Mike Tyson - Čistá pravda
Mike Tyson , Larry Sloman
„MEMOÁRY BEZ RUKAVIC“ OD MIKEA TYSONA, BÝVALÉHO MISTRA SVĚTA TĚŽKÉ VÁHY - A LEGENDY V RINGU I MIMO NĚJ. Filozof, hvězda Broadwaye, boxer, zločinec – za tři desetiletí na očích veřejnosti se Mike Tyson vzepřel stereotypům, očekáváním a konvencím. Ze šikanovaného kluka z nejchudší čtvrti Brooklynu se stal Tyson jedním z nejatraktivnějších a nejzuřivějších boxerů historie - a také nejmladším mistrem světa těžké váhy všech dob. Ale jeho záře v ringu byla častokrát ohrožena bezohledným chováním. Léta bujarých večírků, násilnických soubojů a trestních řízení si vybraly svou daň: v roce 2003 spadl Tyson na úplné dno, odsouzený zločinec, zbankrotovaný, pointa tisíců špatných vtipů v televizních show. Ale vybojoval si cestu zpátky; jako člověk, který tvrdil, že byl závislým „na všem“, si opět vydobyl úspěch, svou důstojnost a lásku své rodiny: svou triumfální one-man show, nezapomenutelným výkonem ve filmu Pařba ve Vegas, svým nově nalezeným štěstím a vyrovnaností v roli otce a manžela. Tysonův příběh je fascinujícím americkým originálem. Tyson zaznamenává své bouřlivé stavy nahoře a dole brutálně upřímně, syrově a častokrát vesele, ale taky stejně upřímným a přímočarým způsobem, jaký jsme od něj jako od legendárného sportovce očekávali. Pozoruhodná cesta z brooklynských ghett k celosvětové slávě a špatné pověsti a nakonec ke klidné moudrosti - Čistá pravda nejsou jen skvělými sportovními memoáry, ale také biografií, která přetrvá věky.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , Timy PartnersOriginální název:
Undisputed Truth, 2013
více info...
Přidat komentář
Tysonova autobiografie mi připadá trochu jako antiteze k jinému autobiografickému dílu, k Schwarzeneggerově Total Recall. Oba jsou americkými nadživotními ikonami 80. a 90. let, oba byli ve své době obrovskými hvězdami. Jenže zatímco Arnold chtěl vždycky být kladným hrdinou a odbočil jen u prvního Terminátora, tak Tyson se (v souladu s vizí prvního trenéra/mentora) rozhodl hrát v boxerské kariéře absolutního zlosyna, takového, s kterým ostatní boxeři zápas prohrají už předem ve svých hlavách, protože se ho tak moc bojí.
Arnold popisuje svůj postupný vzestup, jak krůček po krůčku cílevědomě s vizí kráčel na vrchol a až na konci knihy zpytuje svědomí za nemanželského syna. Mike Tyson sice má sic na začátku boxerské kariéry několikaleté období, kdy pilně a cílevědomě trénuje a soustředí se hlavně na box. Ale doba před tím a po tom je jeden velký chaos, zakončený dlouhým ohlížením a hledáním rovnováhy ve vztahu k závislostem.
Tyson ve svojí knize tvrdí, že on byl vlastně jenom ustrašenej, šikanovanej kluk z ghetta a zlodějíček, kterýho jeden starej bílej pán (Cus D'Amato) nejenže naučil boxovat, ale vnutil mu i mentalitu vítěze, budoval mu sebevědomí a navenek image zvířete, kterýho se každý boxer musí do morku kostí bát. A ten vztah těch dvou je pro knihu naprosto zásadní, protože Cus byl pro Mika takovej adoptivní otec a umřel o něco dřív, než se Tyson stal mistrem světa a sklouzl do života luxusu, na který sám nebyl připraven. Čili zatímco Schwarzenegger si od puberty šel sám za svým snem, za Tysona tak trochu rozhodla náhoda. Zatímco Schwarzenegger byl poháněn vlastní vizí, Tysona hnal kupředu vztek a osvojení vize svého mentora.
