Miluj jej voľnosť
Atticus (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395536/bmid_miluj-jej-volnost-2wC-395536.jpg
4
524
524
Jedného dňa namaľujem dokonalý západ slnka – len musím zohnať správne slová. Atticus vo svojej zbierke Miluj jej voľnosť zachytáva esenciu veľkých okamihov aj romantiku všednosti s priam dojímavou pokorou. Prvý pohľad novej lásky, neskrotná sloboda ženskej duše, spievanie spolu s rádiom počas nočnej jazdy autom alebo prchavý pôžitok z kvalitnej whisky. Pozoruje, nachádza a spája v pár výstižných riadkoch to, čo nás v živote najviac povznáša i ťaží, vkráda sa nám do myšlienok a prebúdza v nás dobrodruha.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 2018 , Yoli (SK)Originální název:
Love Her Wild, 2017
více info...
Přidat komentář
Básně nečtu nijak často, ale když už, tak Atticus je jasná volba. Opět mě jeho sbírka nezklamala, velmi pozitivně hodnotím i grafické zpracování knihy.
"Láskou ji nespoustáš" je dojemné čtení, které se mě dokázalo dotknout tak jako mnoho knih ne.
Rozhodně můžu doporučit.
Nežné básne, ktoré ma nesmierne dojali. Ženské čitateľky, ktoré majú rady romantiku si prídu na svoje. "Tak poď láska, nikdy nie je neskoro ľúbiť sa odznova."
Ke knize jsem se vrátila asi po 7 letech.
Stejně dobrá na zamyšlení jako 7 let zpátky.
Nejlepší kniha básní. Doporučuji všemi deseti.
Atticus je úžasný básník.
Od autora jsem četla jeho knihu Tma mezi hvězdami, která se mi líbila. A i když se mi "Tma" líbila o trochu víc, tak i "Láskou ji nespoutáš" hodnotím vysoko.
Byť název může naznačovat, že se tu autor věnuje primárně lásce, otevírá tu i téma života obecně. Co je to naplněný život. Jak vypadá, co od něho chceme, co naopak nechceme. Jaká je láska, co nám přináší, co v ní vidíme, co díky ní prožíváme.
Kolikrát to jsou zachycené momentky a střípky, které jsou na první pohled malé, ale ukazují ty malé věci, které dělají život výjimečným. Autor tu zachycuje myšlenky o lásce a životě, které člověku přinášejí podněty k zamyšlení. Pravda, ne všechno mne zaujalo, ale u některých myšlenek jsem se zastavila, musela se více zamyslet a jednotlivé tety si opoznámkovat svými postřehy. Jak do knih obvykle nepíšu, tak zrovna u poezie to poručuju a píšu si své myšlenky a dojmy. A tady jsem si pár věcí poznamenat musela... To samé u Rupi Kaur, kterou jsem četla před touto knihou. Od toho ale poezie je, aby člověka nutila přemýšlet, interpretovat, vnímat své dojmy.
Nakonec 4 hvězdy a jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla.
"Kouzlo poezie spočívá v tom, že ji objevíme, když je nám jí třeba."
Co k tomu víc dodat. Jednoduché básně, často na hraně citátu, samostatné myšlenky nebo jen pocitu sestaveného do jedné věty. Nemusíte to číst od první do poslední stránky, můžete jen listovat, vracet se k již přečtenému, přemýšlet nad novým významem. První část nazvaná LÁSKA je asi neprocítěnější a nejpravdivější, ale věřím, že každý si tu najde to, co zasáhne jeho duši nejhlouběji. Ideální knížka na noční stolek.
"Bála se výšek,
ale mnohem víc
se bála,
že nikdy nevzlétne."
Nebylo to špatné, ale čekala jsem mnohem víc..
