Mikro
Richard Preston
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215498/mid_mikro-215498.jpg
4
154
154
V Jurském parku vytvořil děsivý nový svět. Nyní v románu Mikro odhaluje Michael Crichton vesmír příliš malý na to, abychom jej viděli, a příliš nebezpečný, než abychom ho mohli ignorovat…
Přidat komentář
Na tuto knihu jsem byl velmi zvědavý, avšak s přibývajícími stránkami mé nadšení vyprchávalo. Jak zde již bylo napsáno, kniha se skutečně jeví jako populárně pojatá učebnice z oblasti biologie, do níž autor jako bonus přidal náznak nějakého děje, pár řádků něčeho co ve výsledku patrně měly být postavy (připomínající spíše dřevěné desky se jmenovkou) a to celé završil obligátním "Vidíte, děti? S technologií si nehrajte." Popravdě řečeno, samotná zápletka je zde zjevně jen pro to, aby autor odůvodnil svou výpravu do mikrosvěta.
Avšak pokud autor selhává v budování děje a jednotlivých charakterů, tak v popisné části veškeré nedostatky kompenzuje. Mikrosvět, coby nová terra incognita, je popsán takovým způsobem, že dokázal vyvolat zájem i někoho, kdo má z hmyzu hrůzu. Z tohoto hlediska autor takřka nic nezanedbal.
Mě to bavilo! Přijde mi to jako fakt super nápad. jJasně, možná už to tu někdy bylo - jak brouci, tak zmenšování - přesto je to opravdu dobrý, napínavý ale i zábavný příběh. A když nad tím tak přemýšlím, nezdá se mi to zas tak nepodobné Jurskému parku! Monstra jako monstra, ne? No dobře, v normálním životě bych asi radši potkala brouka, než dinosaura, ale kdybych měla sotva cenťák? Nevím, nevím… Každopádně jsem si to užilo, jen mě pak trošičku strašily sny o velkých broucích a mých malých rozměrech!
Čtivé, napínavé a zajímavé, místy trochu drsné, něco málo pro technokraty, ale hlavně pro milovníky živé přírody. Příběh mi záhy připomněl oblíbenou knížku z dětství - V říši obrů. Mikrosvět, po kterém vlastně denně šlapeme, nemáme rozhodně zmapovaný, a máme (v něm) proto velký problém s porozuměním, orientací a přežitím. Hmyzí říše je fascinující, a ať se nám její zástupci líbí, či nikoli, s porozuměním roste úcta a úžas, co všechno s těmi mikromozečky a tzv. \"malými\" možnostmi vlastně dokážou. Celý příběh by asi samotný Crichton napsal ale jinak, některá místa jsou nedotažená až hluchá, trochu slepenec mezi mikrotechnologií (také ne moc propracované) a přírodním mikrosvětem, to vše zasazeno do atraktivní (ale zdaleka ne plně využité) kulisy Havaje.
Dost to připomíná Asimovovu knihu Fantastická cesta. Zdá se mi to jako takové malé retro do sedmdesátých let v novodobých kulisách. Ani spád není nijak uchvacující a příběh vcelku fádní a předvídatelný. Je to taková populárně naučná kniha o světě hmyzu, která je pro lepší čtivost zabalena do hávu fantastické literatury. Můj osobní názor, se kterým jistě řada čtenářů nebude souhlasit, je takový, že kniha neurazí, ale ani nepřekvapí a nenadchne. Možná že Crichton to měl sepsané pouze jako přípravnou studii a Preston to už moc nevylepšil. Zkráceně, koupil jsem, přečetl jsem a založil. Myslím si, že se k ní už těžko budu kdy vracet.
Na túto knihu som sa veľmi tešil, očakával som ďalší výskumný román, ale dopadlo to skôr ako biologický román s četnými opismi prostredia a prírody. Chýbalo mi však nejaké hlbšie vysvetlenie zaujímavej témy.