Milý Edwarde
Ann Napolitano
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475893/bmid_mily-edwarde-bCu-475893.jpg
4
133
133
Jednoho letního rána nastoupí dvanáctiletý Edward Adler, jeho rodina a dalších 183 cestujících na let z Newarku do Los Angeles. Je mezi nimi i génius z Wall Street, mladá žena, která se vyrovnává s nečekaným těhotenstvím, zraněný veterán z Afghánistánu, sedmdesátiletý obchodní magnát nebo sebevědomá žena, která utíká od svého panovačného manžela. Pak ale dojde k tragédii. Letadlo se zřítí a přežije jediný člověk: Edward. Edwardův neuvěřitelný příběh upoutá pozornost celého národa, on sám však stojí před nesmírně těžkým úkolem: najít si na světě nové místo bez rodiny. Stále cítí, že kus jeho já zůstal tam nahoře na nebi, natrvalo spjatý s letadlem a všemi spolucestujícími. Potom ale učiní nečekaný objev, díky němuž odhalí odpovědi na některé z nejhlubších otázek života: Jak člověk, který přijde úplně o všechno, najde sám sebe? Za jakým cílem se má vydat? Co znamená nejen přežít, ale doopravdy žít? Román Milý Edwarde je nejen nadčasovým příběhem o dospívání a zároveň pestrým portrétem jedinečné skupiny literárních postav, ale také úchvatnou ilustrací všemožných způsobů, jimiž se zlomené srdce znovu učí milovat.... celý text
Přidat komentář
Překrásná obálka a zajímavá anotace slibovala dojemný příběh dvanáctiletého Edwarda, který jako jediný přežije leteckou havárii a v jednom momentě tak přijde o celou svou rodinu. Žádnou podobnou knihu jsem dosud nečetla, takže jsem se na čtení moc těšila. A musím říct, že ve výsledku jsem maličko zklamaná, protože právě ty emoce, které jsem v tomto příběhu očekávala, mi tam chyběly nejvíce.
Přiznám se, že hlavní hrdina Edward mi vůbec nesedl. Nebyl mi sympatický, nedokázala jsem se do něho vcítit a řekla bych, že právě on byl tím důvodem, proč ve mně knížka nedokázala vyvolat žádné emoce. Mnohem víc než dějová linka po nehodě mě bavily kapitoly před nehodou, kde jsme měli možnost poznat spoustu dalších postav a jejich příběhy, které mi přišly zajímavé a mrzelo mě, že jim autorka nevěnovala více prostoru.
Knížka nebyla špatná, četla se dobře a námět byl opravdu skvělý. Ale asi jsem měla větší očekávání.
Nadherne s citom napisany smutny pribeh, zhltla son to za popoludnie jednym dychom. Pribeh Vas uchopi a nepusti az do konca. Neskutocne silne
Neuvěřitelně silná kniha. Čtyřikrát jsem rozháněla slzy z očí a příběh ve mně bude dlouho doznívat. Naprosto mě dostal Edwardův názor na sebevraždu. Kniha plná citu.
“Možná jdou mladší chlapi po hubených holkách a teprve s postupujícím věkem si člověk začne v posteli cenit pořádného polštáře."
“Rázem ví, co je ten nejmalichernější a zároveň nejpravdivější důvod, proč už nikdy nepoletí: poslední sedadlo v letadle, ve kterém kdy seděl, musí být to vedle bráchy."
“Proč žijeme, když ne proto, abychom jeden druhému dělali život snesitelnějším?"
“Sex teda musí být fakt super, když lidem nevadí dělat to na záchodě."
“Porozumění se přeceňuje."
“Nehledej v tom, co se ti stalo, nic hlubšího, Eddie. Mohl jsi zemřít, ale nezemřel jsi. Měl jsi prostě štěstí. Nikdo tě k ničemu nevyvolil."
“Umřít, když děláš něco, co miluješ do morku kostí, to je štěstí."
“V měsíčním světle se najednou ukazuje, že bolest je ve skutečnosti láska."