Druhá půlka knihy, zhruba od Tysonova návratu z vězení je pak hlavně o jeho postupně se prohlubující závislosti na utrácení peněz (než je utratí všechny), chlastu, kokainu a sexu. Po nějaký době to začne být docela úmorný čtení a je vidět i z komentářů tady, že to hodně lidí nebavilo. Ale to popisování neustále se opakujícího kolečka chlastání, fetování a souložení má za účel nechat čtenáře pocítit, že to, co ze začátku vypadalo jako chlubení se party životem, se postupně stává strašně otupujícím návykem, který už totálně postrádá element radosti a z kterýho není snadná cesta ven. Měsíce žijete hlavně z peněz různých kámošů, potřebujete kokain i sex, ale po tolika měsících v kuse na kokainu je možné mít sex jenom s viagrou. Pro Tysona je to stěžejní pasáž, protože je vidět, že v čase, kdy knihu dávali dohromady, se vnímal hlavně jako závislák, který doufá, že nepropadne znovu svým neřestem.
Suma sumárum, je to dost čtivá kniha, která obsahuje spoustu výživných historek. Trochu jí sráží, že je v ní spousta vedlejších postav, různých kámošů, kteří se objevují a mizí, dělají různé asistenty a bodyguardy a člověk se v tom chvílema ztrácí. V závěru, kdy Tyson rekapituluje a trochu filosofuje, se to už opravdu vleče, protože jen poněkolikáté opakuje, co už říkal. I tak je ten závěrečný popis denní rutiny a myšlenek na osobní selhání zajímavý vhled do duše někoho, kdo léta bojoval se svými démony.
Myslím si, že byl v každé pasáži stoprocentně upřímný? Nevím, občas se zdá, že trochu trpí deziluzí, že se proti němu spiknul celý svět. Vadilo mi tohle zjištění při čtení knížky s podnázvem „Čistá pravda“? Ani moc ne. Ono se to dalo vyčíst mezi řádky.
Čteno v originále, takže kvalitu českého překladu nedokážu posoudit.
First things first, doporučuju číst v angličtině. Afroamerický slangy a všeobecně celý sloh postrádají svoji přirozenost po překladu. O život legendy boxu jsem se zajímal ze dvou důvodů. První je jeho zkušenost s trenérem, který byl ve světě boxu za šaška, přestože jeho styl (peek - a - boo) a válečná filozofie bylo něco absolutně jedinečného. Z mladého Mikea, který k němu přišel jako tabula rasa, měl možnost tvarovat svého šampióna. Druhý důvod ke čtení byl jeho život. Věřil jsem, že v něm najdu množství humorných příběhů, o kterých jsem slyšel pouze z podcastů JRE etc...
Kniha byla příjemná interpretace jeho života. Autor si vybral témata, na které se chtěl soustředit a jiným nevěnovat tolik pozornosti. Doporučuju stejnojmenný záznam živého vystoupení namísto pětisetstránkové knihy.
Dobra kniha, Tyson uprimne popisuje svuj zivot a nesetri ostrejsim jazykem (na prebalu knihy jsem mel pro ctenare od 18-ti let :))
Jak uz ale psali lidi predemnou, celkovy dojem z knihy kazi cesky preklad, korektor asi spal, kdyz knihu cetl, tolik preklepu jsem v knize snad jeste nevidel.
Tato kniha, konkrétně česká verze od nakladatelství TIMY Partners, je naprosto bezcenná. Je v ní tolik gramatických a typografických chyb, že to člověku opravdu otráví čtení.
Život Mikea Tysona je každopádně natolik zajímavý, že osloví i čtenáře, kteří se o box a život boxerů nezajímají. O box totiž v tomto vyprávění zas až tak nejde. Jelikož Iron Mike prožil opravdu hodně bouřlivý život, dozvíme se (snad) čistou pravdu o jeho mládí, dospívání a dospělosti. O jeho výrocích a činech. Soudech a vězení. O jeho citech a především o veliké přeměně v člověka, jakým je dnes.
Namísto této knihy doporučuji spíše stejnojmenný záznam živého vystoupení, které se konalo v broadwayském divadle Imperial Theatre. Z násilníka se totiž stal dost dobrý bavič.
Kniha mne docela zklamala a to především svým vulgárním stylem. I Tysonovo zdůvodňování jeho porážek v ringu je natolik alibistické a úsměvné, že mu navzdory názvu knihy nevěřím ani slovo.
