Miluj blížneho svojho
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136872/miluj-blizneho-svojho-136872.jpg
5
1154
1154
Útek z Nemecka pred nacizmom. Ďalší z typických remarquovských románov. Aj tu sa musia ľudia na prahu druhej svetovej vojny spoliehať na vlastný dôvtip a odvahu. Iba tie spolu s láskou a priateľstvom im môžu pomôcť preniesť sa cez smrť a zradu. Ak sa vám život zdá neznesiteľný, prečítajte si Remarqua.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2004 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Liebe Deinen Nächsten, 1939
více info...
Přidat komentář
Krásná, ale smutná kniha. Popisuje těžký život uprchlíků. Muselo to být strašné být bez domova, skrývat se, strach z odhalení, nevědět komu věřit a komu ne.
Taková správná kniha o životě, která ukazuje druhý pohled na některé věci třeba z ouřadu. Když je člověk schopen jít proti svému osobnímu přesvědčení jen proto, aby neměl se systémem problém a následně tím ubližovat jiným lidem. Lidem jiným, avšak s ním rovnocenným. Proto poselství této knihy, podle mě je, že by se lidé měli chovat bezpodmínečně laskavě k ostatním, tak jak by oni sami chtěli, aby se někdy ti jiní cizí mohli a měli chovat v tíživé či jiné situaci k nim.
No... dílo na mě hodně zapůsobilo. Remarque opět psal způsobem, který člověka přenese přesně na to místo a přesně do hlavy postavy.
Z jedné strany si říkám, že jsem vlastně celých 300 stránek četla to stejné, ale zároveň to stejné nebylo. Každý den ten stejný boj. Každý den jiné plány, jak se nenechat chytit. Mnoho různých lidí, většina z nich ale se stejným problémem. Podobná přání, jiné osudy.
Nejsem barbar, chápu poselství a tíži děje, ale je fakt, že je to skutečně jen o přechodu hranic a věčném testování a tápání kdo migrant je nebo není a kdo koho udá, neudá.
I ta láska je plná ano/ ne, schovávaček v křoví a po ošlivých hotelech a je také plná nečekaně chápajících lidiček, kteří jim sypou peníze a pomocnou ruku horem dolem.
Ne, nehodlám tomu dávat dobrý hodnocení jen proto, že to napsal člověk kýmsi vynášenej do nebíčka.
Ale třeba příště to bude lepší.
Do knihy jsem se dokázal vžít a putoval jsem Evropou s hlavnímy hrdiny. Tuto knihu by si měli přečíst lidé, kteří se honí za penězi a majetky. Také lidi, kteří jsou věčně s něčím nespokojeni. Dokáži více milovat kouzla okamžiku, který strávím se svou přítelkyní a máme se jen pro sebe.
Dojemná a pravdivá, není co dodat, všecko už bylo řečeno v komentářích ostatních čtenářů.
Tohle bylo kdysi moje první setkání s Remarquem. Skvělé dílo. Skvělý spisovatel. Co víc k tomu dodat.
Po přečtení knihy "Nebe nezná vyvolených", která je dle mého názoru trošku slabší, jsem měl obavy zda i tato kniha nebude v podobném duchu. Naštěstí se moje obavy rozplynuly. Knihu jsem přečetl jedním dechem. O smyslu knihy není třeba diskutovat. Předválečné období v Německu nebo vlastně v celé Evropě, byla jedna velká hrůza, kterou si dnes ani neumíme představit. I když téma migrace je dnes aktuální, tak s tou tehdejší se to srovnávat nedá. Člověku, který se o tuto dobu nezajímá, to může připadat doslova jako sci-fi - neuvěřitelné, nemožné. A přece taková doba existovala a jsem rád, že existuje někdo, kdo tu dobu popíše tak mistrovsky jako právě Remarque. Jediné, co u Remarqua nemám v knížkách rád, je to jeho občasné filizofování. Naštěstí zde toho nebylo tolik. Občas mi také neseděla logika u některých postav a přílišné dějové skoky, ale to asi smyslem knihy nebylo.
