre boj a odmietnutie pacifizmu.
10. Elitárstvo.
11. Kult heroizmu.
12. Machizmus a myzogýnia.
13. Kvalitatívny populizmus, ľud ako jednoliata entita bez práv indivídua.
14. Newspeak.
Ako skríningový senzor na potenciálne nebezpečné partaje a indivíduá, ktoré sa aj v súčasnosti potulujú verejným priestorom celkom prínosné...
Autor tendenčně míchá jablka s hruškami, ale je tam alespoň nějaká snaha. Škoda, že knihu nedokázal ani napsat a jen ji poskládal z přednášek.
Ide o prepis prednášok a tomu odpovedá jednoduchosť textu. Témy by zasluhovali omnoho väčšiu pozornosť, ktorá by kládla dôraz na dôsledky opísaného chorého zmýšľania, pretožeto by to možno mnohým otvorilo oči. Ak poznáte kontext súčasnej politickej sitácie na Slovensku, potom je vám jasné, že to, čo sa tam deje, napĺňa až príliš veľa znakov fašismu, ktoré Eco v prednáške stručne zhrnul…
Já mám Eca rád. Kyvadlo, Hřbitov, Růže. Teď Růže podruhé. K tomu občas nějaká ta poznámka bez kontextu a všechno mě to hodně baví. Když máme něco rádi, jsme buď příliš kritičtí, nebo přehnaně nekritičtí. Což jsem já. Ale pokusím se no, alespoň u Věčného fašismu.
Migraci a nesnášenlivosti v podstatě není co vytknout. Jedná se o střízlivé a smírčí postoje, se kterými v zásadě nelze moc polemizovat, nepatříte-li k vymírajícímu druhu – rasistům. Eco byl podstatou postmodernista a nelze mu to odpárat. I zde je to patrné – odmítá násilné přibližování a vyzívá k dialogu a pochopení odlišností – jejich přijetí, pochopení. Či jinak řečeno, odmítá imperialismus, či kolonialismus a vyzývá ke globalizaci. Ještě lépe – než někoho zmlátíte za to, že je trošičku jiný, nebo se ho pokusíte danou věc odnaučit, coby mentor jej převzdělat, zeptejte se nejdřív proč to dělá a pokuste se mu porozumět. Máte něco proti této tezi? Pak brzy vymřete a v zásadě se po vás nikomu nebude stýskat, sorry jako. Problematický není, myslím, ani jeden ze zařazených textů.
Horší to je s fašismem. Aby bylo jasno, já souhlasím vlastně úplně se vším co Eco řekl a nemyslím si, že by některý ze čtrnácti bodů neseděl. Ale… víte jak, napsal to pro ty blbce Američany, takže…. Jaj, pardon, to mi ulítlo. Ale ne, vážně, jedná se o příliš jednoduchý text, jehož obsah by chtěl rozpracovat poněkud šířeji empiricky i teoreticky. Eco se snaží konkrétní body zařadit do kontextu, ale nestačí to, však je to dohromady vměstnané na kolik, šest stránek? Takto konstruované body by vskutku mohly být problematické tak, jak níže píše „Mordeith“, který, promiňte mi to, fašista (v koutku duše, trošililinku) asi bude, a který si účet založil jen aby mohl projevit své nepochopení Ecova textu – lze je aplikovat na všechno. Tradičně poukažme na antiintelektualismus, pravda, bude typický spíše pro pravicové ideologie, ačkoliv ani levicové se mu nevyhnou a dnes už neexistuje snad ani jedna jediná skupina, která by k němu netíhla. Sakra, postmoderna je v jistém smyslu nejvíce antiintelektualistická. Tradicionalismus je důležitý například pro právo jako celek, je proto právo, respektive právníci, kteří zpravidla taktéž tíhnou spíše k tradicionalismu, fašistické? No sotva a Eco to ani netvrdí, ale při… neopatrném, nedostatečně jemném zacházení, se tyto, vskutku slavné, body mohou poněkud… zvrtnout. Čili pozor, jedná se o citlivý nástroj, na který se musí opatrně.
