Miloval som ju
Anna Gavalda
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73169/bmid_miloval-som-ju-s6j-73169.jpg
4
204
204
Keď si Chloé myslela, že je ukážkovo šťastná, Adrien ju opustil. Najnepochopiteľnejšie je, že Pierre, Adrienov otec, vezme svoju nevestu a jej dve dcérky do svojho vidieckeho domu. Tam bezmocne sleduje ako jeho neveste stekajú po lícach slzy a stará sa o svoje vnučky. Počas nasledujúcich večerov sa však trápenie a hnev zmenia na slová. Pierre si vypočuje príbeh Chloé. Vo vzniknutej dôvernej atmosfére sa rozhovorí aj on. Vyrozpráva svoje dobrodružstvo s Matildou, šarmantnou tlmočníčkou, ktoré skončí útekom. Dve výpovede vášnivých lások vymaľované citlivým perom Anny Gavalda. Krehký okamih v násilníckom a krutom svete.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2003 , SofaOriginální název:
Je ľaimais, 2002
více info...
Přidat komentář
Poslouchala jsem na ČRo. Moc mě to neoslovilo. Působilo to jako taková obhajoba nevěry. Tchán si udělal důvěrnici ze svý snachy, kterou stěhuje i s dětmi od svého syna.
Celkem působivý, realistický popis rozvodu jednoho vztahu pohledem ženy, která byla opuštěná, se brzy zlomí ve zpověď muže, jejího tchána, který před lety stál na podobném rozcestí jako jeho syn. Zatímco ovšem ta „ženská linka“ mě bavila a byla uvěřitelná, těžko se mi chtělo věřit, že by se ta žena vydala na „výlet“ se svým tchánem a ten „starej morous“ by se jí po pár sklenkách vína takhle otevřel. Dialogy, které spolu vedou, neuvěřitelně šustí papírem, což je škoda, protože ten začátek je fakt vtahující. Spíš průměr, na který rychle zapomenete.
Nezáživné vyprávění. Jediným trochu vzrušujícím momentem bylo čekání na to, jak dopadne zakázka s nádržemi, což je v knize řešící mezilidské vztahy, tedy lépe řečeno mimomanželské vztahy, dost málo.
Mě tato kniha zasáhla. Jen mě mrzel konec. Byl takový dost ustřihnutý. Tešíte se na rozuzlení a on se místo toho jen tiše objeví a i když s tím nesouhlasíte, nezbyde vám, než teda zavřít knihu. Ale i tak se mi líbila. Nečekejte nic objevného, prostě vyprávění o nevěře, ale i tak vás může překvapit. A tím nemyslím, že mě snad dojalo vyprávění z pohledu toho, kdo podvádí. Dojalo mě spíš, na kolik mohou být lidé zbabělí. Doporučila bych tuhle knihu všem, kteří si myslí, že je dotyčný dostatečně miluje na to, aby opustil svou rodinu. Upřímně bych neměla koule na to, po někom něco takového vůbec žádat, ale očividně někdo má…
[četba ČRo]
Mě to do nálady moc nesedlo a pohled na nevěru zůstal stejný.
Za mě je vše o tom, že i tchán musí přijmout zodpovědnost.
Za poctivost, věrnost a další hodnoty, co neměl synovi z čeho předat?
Na můj vkus příliš hňahňání v pocitech na úkor rozumu, což je asi často příčinou oněch "zjitřených ran", které zmiňuje anotace.
Jakoby decentnější Elena Ferrante? Poslední dvě kapitoly se mi moc líbily, ale . . . vyšumělo to do ztracena . . . Škoda.
Ovšem Magdalena Borová byla skvělá!
3/3
Zpověď jednoho muže. Moc hezky napsaná.
Asi mi to sedlo do nálady. Pohled na nevěru je najednou jiný.
Audio
Audiokniha - četba na pokračování ČRo2
Tak trochu jiný úhel pohledu na vztahy a rozchody. Několik námětů k zamyšlení, především zpověď tchána jde do hloubky a mnohdy až dokáže změnit názor na zdánlivě jasný pohled na věc.
Po knize bych asi nesáhla, ale poslouchání mě bavilo. 3,5*
V podstate velmi dobre napisana "cervena knihovna", zaujimavo vystavana - to, co spociatku vyzera ako spoved zeny, ktora odchadza od muza, sa preklapa - ale nejaka katarzia sa aj tak akosi nedostavila. Pocuvane ako audio a velmi vydarene. Gavalda umi, ale tuna je to take trochu vysumele, bolo lepsie.
(SPOILER) Poslouchala jsem na Českém rozhlasu. Jako kulisa při práci dobré. Knihu bych asi nedočetla. Zajímavý byl vztah vypravěčky a tchána, postupné odhalování toho, jaký vlastně byl a proč. Forma rozhovoru posouvala retrospektivní vyprávění kupředu a rozhodně tématu prospěla.
