Muži, ktorí nenávidia ženy
Stieg Larsson
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89626/muzi-ktori-nenavidia-zeny-89626.jpg
5
8335
8335
Milénium / Millennium série
1. díl >
Novinár Mikael Blomkvist je odsúdený za ohováranie významného švédskeho podnikateľa a snaží sa uniknúť pozornosti médií hlavného mesta. Priemyselný magnát Henrik Vanger, žijúci v severnom Švédsku, ho poverí úlohou napísať kroniku svojej rodiny, ktorou v skutočnosti sleduje jediný cieľ: objasniť záhadné zmiznutie svojej netere Harriet v lete 1966. Blomkvist pri písaní kroniky, aj s pomocou geniálnej hackerky Lisbeth Salanderovej, čoraz hlbšie preniká do záhad rodiny a odhaľuje pravdu o mužoch, ktorí nenávidia ženy.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2008 , Ikar (SK)Originální název:
Män som hatar kvinnor, 2005
více info...
Přidat komentář
Dle mého přesvědčení knize náleží neoddiskutovatelných pět hvězdiček. Žádný detail kontextových návazností se mi nejevil jako zanedbaný, naopak všechno dotažené a krásně do sebe zapadající. Životu hrdinů nechybí vůbec nic. Niternosti, akce, a samozřejmě ani to fyzické vzrůšo. Kvalita celku (jak se domnívám) zasluhuje tím více obdivu, že autor řadu prvků rozpracovává i ve druhém díle trilogie Milénium, který přečítám nyní, a přesto nemám ani náznak pocitu, že by zmíněná skutečnost negativně ovlivňovala dojem, vyvolaný napínavým průběhem a nečekaným rozuzlením dílu prvního. Autorova kreativita mi připadá až neuvěřitelná, když se zpětně zamyslím nad složitostí zápletky a nad komplikovaností onoho klanu, jejž Stieg Larrson vytvořil (viz rodokmen na str. 160). Na začátku jsem sice měl problémy s pomalejším a nenápadným „zakládáním stavby“, ale počínaje první zmínkou o slečně Salanderové (str. 37) přišla odměna za mou vytrvalost. O čtivosti a strhujícím pojetí textu svědčí fakt, že já, kterého většinou trápí samotná čtecí činnost, jsem dychtivě zhltl román o pěti stech čtrnácti stránkách. A v momentech, kdy mne realita donutila četbu přerušit, jsem takřka prodělával bolest. Jedinou drobností, jež by si možná zasloužila vysvětlení, pro mě zůstane otázka, proč Cecílie Vangerová, která původně svedla Mikaela Blomkvista, se k němu po nástupu Henrikových zdravotních problémů začala chovat až tak tristně.. Beztak z díla a jeho přečtení vychutnávám velmi dobrý pocit a často mi přijde na mysl, že snad už jen za tvůrčí brilanci Milénia by si jeho autor zasloužil žít mnohem déle.
Prvních asi 100 stran jsem měla chuť knihu odložit, ale jsem ráda, že jsem ve čtení pokračovala a dočetla ji až do konce. Příběh novináře Blomkvista a Lisbeth Slanderové mě zcela uchvátil a konečné vyřešení záhadného zmizení mladé Harriet byl nečekaný a dobře promyšlený. Knihu můžu jen doporučit a těším se na další díl.
Dech beroucí kniha, chvílemi velmi drsné popisy situací (ale to už k detektivkám jednoduše patří). Naprosto skvěle do sebe vše na konci zapadá a nic není opomenuto! Spěchám pro druhý díl.
Asi prvních 100 stran se kniha táhla, bylo těžké si urovnat kdo je kdo, ale potom se příběh rozjel. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, je krásně napsána, příběh utíká, nechybí milostné scénky a akce je tam taky dost. Oprávněně se kniha považuje za nejlepší severskou krimi. Hned po Nesbovi je Larsson nejlepší. :)
Tak trochu nechapu ty pochvalne komentare. Ja se na knihu tesila ale bohuzel me zklamala. Vetsinou to byla nuda, sem tam napinava pasaz. Kniha mohla byt kratsi. Film byl podle me o sto procent lepsi.
"Muži, kteří nenávidí ženy" je opravdu nejlepší severská krimi kniha, co jsem za svůj dosavadní život četl. V knize je všechno, co pro mě správná kniha má mít. Sympatický novinář, asociální dívka bojující proti neudolatelnému finančníkovi ( jedním slovem "hajzl" ).
Knížka se prostě nedala odložit a dlouho bude sedět na špičce detektivních románů.
Tuto knihu stojí za to přečíst, jelikož vás uchvátí nejen spisovatelský um Larssona, ale také propracovanost celého díla.
Out off record: Možná by to chtělo přepracovat konec. ( Až tak jsem si Lisbeth oblíbil. )
Knižku jsem dočetla jen díky tomu, že jsem jí polovinu prostě vynechávala. Pro mě teda nudných pasáží bylo bohužel víc než těch dobrých. Když už to začínalo být zajímavé, tak naskočilo dvacet naprosto zbytečných stran o poměrech v Miléniu, nebo rozepisování bankovních transakcí. Celá zápletka se ztratila v nudných popisech zbytečností. Knížka mohla být poloviční.