Mimochodem, při čtení knihy jsem si nemohl nevzpomenout na jeden text od Slavoje Žižka. Konkrétně při níže Jackjellym citované zmínce o slepcích. Výrok, parafrázuji, v zásadě říkal, že levičáci svou snahou exkulpovat, obhajovat islámské teroristy vlastně ponižují muslimy jako celek tím, že jim odepírají i základní možnost rozhodnout se spáchat naprosto odpornou sviňárnu a místo toho o nich říkají, že jsou prostě chudinci hloupoučcí. To je, myslím, trefné.
Umět přijmout odlišnost jiného je zásadní věc.
Když připluli zdecimovaní Evropané do Severní Ameriky, Indiáni přijmuli jejich odlišnost, nakrmili je kukuřicí a krocanama a pomohli jim přežít.
Ten slavný den, Den díkůvzdání, je dodnes významný státní svátek.
( Jestli slavěj i Indiáni, to bych si netroufla odhadovat. Možná se najdou i takoví, kteří litují, že tenkrát té návštěvě z Evropy nevzali skalpy. )
Výtahy z Ecových přednášek na téma migrace, nesnášenlivost a fašismus mě zaujaly a musím podotknout, že se s naprostou většinou názorů s autorem ztotožňuji. Velmi trefně zhodnotil knihu v prvním komentáři Jackjelly. Poslední roky mám velké obavy z toho, aby se přílišná "korektnost" neobrátila proti zdravému rozumu, protože už teď můžeme sledovat, že některé věci, které se dějí, jsou opravdu postavené na hlavu - člověku zůstává rozum stát a bojí se něco říct, právě proto, že by byl označen za fašistu.
každý čtenář musí mít na paměti dobu a kontext, kdy a za jakým účelem eseje/přednášky vznikly - a o to mj. více vystoupí Ecova nadčasovost, např. jednoduše vyjádřené přesvědčení, abychom sami sebe ani jiné nepřesvědčovali o tom, že odlišnosti mezi námi nebo různými kulturami atd. neexistují, a místo toho se rozdílům snažili porozumět a pak je přijmout (což ještě neznamená, že s nimi musíme souhlasit nebo je prosazovat, ale spíše tolerovat)
Za mě hrůza. Velmi nekorektní a nekritický přístup plný předsudků. V podstatě by se vyznění knihy dalo shrnout takto: "Cokoliv nemám rád, je fašismus." Problematiku vůbec nezkoumá a nezajímá se o postoje druhé strany. Přistupuje k tomu jako drtivá většina pseudohumanistů s předsudky. Třeba ty "znaky fašismus", které vypíchnul předešlý diskutující. "Odmítání modernismu. Co je moderní, je totiž nutně zlé" tak s takovým přístupem jsem se nikde nesetkal. Spíše s opakem, že co je moderní, je automaticky dobré a správné. Svého času byly moderními myšlenkami i komunismus s fašismem. Prostě změna může být k lepšímu, ale i k horšímu a je třeba kriticky hodnotit, která je která. A Eco k tomu přistupuje stylem: "Někdo kritizuje NĚCO moderního? Tak je to fašista a myslí si, že VŠECHNO moderní je automaticky špatné. Jo a taky chce stavět koncentráky." (parafrázuji vyznění) K pojmu xenofobie přistupuje jako každý pseudohumanista, označí za ni cokoliv, co se mu nelíbí. Nechceš přijímat migranty, tak jsi xenofob. Což je špatně. Chránit si své není projevem xenofobie, ale projev lidské přirozenosti a je to zcela logická a správná věc. Xenofob by se projevil tak, že by chtěl zlikvidovat cizince v jejich zemích, aby vůbec nebyli.
Ohledně tématu migrace se vyjadřovat nebudu. O tom zde už skvěle píše Jackjelly.
