Mimochodem
Woody Allen (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451887/bmid_mimochodem-tOa-451887.jpeg
4
138
138
Slavný režisér, komik, herec a spisovatel ve svých pamětech nic neskrývá a jeho pohled na vlastní bouřlivé životní osudy nepostrádá humor. Popisuje své dětství v Brooklynu; jak získával autorské ostruhy, když za dřevních časů televize po boku slavných komiků psal pro oblíbenou varietní show Sida Caesara; vypráví, jak se předtím, než dosáhl úspěchu a uznání, těžce protloukal jako komik na standupových pódiích. Svým šťavnatým vypravěčským stylem vykládá o tom, jak posléze přeběhl k filmu, provede nás celou svou dlouhou režisérskou kariérou, od komediálního debutu Seber prachy a vypadni přes klasické filmy jako Annie Hallová či Manhattan až po poslední snímky. Průběžně se přitom vyjadřuje ke svým manželstvím, láskám a velkým přátelstvím, mluví o jazzu, o knihách a divadelních hrách, které za více než půlstoletí napsal. Dozvíme se o jeho démonech, o jeho omylech i o tom, nač je hrdý, o lidech, které miloval, s nimiž pracoval a od nichž se zároveň mnohému naučil. Woody Allen, vlastním jménem Allen Stewart Konigsberg (*1. prosince 1935 v Bronxu), je světově proslulý režisér, scenárista, spisovatel, herec a komik. Patří k hrstce amerických filmařů, kteří se dokázali prosadit coby tvůrci ryze autorských snímků. Vděčil za to široké škále svých talentů. Ačkoli nedokončil ani první semestr na Newyorské univerzitě, bezesporu se řadí k významným intelektuálům své doby, se zvláštní citlivostí pro neuralgické body moderní společnosti. Jeho osobní život byl a je plný výstřelků a eskapád, ale i díky tomu se mohl stát inspirací pro Allenovou nadobyčej bohatou tvůrčí kariéru. S obojím se vyrovnává v rozsáhlé vzpomínkové knize, která vyvolala pořádný rozruch ještě před vydáním.... celý text
Přidat komentář
Velmi svěže a s typickým allenovským humorem napsané vzpomínky. Potěšitelné je rovněž, že v pasážích věnovaných ať už pracovní spolupráci nebo partnerskému životu s Miou Farrow, je Woody Allen spíše věcný. Osobně bych přivítal více informací ke vzniku a ohlasu jednotlivých filmů, vůbec k zákulisí jeho filmografie. Zároveň uznávám, že rozsah knihy je adekvátní. Jedná se o povedené memoáry.
„Měl jsem pocit, že pokud člověk uvěří všemu, co čte v bulvárních novinách, pak si svůj život zaslouží.“ Woody Allen se ve svých pamětech stejně jako hrdinové jeho raných filmů opakovaně obrací k publiku. V jednu chvíli směrem ke čtenářům vyjadřuje naději, že jejich důvodem ke koupi knihy nebyl skandál související s rodinou Farrowových. Vzhledem k tomu, že Mimochodem v češtině vychází krátce po premiéře okatě jednostranné série Allen vs. Farrow, je dost pravděpodobné, že po publikaci mnozí sáhnou právě kvůli pohledu druhé strany, který dokument v urputné snaze prokázat Allenovu vinu zcela opomíjí.
Zároveň je pravda, že dobrá třetina textu má podobu Allenovy obhajoby říznuté jízlivým (a nedokáže posoudit, zda zaslouženým) kydáním špíny na Miu a Ronana Farrowovy. O jeho otevřenosti, díky které je zbytek knihy radost číst, jsem v těchto pasážích nebyl zcela přesvědčen. Zatímco své selhání v předchozích vztazích připouští a označuje se například za „náladový, nešťastný a protivný dobytek“, svůj podíl na vytvoření toxického prostředí mezi ním a Miou Farrow nepřiznává. Allen si přitom nedělá iluze, že kniha změní názor těch, kdo jej považují za sexuálního predátora. Jak konstatuje „Kdybych v téhle chvíli umřel, nestěžoval bych si – a spousta jiných lidí taky ne.“ Podle dotyčných by memoáry ideálně ani neměly vyjít.
