Miluji svou babičku víc než mladé dívky přehled

28.06.2020

Ne, doopravdy se nejedná o Základy obecné gerontofilie, ale o mistrné dílo.
Nevím, jestli je to tím, že jsem tuto knihu četl v době, když se to kolem mě hemžilo prarodičemi, ale je to setsakramenstky silný.
Obával jsem se, že se bude jednat o nějaký sentimentální žalozpěv a ono ejhle - žádný skuhrání, ale vyrovnanost. Protože Macl nezobrazuje pouze "svoji babičku". Mnohem víc je tohle generační výpověď a popis mezigeneračních vztahů (jsem tak málo erudovanej, nebo mi přijde, že je to tematicky unikát?).
Vytříbený humor, ironie, parodie. Ale není to na hraně nějaký špatný grotesky, vše je dávkováno "tak akorát". I tak jsem se musel na téměř každé stránce pousmát. Zejména, když dojde na pořezání se při depilaci kiwi.
Řádně je dávkována i nostalgie.

„Ako malý, keď si urobil do dverí také barany duc, všetci s výkrikom stratili dych – je po ňom.“

Baví mě i ta jazyková odlišnost, nevím čím to je, ale ve slovenštině mají babiččiny fráze správné grády. Ale autor zdaleka nezůstává na Slovensku, ani časově.
Historických odkazů je doopravdy znamenitě - od Jidáše či Orfeuse, přes Byrona, Geobbelse až k Armstrongovi či Bieberovi. Není to ale nějaký naparování a vždy je to patřičné, o čemž svědčí třeba přirovnání k Hefaistovi na základě nohou.
Tyhle učesaný fragmenty o stáří a nejen o něm jsou bezvadný. Část knihy jsem si to četl s babičkou. Proto dodávám i její nejčastější komentář:
„To je tak pěkný...to je tak pěkný...“
Části - a je to k nevíře - části pěkné:

Prach se hromadí na všem, co zůstává dlouho netknuté.
Při utírání prachu se mi z rukou drolí nový prach.
Prach se rodí, i když se tě dotýkám.
(s. 84)

Fetišismus milostného gesta?
Se skepsí vůči androgynní možnosti dostat se pod kůži milovanému (splynout v ní jedno atd.) se uskromňuji na rozkoš dostat se do jeho šatů.
(s. 69)