Mikro
Richard Preston
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215498/mid_mikro-215498.jpg
4
154
154
V Jurském parku vytvořil děsivý nový svět. Nyní v románu Mikro odhaluje Michael Crichton vesmír příliš malý na to, abychom jej viděli, a příliš nebezpečný, než abychom ho mohli ignorovat…
Přidat komentář
No, co říci? Pro mě byla kniha hlavně podporou mého názoru, že se rozpracované knihy, nebo dokonce jen jejich koncepce, nemají nechávat dodělávat někým jiným. Ještě že se Preston nerozhodl "dopsat" Kafkův Zámek.
Jedna * za námět a jedna * za to, že autor měl všechny problematiky poměrně kvalitně nastudované. Ale jinak je kniha hotovou pohromou.
Je to kniha, kterou si v knihovně zařadím mezi ostatní Crichtonova díla, i když jeho je spíš jen námět. Příběh je psaný jeho stylem, dokáže vtáhnout do děje a nepustit a čtenáři předkládá nový tajuplný a především zajímavý nový svět. Ale největší slabinou tohoto románu jsou postavy a předvídatelný děj. Studenti jsou účelově vybaveni schopnostmi přesně zapadajícími do připravených situací a i přesto je celkem jasné, že jich moc nepřežije. Záporák je prostě magor bez ladu a skladu a je tam jen proto, že bez něho by nebyl příběh. Přesto výlet do mikrosvěta byl velice zajímavý a na pasáže, jak pavouk tráví svou kořist, či líhnoucí se larvy z hostitele, jen tak nezapomenu.
Mě se kniha líbila, zajimavý nápad a četlo se dobře. Díky zajímavostem z hmyzologie jste se i něco dozvěděli o těch malých pot....ch
Neupírám zajímavý nápad, který ale tu už ale jednou byl a podstatně lepší a to z pera Gordona Wiliamse a jeho Mikronautů. Nedokážu posoudit, nakolik je tento svět Micra světem Crichtonovým, podle informací jen základní myšlenka, ale nemělo to takovu úroveň jako jeho obvyklý standart - 45 %
Nápad na tento příběh byl skvělý. Kniha se četla velice dobře. Dokonce, a to se stává málokdy jsem se dočkala i, pro mne, nečekaných zvratů. Konec zůstal otevřený, jen je škoda, že se pokračování už asi nedočkáme. A myslím, že by mohlo být zajímavé i filmové zpracování knihy.
SPOILER
Už dlouho jsem v knížce neobjevila postavu jako Danny Minot. Postavu, které jsem z celého srdce přála, aby ji už někdo konečně zabil. Vážně, moje radost neznala mezí, když konečně zmizel.
Děj je postavený na zajímavém nápadu. Ale... Je vidět, že to Crichton sám nedopsal. Chybí tomu jeho propracovaný styl a cit pro detail. K téhle knize se už asi nevrátím.
Jak již bylo řečeno, velmi povedená knížka z které by mohl být pěkný film. Uvěřitelná akce se spoustou nových informací ze světa hmyzu. Podle mě to byla pekca.
Tuctový, ve svém důvodu i nesmyslný, akčně-dobrodružný děj zasazený do netuctového, hezky využitého prostředí s citem pro jeho kvalitativní změny (ne, že je prostě vše jen větší) a já měl občas vážně pocit, že jsem v jiném vesmíru.
4 slabší****
Spoiler: Nabourání klasického schématu vyvražďovací posloupnosti taky potěšilo. A ruku na srdce, koho nedostala velikost mikrosmrti?
Přečetla jsem ji za necelé 4 dny. I cestou do práce. Tak moc mě to zaujalo. No i když...... začátek měl spád a pak jsem jen čekala, jak postupně budou umírat. To se dalo celkem snadno předvídat. Většinou zbude jeden či dva hrdinové. Ale přesto jsem si knihu fakt užila. Po dlouhé době se mi kniha zase líbila.
Nevím jak přidat 4 hvězdičky.