Ti, kdo jsou přesvědčeni, že je nevinen, případně o jeho vině na rozdíl od tvůrců Allen vs. Farrow alespoň pochybují, a Mimochodem si přečtou, dostanou vedle snaživé obhajoby zejména v první polovině také stylisticky vybroušené, krásně sebeshazující se vyprávění, dávající na mnoha místech vzpomenout na roky, kdy byl Allen opravdu vtipný. O jeho dětství a dospívání jako kdyby nenuceným konverzačním tónem s mnoha tematickými odbočkami, skoky v čase a ironickými šťouchanci mluvil sám Alvy Singer nebo jiné z Allenových alter eg. O tom, jak psal a točil jednotlivé filmy, se sice moc nedozvíte (tento účel lépe plní různé knižní rozhovory, který s ním v minulosti vyšly), ale jestli vás zajímá třeba kulturní a společenský život v poválečném New Yorku a tamější komediální scéna, nebudete díky množství vtipných detailů zklamáni.
Škoda měnícího se tónu (když píše o Farrow, ztrácí jeho psaní nadhled a připomíná strohý záznam soudní pře vč. citování různých dokumentů a svědectví) a kolísavé míry čtivosti. Ke konci se kniha mění v repetitivní soupis všech filmů, které natočil (a k nimž ze setrvačnosti vždy prohodí jednu dvě věty), a všech známých osobností, s nimiž se potkal (přičemž ani o těchto setkáních se nerozepisuje tolik, jak by si zasloužila). Sneslo by to dost zásahů editora nebo editorky s odstupem od tématu. Stále jde ale o velmi dobře napsané, převážně vtipné vzpomínky, stvrzující Allenovo zasloužené místo mezi nejtalentovanějšími americkými komediálními autory.
Štítky knihy
životopisy, biografie paměti, memoáry herci monografie rozhlasové zpracování režiséři autobiografie filmová režie komici Woody Allen, 1935-Autorovy další knížky
| 1985 |  Vedlejší příznaky |
| 1995 | Bez peří |
| 2021 | Mimochodem |
| 2007 | Čirá anarchie |
| 1997 | Vyřídit si účty |
Woodyho Allena mám rád především jako herce.Málo lidí dokáže parodovat nerozhodného a pochybujícího intelektuála tak jako on.Kdybych žil v New Yorku na Manhattanu v 50-tých letech,zřejmě bych si knihu daleko víc užil,protože jména umělců,komiků a hudebníků,které zmiňuje mi mnoho neříkají.Nekterým pasážím jsem se ale hlasitě smál,je to perfektně napsáno se spoustou vložených vět a odbočujících poznámek aniž by se čtenář ztrácel.Trochu mu dojde dech až ve chvíli,kdy začne mluvit o Mii Farrow a celé té mediálně propírané kauze kolem nařčení ze sexuálního obtěžování dcery Dylan. Teprve tam jsem si uvědomíl,že celé tyhle vzpomínky byly napsány právě kvůli tomu,aby podal svoji verzi příběhu.To ostatní je jenom křoví. Musel bych však znát pohled i z druhé strany,abych si udělal názor jak to ve skutečnosti bylo…
Zajimavé je,i jak hodnotí svůj vztah s poslední o mnoho let mladší manželkou Soon–Yi,která předtím byla jeho adoptovanou dcerou.No,budiž jim přáno! Věřím,že Soon –Yi měla těžké dětství.Obtížně se však zbavuji pocitu,že je to podobné manželství jako bylo Salvatora a Galy Dalíových kdy muž v tom vztahu je jenom jakési přerostlé dítě,racionálně smýšlející ženy.
Vyprávění končí velmi pateticky a i přes Woodyho specifický a charakteristický humor ve mně zanechalo spíše melancholický pocit.Stojí však za přečtení už jenom kvůli těm jeho neuvěřitelně vtipným a trefným sebeironickým bonmotům neurotika,který si uvědomuje svoje slabosti,ale nedokáže je překonat.