Dívka v pavoučí síti
David Lagercrantz
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/276870/bmid_divka-v-pavouci-siti-eS5-276870.jpg
4
2206
2206
Milénium / Millennium série
< 4. díl >
Mikael Blomkvist a Lisbeth Salanderová opět spolu. Časopis Milénium má nové majitele a jeho kritici tvrdí, že Mikael Blomkvist je vyhořelý a že uvažuje o změně zaměstnání. Pozdě v noci Blomkvistovi zavolá profesor Frans Balder, přední odborník na výzkum umělé inteligence. Balder mu tvrdí, že pro něj má důležité informace o americké zpravodajské službě a že byl v kontaktu s výbornou mladou hackerkou, která se podobá někomu, koho Blomkvist velice dobře zná. Mikael Blomkvist doufá v exkluzivní reportáž, kterou on i Milénium tak zoufale potřebuje. Lisbeth Salanderová má jako obvykle své vlastní plány. Ale nadešel čas, aby se jejich cesty ještě jednou zkřížily.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
Det som inte dödar oss, 2015
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila. Opravdu povedené "pokračování". Za mě není co vytknout. Pokud bude další, těším se již teď.
Přečetla jsem to jedním dechem, to je pravda. Oceňuji odvahu autora pustit se do toho, ale...ta jedna hvězdička dolů je prostě pocit "nastavované kaše". V závěru se otevírá prostor pro další díl, zase ho přečtu, ale už nebudu mít oči navrch hlavy jako u první tří dílů.
Nebyl jsem zklamaný, ale nebyl jsem ani nadšený. Původní autor to není a nikdy nebyl a být nemůže. Co mě na knize vadilo?
Jednak přehršle hackerů. Hacker, kam se podíváš, jakmile by něco vyžadovalo náročný popis nebo by nebylo možné, šup tam hackera. Kouzlo původní předlohy bylo to, jak to dělala Lisbeth. Teď to tak dělá ona a armáda další a to už rozhodně není cool.
Dále takový ten heuréka moment. Mám pocit, že ve chvíli, kdy autora přestala bavit nějaká dějová linka, dal tam "náhlé prozření" kohokoliv ve smyslu "...a v tom mu to došlo" a hurá, příběh může jít dál. Jednou - OK. Ale v téhle knize je to asi čtyřikrát a to už je i na mě dost.
A poslední - Lisbeth je tady prostě měkota. To, jak nechá vyváznout toho šmejda herce - to není Lisbeth. Ta by se s ním takhle nemazlila. Jsme od ní zvyklí na pořádnou nakládačku tomu, kdo si to fakt zasloužil a tenhle šmejd si to zasloužil násobně. A ona mu jen udělá "tytyty" a dá mu do zubů? Sorry Davide, ale tohle prostě není Stiegova Lisbeth. Jako by na to neměl koule. A přitom sám v knize několik postav zmiňuje, jak je tvrdá a neumí odpouštět.
Co se mi na knize líbilo? Dobře se čte. Příběh je vlastně docela fajn, má napětí, má spád. Kniha nemá hluchá místa a baví od začátku do konce.
Přečetl bych si další díl? S největší pravděpodobností ano.
Na Dívku v pavoučí síti jsem se hodně těšil. Dokonce tak moc, že jsem zvažoval půlnoční vstávání, abych byl mezi prvními šťastlivci, kteří si ji zakoupí. Očekávání byla vysoká, to se obecně dalo očekávat - původní trilogie Milénium je fenomén, jedna z nejvýraznějších pojmů severské krimi a severské literatury vůbec. Dalo se tedy jen předpokládat, jak se David Lagercrantz s nelehkou rolí popere. Předesílám, že jsem se s autorem nesetkal poprvé, tento rok jsem od něj již přečetl "Já jsem Zlatan Ibrahimović", životopis slavného fotbalisty, reprezentanta Švédska.
Nuže. První část se nese v duchu technokracie, takového vykonstruovaného technokratického románu-thrilleru, ani ne tak nepodobnému Digitální pevnosti od Dana Browna. Ale těsně před půlkou knihy Lagercrantz ukázal, že umí - zde obzvlášť vystihl srdce a duši předchozích tří dílů. A v podobném duchu pokračuje až do konce, je to strhující, nadupaný thriller, který nenechá člověka vydechnout a nutí hltat stránku po stránce. Přesně jako originální trilogie.