Napsáno lehce,jemně,příběh melancholicky plyne,střídají se časové linie,což je dobré.Smutná kniha,stojí k zamyšlení,jestli někdy přežít znamená žít...
Smutný príbeh o strate, dospievaní a láske. Aj keď sa autorka inšpirovala skutočnými udalosťami (pádom lietadla, kde prežil iba jeden mladší chlapec), spravila to veľmi citlivo. Bolela ma duša aj za Eddieho, za všetkých, ktorých nechal v oblakoch
Milý Edwarde je milá, smutná, oddechová knížka, která se četla úplně sama.
Příběh o pádu letadla, kde přežije ze 192 lidí pouze Edward (12 let).
Dvě časové linky.
Dlouho byla v knihovně, koupila jsem si ji na doporučení a jsem ráda, že jsem ji konečně přečetla. Moc se mi líbila.
Knihu jsem se rozhodla číst před odletem na dovolenou a pak i během dovolené. Zprvu jsem toho trochu litovala (kvůli tématu), ale nakonec se ukázalo, že obavy bohudík (nebo bohužel?) nebyly nutné, protože na mě až tolik citově nezapůsobila a vlastně mě ani nijak nerozhodila.
Určitě jde o zajímavé a neotřelé téma, líbil se mi styl vyprávění ve dvou časových linkách (před havárií a po) i to, že bylo možné nahlédnout do pohledů vícero postav v letadle. Trochu mi tam však něco chybělo. Čekala jsem, že se mě kniha trochu více dotkne, že ve mě vyvolá trochu více emocí, ale když jsem ji dočetla, vlastně jsem zůstala úplně chladná. Rozhodně taky nečekejte nějakou velkou akci nebo napětí. Díky tomu jsem knihu četla na můj vkus docela dlouho a s delšími pauzami.
Každá motivace je užitečná, pokud vede k dobrým výsledkům. A frustrace může posloužit jako hodně silná motivace.
S Edwardom som horko ťažko bojovala do úplného konca, čo bolo aj vidieť na minimálne mesačnej čítacej kríze, a citovo som z neho nespadla na kolená.
Áno, kniha bola smutná, dojímavá, empatická a verím tomu, že niektorých príbeh musel tak neuveriteľne zasiahnuť, že im muselo trhať doslova srdce na kúsky. Lenže mne to celkovo nesadlo, a preto som sa opäť rozhodla, že nebudem hodnotiť.
Príbeh sa točí okolo Edwarda, ktorý jediný prežije obrovskú tragédiu - zrútenie lietadlom. Kniha nemá dej, na aký sme zvyčajne zvyknutí. Sledujeme ako maloleté dieťa, ktoré príde o všetko a najmä o rodinu, nájde sám seba. Za akým cieľom ma ísť? Čo znamená nielen žiť, ale doslova prežiť?
Príbeh sa striedal v dvoch dejových a časových líniách, ale žiaľ do postáv, aj keď boli dobre vykreslené, som sa vcítiť nevedela.
Komu nevadí ťažšia téma a má na takéto niečo chuť, tak odporúčam.
Této knize se absolutně nepovedlo mě nějak citově rozložit.. vše to tak nějak klouzalo po povrchu a čtení mě vůbec nebavilo :( Žádnou postavu jsem si neoblíbila, a bylo mi jedno, co se s nimi stane .. bohužel.. dala bych 2,5 hvězdiček
Dobré téma, ale bohužel mě nějak nezasahlo. Nějak jsem se nedokázala vcítit do žádné postavy
Krásná kniha s neotřelým tématem. Eddieho mi bylo hrozně líto a zároveň jsem chápala jeho chování. Líbilo se mi střídání dvou dějových a časových linií.
Knihu s podobným tématem jsem ještě nečetla, takže za mě velmi originální už jen námětem. Propojování současnosti a minulosti z letadla a jejich postupné odkrývání způsobilo, že jsem se do příběhu opravdu ponořila a několik stránek schytalo i slzičku.
