Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele přehled
Jiří Gruša
Vynikající český memoárový román ze 70. let 20. století je svědectvím o době protektorátu a prvních poválečných let v českém maloměstě. Při vyplňování rubrik osobního dotazníku v normalizačních sedmdesátých letech se autor rozpomíná na řadu událostí, které jako dítě viděl sám, nebo si je domyslel podle vyprávění rodičů. Originální vzpomínky ve vyprávění gradují až k osudné sovětské okupaci Československa v roce 1968. Knížka, která vychází ze stejného životního pocitu jako Škvoreckého Zbabělci, je kromě jiného i působivým dokladem o vztahu syna k matce.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
A tohle je další z těch několika málo knih, které čtu pořád dokola. Tuhle teda zatím třikrát. Zapomenutý skvost české literatury, podobně jako Třešňákův Klíč je pod rohožkou nebo cokoli od Patrika Ouředníka. Možná je to tím, že autor taky pobýval v cizině. A možná právě proto knihy všech tří tolik vynikají jazykově a tím, jak příběh vyprávějí. Příběh je to vlastně klasický: obyčejný člověk na pozadí velkých dějin (válka, komunismus apod.), ale to, jak to vypráví, je naprosto unikátní a v české literatuře ojedinělé. Kombinace odpovídání, vyplňování dotazníku a propojení se starými „kalendáři“, astrologií a hvězdopravectvím je fakt skvělá.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
1978 -
Cena Egona Hostovského
Kniha Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele v seznamech
v Přečtených | 98x |
ve Čtenářské výzvě | 6x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 32x |
v Chystám se číst | 29x |
v Chci si koupit | 6x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1990 | Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele |
1979 | Dámský gambit |
1990 | Máma, táta, já a Eda |
2011 | Beneš jako Rakušan |
2009 | Česko - návod k použití |
Na autorův styl jsem si musel chvíli zvykat. Bál jsem se spousty přebytečných vsuvek a užvaněnosti. Velice rychle jsem se ale bát přestal. Po pár stranách mě pohltilo vyprávění, v němž jsou dokonale promíchané něha, humor a ironie. Svět Dotazníku je kouzelný, pozorovaný velkýma chrysoberylovýma očima. Jakkoli se popisují věci neveselé až naprosto zhovadilé, způsob vyprávění je nutí jihnout, až začnou vonět starotou a ztrácejí svou kousavost.
Nikdy jsem nečetl něžnější popis popravy nebo brutálního výslechu. Jako by si vypravěč v sobě uchovával nezcizitelné teplo, které cítíme už v úvodu, když se popisují jeho prenatální příhody nebo rodinná genealogie.
Kniha je o svědectví vnitřní síly, je to modlitba (srv. podnadpis).
Jako čtenář se často přistihuji, že se blbě usmívám, někdy dokonce směju nahlas, ale když dočítám kapitolu, cítím nebývale silný smutek.
To působí mistrovství, s nímž jsou situace vystavěny (např. nucená práce na mýcení lesa je nám čtenářům zprostředkována scénou, v níž maminka se synem chodí očuchávat na gauči spícího tatínka, jakou smolou ten den voní). Úžasně subtilní, naprosto skvělá knížka!