Mikro
Richard Preston
V Jurském parku vytvořil děsivý nový svět. Nyní v románu Mikro odhaluje Michael Crichton vesmír příliš malý na to, abychom jej viděli, a příliš nebezpečný, než abychom ho mohli ignorovat…
Přidat komentář
Námět výborný, zkrátka Crichton. Zpracování průměrné až podprůměrné s mnoha logickými nesrovnalostmi, klišé a nedomyšlenostmi.
Sice je Preston uveden na obálce mnohem menším písmem než Crichton, ale většinu asi napsal on. Ale i tak je to lepší než několik posledních Crichtonových děl jako Pirátská odysea nebo Příští. I když je to samozřejmě blbost (něco jako díl Čtyřlístku "V džungli trav", ale podaný trochu "vědečtěji").
(SPOILER)
Hm. Myslím, že když tahle knížka zamířila na pulty s hrdě vystaveným jménem "Crichton" na přebalu, musel se autor v hrobě minimálně jednou pootočit. Mikro totiž je vším, jen ne Crichtonovkou, postrádá jeho propracovanost a filozofický přesah, pohybuje se na tenké hraně, oddělující Sci-fi béčkový román a patetický brak. Předem upozorňuji, že ani po dočtení si nejsem jistý, jestli tato hranice byla či nebyla překročena. Ale popořádku.
Hlavní myšlenka (která je jako jediná věc v knize skutečně Crichtonova) má svou sílu a nabízí mnoho možností. Změnšování strojů a organizmů na úroveň milimetrů je skvělý základ pro kouzelnou Sci-fi novelu, vždyť svět hmyzu, chvostoskoků a pavouků je mnohdy nebezpečnější než cizí planeta plná vetřelců. Takže základ je dobrý. Proč je dům na něm vystavený chatrnější než domeček z karet?
Protože všechny dobré nápady upozaďuje forma. Od Prestona jsem nikdy nic nečetl a doufám, že už nikdy číst nebudu. Snad se mu povedla rešerše ohledně hmyzu a chemických zbraních, ale kde se - bože - učil psát? Věty jsou krátké a hloupoučké, všechno je buď zbytečně rozvláčné nebo zkratkovité. K dialogům se vyjadřovat nebudu. Nebo budu: jsou samoúčelné, hloupé a ani v emočních chvílích ve mně nezvbudily dojem, že knihu oživují. Zkrátka bída a utrpení.
Mnoho sympatií ve mě nezvbudila ani dějová stránka Mikra. Přestože je stěžejním prvkem celého díla skupinka vědců, víc než inteligentní Sci-fi se jedná o akční řežbu, ve které jsou zmiňovány především ty vědecké poznatky, které oslím můstkem vedou k zabíjení. Charaktery jednotlivých postav jsou buď šablonovitě ploché (pacifista, šlapka, overpowered feministka, slaboch) nebo podivně nijaké (hlavní postava, Peter, snad nemá jediný povahový rys!). Pochválit ale musím celkem slibného záporáka.
Čili: nečekjete od knihy Mikro žádný složitý či nějakým způsobem inteligentní zážitek. Mnohem více si ji užijete, když hned na začátku snížíte své nároky a budete ji brát jako akční béčko. Možná vás už poté nebude mrzet, že vás oklamal Crichton na přebalu.
Odhliadnuc od toho ze knihu v podstate napisal Preston... poviem vam s cim ja mam problem. A nie len u tejto knihy.
Caka nas nieco nezname, moderne technologie, nanoroboti, Odhalovanie hranic poznania novymi technologiami. (Asi potialto je to Crichtonova idea. V podstate kopiruje osvedceny plan Jurskeho parku. Parta ludi je pozvana na Hawa-i, a maju sa cudovat-i. A citatel s nim-i.) ALE... velke moje ALE.