Vším ostatním, co mám na srdci, bych prozradila část děje, takže si ji kupte, vrhněte se do čtení a prožijte si ji sami:).
(SPOILER)
Tak tohle bylo něco. Je mi 29, mám téměř metrák a většinou si hraju na mačo drsňáka a jen ojediněle se mnou něco hne. Nicméně ten okamžik nastal právě po dočtení této knihy. Samotný děj nenabízí nic převratného, ani rozuzlení nenabízí nic převratného, avšak celkové pojetí knihy mě totálně odrovnalo.
Všichni víme už od začátku, co se stane a jak kniha končí, ale stejně doufáte, že to nakonec skončí happy endem. Tohle je podle mého nesmírné umění. Víte jak to dopadne, ale vaše tělo bojuje s dávkou napětí a doufání, že to třeba nakonec jen dobře skončí. Autorka velmi originálně propojuje minulost s přítomností. V podstatě se Vás snaží dostat k tomu, abyste si oblíbily postavy, které jsou už po smrti. Zvrácené? Ne, naopak velmi originální!
Od knihy jsem se nemohl odtrhnout. To čekání na závěrečné rozuzlení, co se vlastně stalo, mě nenechávalo klidným, a to je přesně ten typ knihy, které miluju, ale často je objevím zcela ojediněle a náhodně. Díky bohu, že se to povedlo v tomto případě.
Znáte ten pocit, když se pouštíte do knihy a vážně chcete, aby se vám líbila? Ať už proto, že má hezkou obálku, je od vašeho oblíbeného autora / vaší oblíbené autorky nebo prostě proto, že anotace zní zajímavě a lákavě. Jenže pak ji čtete, a necítíte nic? Nemáte vztah k postavám, nedokážete se začíst, nebaví vás dějová linka nebo něco podobného. A vy jste zklamaní, protože jste si chtěli zrovna tenhle příběh zamilovat.
.
Něco podobného se mi totiž stalo právě s knihou Milý Edwarde. Byla to láska na první pohled. No podívejte se na obálku, je přímo nádherná! Anotace slibovala velmi srdceryvný příběh, u jehož čtení budu potřebovat kapesníky. Takže přesně něco pro mě. Jenže…
.
Neukápla mi ani slza. Problém byl v tom, že jsem nevnímala žádné pocity. Všechno plavalo jen tak na povrchu, autorka nezajela do hloubky. Vůbec mě nevzalo, že všichni v letadle umřeli a přežil jen malý chlapec, který ztratil oba rodiče a matku. Sledovala jsem ho, jak se trápí, ale nevěřila jsem mu to. Ostatní cestující mi byli ukradení, nezajímal mě jejich život ani jejich minulost. Kapitoly z letadla, které se střídaly s kapitoly z přítomnosti sledující Edwarda, mě vůbec nebavily. Vzpomněla jsem si na knihu Malibu v plamenech, kde mě zase nebavila dějová linka na večírku. Ale tam mě na druhou stranu bavila ta druhá, tady nikoli.
.
Netvrdím, že je kniha špatná. Spoustu čtenářů jí dalo plné hodnocení a byli unešení, ale jak už jsem řekla, mně tam chyběly emoce. Nedokázala jsem se do žádné z postav vžít, což já při čtení potřebuju. Alespoň jednoho člověka, ve kterém se vidím nebo který mi přijde sympatický či zajímavý natolik, aby mě zajímal jeho “život”. Mrzí mě to, a i když jsem dala knize 3 hvězdičky, bude to pro mě asi jedno z největších zklamání roku, protože jsem čekala o tolik víc.
(SPOILER)
Překrásná kniha. Četla jsem ji v angličtině, ale ani to jí neubralo na dokonalosti. Angličtina zde není nijak složitá a kniha se čte i tak velmi dobře, takže mohu moc doporučit.
Je to jedinečná, krásná a silná kniha.
V knize se po kapitolách střídají dvě dějové roviny.
