Mikrofon je naše bomba: Politika a hudební subkultury mládeže
Jan Charvát , Bob Kuřík , Ondřej Slačálek , Arnošt Novák
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385663/mid_mikrofon-je-nase-bomba-politika-a-h-ipq-385663.jpg
4
11
11
Představují subkultury punkerů, skinheadů, ale také hiphoperů či technařů politický protest, nebo jen zábavu pro své účastníky? A co v takovémto prostředí vůbec znamená politika? Je obsahem subkulturního stylu, projevuje se až v interakci s mocí většinové společnosti, anebo se vyjednává uvnitř subkulturních scén podél takových témat, jako je jejich sebereprodukce nebo genderové vztahy? Můžeme říct, jak se liší vztah hardcoru a politiky v Praze a na menším městě? A jsou všichni skinheadi rasisté? Text je výsledkem rozsáhlého výzkumu interdisciplinárního týmu pokrývajícího různé oblasti toho, kde se v subkulturních scénách odehrává politika. Kniha provádí čtenáře texty různých skinheadských kapel, ideologií současné hardcorové scény i dialogem rožnovských punkerů s myšlením a činy Václava Havla. Představuje také vývoj pražského squattingu, ukazuje důsledky cyklické morální paniky kolem technoparty Czechtek na freetekno komunitu a rozebírá genderové vztahy v punkové a hiphopové subkultuře.... celý text
Přidat komentář
Vždy som hovoril, že hudba a ideológie sú prepojené. Len zriedkakedy dokážem počúvať songy, o ktorých viem, že obsahujú v textoch niečo, s čím sa nemôžem stotožniť. Preto som nesmierne rád za túto knihu, ktorá mi to utvrdila, pretože po internetových diskusiách som mal občas tendencie rozmýšľať nad tým, že si všetko len príliš idealizujem. Aký by ale mala hudba zmysel bez textov? Ako niekto môže počúvať pieseň a pritom úplne ignorovať jej text? To asi nikdy nedokážem pochopiť, pre mňa je to ako snažiť sa jazdiť na aute bez kolies.
Ale... čakal som, že nájdem nejaké typy na kapely, ale v knihe sa nespomenula ani jedna, ktorú by som už nepoznal. V niektorých názoroch som sa vďaka obsahu utvrdil, ale veľa nových informácií som tam pre seba nenašiel. Uvedomil som si jednu podstatnú vec, ktorá sa tam píše a ktorá je bohužiaľ pravdivá, že kým v 90-tych a 20-tych rokoch bolo vegánstvo v punku jedna zo základných tém, dnes je v punku a v HC vegánstvo väčšinou iba osobnou voľbou a malý počet kapiel o ňom hovorí v textoch, čo je dosť neinšpiratívne, až demotivujúce. K tejto téme ešte musím dodať, že keď v knihe je 40-stranová kapitola o presadzovaní sa žien v hip hope a 50-stranová kapitola o jednom konkrétnom HC-punkovom klube (klub Vrah), tak tam mohla byť aj jedna kapitola o prepojení punku a punkových kapiel s hnutím za oslobodenie zvierat a s radikálne environmentalistickými skupinami ako Earth First!, čo bolo bežné; Zaujímala by ma táto téma a možno by som našiel túžené typy. Takisto mohla byť samostatná kapitola o stále väčšom presakovaní ideológie etického vegánstva ako hnutia do subkultúr, vrátane metalu (napr. Marnost, Kruh, Láje, nezabudnime na prvé dva albumy kapely Tisíc let od ráje), hip hopu (Křikzticha, xKRYSAx, VegAnon, Sedmá generace) a tekkna. O tomto ale nič, čo je škoda.
Knihu jsem četl s velkým očekáváním. Místo zevrubného průřezu politickým rozměrem českých subkultur ale přišel poměrně nesourodý kompilát několika vědeckých článků určených patrně pro nějakou sociologickou revue. A jakoby náhodou tyto články spojovalo téma subkultur. Některé subkultury zde úplně chybí, u jiných je zachycený pouze určitý konkrétní aspekt (třeba gender u punku a hiphopu). Nebýt předem poučeným subkulturním fanouškem, asi bych knihu neměl jak uchopit.