Po prvním dílu jsem si myslel, že si dám oddych a změním autora, jako to dělám vždycky, ale po pár stránkách Sto roků samoty jsem musel konstatovat, že to nemohu zvládnout... A opravdu, trilogii Milénium jsem doslova zhltl v kuse a ve velmi krátké době...
Malinko pomalejší rozjezd, prostředek knihy strhující, konec poměrně zklamání. Celkově si myslím, že kdyby se kniha osekala o dobrou polovinu stránek, které jsou většinou věnovány popisům (např. fungování Milénia) a zaměřila se jen příběh rodiny Vangerů, udělal by autor líp. Přiznávám se, že dějová linie okolo Wennerströma a problémů Milénia, mě moc nebrala.
Co si mám představit pod pojmem globální bestseller? Charakterizuje globální bestseller nevyrovnané tempo vyprávění? Dvě dějové linie, kdy jedna je hned v úvodu zatlačena druhou zápletkou a dostane se ke slovu až znovu v závěru knihy? Přemýšlím nad hlavními hrdiny, Michaelem, Lisbeth. Lisbeth je originálním typem knižní postavy. Záhadná, nevyzpytatelná, uzavřená. Michael - chytrý profesionální novinář, dobrák, sukničkář. Neoblíbila jsem si nějak zvlášť ani jednoho (rozhodně ne v prvním díle série Milénium). Překvapila mě pointa zmizení Harriet, mírně šokoval nebo spíš znechutil zvrácený padouch. První polovina knihy mě zasypávala různými stupni nudy. Pak dějová a detektivní linka šlápla na plyn a já se víc ponořila do příběhu.
Já vím, je těžké přicházet pořád s novými formami a styly vyprávění. Dokážu pochopit, že to autoři nemají lehké. Přesto budu nekompromisní. Pokud se inovativní přístup k románu projeví jakkoli velkou nudou při čtení prvních asi 250 stran a musím přelouskat absolutně nezáživné pasáže o dvoustém vaření kávy, dělání sendviče a nápadně nenápadných reklamách, tak pro mě kniha nikdy nebude bestsellerem. Připouštím, že druhá polovina knihy byla fajn, děj mě strhl tak, že jsem opravdu nerada přerušovala čtení. Ale to jen do rozuzlení případu Harriet. Pak už se čtení zas ploužilo a zakopávalo další desítky stran.
Právě u Mužů, kteří nenávidí ženy, a asi ne náhodou, se mi vybavil způsob počítání honoráře za rukopisy. Vypadá to, že někdy je pro autory důležitější počet napsaných stránek než kvalita.
Celkově se jedná o průměrně dobrou knihu. Jen čtenář se musí vyzbrojit opravdu velkou dávkou trpělivosti a zavřít jedno oko nad reklamou.
Miluju spánek, ale tato kniha mě udržela až do 4 do rána! To zamená hodně. :D Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla!
Uf...dočteno.Byla to docela fuška.Nechápu, že tato kniha má tak výborné hodnocení.Všichni o ní básnili, jak je dokonalá, bohužel nemůžu souhlasit.Vůbec mi nesedl autorův styl psaní, všechno popisuje zbytečně moc do hloubky. Přistihla jsem se, že se hodně nudím, několikrát jsem knihu odložila nebo u ní přímo usla. Chvíli jsem se bála, že ji vůbec nedočtu...děj do nějaké 295-té strany v podstatě o ničem...Jediné, co se v příběhu odehrává jsou popisy ekonomických záležitostí, jezení obložených chlebů a pití kafíčka, které nikam nevede.Jakmile jsem se prokousala na tří stou stranu, nastal zvrat, konečně se něco dělo a já text hltala jedním dechem, bohužel mi to nevydrželo dlouho a konec jsem už téměř přeskakovala. Zápletka byla perfektní, jen bych knihu ušetřila zbytečných popisů o ničem, "osekala" bych ji o takových 200 stran a myslím, že by můj dojem z knihy byl mnohem lepší. Každopádně nikoho od čtení této knihy neodrazuji, ať si každý udělá vlastní názor :-) Na další díly se určitě nedočkavě nevrhnu...
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány zfilmováno sérioví vrazi tajemství hackeři pomsta psychická traumata psychologické thrillery švédské detektivky rodinná tajemství dobro a zlo světová literatura napětí a spádAutorovy další knížky
| 2008 |  Muži, kteří nenávidí ženy |
| 2009 | Dívka, která si hrála s ohněm |
| 2010 | Dívka, která kopla do vosího hnízda |
| 2010 | Milénium 1–3 (box) |
Kniha je napsaná velmi čtivě. Přečetla jsem ji za chvíli, protože jsem samozřejmě byla napnutá, jak to dopadne. Závěr mě ale zklamal, čekala jsem nějaký velký zvrat, ale víceméně mě konec nepřekvapil. Poslední stránky jsem odbyla, protože mě to přestalo bavit.
Jo a dost mě tam štvalo to rozepisování detailů. Je dobré, když člověk ví, jak si má "scénu" představit, ale nepotřebuji vědět životopis muže, který projde kavárnou, a už vůbec mě nezajímá, kterou verzi wordu která postava používá...