Knihu som doslova zhltom za dva dni. Tyson je legenda, ktorá sa do dejín zapísala aj vďaka svojim škandálom. Rozoberá svoje ťažké detstvo, ktoré ho doviedlo do nápravného centra, kde sa dostal k boxu. Z veľkej časti sa venuje svojmu súkromnému životu plnom drog a sexu. Taktiež opisuje svoje legendárne zápasy (s Berbickom, Holyfieldom atd). Veľmi sa mi páčila, vrelo odporúčam.
Hm, co napisat? Cital som dlho, dlho, predlho. A to som prve kapitoly preletel a myslel som, ze to dam za par dni. Co sa tyka uvodu, bolo to super. Detstvo, ako stretol Cusa, prve zapasy, potom smrt jeho mentora Cusa D´Amata, to je vsetko parada. Ale potom, ako skoncil sud, to uz bolo zle, zle a nudne. Kopec stran dookola to iste, fet, zeny, bitka. A na konci vsetko lutuje, hlada zmysel zivota... Neviem, ako to hodnotit. Kazdopadne, v hlave to ma asi dost vybuchane, ale bol to pre mna najlepsi boxer vsetkych cias. A ako pise kader podo mnou, terajsi box je nuda. On v najlepsej slave by terajsich borcov mastil ako zito. Mike, knihy uz nepis, vo Stvorici po opici si bol fajn, tak sa orientuj tym smerom.
Začnu pozitivně.....profesionální box se pro mne rovná Mike Tyson. Když jsem tento sport začal vnímat, tak byla doba Mikea Tysona a já ho žral...na rozdíl od všech ostatních boxerů dával tomuto sportu něco navíc a to mne bavilo a stal jsem se jeho fanouškem...jeho následné prohry jsem si vysvětloval stářím a prostě tím, že přichází nová generace. Strašně jsem se na tuto autobiografii těšil....ALE....bohužel tato kniha je pro mne největším zklamáním roku...PROČ? M. Tyson měl v dětství těžký život, ale to ho v mých očí neomlouvá z těch všech sviňáren.... Strašně mi vadila ta hromada sprostých slov.... Postupem času jsem mu jeho historky přestal věřit.... A hlavně! Čekal jsem knížku o boxu, kde se dozvím spoustu věcí o jeho trénincích, zápasu, soupeřích atd...toho tam je tak 15%...vše ostatní jsou jen chlubivé informace, kde koho zmlátil, kolik holek oš***l, kolik drog zvládnul, kolik peněz vyhodil za auta, prostitutky apod. Hrůza!
Strašně mne naštvalo to, jak jsem tolik let mohl fandit takovému ubožákovi, feťákovi a neuvěřitelně jednoduchému člověku, který se tím ještě chlubí....
Korunu všemu nasadilo nakladatelství...nikdy jsem nedržel v ruce knihu, která by měla na každé stránce tolik překlepů a chyb...je to ostuda největšího kalibru a věřím tomu, že kdyby o tom Iron Mike věděl, tak vydavatelům a korektorům nakope prdel! Něco tak odfláknutého se jen tak nevidí..otevřete knihu a na první stránce ve věnování hned chyba....
Když se však kouknu na současný profi box a vidím Klička a jeho zápasy, tak si říkám, že je něco špatně...ať byl Iron Mike jaký byl, tak měl box v jeho době (i díky němu) aspoň koule..... a já zjišťuji, že si přeji aby Mike Tyson stál znovu v ringu a s očekáváním čekal na nějaký jeho kousek...
Nikdy jsem nebyl fanoušek Mikea Tysona, ale jeho autobiografii jsem si chtěl přečíst už jen z toho důvodu, že jsem fanda sportu celkově a že mám rád autobiografie, na kterých se přímo podíly danná osoba. Tady je skutečně cítit, jako by to vyprávěl sám Tyson. Syrové, upřímné a občas šokující. Tyson v podstatě nemá zábrany a vypráví svůj životní příběh bez žádných zbytečných příkras. Nesnaží se ze sebe udělat lepšího člověk, moc dobře ví že není žádný svatoušek, a nebojí se to přiznat. Chápu že ne všem to sedne, ale mě se to četlo skvěle.