Miluji svou babičku víc než mladé dívky
Ondřej Macl
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357970/bmid_miluji-svou-babicku-vic-nez-mlade-d-gK7-357970.jpg
4
27
27
Básnický debut na česko-slovenském pomezí. Až prévertovské ohlédnutí za ženou, která i největší hrdiny sladce houpala na kolenou, babičkou, babičkou osobní i babičkou archetypální. Prvotinu Ondřeje Macla lze spíše než za poezii označit za básnické prózy. Pravě jimi autor vyjadřuje hold i upřímnou lásku ženě, která viděla na koni cválat Masaryka i "krátké Havlovy kalhoty", která prošla v podobě svědka celým dvacátým stoletím - a byla jeho babičkou. Autor tento soubor charakterizuje jako "sbírku odlesků", v nichž představuje svéráznou bytost, která vtiskla své existenci pevný řád, v níž se snoubila "laskavá apolitičnost" s vírou a nadějí. Ondřej Macl rekapituluje zvláště poslední období života své babičky, pocházející ze Slovenska, zatímco on sám zapustil kořeny již v Čechách. I proto jsou jeho texty psány jako dvojjazyčná výpověď, která připomíná nejen "spojnice Čechů a Slováků", ale i nezvratnou skutečnost, že "zem se rozpadla na dvě odlišné země".... celý text
Přidat komentář
Kniha nejprve zaujme názvem, a pak i dnes ne zrovna častým tématem. Není to jednobarevný, zromantizovaný hold, jak by našinci mohlo po spatření slova babička pavlovovsky naskočit - spíše poetické nebo úsměvné střípky vzpomínek a let různorodých myšlenek na téma stáří ... úsporně, minimalisticky nahozené, někdy mezi řádky, a někdy...
"Navzdory babiččině nátuře jsem si ji spojoval se Schubertovou Ave Marií. Ty tklivé prosebné tóny, během kterých jsem ji kdysi proklínal. Nakonec jsme jim naslouchali spolu, náhodou, díky hitparádě TV Noe, milenecky zabořeni do její postele. Už skoro nemluvila, vzhledem tklivější než Schubertova hudba. Maria jiné doby, bez Krista a panenství, více než sedmibolestná. Červeně nastříkám tvé jméno po morových sloupech."
Ne, doopravdy se nejedná o Základy obecné gerontofilie, ale o mistrné dílo.
Nevím, jestli je to tím, že jsem tuto knihu četl v době, když se to kolem mě hemžilo prarodičemi, ale je to setsakramenstky silný.
Obával jsem se, že se bude jednat o nějaký sentimentální žalozpěv a ono ejhle - žádný skuhrání, ale vyrovnanost. Protože Macl nezobrazuje pouze "svoji babičku". Mnohem víc je tohle generační výpověď a popis mezigeneračních vztahů (jsem tak málo erudovanej, nebo mi přijde, že je to tematicky unikát?).
Vytříbený humor, ironie, parodie. Ale není to na hraně nějaký špatný grotesky, vše je dávkováno "tak akorát". I tak jsem se musel na téměř každé stránce pousmát. Zejména, když dojde na pořezání se při depilaci kiwi.
Řádně je dávkována i nostalgie.
„Ako malý, keď si urobil do dverí také barany duc, všetci s výkrikom stratili dych – je po ňom.“
Baví mě i ta jazyková odlišnost, nevím čím to je, ale ve slovenštině mají babiččiny fráze správné grády. Ale autor zdaleka nezůstává na Slovensku, ani časově.
Historických odkazů je doopravdy znamenitě - od Jidáše či Orfeuse, přes Byrona, Geobbelse až k Armstrongovi či Bieberovi. Není to ale nějaký naparování a vždy je to patřičné, o čemž svědčí třeba přirovnání k Hefaistovi na základě nohou.
Tyhle učesaný fragmenty o stáří a nejen o něm jsou bezvadný. Část knihy jsem si to četl s babičkou. Proto dodávám i její nejčastější komentář:
„To je tak pěkný...to je tak pěkný...“
Části - a je to k nevíře - části pěkné:
Prach se hromadí na všem, co zůstává dlouho netknuté.
Při utírání prachu se mi z rukou drolí nový prach.
Prach se rodí, i když se tě dotýkám.
(s. 84)
Fetišismus milostného gesta?
Se skepsí vůči androgynní možnosti dostat se pod kůži milovanému (splynout v ní jedno atd.) se uskromňuji na rozkoš dostat se do jeho šatů.
(s. 69)
Promyšlené i autentické, vtipné i vážné, každopádně nové, nečekané, někde mezi poezií a deníkem. Jen tak dále!
Tenhle žánr není zrovna co bych četl ,ale mile to překvapilo. Krásně popsaný vztah ke své babičce. Nechybí humor a autorovy vzpomínky ,převedeny do krásné literatury.
Když se mi útlá knížka dostala do ruky, nevěděla jsem si s ní rady. Zírala jsem na název, co to je? Otevřela jsem náhodně několik stránek a spadla mi brada. Krásný vztah ke staré nemohoucí osobě, vzpomínky na rodové kořeny, s humorem podané rodinné hlášky, no paráda. Hned se mi vybavily moje starenky a jejich robota. Obdivuji vyzrálost tak mladého autora. Díky, pane Ondřeji.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Miluji svou babičku víc než mladé dívky |
| 2019 |  Výprava na ohňostroj aneb o Evropské unii a mladých lidech |
| 2018 | K čemu jste na světě |
| 2021 | Legenda o Bocianovi |
| 2023 | Umělec - básně v próze |
Netradiční forma vyznání. Zdánlivě obyčejná, ale dobře promyšlená, mile laskavá, vtipná, hluboce lidská.