Mimochodem
Woody Allen (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/451887/bmid_mimochodem-tOa-451887.jpeg
4
138
138
Slavný režisér, komik, herec a spisovatel ve svých pamětech nic neskrývá a jeho pohled na vlastní bouřlivé životní osudy nepostrádá humor. Popisuje své dětství v Brooklynu; jak získával autorské ostruhy, když za dřevních časů televize po boku slavných komiků psal pro oblíbenou varietní show Sida Caesara; vypráví, jak se předtím, než dosáhl úspěchu a uznání, těžce protloukal jako komik na standupových pódiích. Svým šťavnatým vypravěčským stylem vykládá o tom, jak posléze přeběhl k filmu, provede nás celou svou dlouhou režisérskou kariérou, od komediálního debutu Seber prachy a vypadni přes klasické filmy jako Annie Hallová či Manhattan až po poslední snímky. Průběžně se přitom vyjadřuje ke svým manželstvím, láskám a velkým přátelstvím, mluví o jazzu, o knihách a divadelních hrách, které za více než půlstoletí napsal. Dozvíme se o jeho démonech, o jeho omylech i o tom, nač je hrdý, o lidech, které miloval, s nimiž pracoval a od nichž se zároveň mnohému naučil. Woody Allen, vlastním jménem Allen Stewart Konigsberg (*1. prosince 1935 v Bronxu), je světově proslulý režisér, scenárista, spisovatel, herec a komik. Patří k hrstce amerických filmařů, kteří se dokázali prosadit coby tvůrci ryze autorských snímků. Vděčil za to široké škále svých talentů. Ačkoli nedokončil ani první semestr na Newyorské univerzitě, bezesporu se řadí k významným intelektuálům své doby, se zvláštní citlivostí pro neuralgické body moderní společnosti. Jeho osobní život byl a je plný výstřelků a eskapád, ale i díky tomu se mohl stát inspirací pro Allenovou nadobyčej bohatou tvůrčí kariéru. S obojím se vyrovnává v rozsáhlé vzpomínkové knize, která vyvolala pořádný rozruch ještě před vydáním.... celý text
Přidat komentář
S nadhledem napsané vzpomínky "obchodníčka s chichotáním s vtipy o parkování, který byl z neznámých důvodů povýšen na filmaře" a přes padesát let točí se zběsilou kadencí jednoho filmu za rok. Jako kluk obdivoval ikony jako Groucho Marx (a desítky dalších komiků a herců, jejichž jména nám dnes nic neříkají), první dolary vydělal posíláním vtipů do novin a prorazil i jako komik, nakonec se ale proslavil svéráznými konverzačními filmy, natočenými jakoby líně, se scénami na jeden záběr a bez detailů, ale s osobitým humorem coby jediným způsobem, jak vzorovat vědomí smrtelnosti a nesmyslnosti lidského bytí. Ač nikdy nenatočil "velký" film ani neměl obří komerční úspěch, nepřehlédnutelnou postavou Hollywoodu se stal i proto, že snad v každém svém filmu ztvárnil roli neurotického intelektuála, chrlícího jednu vtipnou repliku za druhou. Vyprávění o jednotlivých filmech ale až tak zajímavé není a daleko více pozornosti poutá obšírné líčení války s Miou Farrow. Ač byl Woody Allen v oficiálních vyšetřováních očištěn, dodnes jsou živé představy, že znásilnil její nezletilé zaostalé (adoptivní) dítě a vzal si jej za ženu (Soon-Yi) a že obtěžoval její dceru Dylan (pro níž se stalo zdrojem obživy vyprávění příhody, jak ji měl jako sedmiletou v podkroví osahávat). Allen z toho všeho vychází sice jako podivín, ale přece jen uvěřitelněji než Mia, jež sbírá adoptivní děti jako plyšáky a toxicita z ní přímo prýští. Je to příběh o židovském klukovi z Brooklynu, jenž měl dost píle i štěstí a splnil se mu sen o koktejlech na Manhattanu, mohl točit filmy podle vlastních scénářů a obsazovat do nich krásné herečky a randit s nimi. A současně nostalgické vzpomínání na neopakovatelnou druhou polovinu 20. století, kterou dnešní progresivistická vlna touží zadupat do země spolu se všemi obyvateli tohoto skanzenu machismu, kolonialismu a nevím čeho ještě. Ostatně i Woody Allen je jedním z těch, koho "cancel culture" smetla. (8/10)
(SPOILER)
Knihu autor vydal v roce 2020 a jde o bilanci vlastního života - v té době mu bylo 84 let. Bohužel publikace způsobila, že jsem si o tomto člověku musel poopravit mínění. Doteď jsem Woody Allena vnímal jako nesmírně pracovitého, moudrého a vtipného autora, režiséra, herce a intelektuála, ale jeho poslední kniha to hodně změnila.
