Miláčik
Guy de Maupassant
Román francúzskeho spisovateľa - príbeh karieristu, ktorý prichádza z chudobných pomerov do Paríža s cieľom urobiť kariéru. Keďže nemá nadanie a nedarí sa mu, začne na tento svoj cieľ využívať ženy. 3. slovenské vydanie.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1974 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Bel-Ami, 1885
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Pro mne krajně nesympatický hlavní hrdina, který se z živořícího úředníčka dostane přes neúspěšného novináře, vedoucího politické rubriky až na pozici šefredaktora. A to všechno díky jeho úspěchu u žen, kterého zneužívá pro svůj společenský postup a neštítí se ničeho. Poprvé jsem četla na gymplu (před opravdu mnoha lety ;) …) a tenkrát mne zaujaly hlavně Miláčkovy svádivé scény, měla jsem to v paměti jako “lechtivý” román, aniž by mi utkvěly jakékoliv detaily. Nyní je mi hlavně líto, že i v těch krásných dobách plných romantiky existovali stejní parchanti, jako dnes, kteří jdou pro svůj prospěch přes mrtvoly ;)))
Ľuďom ako Duroy patrí svet. Ten ich "drive" po príležitostiach a schopnosť vybŕdnuť z každej nepríjemnosti je niečo, čo sa asi nedá naučiť.
Maupassant veľmi pútavo zachytil proces premeny nesmelého mládenca, potulujúceho sa bulvárom a rátajúceho každú mincu, na sebavedomého novinára, ktorý nepociťuje žiadne škrupule vo vzťahu k druhým.
Dej napreduje rýchlo, keďže sa veľmi málo zaťažuje opismi okolia a našťastie nepadá do lacnej zmyselnosti.
Miláčik parížskych salónov nakoniec dosahuje, čo si zaumienil a nik mu po prstoch neklepne. Spravodlivosť opäť ostáva bezzubá, tak to chodí v našom svete.
Sám som ho vo svojom srdci nedokázal odsúdiť. Ľutoval som ho. Ochutnal z kalicha moci a slávy a neustál to.
Po odložení knihy mi napadlo, čo z Miláčika je vo mne. Nešliapem aj ja po nejakej ľudskej bytosti, keď ide o moju prestíž?
O tomto románu jsem uvažoval několik let a konečně jsem se pustil do četby. Byla to dobrá volba. Od autora jsem již v minulosti četl několik knih, které se mi líbily.
Román má 2 části, děj je umístěn do Paříže koncem 70. let 19. století. Román má rysy naturalismu. Autor popsal detailně novinářské, finanční a politické prostředí.
Hlavní postavou románu je GEORGES DUROY, který touží dostat se do vyšší společnosti, mít dobré postavení ve společnosti a mít hromadu peněz. A k tomu využívá žen, které podléhají jeho šarmu. Ženy mu důvěřují a jsou naivní. Georges Duroy je bezohledný, nepříliš schopný, ale cílevědomý. Má sice hodně negativních vlastností, ale v závěru se mi líbilo jedno rozhodnutí, které učinil.
Jak dopadne náš hrdina? Podaří se mu lstí a vypočítavostí dosáhnout svého cíle? To už se dočtete v tomto románu.
Kniha je nadčasová, popisující morální úpadek člověka. Kniha je čtivá a celkově se mi líbila. Politika mě úplně nebavila, ale je součástí příběhu.
Citáty:
Život je hora. Dokud na ni stoupáme, díváme se na vrchol a cítíme se šťastně, jakmile však dosáhneme vrcholu, vidíme rázem sklon a konec, kterým je smrt. Nahoru se jde pomalu, ale dolů to jde velice rychle. Ve vašem věku je člověk samý smích. Má plno nadějí, které se vlastně nikdy nenaplní. V mém věku se nečeká už na nic, leda na smrt.
Dočkej času, jako husa klasu.
Kdo chce kam, pomozme mu tam.
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Miláček je dokonalou ukázkou šosácké společnosti v Paříži 19. století. Příběh sleduje na první pohled sebejistého Georgese Duroye, bývalého vojáka, nyní zaměstnance dráhy, který do Paříže přichází s vidinou snadného a rychlého úspěchu. Pod maskou budoucího miláčka se však skrývá muž nejistý si sám sebou při jednání s ženami i muži vyšší společnosti, přesto že se snažící tvářit sebejistě. S každým dalším úspěchem, kterého dosahuje především s pomocí ženských aktérek a díky svému šarmu, postupně přebíjí tuto svou vlastnost vlastnostmi pochybnějšího charakteru.