Poslouchala jsem knihu jako audio. Bylo to celkem zajímavé. Věřím, že kniha má velkou hodnotu pro autorku...pro čtenáře už méně. Ale nemůžu říct, že by mě kniha nedonutila přemýšlet. A vlastně jsem se za celou dobu nenudila.
Je to spíš novela než román, a ještě k tomu by se k takovému pojetí hodila forma dramatu. Konverzační próza je zajímavá tím, že dialog probíhá mezi tchánem, jenž se brzy zřejmě stane extchánem, a jeho snachou opuštěnou manželem - jeho nevěrným synem. Odtažitý a studený tchán se „pochlapí“ (lépe řečeno „poženští“) a dá najevo city. Ty hrají prim, o ničem jiném to není, samé pocity, úvahy, city. Ale mně se to četlo dobře, podobně jako autorčiny další knížky – a to jsem ještě nečetla žádnou z jejích knih v červených číslech.
Bohužel zklamání. Knihu jsem četla do čtenářské výzvy, a přišlo mi to jako ztráta času.
Od autorky mám přečteno téměř vše a mám ji mezi oblíbenými. Asi proto mi tenhle příběh zklamal, protože jsem se po drsnějších knihách těšila na oddech a příjemné pohlazení a náměty k přemýšlení tak, jako to bylo s ostatními jejími příběhy. Avšak v téhle knize není nic veselého ani nic skýtajícího naději na lepší svět. :(
Bohužel jsem od knihy nedostala vůbec nic. Nic. Ubrečená věc, převlečená jako rádoby psychologický román, kterou jsem prokoukla na první dobrou.
Naštěstí kniha byla krátká a je jasné z jakého důvodu. Toto téma je trvale neudržitelné. Ani čtenář nechce pořád poslouchat kolik bolístek se za život člověka stalo. Člověk byl nějaký a v době, kdy něco udělal nebo řekl pro to měl nějaké důvody. Stejně jako nezastavíte čas nedá se vrátit ani naše jednání.
Navíc, když se tchán ujme snachy, protože jeho syn stojí za prd je taky podivné. Ještě k tomu, jaký vztah mezi sebou měli. Pořád jsem čekala, že se to někde zvrtne. Život tchána nebyl ideální, udělal chyby, které reflektoval ale tak to prostě je....Tohle je život. Tohle je jednoduchý způsob, jak ho zachytit.
Téma odcizení se v manželství sebereflexe nad minulostí.
Krátké, svižné, ze života. Teď ještě zkouknout jak se povedlo filmové zpracování románu
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2006 |  Prostě spolu |
| 2006 |  A taková to byla láska... |
| 2010 | Kdyby tak na mě někdo někde čekal |
| 2009 | Člověk není nikdy úplně šťastný |
| 2014 | Lepší život |
Anna Gavalda dokáže ve svých knížkách překvapovat a nabízí nemilosrdný pohled na mnohdy složitě a ne příliš harmonické rodinné vztahy. Obsah a okolnosti rozhovoru mezi snachou a tchánem nechci rozebírat ani komentovat, dovolím si však ocitovat několik myšlenek, které mne zaujaly:
"Za jak dlouho se dá zapomenout vůně člověka, který vás miloval?
A kdy vyprchá ta láska, kterou jste ho milovali vy?"
"Vždycky se mluví o trápení těch, kteří zůstávají, ale jestlipaks už někdy pomyslela na trápení těch, kteří odcházejí?"
"Právě jsem objevil, že je život mnohem veselejší, když je člověk šťastný."
"Takový je život. Jsou lidé odvážní, a pak ti, co se přizpůsobí. A ono je to o tolik méně únavné, přizpůsobit se...."
"Ano, ve svém věku si toho hodně všímám.... Lidí, kteří jsou pořád spolu, protože se v tom zkrátka zapříčili, v téhle nevděčné záležitosti, ve svém titěrném životě bez lesku.... Všechny ty ústupky, všechny ty rozpory..."
"Ty jsi jako otec, stýská se ti po horách.... Po jakých horách? Přece po těch, které jsi nepoznal."
"Všechno se nakonec nějak srovná, když je člověk šťastný, nemyslíš?"
"Život, dokonce i když ho popíráš, i když ho zanedbáváš, i když si ho odmítáš připustit, je silnější než ty. Silnější než všechno ostatní....A kromě toho, kdo vlastně jsme, že se pokládáme za tak důležité?"
Knížku malého formátu jsem si vzala z knihobudky jako příhodné čtení do kabelky při cestě metrem, neměla jsem velká očekávání, ale nelituji, že jsem se s touto knížkou potkala.