Opět jsem se nechal nachytat marketingovou kampaní - dobře mi tak.
Michael Crichton mne zatím nikdy nezklamal a douška se spoluautorstvím na knize s panem Richardem Prestonem mne nechávala chladným. Začátek knihy měl dobrý rozjezd a tak pochybovat jsem začal až od okamžiku, kdy se děj „zasekl“ na nějaké 30. straně - začalo se zmenšovat.
Nějak se mne to nezdálo (pod dojmem předchozích Crichtonových děl) a tak jsem trochu zapátral a najednou vše jasno. Mikro měl Crichton ve svém šuplíčku jako námět na technothriller, na kterém patrně začínal pracovat. Jeho náhlé úmrtí (2008) však nejspíše vedlo k tomu, že román ani nezačal psát (pouze zatím sbíral podklady) a dědicům práv se tato skutečnost zdála plýtváním námětů a tak nechali knihu napsat panem Prestonem. A na výsledku je to znát. K předchozím dílům pan Crichtona se to blíží jen velmi z povzdálí. V tomto ohledu mne kniha velmi zklamala, i když určitá snaha a čtivost se jí upřít nedá.
Nic na tom nezmění ani poměrně zajímavý námět nanotechnologií a jejich uplatnění v praxi. Myšlenka to není nová – vzpomeňme jen film z roku 1987 – Vnitřní vesmír – bohužel obrovský potenciál, který se v námětu skrýval zůstal z velké míry nevyužit.
Samotný děj a zápletka je velmi prostinká a z 80% se kniha odehrává v mikrosvětě, kde zápasy s pavouky, housenkami či vosami působí až dětsky primitivně stejně jako jsou neuvěřitelné všechny ty rekvizity. Mix nadaných studentů a jejich odbornosti působí víc než účelově a z celého popisovaného boje o přežití si odnesete snad jen jednu myšlenku a to, že příroda nezná soucit a platí známé - zabij a nebo budeš zabit, to vše bez emocí a lidské zákeřnosti, prostě boj v potravním řetězci o co nejvýhodnější pozice. A pak je vše okořeněno již pouze lidskými vlastnostmi chamtivostí a touhou po moci.
I když prostředí je zcela netradiční, postavy a příběh je jen velmi povrchní, vysvětlení až příliš zjednodušující. Kniha končí, ti co nebyli sežráni nenasytným hmyzem nemohou uvěřit své přežití a hlavní padouch je po zásluze potrestán.
Kniha má přes 400 stran a odborně (pominu-li biologické pasáže citované z odkazů) zde působí jen bibliografie (6 stran odkazů na tu či onu odbornou literaturu). Bohužel vizi pana Crichtona se nepodařilo naplnit a opět se potvrdilo, že ikdyž máte zajímavý námět ještě to nemusí vůbec nic znamenat . . .
Škoda, že dílko nemohl pan Crichton napsat sám, po jeho skvělém úniku do dinosauří doby by vnoření se do mikrosvěta určitě dopadlo opět skvěle.
Takto jen velmi slabý odvar ze silného námětu, který Crichtonovi spíše škodí, než pomáhá.
Mikro jsem měla přečtené během pár dnů, protože mě příběh chytil a nemohla jsem ho na dlouho odložit. Svět, který nám autor představuje, je úžasný, fascinující, navíc se člověk dozví spoustu nového o přírodě. Pořád se něco děje, příběh je plný nečekaných zvratů a naděje na poslední chvíli. Bylo to dobrodružné a poučné zároveň.
Jak bych to řekl, tohle se moc nepovedlo. Předmluva se mi líbila (i když už tam bylo opakováno dost z ostatních Crichtonových děl), začátek se mi taky líbil, ale jak začalo zmenšování, šlo to od desíti k pěti. Postavy se ukázali jako docela ploché, zápletka dost podivná. Dialogy, monology byly spíše výklady biologie.