K tématu nenávisti zmíním jen to, jak je zvláštní, že nenávist je založená především na drobných rozdílech. Nikoli na zásadních odlišnostech. Copak už jste někdy slyšeli, že by někdo vyjadřoval svou nenávist vůči Eskymákům nebo Aborigincům? Spíše se střetnete s nenávistí hrdého Moravana namířené proti blbému Pražákovi.
Avšak co považuji za důležité zde více rozvést, se týká právě tzv. ur-fašismu neboli věčnému fašismu.
Na základě pronikavé historické analýzy různých fašistických režimů dochází Eco k závěru, že oproti nacismu je fašismus mnohem fluidnější a přizpůsobivější termín - proto existence mnoha fašismů. Všechny však vykazují určité znaky, které zde Eco popisuje (je jich 14) a z nichž mrazí. Některé zde stručně zmíním.
Velmi silný tradicionalismus. Odmítání modernismu. Co je moderní, je totiž nutně zlé, jelikož to jde proti dobré tradici. Nesouhlas s různorodostí. Jediným privilegiem jedince bez společenské identity je to, co je společné všem - fakt, že se narodili ve stejném státě. Velmi silný nacionalismus podpořen xenofobií a velkými konspiracemi, jelikož nás „oni“ ohrožují. Odmítání pacifismu, jelikož život je permanentní boj. Odmítání rozvažování nad činem. Čin je totiž krásný sám o sobě a přemýšlení je formou kastrace. Odpor k intelektuálům (kteří za každého fašistického režimu byli první umlčováni). Hojné používání výrazů jako „intelektuálské svině“ či „univerzity jsou doupata komunismu“.
Nepřipomínají vám tyto znaky něco?
Myslím, že tato kniha vyšla u nás v téměř ideálním načasování. Všechna tři témata jsou více než aktuální v dnešní době rozhádané společnosti a Eco celkem srozumitelně dovozuje jejich propojenost.
Já se současně shoduji s jeho, pro někoho pesimistickým, pro jiného realistickým, pohledem na "současný" fenomén migrace, který vlastně není nijak nový a je součástí lidstva od pradávna. Přináší pozitivní i negativní důsledky a boj proti ní je něco na způsob boje proti přírodě. Občas se vyhraje dílčí "bitva, ale samotnou "válku" vyhrát nelze. Eco, stejně jako já, vidí cestu v toleranci a v pochopení odlišností, které mohou žít vedle sebe. I když se to zdá nemožné, historie lidstva ukazuje pravý opak. S vědomím skutečnosti, jak složité a krvavé to z hlediska individuálního vnímání historie bylo.
Věčný fašismus jsem četl již dříve a je pro mě zjednodušeným a přesným popisem toho, co za fašistické tendence považuji i já. Jednotlivé prvky jsou vlastně přirozenou součástí část lidské existence odkazující k animálních reflexům každého člověka. A moderní civilizace je pro mě systém, který se snaží tyto prvky lidského chování potlačit pomocí zákonů, morálky a vědomí lidské sounáležitosti.
Na závěr citace, která v sobě zahrnuje ono riziko "fašismu naruby", současně jde proti skutečné toleranci a představuje jen nesnášenlivost s opačným znaménkem.
"Vzpomeňte si na fenomén politické korektnosti, "political correctness", v Americe. Vznikl s úmyslem propagovat toleranci a uznání jakýchkoli náboženských, rasových a sexuálních rozdílů, a přece se z něj stává nová forma fundamentalismu, jež téměř rituálním způsobem postihuje každodenní mluvu a pracuje s doslovností na úkor důvtipu a tak může dokonce docházet k diskriminaci slepců jenom proto, že se takovým lidem musí ohleduplně říkat ,nevidomí", a především k diskriminaci těch, kteří se neřídí pravidly politické korektnosti.
Štítky knihy
fašismus rasismus tolerance migrace
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Krásně rozebrané charakteristiky fašismu plus se mi moc líbila kapitola "Nový Nimejgenský mír" - potřebuji si uvědomit, v čem spočívá moje evropanství a tahle kapitola může být první vlaštovkou.