Kdo nečetl Remarqua, nežije.
jeho příběhy mají neskutečnou sílu mě zasáhnout v samém nitru duše tak hluboko, že o tom přemýšlím další týden po dočtení a s každou další přečtenou knihou mě o tom přesvědčuje víc a víc.
Krásný příběh o lásce a přátelství. O pomoci ostatním, i když sám nemám nic. O obětování všeho pro osobu, kterou miluji.
To, jak Remarque dokáže do jeho příběhů zakomponovat velde té děsivé hrůzy i momenty štěstí a radosti z naprostých maličkostí, nad kterými my máváme rukama jako nad naprostou samozřejmostí, je mistrovské.
I když byl konec také na jednu stranu smutný, byla v něm cítit určitá naděje v lepší zítřky pro hlavní hrdiny, kteří se bohužel provinili tím, že se narodili...
Remarque - pri jeho knihách si vždy uvedomím, v akom blahobyte žijeme. A mrazí ma z toho, ako si to nevážime.
Mistrná kniha od jednoho z mých nejoblíbenějších autorů vůbec. Remarque se dokázal vcítit do osudů porobených takovou měrou, že člověku při čtení až zamrazí. Přečteno prakticky na jeden nádech.
Silný příběh o osudech lidí vyhoštěných z Německa, kteří museli putovat Evropou bez šance na řešení své situace. Remarque je jako vždy velmi silný ve vylíčení atmosféry beznaděje, kterou tu a tam prozáří jiskra světla v podobě krátkodobého povolení k legálnímu pobytu, lidské sounáležitosti nebo lásky. Někdy se nevyhne patosu, ale výpověď o světě, který důsledně dodržuje zákony a nechává tak lidi umírat hladem, má i dnes svou důležitost - on vlastně nikdo nic tak špatného neudělal jen...
Výborně napsaná čtivá kniha plná napětí. Popis hrozné doby ve 30. letech v Evropě. Je hrozné, jak vyhoštěnci z Německa byli prakticky mrtvé duše. Nikde je nechtějí, z každé další země je vyhošťují do jiné, kde je opět vyhostí a tak dokola, pořád jen v ilegalitě. Zároveň příběh o tom, jak emigranti drželi při sobě. Přátelství mezi Steinerem a Kernem, vzájemná pomoc, pocit, že aspoň na někoho se lze spolehnout.
V době povinné četby ve škole jsem se u autora nezastavila, byla to tedy má první jeho kniha. A jsem naprosto fascinovaná! Za prvé tím, co bylo v té době možné, ta beznaděj, nejistota, přehazování osob mezi státy...a za druhé tím, jak krásně Remarque dokázal o tom všem napsat. Neuvěřitelně čtivé, nic není řečeno navíc, ale zároveň nic nechybí. Místy velmi smutné čtení, smutná doba, a smutné je vlastně i to, jak to všechno hlavní postavy berou jako normální stav. Zároveň sem tam prosvitne i jakási naděje, lidské hodnoty se posouvají a radují se z těch nejběžnějších maličkostí. Rozhodně doporučuji, určitě sem nečetla naposledy.
Doporučuju! Byla to první kniha, u které mi tekly slzy. Silný a nezapomenutelný příběh
Krásně se to čte, protože Remarque umí, ale je to hrůzný, jak jen hrůza už hrozná umí být...
Štítky knihy
Židé německá literatura 30. léta 20. století strach mezilidské vztahy vystěhovalci, emigranti
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Krasna kniha,jen me ke konci uz zacla trochu nudit, porad se opakovalo to same dokola, prechody hranic, skryvani, vezeni. Taky jsem se pak zacala ztracet ve vedlejsich postavach- uz jsem si nepamatovala, ze ktereho vezeni, tajne ubytovny apod. ho hlavni hrdina zna.