2/3 publikace Allen vysvětluje svou roztržku s bývalou partnerkou (Miou Farrowoou) a následný soudní proces, ve kterém byl nakonec zproštěn obvinění ze sexuálního zneužívání vlastní i adoptivní dcery.
To, že začal chodit se svou o 35 mladší adoptivní dcerou v době, kdy žil s její adoptivní matkou je zkrátka divné a nic na tom nemění skutečnost, že šlo o konsensuální rozhodnutí, že byla dotyčná v té době již zletilá a že již 26 let žijí ve spokojeném manželském svazku.
Nejsem sice rodič, ale Allenovo přiznání, že při společném sledování televize položil hlavu do klína své sedmileté dcery mi přijde dost za hranou - minimálně za hranou dobrého vkusu, na rozdíl od názoru W. A., který na takovéto chování nevidí nic zarážejícího.
Allen si také v textu knihy velmi často protiřečí:
V jedné větě tvrdí, že rozhodně není zámožným mužem, protože jeho projekty nejsou komerční, ale vzápětí líčí svůj soudní spor s kamarádem producentem a jeho ženou, kteří mu za filmy dluží miliony Dolarů (Allen ten spor vyhrál).
Allen často zmiňuje svůj staromládenecký život a to, že je slaměným vdovcem, ale zároveň líčí příhody svých dvou manželek, dvou dlouhodobých přítelkyň a ještě se nezapomene pochlubit, že často randí s herečkami svých filmů. Mimochodem, těch filmů bylo okolo 50.
Autor na sebe v knize prozradil, že má fobii z chození na večírky a vysvětluje, že když už někam vyrazí, často sedí v autě a nedokáže vejít do bytu, ve kterém se party odehrává. V jiné pasáži pak tvrdí, že neumí žít na venkově, neboť mu chybí čas trávený s přáteli na večírcích na Manhattanu.
Kniha mě hodně zklamala a nejsilnější emoce, která ve mně po dokončení poslechu zanechala, jsou rozpaky a dala by se vyjádřit prohlášením: Allen nic, on muzikant!
Hodnotím 50%.
Výborné, plné trefného upřímného vtipu i melancholie... místy důrazné ze zjevných příčin (bez toho bych se obešel, ale chápu proč to tam je) :-)
Miluju Allena, jeho knihy i filmy. Toto je pohled do jeho nitra z jeho pohledu - nakonec tedy není až takový blázen, jak jsem si myslela, i když sem tam nezklame (musím bydlet na dohled od nemocnice :-)).
Je vidět, že obvinění od Miy Farrow s hlavně to, co všechno kvůli němu následovalo, nepřebolelo ani po letech.
Čím déle jsem ji poslouchala, tím méně mě bavila. První kapitoly, kde Woody Allen vypráví o svém dětství a dospělosti, mi přišly naprosto úchvatné. Byl tam onen jemný sarkasmus, vtip a popíchnutí, které jsem čekala. Ale pak začalo nečekaně únavné vytahování jmen všech možných slavných osobností třeba jen vzdáleně spojených s filmovým průmyslem a popravdě mi u toho občas mozek i uši vypl.
Určitě by knihu neměl minout nikdo, komu není humor Woody Allena cizí. Na jedné stránce se řežete smíchy a o pár stran dál nechápete, že se mu dělo to, co se mu dělo. Naštěstí má Woody úžasnou povahu a podobné věci po něm stečou jako voda. Jsem moc ráda, že jsem tuhle knížku díky databázi objevila, je pravda že poslední dobou jsem Allenovu tvorbu úplně nesledovala. Musím napravit.
" Když si vzpomenu na dobu, kdy jsem pracoval v nočních klubech, musím říct, že dnešním bavičům a bavičkám nesahám ani po pás. Jediné, co mi na nich vadí, že mnozí z nich jsou zbytečně sprostí. Všimněte si, že říkám zbytečně. Nevadí mi vulgarity, když přispívají ke komickému účinku, ale od šedesátých let, kdy se jazyk osvobodil, je člověku často trapně, když slyší komiky, jak špikují svoje čísla někdejšími takzvanými sprostými slovy.
.....