Závěr shrnu do několika bodů - píše David Lagercrantz stejně jako Stieg Larsson? Ne. Mělo původní pokračování vypadat takhle? Pravděpodobně také ne. Chci si přečíst Milénium #5 od tohoto autora? To se teda sakra vsaďte, že chci. Už jen za to, že jsem se znovu mohl setkat s Mikaelem a Lisbeth, má David Lagercrantz můj obrovský dík. A tak díky.
Tohle mám ráda - tolik slov je vyřčeno (dokonce napsáno), aby vyjádřilo tolik různých názorů na jednu jedinou knihu. Představuji si, jak v Louvre před Leonardovou potměšilou dámou stojí zástupy lidí a dohadují se, jestli je to opravdu autoportrét, či zcela tutově podobizna autorovy matky, vždyť se na to podívejte, osobo, to je přece zcela jasné!! Podobně to vypadá v komentářích pod touto knihou, která vyvolala tolik rozporuplných emocí už dlouho před svým vydáním. Já jsem váhala, jestli si ji vůbec přečtu, Milénium přecejen nastavilo laťku vysoko. Ale nakonec převládla zvědavost. A jsem ráda, protože se mi hodně líbila. Radost mi autor udělal hlavní zápornou postavou, v předchozích dílech mi vyloženě chyběla. Příběh sám se mi líbil, podíl autistického dítěte na příběhu byl nevšední a připomenutí toho, že na síti rozhodně není řekněme bezpečno, taky není od věci. Lisbeth má možná trochu supermanovské vlastnosti, ale takovou prkotinu my, co máme slabost pro toho nezvladatelného notora odvedle, přehlížíme. Zkrátka - u mě dobrý, hodně dobrý!
Velice povedené pokračování Larssonova díla. Docela jsem se obával, jak moc to bude jiné, ale postavy mi seděli, stejně jako v originále. Autor v tomhle provedl výbornou rešerši a nikoho nezklame. Moc mi sedělo taky téma počítačů a šifrování, které v původní sérii bylo o něco méně významné. Celkově jsem s knihou moc spokojen a určitě ji všem doporučuji. Dokonce doufám, že by Lagercrantz mohl jednou tyhle postavy zase oživit, o výsledek bych se určitě nebál.
V současné nabídce detektivek celkem průměr. A těch zvláštností a specialit v životech a dispozicích postav tam je (aspoň na mě) až moc.
Ano, není to Larsson, ale rozhodně se nemá autor za co stydět!!! Sakra dobrý!!! A jelikož mně docela mrzelo, že jsem trilogii dočetla a přitom vybízela k pokračování, tak jsem ráda, že si někdo na pokračování troufl a opět přivedl zpět mé oblíbené postavy. Doufám, že bude i další pokračování!
Na Larssona to navazuje asi tak ´šikovně´ jako Lars Kepler, jen s výhodou toho, že Lagercrantz může pracovat s postavami, které vymyslel jeho předchůdce. Ten je dokázal stvořit coby dostatečně poutavé a bizarní, ale přitom živoucí. Následovník už jen opakuje jejich typické rysy, ovšem pod jeho taktovkou zůstávají pouze figurkami na šachovnici. Vybírá si sice zajímavá témata (autismus, savantský syndrom, umělá inteligence, singularita), ale pak je ztvárňuje tím nejpovrchnějším způsobem typu: našel jsem si všechny potřebné informace na Wikipedii. Nehledě k tomu, že Balderův objev funguje v příběhu zcela trapně jako MacGuffin. Celý techno thriller je pak v závěru očekávatelně technofobní (Je to velký člověk, zničil svůj největší objev, aby nemohl být zneužit). Autor bere za svůj Larssonův občasný patos (zpravidla však v předchozích dílech průběžně odlehčovaný ironií), jenže zcela neohrabaným, někdy dokonce didaktickým způsobem, který je místy nechtěně vtipný. Navíc se dopouští se školáckých chyb, kdy vševědoucí vypravěč čtenáři přímo říká, co si má o které postavě myslet, místo aby to dynamicky ukazoval, nebo alespoň jen naznačoval popisem chování. Škoda, když už se chtěli přiživit, mohli to aspoň udělat dobře. Nikomu to ale vadit nebude, protože valná většina konzumentů nepřemýšlí (šťastně hltají své Keplery a teď i Lagercrantze), takže prodeje budou - už jsou - závratné a soukolí se povalí dál v duchu hesla Show must go on.
