Mimo provoz
Adam Chromý
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374044/bmid_mimo-provoz-7G4-374044.jpg
4
34
34
Hořkosladké i humorné retro o tom, že žádná změna není lehká, ale nakonec přece jen může vést k lepšímu. Všechno má své datum spotřeby – o tom se přesvědčila zasloužilá televizní hlasatelka Silvie Ostrčilová, když se vedení televize usneslo uvaděčské vstupy z obrazovky zcela vymýtit. Patří do starého železa? Do muzea mezi exponáty vyhynulých druhů? První kroky náhle nezaměstnané Silvie vedou na úřad práce… Návštěva jí sice novou práci nepřinese, ale zato nové zážitky, přátele, lásku a především nový pohled na svět, který začne vnímat očima řadového diváka.... celý text
Přidat komentář
Příběh o českotelevizní celebritě mne velmi bavil. Prostředí, ve kterém se Silvie pohybuje mi bylo velmi blízké, takže jsem si čtení opravdu užila. Myslím, že se v knize skrývá spousta pravdy. Ne, všechny situace nebyly uvěřitelné, ale díky tomu si uvědomíte, že se jedná pouze o fikci. Autor totiž vykreslil hlavní hrdinku tak detailně, že byste si nějaký její hlasatelský televizní záznam nejraději pustili.
HODNOCENÍ: 75 %
S tvorbou tohoto autora jsem se setkala již prostřednictvím jeho prvotiny Rekviem za pluto.
Příběh byl pro mě opět nenáročný, oddechový, občas možná výrazově trochu překombinovaný. Nebyla jsem z něj sice paf, ale jestli něco oceňuju, pak jsou to rozhodně postavy. Jsou uvěřitelné, mají smysl pro humor (takový ten ironický, štiplavý - to já můžu :) ), poznáváte je skrze situace, které můžete napasovat sami na sebe. A další plus - dokázal ze mě vydolovat nějaký emoce, což pokaždé vítám.
Pokud máte rádi příběhy ze života, rozhodně po ní sáhněte. Věřím, že se vám bude líbit.
Ze začátku čtení jsem trochu bojovala s trochu nepřehledným úvodem do příběhu a stylem psaní. Musela jsem si na delší souvětí a specifický styl vyprávění zvyknout. Stačilo však pár stran a já začala oceňovat to, jak si autor s češtinou hraje. Na krátkém rozsahu perfektně vykreslil několik velmi zajímavých postav včetně hlavní hrdinky Silvie, reálně vystihl boj hledání si práce po padesátce, a to vše okořenil odkazy na roky, které už odvál čas. Osobně si myslím, že závěru by možná prospělo pár stran navíc, ale to nic nemění na tom, že v rámci žánru tuhle knihu rozhodně považuji za nadprůměrnou.
Anotace zněla zajímavě, tak jsem byla zvědavá, jaká kniha bude. Je pravda, že je to celé trochu "retro", takže generace, kterým je toto období cizí, si knihu neužijí. Jinak je ale vše čtivé, na můj vkus zde bylo až moc úřadu práce, ale jinak se příběh četl dobře. Celkově mohu ohodnotit jako neurazí, nenadchne.
Tak nějak odtažitě napsáno a to „retro” na mě působilo jako hlavní motiv knihy. Trošku vypočítavě. Nicméně se to nečetlo špatně ale oddychovky k vodě si příště raději dvakrát rozmyslím.
Nijak zvlášť mě tohle nezaujalo. Marně přemýšlím, pro jakou skupinu čtenářů je kniha určená. Souhlasila bych s anotací, že se jedná o retro, jen mi to nepřišlo humorné ani hořkosladké. Spíše nijaké.
Za mě docela zklamání. Příběh i postavy měly podle mě velký potenciál, ale nakonec zůstaly všechny postavy tak nějak ploché – dokonalá hlasatelka dostála své pověsti televizní hvězdy. Žádné velké překvapení, ani ten konec, se nekonalo. Četlo se ale příjemně, pár vtipných momentů podle mě celou knihu zachraňuje. Třeba se autor jednoho dne "propíše".
Retro příběhy vítám. Nic totiž není více pomíjivé, než vlastní historie. Dlouhodobá paměť epizodická má totiž jednu špatnou vlastnost - ráda idealizuje minulost: “Jó tenkrát, to bylo všechno mnohem lepší než dnes. Louky zelenější, sníh bělejší, rohlík rohlíkovatější...” Proto je dobře, že nám tu a tam někdo dobu před i krátce po “sametové revoluci” připomene. Adamovi Chromému se to, podle mého, moc nepovedlo. I když jsem se snažila, s většinou postav, tudíž ani s hlavní hrdinkou, jsem se neztotožnila. Nejen pro jejich názory, postoje a jednání, ale také kvůli šroubované mluvě. Více v recenzích.
Vynikající! Vtipné, skvěle napsané a přitom trefně vystihující lesk a bídu hlasatelské profese.
Doporučuji :)
Knížka mě nenadchla jako Reviem za Pluto děj se trochu vlekl, ale i tak mě vytříbený slovní humor autora několikrát donutil k hlasitému smíchu.
Hlavní hrdinka příběhu je Sylvie Ostrčilová, televizní hlasatelka, která se stala moderní dobou v televizi nepotřebná. Z galantní dámy, která kdysi určovala módní styl, se nyní stala řadová paní docházející na úřad práce, kde k lepší pracovní nabídce jí nepomůžou ani dvě ceny Týtý.
Mimo provoz
Mé postupné pocity během čtení:
1. Těším se, bude to fajn oddechovka. Po prvních pár stránkách mě baví autorův sarkasmus, televizní prostředí i téma nezaměstnanosti po padesátce.
2. To co je za hlavní postavu? Takovej pocit nadřazenosti a vlastní důležitosti jen proto, že byla televizní hlasatelka? To se nedá číst! A ten květnatej jazyk? Vždyť takhle nikdo nemluví snad ne? Možná za první republiky, ale těmhle lidem má být kolem padesáti ne kolem stovky… A proč autor popisuje lidi kolem padesátky jako lidi skoro nad hrobem?
3. To je normální obrátit charaktery postav z nuly na sto během pár stránek bez nějakýho vysvětlení? To vůbec nedává smysl!!!
4. No tak to bylo teda jedno velký Mimo! Nedávalo mi to vůbec smysl, vtipný to taky nebylo, vlastně mě to akorát rozčilovalo. A autor má očividně problém s Evropskou Unií? Nebo co to bylo za poznámky asi tak desetkrát za knihu, že EU je hrozná, protože nám ukradla název Pomazánkový máslo a podobně?
Sečteno podtrženo tato kniha vás klidně může minout. Je to škoda, protože témata jsou tu zajímavá, ale způsob podání šel opravdu mimo mě…