Dnešní tuctoví komici vylezou na jeviště, vytáhnou mikrofon ze stojanu, aby se mohli potulovat po jevišti, vykřikovat své vtipy a nedejbože chodit k židli nebo ke stolu uprostřed jeviště, na kterém stojí láhev s vodou, aby se ten komik mohl tu a tam napít. Odkud se vzali všichni ti žízniví komici? Ještě jsem nezažil, aby někdo uprostřed monologu padl k zemi žízní. Herci dokáží celé hodiny hrát Shakespeara, aniž se Hamlet nebo král Lear odkradou do kulis loknout si minerálky. Ale v televizi můžete vidět i komika, co přechází sem a tam po jevišti a vykládá - Víte, co mě sere? Byli jste někdy na jedné z těch zasraných výletních plaveb po Karibiku? Ty jsou úplně na hovno- A hned si musí cucnout vody, jinak najdou na jevišti jeho vysušené ostatky jako kostru na poušti. Než si svlaží vyschlé mandle, přepnu vždycky na něco poutavějšího, jako je třeba reklama na hodinky."
Po přečtení mám chuť podívat se znovu na jeho filmy. Chytrej chlap, bystrej pozorovatel. Takhle by možná fungoval náš Karel Čapek, kdyby vyrůstal v USA. I když ten by se nejspíš vyvaroval sexuálních skandálů. Stárnoucího Woodyho to jistě mrzí, i když to umí trefně okomentovat... v tom smyslu, že po člověku s nálepkou zhýralec aspoň nikdo nechce, aby zachraňoval velryby. :)
Nejsem milovnicí jeho filmu... Vlastně ho znám jen z bulváru...
Ale tato kniha neměla chybu.
Doporučuji k poslechu i ke čtení.
Nejlepší životopis, co jsem kdy četl. Životopisy ale skoro nečtu, takže to moc neznamená. Ale jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četl, to je taky. A čtu docela dost. P.S. Pokud máte rádi Miu Farrow a rádi byste ji i rádi dál měli, tohle není kniha pro vás (a to tam o ní Allen píše spíš v dobrým nebo neutrálně). P.S.2 Nepřehlédněte věnování, je boží.
Ta vřelost, s jakou Allen mluví o Diane Keaton mě z nějakého důvodu hrozně dostala, melancholická, podprahově hřejivá (vzpomněl jsem si na 'Annie Hall', což je asi jediný Allenův film, co jsem viděl dvakrát), všechno, co chcete v ženě; blízká přítelkyně, společnice, bezobsažně zábavná, bez obalu sama sebou a taky vám svoje názory vmete do ksichtu a má tak trochu vidlácké způsoby, ale pořád je překrásná a šarmantní. Full package. Allen s ní byl ve vztahu, pak se rozešli, aby se stali velice blízkými přáteli a následně spolu natočili snad svoje nejlepší filmy, viz například právě zmíněnou 'Annie Hall' (což je mimochodem vlastní jméno Diane Keaton, Diane Hall), ta první polovina knihy, kdy se Allen tak nějak pachtí hop sem hop tam, je hrozně fajn; dětství, jak se dostal k tomu a k tomu "já vlastně ani nejsem intelektuál, to si o mě lidi jen tak utvořili představu", nakonec zjistíte, že na to, jak neurotický je, měl vlastně neskutečně úspěšný život, ale pokaždé mě autobiografie překvapí hlavně (naposledy např. David Lynch) tím lidským, normálním rozměrem kdy zjišťujete, jak je vlastně každý, normální člověk, jako každý jiný, jen se sem tam občas děje něco trochu jiného, nebo divného. Jakožto svého času cinefil, člověk nemůže opomenout ikonu jakou je Woody Allen, tomu se prostě nedá vyhnout, otázka je, jak moc jeho status vnímáte a necháte na sebe působit. Sám Allen přiznává, že se nikdy jako někdo veliký neviděl, dost slušnou část knihy tráví tím, že sráží sebe a svoje úspěchy. Nikdy jsem ho nežral tolik, jako jeho zarytí fanoušci, ale viděl jsem bezmála asi dvacet jeho snímků a vždycky mi přišly takové milé, kinematické, úsměvné, zápletka se rozvíjí a je to sympatické tím, jak se to nesnaží nikdy tlačit na pilu. Dvacet filmů ale při kadenci tohohle tvůrce pořád nečiní ani polovinu jeho produkce a dodnes jsem nepřečetl ani jedinou jeho knihu, ač jsem okolo nich kroužil dlouho a přemýšlel nad tím. A pořád nemůžu říct, že bych k němu zaujal určitý postoj. Ale vnímám ho. A tohle byla moc příjemná publikace, ohlédnutí, která se v polovině přehoupne do, jistého druhu pekla, obhajobu, která