Jakkoliv je kniha zábavná a má spád (ať už ji napsal pan Preston nebo snad doopravdy pan Crichton), nemohu si pomoci - hlavní zápletka je prostě dětinská. Miniaturní letadla s titěrnými kokpity, metrová runway, osmimilimetroví lidé a proti nim obří pavouci a mnohonožky: tohle všechno už v minulosti vynalezl profesor Myšpulín. A nezmění to ani zlé nadnárodní korporace, průhledně dodávající technologii teroristům.
Michael Crichton je jedním z mých nejoblíbenějších autorů, s Richardem Prestonem jsem byl konfrontován pomocí vynikající Zákeřné Eboly. Od Mikro jsem tedy očekával hodně. Neblahé tušení přišlo s náznaky informací že Crichton mluvil před smrtí o svém chystaném románu, o přípravách na psaní...a toto tušení bylo potvrzeno přečtením nedokončené předmluvy. Mám podezření hraničící s jistotou, že právě tato nedokončená předmluva je jediným souvislým textem z pera M.Crichtona v této knize. Zbytek pravděpodobně na základě jeho poznámek, nástinu děje a třeba nějaké osnovy, napsal R.Preston. Především na prvních desítkách stran se sice snaží o tribute zesnulému autorovi a občas na nás dýchne atmosféra Jurského Parku nebo Proudu Času. Ale čím dále se čtenář dostává, tím jasněji si uvědomuje že Preston zklamal. Na rozdíl od Crichtonových knih, které teoretizují, jdou do hloubky a tahají čtenáře za fusekli až do té míry, že sám chce uvěřit tomu, že je to možné (Emzáci, klonování dinosaurů, cestování v čase...), vám zde postupem času dochází že vysvětlení je povrchní, zjednodušené, nepravděpodobné. Dobrodružná stránka táhnoucí se dějem hrubě zaostává za cestou přes Isla Nublar, nebo výletem do středověku z Crichtonových knih. Vědecká stránka a jsou nutné zlo a porovnat s drtivým náporem argumentů a technických podrobností z románů Příští, Říše strachu, Kořist nebo Let číslo TPA 545 to absolutně nelze. Snaha je znát, čtivé to je, ale nestačí to. Velikost písma autorů na obálce by měla být opačná, nebo by Crichton měl figurovat jen uvnitř ve větě "Sepsáno na motivy chystaného románu Michaela Crichtona"...ale marketing promluvil jasnou řečí. Škoda, že nám král technothrilleru nestihl určitě zajímavý námět zpracovat sám. Budiž mu země lehká, varování a poselství Jeho knih nechť stále proniká k srdcím Jeho oddaných čtenářů!
Mikro je úžasná i děsivá kniha zároveň. Úžasná v tom směru, že nás přinutí podívat se pod sebe do skoro neviditelného světa, který nás obklopuje každý den a který přesto přehlížíme. Čtenář si tak může vychutnávat putování po Havaji v úplně novém rozměru :o) Děsivá stránka následuje vzápětí pro ty, co trpí fóbií z pavouků, brouků a jiné havěti, případně pro ty, co by zmíněnou havěť měli konzumovat. I kdybych po opadnutí nadšení z přečtení knihy dospěla k závěru, že postavy v knize nejsou dokonale propracované nebo že jejich počínání je předvídatelné, nic by to nezměnilo na mém nadšení z dokonale vykresleného mikrosvěta a boje hlavních hrdinů o přežití v něm.
Docela mě to zklamalo. Myslím, že kdyby zmenšení probíhalo kouzelnou hůlkou, možná bych spíše uvěřil. Postavy jsou hodně průhledné, předvídatelné. To samé zápletky. Většinu děje lze odhadnout dopředu.
Odloženo. Autor si dal takové práce s tím, aby mikrosvět byl pravděpodobný, že hlavní hrdinové jsou možná vzdělaní, ale naprosto blbí a děj se dá předpovídat na několik stránek dopředu. Něco mezi Dickensem, Nezvratným osudem a Jiráskem.