Slabounký odvar původní trilogie. Zápletka i děj postrádají jakýkoli původní nápad, zhruba po třetině knihy je tak nějak jasné, jak to celé dopadne a bohužel to tak opravdu dopadne. Postavy, které v původní trilogii byly něčím zajímavé a originální, jednají v této nastavované kaši šlablonovitě, a – navzdory neustálému zdůrazňování jak jsou všichni téměř geniální - nelogicky a pitomě. Lisbeth působí jak karikatura sebe sama, taková sloučenina Terminátora s Jamesem Bondem, ovšem bez vtipu a nadhledu. O ostatních postavách je pak úplně zbytečné mluvit, u těch autor už totálně rezignoval na jakoukoli psychologii.
Kniha jen parazituje na Larssonovi a neměla být nikdy napsána. Autor by se měl vrátit k psaní životopisů fotbalistů, tam to bude ok.
Já jsem od toho moc neočekávala, jelikož Milénium považuji za TOP ze skandinávské tvorby (která je na velice vysoké úrovni) a přesto jsem se neubránila lehkému zklamání.
Klobouk dolů před Davidem Lagercrantzem, který vytvořil dobrou komplikovanou zápletku, ve které vystupuje mnoho postav, tak jako by to udělal Stieg Larsson. Prvních pár stránek bych si ani nevšimla, že to píše jiný autor. Avšak Lagercrantz vložil značné usílí napodobit styl Larssona až zapomněl na postavy...Postavy mi přijdou lehce odosobněné, dalo bych se z nich vymáčknout víc.
Závěrem jsem také zklamaná, celý příběh začíná gradovat na posledních 100 stránkách, ale velmi brzy (cca 30-40 stran) je po něm. Tak useklé, vůbec nerozvedené finále za mě NE-E. Leccos bych autorovi odpustila, ale závěr by tedy skutečně slabý.
Po přečtení jsem se musela smířit s faktem, že moje milované Milénium je už skutečně mrtvé a ke vzkřísení nedojde.
Docela v pohodě knížka. Jen mi chyběla detektivní, řekněme pátrací část. Tahle knížka byla spíš něco jako techno-thriller. Taky výústění (závěr) příběhu bylo takové rychlé, z ničeho nic, na pár stránkách všechno zničehonic skončilo.. Kniha se mi líbila, znovu si ji nejspíš už nepřečtu, ale těším se na další díly :)
Kniha me mile prekvapila, necekal jsem, ze se autorovi podari az tolik priblizit Larssonovi. Nicmene Larsson to neni a nektere casti zapletky mi prisli az moc plytke.. Proste mi chybelo prekvapko a zvraty z dilu predchozich...
Dala jsem stejný počet hvězdiček předchozím dílům. Nejde o to, jestli Lagercrantz píše jako Larson. Důležité je, že je to v rámci žánru dobrá knížka. Podle mě je zachován "duch" předchozích dílů Milénia i charaktery postav. Líbilo se mi další rozvedení příběhu Lisbeth a její rodiny. Za co tedy hvězda dolů? Lisbeth a vlastně někdy i Mikael a někteří "padouši" mají až nadpřirozené schopnosti. To ovšem patří k žánru a u Larsona je to podobné. Nevím, jestli na jeden příběh není různě potrhlých géniů až moc. Dost věcí bylo snadno předvídatelných. Ale to vše jsou celkem drobné vady na kráse.
Za mě docela dobrý, kniha měla spád, dočítal jsem někdy po půlnoci a neusnul :) Ale Larsson to tedy rozhodně nebyl. Závěr si ponechal otevřená vrátka na další pokračování, což mě trochu zklamalo. A taky spousta věcí byla hodně předvídatelných.
Nejprve bych rád poděkoval za komentář od uživatele pankaplan. Takový perfektní komentář jsem zde na DK dosud u žádné knihy ještě nečetl. Nesnáším totiž komentáře některých držitelů odznaku "mladý čtenář", kteří tu ze sebe vydají pouze bojovnou agitku jako: "bylo to čtivé" nebo "už se na to moc těším".