Rupi Kaur miluju. Proto jsem se rozhodla přečíst si něco z díla tohoto autora, protože jí má být podobný. Podobný jí je, ale je rozdíl v tom, co oba dva autoři řeší. Zatímco Atticus hodně rozebírá lásku ke druhé osobě, Rupi naopak řeší lásku k sobě samé. A teď je otázkou, co čtenář ve svém životě řeší a co ho víc chytne za srdíčko. Protože nejsem šťastně zamilovaná, nedokážu úplně ocenit některé básně tohoto autora. Ale některé samozřejmě ano.
Někdo píše pro zábavu,
jiní píšou,
protože kdyby nepsali,
slova
by se rozbujela,
zhnisala
a protrhla
hráze jejich duše.
Některá slova
jsou bezpečnější
na papíře.
V těch, kteří prošli tmou,
navždy zůstává jiskřička.
Hledej, dokud nenajdeš něco,
kvůli čemu zapomeneš
jíst,
spát
a pít.
A pak to dělej,
dokud neumřeš žízní.
Byla jen další rozbitá panenka,
která snila o klukovi s lepidlem.
Toto nie je poézia – a už vôbec nie kvalitná poézia, len taká znôška klišé, ktorej sa autor pokúsil dať formu rádoby voľného verša. Ak tomu niekto dokáže dať viac ako hviezdičku-dve, ba dokonca to ospevovať, tak zrejme len v dôsledku Dunning-Krugerovho efektu. Ľudia, prosím vás, ak sa vám niečo zdá dobré, to ešte neznamená, že je to dobré. Chce to viac literárnych príučiek a menej Instagramu.
Kniha je rozdělena na 3 časti (Láska, Ona, Divokost) .... Jsou to většinou krátké básně, které úžasně vyjadřují pocity jako třeba radost, štěstí, smutek a podobně.... Měla jsem ji přečtenou během tak půl hodiny ... Ale byl to krásně strávený čas...
Prostě něco krásného a dotýkajícího se. Četla jsem anglický originál, protože jeho kniha Tma mezi hvězdami byla v češtině sice skvělá, ale v angličtině mi to přidává jiný rozměr.
"Kouzlo poezie spočívá v tom, že ji objevíme, když je nám jí třeba."
Některé více, jiné méně se mi dnešního večera zaryly pod kůži. Tuhle knihu můžu brát do rukou často a pokaždé souzním s jinou básní.
"Nepotřebuji nic než Tebe a pár západů slunce."
Jedná se o knihu, kterou můžete přečíst klidně za hodinu, ale zároveň to bude jeden z vašich hlavních pokladů v knihovně.
Svým zpracováním a mnoha moudrými slovy vybízí k nejednomu přečtení. K poezii se nicméně musíte propracovat v té správné náladě.
"I ten nejodvážnější vlk loví se sklopenou hlavou."
Knížka mě velmi mile překvapila, nečekal jsem moc, spíše naopak: "Atticus, básník z instagramu", mi nepřišlo jako lákavá vizitka. Kniha je ale mnohem lepší, než jsem si myslel, že bude.
Kdyby mi někdo řekl, že úvodní citát je od Emersona nebo z nějaké básně z období romantismu, vůbec by mě nenapadlo, že jde ve skutečnosti o Attica. Se spoustou dalších básní se to má podobně. Ne tedy, že by odovídaly romantismu formou. Básně jsou velice stručné a neplýtvají slovy ani verši. Kvalitou jsou však podle mě srovnatelné se staršími sbírkami a s díly mnohých klasiků.
Občas kniha sklouzává do určité frázovitosti nebo kýče, ale to není vzhledem k tématu neobvyklé a básně, které mi přijdou velmi dobré, řekněme "ryzí", jasně převládají nad těmi méně povedenými. Je to instagramová poezie, ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby její autor trávil večery čtením Kerouaca, Shakespeara a Shellyho... a posloucháním hudby se svou láskou u skleňky rumu, jistě :D. Dohromady to ale vytváří velmi zajímavou kombinaci, která do té ploché nenápaditosti spadá jen málokdy, naopak většina básní je velmi originální a působivá.
