Mihotání: Na konci Grónska
Ilona Wiśniewska
Nejsevernější osídlená oblast Grónska. Pár desítek obyvatel, kteří dokáží přežívat v drsných podmínkách. Jejich počet stále klesá. Zato stoupá počet novinářů, kteří sem jezdí sledovat globální oteplování a tání ledovce. Ovšem pro Ilonu Wiśniewskou je sever domov i hlavní reportérské téma, kterému už věnovala několik knih. Teď se na tři měsíce vydala do grónských osad Siorapaluk a Qaanaaq, kam je v zimě možné se dostat jen letadlem a v létě dvakrát přijede loď se zásobami. Přežití zajišťuje lov medvědů a tuleňů – na tom nic nezměnilo ani to, že nejseverněji sídlící původní obyvatelé, Inuité, čelili stejnému tlaku jako další podobná společenství na celém světě. Ačkoli se od nich dobyvatelé pólu učili, jak fungovat v ledové zemi, pro jejich odlišné zvyky a myšlenkový svět měli málo pochopení. Grónsko je součástí Dánského království a probíhaly i asimilační pokusy udělat z místních dětí „malé Dány“. V posledních desetiletích letech je země stále nezávislejší, ale řada problémů se táhne z minulosti až dodnes. Ilona Wiśniewska, která do grónských osad jezdí s otevřeností a pokorou, dokázala do místní komunity zapadnout a popsat běžný život a starosti – i mihotání hvězd na sněhu.... celý text
Literatura faktu Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2024 , AbsyntOriginální název:
Migot: Z krańca Grenlandii, 2022
více info...
Přidat komentář
Reportáž z konce světa. Obrázky z života lidí, kteří chtějí žít svým způsobem života, ale moderní svět je válcuje, i když vlastně jen "mimochodem". Obyvatelé a poslední lovci severního Grónska jsou totiž všem ukradení. Američané nechali na místě jaderné znečištění, Dánové koloniální minulost, někteří polární badatelé nemanželské a zapřené děti. Lov je omezovaný kvótami, jiná obživa takřka neexistuje...Přesto není knížka depresivní, ukazuje jiné způsoby života, jiné pohledy na život a smrt. Příklad citlivé a empatické reportáže (nebo etnografie) autorky Wisniewské. Nesmírně zajímavé čtení, nejen pro antropology.
Autorovy další knížky
2021 | Biele: Ľadový ostrov Špicbergy |
2024 | Mihotání: Na konci Grónska |
2024 | Ľad: Z grónskeho ostrova |
Mihotání je druhou z knih Ilony Wiśniewsky, kterou jsem nyní otevřela. A s překvapením musím podotknout, že každá je jiná. Trošku jsem se obávala, že se budou informace, které reportérka střádá opakovat, ale není to tak. Ľad a Mihotání se nereplikují, ale doplňují. Mihotání je surové, citově ploché a mrazivé. Pro milovníky zvířat vyloženě asi nevhodné. Nechci tím jednoznačně říct, že já zvířata nemiluji, ale respektuji vzorce chování, které jsou pro národ, jehož se týkají obvyklé, ač se nemusí zdát košer. Drsné prostředí sentimentalitu neodpouští a Grónsko je tím pravým příkladem. Reportérka se pohybuje okolo Baffinova zálivu ve společnosti nejsevernější komunity Grónska a postupně čtenáře seznamuje s jejich vlastním způsobem života. Života, kterému leckdo nemůže rozumět. Života, který je závislý na živých zdrojích, nikoliv na plné pulty potravin. Ono je nádherné jít a vygooglovat si Grónsko. Fotky, které nás zaplaví jsou panoramatické, panenské a vybízejí k probádání dané země. Ale v kontextu autorčina svědectví se za tímto pozlátkem skrývá těžký život, který mnohdy postrádá smysl. I takové může být poznání… Tak proč se vrací do ledové země? Některé z odpovědi naleznete právě v této knize…