mě absolutně minula, protože se v tom až tolik nebabrám, něco jsem samozřejmě během let zaslechl, ale člověk tak nějak pořád slyší bulvár sem, bulvár tam, mávnete rukou "já mám svoje starosti". Zničehonic kniha nabere děsivě právnický rozměr, kdy začneme spatřovat a říkat si skoro až "tak možná proto Allen tohle vůbec napsal" - jako obhajobu. O čem mluvím je, pokud je Allenova výpověď pravdivá, a tady je to slovo proti slovu, tak sledujeme ztělesnění ďábla, jménem Mia Farrow (no, koneckonců, Rosemary, hehe), žena, která zneužívá všechno a všechny okolo sebe, týrala a týrá, manipuluje, vymývá mozky svým dětem, a že se ale dokázala obklopit velikou rodinou, kdo ví, aby dosáhla toho, čeho chce, jestli je tohle pravda, myslím si, že by podobné "Amber Heard situace" měly být rovnocenně trestány, protože jestli se rozhodnete dnes jako žena, využít svoji platformu, sílu, páku, kterou vám společnost dává (a jakože v některých ohledech soudy opravdu ženám těžce straní na základě skoro až zvyku), jestliže ale žena chce někoho očernit, pošpinit a zničit, na základě vlastních emocionálních pohnutek, přivodit mu finanční, emocionální a kariérní újmu, měli by vás za to trestat stejnou měrou, jakou vy zamýšlíte učinit tomu člověku, nebo minimálně prověřit, zda tahle osoba netrpí nějakou psychickou poruchou, deziluzí, či vadou, protože od té doby, co se spustilo #metoo se nespustila jen vlna obětí, ale taky vlny lidí, co se snaží chopit příležitostí. V perspektivě Allenově. Nebuďte Mia Farrow, buďte Diane Keaton.
Jediný chlap, u ktorého mi tie seba-ironizujúce komentáre neprídu trápne. Rozumiem že tu viac ako o životopis išlo dostať to zo seba von, čo mi nevadí, lebo sa aj tak nevyznám v hercoch tej doby a jeho filmom som nikdy neprišiel na chuť . To čo popisuje s Miou ma zdvíhalo zo stoličky a žeriem mu to aj s navijakom. Jediné čo som nepochopil, že načo si ľudia adoptujú dieťa , keď si k nemu rovno pribalia opatrovateľku. To je ako kúpiť si Lambo so šoférom.
Paměti jednoho z mých oblíbených režisérů jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít a autorův humor známý z dialogů ve filmech zde stále srší z textu. Velmi zajímavá je předfilmová část o Allenově dětství, kultuře, která ho formovala a kariéře komika, i jak se dostal k režii. O některých filmech se zmíní jen letmo, u některých probere vznik trochu víc, ale není příliš sentimentální a u některých titulů radši věnuje odstavec lehkému čtení, jak je nějaká herečka krásná nebo jak znechutil Emmu Stone, než aby vyprávěl víc o vzniku každého filmu. Samozřejmě jsem očekával, že část memoárů věnuje rozchodu s psycho Miou Farrow a její snaze se pomstít (a je to v pořádku), ale převyprávěným zážitkům dětí z její rodiny je věnováno docela hodně prostoru a je děs, jak si v USA může slavná celebrita osvojit mraky dětí, udělat si z nich poslušné loutky a nikde žádná sociálka. Představuju si, jak by u čtení těch pasáží krčil můj oblíbený spisovatel Stephen King rameny, protože mechanizmus týrání dětí v rodinách popsal v mnoha jeho knihách přesně. Škoda, že místo toho Allen radši víc nezavzpomínal na některé filmy, ale je dobře, že se k aféře mohl svobodně vyjádřit.
Na Woodyho biografii jsem byla jednoduše zvědavá. Vnímala jsem ho prostřednictvím jeho filmů jako vtipného newyorského neurotického intelektuála a v tomto směru mě nezklamal. Zejména pasáže o jeho dětství, rodinných příslušnících a začátcích umělecké kariéry byly podány velmi zábavně.
Časem autor zvážněl, popisoval-li tvůrčí procesy při psaní filmových scénářů nebo režírování filmů.
Části týkající se jeho sporu s Miou Farrow pak byly až nepříjemné, ale i tento příběh patří k jeho životu. Smutné je, že ho v USA na sklonku života vnímají hlavně optikou těchto událostí. Nikdy mu nebylo nic prokázáno, ačkoliv byl vyšetřován. Chápu proto, že má potřebu sdělit i svoji verzi příběhu.
Doporučuji.