Komentář panakaplana je srozumitelný a přitom nic neprozrazuje. Přeji tomuto komentu co nejvíce palců.
A teď můj komentář a hodnocení.
Splnilo se moje velké přání a já si znovu přečetl o geniální Lisbeth. Také jsem ze začátku chtěl přirovnávat Lagercrantze k Larssonovi, ale to opravdu nemůžete. Naopak smekám před Lagercrantzem, že dal svoji kůži na trh a odvážil se pokračovat v této superkrimi.
Obsah knihy je přizpůsoben k dnešní době, kdy všemu vládnou počítače, průmyslová špionáž, krádeže vědomostí a hlavně sledování nás obyčejných lidí. Kniha nám prezentuje pochmurný obrázek celé této společnosti. Je to smutné, ale předpovědi některých osob, že nastává čas kdy o nás budou opravdu vědět všechno, právě nastává.
Kniha možná není úplně perfektní, ale je rozhodně hodně, hodně nadprůměrná. Kdyby to nebylo Milenium, tak bych uvažoval o nižším hodnocení, ale takto dávám plný počet a nahoru ještě jednu hvězdu i s pruhem.
P.S. Nepochopil jsem co může někomu vadit na poslední větě, která zní: "Na nočním nebi padala hvězda".
Těžko se člověk odpoutá od porovnávání s Larssonovou trilogií, to prostě dost dobře nejde. Navíc známé postavy, které se v příběhu objevují, trošku zvyšují očekávání, zda bude s nimi vše dál tak jako tenkrát. Prvních cca 150 stránek jsem měla co dělat, abych knížku neodložila (a zase nevědět, že navazuje na Millénium, nic by mě nepřesvědčilo pokračovat dál). Autor vpustil do děje hodně figur, ke kterým měl potřebu dodat jakýsi medailonek o tom, kdo to vlastně je. Takže se pro mě čtenářsky nedělo nic, co by mě vtáhlo, téměř žádná akce, nedostatek dialogů, absence švihu, který k thrillerům patří. Zato jsem se musela proplétat přehršlí postav. Ale vydržela jsem a když se konečně začalo něco dít, nebylo to špatné. Bylo to napínavé, na čtení jsem se těšila, zápletka mě bavila. A zase do určité chvíle. Když se to jakože "vyřešilo", přišlo dalších mnoho stran, které mě nudily, jen sáhodlouze dovysvětlovaly a drajv byl zase tentam. Navíc, co Dívce v pavoučí síti opravdu znatelně chybělo, byla ta pomyslná třešnička na dortu, něco nečekaného, co Larsson dodat uměl. Prostě pořádný moment překvapení. Takže shrnuto: thriller to není špatný, v některých místech parádně šlapal, ale na své předchůdce nedosahuje. Možná kdyby měl míň stran, neměl takovou potřebu vysvětlovat, ozřejmovat, zapracoval na pointě. Pro mě nakonec spíš průměr. (A tu poslední větu si mohl odpustit.)
Byla jsem zvědavá na tuto knihu a musím říct, že jsem mile překvapená. Myslím si, že autor může být pyšný a vůbec se nemá za co stydět. Je to skvělá kniha, nemohla jsem se odtrhnout. Také mě bylo moc líto, že Stieg Larsson už nic nenapíše, protože jeho Milénium mě moc nadchlo a hlavní aktéři příběhu ještě neřekli všechno. Smekám před Davidem Lagercrantcem, že měl chuť a odvahu se této výzvy chopit. Moc se mi kniha líbí a dávám pět hvězdiček!
,,Ten, kdo šmíruje lidi, musí počítat s tím, že lidi začnou šmírovat jeho."
Z toho člověka až mrazí, jak to vystihuje současnou společnost-žádné zábrany, všechno dovoleno!
Autorovy další knížky
| 2015 |  Dívka v pavoučí síti |
| 2017 | Muž, který hledal svůj stín |
| 2019 | Dívka, která musí zemřít |
| 2022 | Temnota |
| 2014 |  Já jsem Zlatan Ibrahimović |
tie pasáže kde skáče z postavy na postavu mi prišli ako prerušovaná súlož .... nie a nie sa dopracovať k výsledku. Navyše celé sa to skomercionalizovalo, ten otvorený koniec ala Sherlock Holmes verzus Moriarty je dosť priehľadnou príprava na ďalších 10 dielov...