Preco tam musi zase od zaciatku byt vrazda!?? Do psej riti. V detektivke vrazda, OK, tak to ma byt. Ale technothriller? Zasa vrazda. Nestaci citatela zasvatit a ohurit tajomstvami a udajmi, pribehom o neznamom? To iste historicko-zahado-romany ala Brown. Kazda musi obsahovat vrazdu, lebo sa neda inak. Kvoli niecomu dolezitemu musi vsade niekto zomriet. Kedy zomrel niekto vo verneovke alebo wellsovke? A aby sa to tocilo okolo toho. Je to nemohucnost spisovatelov? Podlizovanie sa citatelovi? Trend? Kedy to skonci? Za mna nemohucnost a neoriginalita. A nezvladnute nenastudovanie temu o ktorej sa snazia pisat, tak sa to zvrtne a zabali do vaty tuctoveho patrania. A popri tom daco naresersovane spomenieme.
Viete kde naozaj dakto musi zomriet? V denniku Henrika Groena. Tam to sedi ako rit na serbel.
Nedocitane. Ak je film, mozno si to pozriem.
V první řadě je nutno upozornit, že Crichton tuto knihu nenapsal, i když je uveden na titulu obřími písmeny.
Myšlenka šílená, neuvěřitelná, ale dobrá, čtenář se jí chytne, postupně ji bere jako fakt. Preston, nevím, jak to dělá, ale píše poutavě. Ovšem má to své ale. Autor se evidentně hodně snaží čtenáře vzdělávat, na druhou stranu se snaží psát thriller a tato kombinace úplně nesedí.
Pro mnohé čtenáře je ale hřebíčkem do rakve opravdu hodně americký přístup. Jedná se o akčňárnu, u které se nesmí myslet, jen konzumovat. Závěrečná část tomu dává korunu a shazuje tak celkem dobře našlápnutý děj. Mé hodnocení se od toho odvíjí. Od 70% přes 75% končím na bohužel jen 60%. 16.5.2021.
Výborně vše vystihuje komentář od Eldar80.
Moc mě bavilo objevování mikrosvěta a celkem věrné dodržování fyzikálních zákonů i biologických faktů.
Knize se trochu křivdí. Jenže oprávněně. Všichni očekávají Crichtona, ale je to jen dobrodružná literatura. Čtivé a jako zábava super. Víc však Mikro nenabízí. Crichton to holt není. Pojetí knihy vůbec nechápu.
Zdá se, že Preston snad od Crichtona nikdy nic nečetl. Diletant. A nebo jeho knihy nepochopil. Crichton vždy vynikal v propojení odborného tématu a příběhu. Jeho romány obsahují spoustu naučných pasáží. To tady úplně chybí. (Až na román Pirátská odysea, který je také jen dobrodružný.)
Stěžejní myšlenka je jednoduchá. Co kdyby se lidé zmenšení na centimetr omylem ocitli v pralese? Logicky taková situace bude extrémně nebezpečná. Hlavním hrdinům však navíc hrozí nebezpečí i z normálního, nezmenšeného světa. Začne tvrdý boj o přežití.
Je to jako když vezmete typického Crichtona, vystříháte všechny naučné odstavce a nahradíte je odstavci s dějem. Zdánlivě by to nemělo vadit. Jenže ve skutečnosti tím celý příběh ztrácí na věrohodnosti.
Chybí vědecké vysvětlení a tak to nepůsobí reálně. To brání vzniku většího napětí. Má to atmosféru jako béčkový akční film z 80. let na podobné téma. Triky ještě nemají úroveň. Ale stejně to dokoukáte. Jen na chvíli vypnete mozek.
Přestože vědecká rovina téměř chyběla, i tak má bibliografie 6 stran. Použité údaje jsou tedy správné. Mě popis mikrosvěta nepřesvědčil. I tak mě to bavilo. Napínavé ano. Thriller ne. 75%
Crichton, síce šmrncnutý iným remeselníkom, ale naozaj dobrý. výborná téma, fascinácia vedou a objavovaním nepoznaného, prepracované akcie, trochu ploché a predvídateľné postavy, ale to asi treba, aby mal čitateľ pocit, že autora prekukol.