Duroy se postupně mění v pokryteckého, cynického a sebejistého floutka, který zneužívá pařížskou smetánkou bez mrknutí oka, když z toho kápne svedení ženy nebo alespoň pár franků, nejlépe obojí najednou a hlavně se Miláček snaží o posun výše na společenském žebříčku. Všemi okolo opovrhuje, i když se snaží jim zalíbit a stát se jedním z nich. I přes přehnaný Doroyův chtíč a pokrytectví mi byl svým způsobem sympatický cílevědomostí, nabytým sebevědomím a bezskrupulózním jednáním.
Z hlediska literárního stojí za povšimnutí zvláštní Maupassantova práce s vypravěčem. Po většinu knihy jde o klasického erformového homodiegetického vypravěče. Zvláštní však je občasný skok heterodeiktické formě, která užívaný plurál, kdy nás jako čtenáře zahrnuje do textu stylem "...jak jsme zvyklí... / ...děláme všichni..." apod. Zajímal by mě pohled nějakého naratologa, zda to udělal autor záměrně, aby si čtenáři uvědomili, že Miláček je i o nich...
Jediná malá výtka - milostné scény jsou z dnešního pohledu něco mezi úsměvnými a směšnými...
Poprvé v mládí a nyní po padesáti letech jsem přečetl a ocenil autorovo nádherné vyobrazení francouzské společnosti devatenáctého století. Krásně popsané vztahy mezi hlavními postavami dají vyniknout hlavní záporné postavě, plné bezcharakternosti, podlosti, touhy po moci, chamtivosti, a až nezdravé touze po moci a po majetku! A klidně se dá dílo aplikovat do současné doby - je stále aktuální.
Autor je majstrom svojho remesla. Čítal som len málo kníh, ktoré sa mi skutočne páčili, no táto je jednou z mála, ku ktorej čítaniu som sa vracal so skutočným nadšením, ak nie prvá. Kniha ma pohltila prakticky okamžite a po prvých, snáď troch, stranách som vedel, že svoj výber nebudem ľutovať. Samotnú tému autor v knihe zachytil bravúrne.
Na dobročinné účely se vybralo tři tisíce zlaťáků. Po zaplacení výloh za párty, propagující velkolepost hostitele a jeho dobré úmysly, zbylo na sirotky 230 zlaťáků. Život v kostce.
Pařížská smetánka 19. století. Miláček je naprosto dokonalým ztělesněním intrik, kariérismu a moci. Pokud máte zájem o francouzský realismus, tohle dílo by vám mohlo dobře posloužit jako taková vstupenka. Rozhodně doporučuji!
Krásné dílo a velmi čtivé. Velmi se mi líbilo autorovo popisování dějů a osob. Samotná podstata příběhu je aktuální i dnes!
Skvěle zpracované téma, vykreslení společnosti a jejích lidí. Z malé části a širšího pohledu mi to přišlo v určitých pasážích jako Obraz Doriana Graye -- zkažený člověk, oblíbený ve společnosti (na rozdíl od Doriana, "Miláček" stále zůstává v oblibě společnosti), zkaženost a nemravnost, cynismus, strach ze smrti v podání básníka Norberta de Varenna, a potom vtíravé myšlenky... Celkově to ale mělo veselejší a vtipnější ráz.
"Nikdy se tady ta bytost znovu neobjeví. A narodí se miliony a miliardy skoro podobných bytostí, které budou mít nos, ústa, lebku a v ní myšlenku, ale nikdy se už nevrátí člověk ležící tady na tom lůžku. Několik let žil, jedl, smál se, miloval, doufal, jako všichni. A najednou pro něj všechno skončilo, jednou provždy. Co je to život! Pár dní a pak už nic! Narodíme se, vyrosteme, jsme šťastni, čekáme a pak zemřeme. Sbohem! Ať jsi muž nebo žena, už nikdy se na tuto zem nevrátíš! A přesto v sobě každý z nás nosí horečnou a neuskutečnitelnou touhu po nesmrtelnosti, každý je samotným vesmírem ve vesmíru a každý se brzy úplně rozpadne v prach a stane se hnojivem pro zárodky nových životů. Rostliny, zvířata, lidé, hvězdy, světy, všechno ožívá a potom hyne, aby se znovu přeměnilo. A žádný tvor se znovu nevrací, ani hmyz, ani člověk, ani planeta!"
tohle je opravdová lahůdka a také plná skvělých rad třeba ohledně voleb - posoudit zdravotní stav kandidáta a nejdřív zvolit staré a nemocné, kteří brzy umřou a mezitím ti mladí dozrajou a pak zvolit je. Tak a výzva 2021 splněna!
