Mimner aneb Hra o smrďocha
Jiří Gruša
Próza podává zprávu o smyšlené zemi, jejímž kultem je násilí a krutost. Drsný jazyk ozvlášťňuje tento beznadějný příběh.
Přidat komentář
Několik málo světlých pasáží, ale celé se to utápí v jakémsi bezpříběhovém nesmyslnu. Nejedná se o fiktivní cestopis, na to je nám z vymyšlené země ukázáno příliš málo a z její nechutné kultury nevysvětleno skoro nic. (Hlavní hrdina se v ní ale přeci jen zdá orientovat lépe než čtenář, což působí tísnivě.) A i na dystopii (nebo dokonce alegorii dobového Východního bloku) mi to přijde až příliš odtržené od reality a vší uvěřitelnosti. Postavy jednají nepochopitelně a nesympaticky, na konci už to přechází v trapnou grotesku. Možná to byl i záměr, celá ta nepřátelskost a nepochopitelnost, kterou je kniha prosáklá a která má snad navozovat autentickou atmosféru popisovaných přemrštěných poměrů, ale čte se to blbě.
(Za nadprůměrně pornografické bych ovšem dílo neoznačil. A líbila se mi kalpadočtina, jako jedna z mála věcí, třebaže s ní spojená šílená kalpadocká filozofie už ne.)
Doba čtení: 4 hodiny.
Novela Jiřího Gruši Mimner aneb Hra o smrďocha je řazena mezi ideologickou experimentální prózu. A při vší úctě k autorovi, jeho halucinogenní pornografický symbolismus je podle mého názoru skutečně na hony vzdálen chápání běžného smrtelníka. Možná diplomovaný filozof či úchylný jazykozpytec by si text Mimnera mohli pochvalovat, nám ostatním se bude jevit nejspíš jako snůška podivných fraktálů, odlidštěných a uzavírajících se do sebe sama. Nadužívání nesmyslných slov kalpadocké mluvy dělá z četby doslova neproniknutelnou koláž, která rezonuje s máločím a srozumitelná je snad pouze autorovi. Nedovedu si představit číst Mimnera veřejně a nahlas, neboť já jsem škobrtal i při čtení v duchu sám pro sebe. O příběhu škoda mluvit, protože tu v podstatě žádný není (pokud tedy padesátistránkové rozebírání pohlavního aktu, u něhož se striktně vyhýbáte jakémukoli pojmenování, nepovažujete za vrchol literárního snažení). Není tu nic, čeho se chytit a za čím jít. Mám-li být upřímný, nic horšího než Mimnera jsem nikdy nečetl a hodnota tohoto dílka je v mých očích nulová. Jedna hvězda je tu jen proto, že nižší hodnocení prostě ze zásady nedávám, nicméně v tomto případě jsem z knihy pro sebe nic nevydobyl.
Velmi zajímavá, bohužel však málo známá dystopická novela pojednaná jako soubor dopisů (zpráv) z fiktivní země. Jiří Gruša byl nepochybně mužem velmi bujné fantazie. Jím vytvořené společenství je detailně promyšlené, včetně fiktivního jazyka i svérázné a brutální etiky. Kniha původně vznikala v letech 1968 až 1969, čili je jasné proti komu se autor touto cestou vymezuje. Nicméně kniha obstojí i jako kvalitní fantasy román. K Mimnerovi se zaručeně budu chtít vracet.
Část díla
Autorovy další knížky
1990 | Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele |
1979 | Dámský gambit |
1990 | Máma, táta, já a Eda |
2011 | Beneš jako Rakušan |
2009 | Česko - návod k použití |
Lingvistická sci-fi.