1. dějová před katastrofickým zřícením letadla. Poznáváme jednotlivé účastníky letu. Každý člověk na palubě je jiný. Každý má jiný příběh a důvod, proč se právě tohoto letu zúčastnil. Musím říct, že díky tomu, že nám autorka dovolila poznat i ostatní cestující je můj pocit z knihy o moc silnější. Ano, pořád je zde Edward, který jako jediný ze 192 lidí přežil a ztratil celou rodinu, ale vědět, že i ostatní na palubě mají svůj vlastní příběh knihu krásně dotváří.
2. dějová linka je život Edwarda. Tedy to, co se stalo s jeho životem po ztrátě celé rodiny a všeho, co před touto katastrofou měl. Edwarda se ujme jeho strýc a teta. Seznámí se se Shay, dcerou sousedky jeho strýce a tety. Edward není schopný spát jinde, než u Shay v pokoji a takto se z nich stanou nerozluční přátelé. Později se z jejich přátelství stane láska, díky které Eddie nezdtrácí naději.
Edward se učí vypořádat se s vlastní ztrátou svých nejbližších, ale postupně, přes dopisy rodin a blízkých zemřelých, i s tím, proč ON? Proč přežil zrovna on? A jaký má jeho život smysl? Naučí se se svou ztrátou a osudem vyrovnat?
Edward je neskutečně silná postava. Díky tomu, jak autorka popisuje jeho pocity a trápení, si čtenář uvědomí, jaké má štěstí, že je naživu, že je zdravý a má všechny své blízké poblíž. Začnete si vážit maličkostí.
Nejsilnějších bylo pár posledních kapitol. Dozvídáme se, proč se letadlo zřítilo (byla to nehoda, nebo ne?), jaké byli pocity cestujících, na co mysleli v posledních pár minutách svého života,...
Nebylo jednoduché zadržet slzy.
Milý Edwarde je jedna z těch knih, kdy se člověk zastaví a začne přemýšlet nad svým životem, nad tím, že nikde není psáno, že s námi zítřek počítá, že neznáme dne ani hodiny a že pokud chceme něco udělat, měli bychom to udělat hned.
Jsem ráda, že se autorka rozhodla zabývat otázkou, jak se člověk změní, když prožije něco, co druzí nemohou pochopit, konkrétně když někdo přežije pád letadla. Jaký je život po tom všem? A je to vůbec ještě život?
Líbilo se mi, jak byly vykresleny jednotlivé postavy. Všechny jsem si zamilovala. A stejně tak i celý příběh. Myslím, že na knihu budu ještě dlouho vzpomínat. Doporučuji!
Moc hezká knížka, i když velice smutná. Každopádně se mi líbila a jsem ráda, že jsem ji přečetla.
Této knize by se každopádně mělo věnovat více pozornosti i reklamy, jelikož přináší příběh krásný, dojemný, citlivý, který se výborně čte, je důmyslně napsaný i bezchybně přeložený. Dějem se prolínají dvě linie před leteckou katastrofou a po ní. Společně s Adlerovými cestují do Los Angeles Crispin Cox, Linda Stollenová, Benjamin Stillman, Mark Lassio, Florida a letuška Veronika. Ti všichni zanechávají v New Yorku minulost a v uzavřeném prostoru vysoko nad zemí prožívají svůj krátký příběh, kde se nechávají unášet pocity, sny a spřádají nové životní plány. Osiřelého Edwarda se ujímá teta Lacey se strýcem Johnem. V jeho rozervané mysli a silné vazbě na bratra Jordana mu je oporou sousedka a spolužačka Shay. V garáži objeví dokumenty a korespondenci: " Cítí, že pozornost, kterou věnuje dopisům, ho zvolna proměňuje."
Krásna kniha, krásny príbeh aj napriek udalostiam. Malinko som si musela zvyknúť na striedanie časových línií pred a po, ale bol to vlastne super nápad. Dostalo to celé úplně iný zmysel a knihu doporučujem.