Dobrý příběh o člověku, který vlastně myslí vždy jen na sebe a svůj prospěch. Využívání žen, známostí a pak jen zkorumpovanost. Dost politický podtext už na tehdejší dobu.
Hrozně dlouho jsem měl Miláčka v knihovně, než jsem ho začal číst. A čte se opravdu dobře, takže to mi asi pomohlo překonat ten problém, že lidi typu Georgese Duroye opravdu, ale opravdu nesnášim. Ze začátku je všechno v pořádku, ale postupem času a při šplhání po kariérním a společenském žebříčku stále výš, je Georges čim dál tim odpornější. Nesnášim kariéristy jdoucí přes mrtvoly a takhle hnusně využívající svoje okolí, nehledě napravu nalevo. Takže je to jedna z těch knih, kdy hlavní postavu nesnášim. Ale musim dát 5*, protože je to moc dobře popsaný. Některý lidi jsou stejný, je úplně jedno kde a v jakym století se vyskytnou, budou tu vždycky.
Jedna z knížek ke kterým se ráda vracím. Zajímavý příběh člověka, jenž pro svoje dobro a úspěch je schopný zničit životy lidí okolo sebe. I za cenu ztráty svého svědomí. Doporučuji.
Na první pohled obyčejný příběh muže, který se nebojí šplhat po kariérním žebříčku takříkajíc přes mrtvoly. Tedy přes ty ženské mrtvoly. Ale... ale i když je hlavní hrdina sebestředný parchant, nemůžete jinak, než ho obdivovat, stejně jako ostatní obyvatelé Paříže té doby. Krásně, chytlavě napsaný román, který mě udržel v napětí do poslední stránky.
Jeden z mých nejmilejších miláčků i přestože Georges Duroy je vlastně lump k pohledání.
Tuhle knihu nepřestanu chválit a číst pořád dokola.
Dýchá na mne atmosférou Paříže dané doby a všechny postavy románu vidím živě před očima, díky Maupassantově neuvěřitelně barvitému popisu.
Autor je mistr vyprávění, o tom nelze pochybovat, a jeho Miláček je nadčasová záležitost, která nestárne.
Mistrné zobrazení společnosti v celé kráse a zkaženosti. Společenský román se skvělou drobnokresbou postav, zvláště v popisu okouzlujícího Miláčka, jehož přezdívka má pro čtenáře až hořce ironickou příchuť. Kariérista, který si ke společenskému vzestupu vybral všechny možné prostředky, zejména využívání žen, je bravurně popsaný, stejně jako ženy, s nimiž jsem musela mít často soucit. Román mě nesmírně bavil, četla jsem ho když mi bylo – náct, nemohla jsem se od něho odtrhnout a ráda se k němu zase vrátím. Guy de Maupassant patří mezi mé oblíbené autory. Po pár zklamání s našimi současnými spisovateli a několika přeceňovanými bestsellery s kolísavou kvalitou se budu raději zase pokorně vracet ke staré dobré klasice, prověřené delší dobou, která není ovlivněna ani pomíjivou módou ani současnou důmyslnou reklamou.
Štítky knihy
láska 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura autobiografické prvky naturalismus rozhlasové zpracování společenské romány realismus (literatura)Autorovy další knížky
| 1972 |  Miláček |
| 1968 |  Kulička |
| 2014 | Kulička (19 povídek) |
| 1990 | Neteře paní plukovníkové |
| 1967 | Mont-Oriol |
Příběh samolibého muže, který by pro své dobro šel i přes mrtvoly. Jeho prospěchářský, zkažený charakter se všem postavám v knize zarýval hluboko pod kůži, zanechával v žilách jed a postupně hnil. Přirovnala bych ho ke droze. Soužití s ním se zpočátku zdá jako dobrý nápad, ale na samotném konci zjistíte, že vám vlastně mnohem více vzal, než dal.
Všechny ty ženy, které s ním přišly do styku, byly v základu silnými osobnostmi. Ale ani ony nedokázaly odolat. S každou otočenou stránkou rostla má averze vůči tomuto sobci, který si ledabyle zahrával s osudy druhých. A to vše pro postavení, peníze a blahobyt. Kromě toho, že je to nadmíru poutavá psychologická hra plná intrik, se v knize objevují také velice zajímavé úvahy o životě a smrti. Slova Norberta de Varenne byla jedna z nejdepresivnějších knižních výpovědí, se kterými jsem se kdy setkala.
Tak moc jsem si přála, aby se všechny ženy, kterým prachsprostě vstoupil do života, chytily na konci za ruce a zakroutily mu krkem. Bohužel v této knize „kdo chce víc, nemá nic“ neplatí.