Za poměrně nešťastný ovšem považuji překlad. Atticova kniha se v originálu jmenuje: "Love her wild", což odpovídá třem hlavním částem knihy nazaným: Love - láska, milovat, Her - ona, jí a Wild - divoký, divoce. Přijde mi poměrně nešťastné nadepsat knížku Láskou ji nespoutáš, protože to dost narušuje právě tuto strukturu. Miluj ji divoce anebo Miluj ji divokou zní sice trochu kostrbatě, ale přesto myslím, že by šlo o lepší volbu. On ten překlad poezie je přeci skoro vždy dost zrádný...
Celkově se mi ale kniha velmi líbila, fotku s ní si na instagram nedám, ale do knihovny ji zařadím moc rád. Klidně vedle Skácela či Ferlinghetiho.
Název zaujme a autor učaruje.
Čistota projevu okouzlí.
Citace :
"Nechtěj po ní, aby ti byla skálou,
o niž se můžeš opřít.
Spíš ji vyrob křídla
a ukaž, kde je nebe.
Pak naučí létat sebe i tebe.
Měla divoké srdce,
já je však nechtěl zkrotit,
chtěl jsem
s ním utíkat
a osvobodit své.
Jednou denně
ji odhrnout vlasy
z čela
vyřeší víc problémů
než všechny
terapie
a léky. "
Krásná oduševnělost ryzího charakteru.
Potěšení, co se jen tak nevidí.
Skvělé, nadčasové, romantické... Zamilovala jsem se :) ne, opravdu. Taková poezie pro každého.
Myšlenky, pocity, hozené na papír.
Rezonující, někdy v dur, někdy v moll.
Proměnlivé dle nálady, ke klasice daleko.
Relativní, přesto dokonalé...
A co ta světluška,
tak rád bych ji měl v dlani?
Stařec se pousmál,
pak promluvil:
Miluj ji tak,
ať může letět dál.
A co ta stará lípa? Tak rád jí objímám.
Miluj ji tak, abys ji nechal žít.
Co pěnkava? Tak rád mám její zpěv.
Miluj ji tak, abys jí nepřipravil klec.
A vlčice, co věčně vyje na měsíc?
Miluj ji divokou, nechtěj ji ochočit.
A klisna, která ráda cválá za bouří?
Miluj ji bez uzdy, tak to bude líp.
Pověz, co ta, kterou mám nejvíc rád?
Stařec se znovu pousmál.
Vždyť víš,
miluj tu volnost v ní,
miluj ji s vášní tak, abys ji nespoutal,
a láskou se ti odmění.
Dál již čtěte sami.
Pro inspiraci, pro zklidnění...
P.S.: Pro svobodu...
„Kouzlo poezie
spočívá v tom, že ji objevíme, když je nám jí třeba.“
Je diskutabilní, jestli je tohle skutečně poezie. Nevím. To, že je jedna věta rozkouskovaná na několik řádků, nestačí. Zkrátka já to jako poezii nevnímám. Ale to vůbec nic nemění na tom, že je to moc krásné. Krásné myšlenky citlivě zabalené do těch správných slov. Kratičké věty, které často naprosto přesně vyjadřují to, co cítí spousta lidí, jen to neumějí pojmenovat.
„Byla jen další rozbitá panenka,
která snila o klukovi s lepidlem.“
Působilo to na mě spíš jako sbírka citátů o lásce doplněných moc krásnými černobílými fotografiemi. Nebo by to mohlo být i naopak. Sbírka černobílých fotografií doplněných moc krásnými citáty o lásce. Ale vlastně, kdo jsem já, abych soudila, co je poezie a co není? Je to nádherné. Víc netřeba.
„Trpělivě tloukla křídly
o jeho nebe,
a když odešel,
vzlétla
a byla zase sama sebou.“
Moc pěkné