keby som bol cynik, poviem, že to bola taká americká verzia populárnej komédie Což takhle dát si špenát. akurát, že toho komična tu bolo pomenej:)
Tenhle dobrodružný výlet do džungle mě bavil. Oceňuji to množství literatury shromážděné jako podklady ke knize - popisy hmyzího světa byly velmi zajímavé a sugestivní a při představě, že by se člověk ocitl na místě studentů, běhá mráz po zádech. Až mi bude zase něco bzučet u hlavy, pořádně si to prohlédnu ;-)
Crichtonova díla mají kolísající kvalitu. Ne, že by neuměl psát, vymýšlet skvělá témata nebo pracovat s dějem, to vše uměl skvěle. Slabší věci ale prostě nemají tu správnou uvěřitelnost, a obávám se také, že autor při psaní až příliš přemýšlel o dalších filmových úspěších, které mu po dvou filmech s dinosaury byly upřeny, a to plným právem. Podle mne se Preston zhostil svého velkého úkolu velmi slušně, a lidé, kteří mají rádi biologii, by si určitě mohli pošmáknout. Pro nás ostatní je to prostě jenom trochu inteligentnější dobrodružná literatura. Na labutí písně mám trochu vyšší nároky.
Těšil jsem se na nový román od Crichtona, mého oblíbeného autora. Úvod byl ještě velmi dobrý, ale postupně se z příběhu stával béčkový román s mnoha předvídatelnými okamžiky, jednoduchou skladbou i nepříliš podařenými dialogy. Po dočtení jsem zjistil z komentářů, že román Crichton ani nenapsal, pouze ho plánoval a sbíral materiál. Nakonec román napsal po smrti Crichtona náhradník Preston - a tam je asi kámen úrazu. Přestože námět byl výborný, doufal jsem marně v kvalitu. Přes jednoduchost ale nelze románu upřít určitou míru napětí a čtivosti, takže výsledek nakonec hodnotím průměrně. 50%
Knížka nepostrádá napětí, avšak té vědy je v ní pomálu - spíše je to jen fikce. Podobná tématika již byla zpracována i v některých filmech či komiksech. Zmenšování je prostě v současných podmínkách nereálné, ale dle vědců ani v budoucnu nerealizovatelné.
Kniha se mi líbila. Uf, nikdy bych se nechtěla ocitnout v říši hmyzu. Děsí mě i při mé velikosti, natož kdybych byla malinká jako hrdinové knihy. Asi dlouho ve mně zůstane zážitek s vosou, fujtajbl. Nedoporučuju číst u jídla, jedině že byste chtěli držet dietu.
veľmi originálna téma, no dej miestami pokrivkával a nedosahoval kvality íných crichtonoviek. celkovo však perfektne opísal svet mikroskopických živočíchov, do ktorého sa dostali ludia v miniaturnej veľkosti. až nás kniha nuti uvedomiť si, aký je aj mikroskopický svet veľký a bohatý na život
Technothrillery nevyhledávám, ale tenhle nápad mě hodně zaujal. Lidé zmenšení na pár milimetrů a v této velikosti se dostanou do pralesa. Běžně si neuvědomujeme jak rozmanitý svět je pod našima nohama. Jenže když je člověk menší než všichni ti brouci, pavouci, stonožky a další havěť, tak je ten svět především divoký a nebezpečný. Sledovat osudy zmenšených vědců a jejich boj o život s hmyzem bylo hodně napínavé.
Zajímavý námět, čtivě zpracovaný.
Myslím, že je to spíš knížka pro mládež. Jednoduchá, napínavá podle všech pravidel se schematickým rozdělením postav. Hlavní padouch kontra ostatní. Ze začátku mě to celkem bavilo, jenomže pak přicházely nesmysly a to já ráda nemám. Jestliže někdo měří tolik, co po zmenšení oni, není prostě možné, aby snědli celou tabulku čokolády na posezení! Stejně tak jako po nálezu mačet nemohla statečná hrdinka tou mačetou mávat nad hlavou. Takže jsem dolistovala na konec a přidávám se k těm, co to prohlašují za dost slabý literární počin.
Uzasna "pohadka". Nez to zacnete cist, puste si dokument o hmyzu... kde jsou mikrozabery vazek, much, vos, mravencu... cela kniha potom dostane uplne jiny rozmer!