Milostná píseň pro kočku
Nikola Tachecí
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37723/milostna-pisen-pro-kocku-37723.jpg
3
50
50
Hrdinka žije ve vyhořelém vztahu s vyléčeným alkoholikem, pracuje v psychicky náročném zaměstnání sociální pracovnice a propadá se do depresí z osamělosti. Nejsilnější cit, který ve své vyprahlosti cítí, je láska ke kočce. Proto když se objeví podivný muž s temnou minulostí a s cejchem zvrhlíka, který miloval "nadstandartně", otevře v hrdince zřídla divoké vášně, jíž nemůže odolat. Ačkoli má dojem, že je nad věcí a že má díky své profesi jasno, je toho příliš mnoho, co neví... Hrdinčino líčení je do krajnosti otevřené, s hořkým, okázalým cynismem a vulgaritou se hrdinka nezastaví před sebetemnějším záhybem vlastní duše ani před nejintimnějšími detaily jejího sexuálního prožívání.... celý text
Přidat komentář
Když jsem uviděl příjmení Tachecí, tak se mi okamžitě vybavila ta hysterická blbka z českého rozhlasu a říkal jsem si, že to bude ubohý blábol. Jsem nesmírně překvapen. Libí se mi styl a lehkost psaní, kniha je skvěle namluvena, vulgární výrazy sedí a sám bych to kolikrát nevyjádřil lépe. děj se sice lehce předvidatelný, ale to není zřejmě to, o co v tomto díle jde. Za mě perfektní, knihu stále poslouchám a užívám si jí. Paní autorce děkuji a pokud je pokrevně spřízněna s tou opicí v českém rozhlase, tak ať si z toho nic nedělá, příbuzný si nevybíráme a já sám jsem z toho důkazem.
Zaujal mě nápad, že hlavní hrdinka vypráví svůj příběh psychoterapeutovi, ale ona sama mi nebyla ani za mák sympatická a celý děj byl navíc dost nepravděpodobný, takže mě nedokázal vtáhnout.
Posloucháno v audioverzi a byla jsem možná díky přednesu, hudebním vsuvkám a zejména textu, mile překvapena výsledným dojmem. O autorce jsem doposud netušila, ale příběh se mi jeví na prvotinu bvbravurně vystavěný, jde tu o pokus hlavní hrdiny vypovědět imaginarnímu psychoterapeutovi nejen osobní tragikomickou rodinnou situaci, ale též vyrovnat se s hlubší sociální a trestní odpovědností.
Doposloucháno na Českém rozhlase. Po knize v "papírové podobě" bych v tomto případě asi nesáhla. Vlastně ani nevím, jak to posoudit. Místy dost absurdní, nepravděpodobné, zvláštní, jindy autor/ka dokázal/a vykouzlit zázrak a člověk musel poslouchat...
Četla jsem ušima na Vltavě. Nebylo to úplně něco po čem bych normálně sáhla, ale k pečení cukroví dobré. .
Četba s hvězdičkou na ČRo Vltava.
Poslouchalo se mi to moc dobře, ale musela jsem se oprostit od představy, že by cokoliv z toho mohlo být reálné. Pak teprve mě to bavilo, v opačném případě by to totiž byl strašně depresivní příběh.
Poslouchala jsem na Vltavě. Doufám, že ani špetku z toho autorka nemyslela vážně. Brala jsem to jako recesi a v tom případě myslím, že dobré. Takže za tři hvězdy :)
Nemám moc ráda tohle babrání v pocitech, ale tady se to celkem dalo a příběh byl zajímavý.
Pořádný béčko, místy až péčko, je to čtivý, ale nedivím se, že to autorka publikovala pod pseudonymem :D Oceňuji, že si to alespoň nijak nehraje na hodnotnou literaturu.
Příběh, který vás upoutá a chcete vědět, jak to dopadne. Nemůžu se ale ubránit dojmu určité překombinovanosti a nepravděpodobného jednání postav. Stejně tak občas klišé a instantní "životní moudra". Jinak dobrý.
Kniha se dobře četla, pro mne chování hrdinky v některých situacích naprosto nepochopitelné, možná pro nedostatek osobních zkušeností nebo také žádných (například s alkoholem u manžela). Muselo ji to hodně sebrat, když se v sedmatřiceti letech pokládala za starou. Takový konec jsem naprosto nečekala, hodně vyhrocené.
Agátě je sedmatřicet, cítí se na osmdesát a do základů vyhořelý dům je proti ní novostavbou. Pečlivě napsaný román již rozpadlého (poněkud hermafroditního) autorského páru pro ženy v těžké depresi o tom, že jiná dáma je na tom ještě hůř. "9 a 1/2 týdne" po česku s podstatně drsnějším koncem pro Mickeye Rourkeho i Kim Basingerovou. Tři hvězdy dávám, protože nejsem ženou a žádné deprese mne zatím nedostihly. Ale špatná kniha to určitě není.
Lehce depresivni cteni bez radneho happyendu. Ale za me plny pocet hvezd..uzasna knizka, kterou sem necetla naposledy..vic takovych prosim
S nadšením vyposlechnuto na Vltavě. Hrdinčin cynizmus je zprvu otravný a přemrštěně okázalý, ale po chvíli si vás to získá a pochopíte, že ona taková vzhledem k okolnostem být musí. Děj nápaditý s několika překvapivými zvraty a gradující, introspektivní pasáže neubírají na rytmu. Bavily mě i časté slovní hříčky a metafory. Nelítostné, tvrdé, depresivní ale ne bolestínské. Kvůli této knize jsem si tu založil profil (a narychlo ohvězdičkoval 20 knih). ČRo patří dík, že vyhledává a posluchačům doručuje autory, kteří nesklízí ceny na literárních soutěžích, třebaže by si to jistě zasloužili.