Woodyho znám jen z jeho filmů, nikdy jsem od něj žádnou knihu nečetl. Na jeho autobiografii jsem byl ale velmi zvědav. Především proto, že mě zajímal jeho pohled na vlastní tvorbu, ale i na život a tak vůbec. Knihu jsem doslova zhltl. Woody zde používá pro něj tak typický humor, jímž nešetří hlavně sám sebe. Svou tvorbu a sebe jako umělce i jako člověka vesměs shazuje. Nemalá část knihy je věnována kauze kolem sex. skandálu vyvolaném Miou F. To není věru veselé čtení. Woody ale přesto žije a tvoří dál. Jsem rád, že jsem se dozvěděl mnoho užitečných informací nejen o filmech W.Allena, ale i o tvůrci samém. O trochu více nyní chápu, proč se o humoristech říká, že jsou často v soukromí ve skutečnosti smutní.
Během Woodyho vyprávění mi postupně běžely před očima jeho filmy, dokonale ilustrující jeho životaběh, ať už Zlaté časy rádia, Annie, Hana, atakdále na tři krále. Je to holt dokonalý vypravěč, asi i psycholog, a rozhodně jeden z největších hlásičů a frkálistů všech dob. Takže pět hvězd bez přemejšlení ode mě, a jednu by určitě zasloužil i v Hollywoodu, ale ceremoniál je určitě podmíněn účastí oceněného, takže to prozatím nehrozí. Naštěstí je mu světská sláva polní tráva.
Celá ta kauza údajného sexuálního obtěžování nevlastní dcery Mii Farrow jménem Dylan, která vypukla začátkem 90. let a jako bumerang se vrátila o 25 let později, když se strhla vlna hysterie kolem MíTů, je bohužel zřejmě důvodem, proč Wůdy tudle autobiografii napsal. Protože nebýt jí, asi by se do psaní svých vzpomínek vůbec nepustil, takže paradoxně díky za to false obvinění, aspoň si můžu přečíst slova napsaná samotným wůdym, kterýho beztak znám už dobře hlavně z knihy rozhovrů se Stigem Bjorkmanem, která tu vyšla v polovině 90tek. Ale todle má tu výhodu, že to sahá až k nedávné minulosti a k dosud stále poslednímu filmu, kterým je prozatím ještě stále dva roky starý Rifkin. Jo, je to strašná ostuda, že jeden z nejlepších amerických tvůrců, je dnes považován za pedofila a sexuálního zvrhlíka, a je neuvěřitelný, že tý báchorce vymyšlený Miou může někdo přikládat vůbec nějakou váhu. Jenže, co kdyby měla náhodou pravdu a Wůdy byl fakt pervert? Takže radši budem věřit false obvinění, kdyby se náhodou pak ukázalo pravdivý, než věřit pravdě, kdyby se náhodou pak ukázala nebýt pravdou. Vždycky je lepší radši věřit lži a jít s davem než stát na straně pravdy a bejt za to pronásledovanej, historie je takovejch příkladů plná. Já samozřejmě pokládám celou tu kauzu za absurdní a věřim Wůdymu. Kdyby to byl skutečně pedofil, myslim, že by se to už dávno profláklo a rozhodně by nezůstalo jen u jednoho obvinění a bylo by jich za ta léta mnohem víc aneb když někdo udělá svinstvo jednou, už v tom pokračuje, tak se pozná skutečnej zvrhlík. Ale jinak, když se odhlídne od tohodle, pak se tam člověk, kterej s wůdym vyrůstal a zná ho, moc novinek nedoví. Wůdy stále dokola do omrzení obdivuje talent Bergmana a Tenesí Wilijemse a může se zvencnout z Tramvaje do stanice touha a strašně by si přál mít jejich talent a přitom si neuvědomuje, že jeho talent zase neměli Bergman a Wilijems a i kdyby se postavili na hlavu, nikdy by oni nedokázali natočit něco tak legračního jako je Láska a smrt nebo Annie Hall. Zkrátka je nefér, že jejich talent staví výš než svůj, protože drama nebo tragédie nestojí výš než komedie, jsou to jen rub a líc jedné mince, sakra, zrovna on by to měl vědět, protože to dělá celej život, že míchá komedii s tragédií, ale stejně bude furt velebit "vážno" a shazovat "nevážno". Chtěl bych mu říct, Wůdy, buď vděčnej za to co máš, co by za to takovej Bergman nebo Wilijems dali, kdyby dokázali natočit vtipnou komedii, která pobaví, jenže oni to nedokázali a tak museli točit vážný filmy a psát dramata, z kterejch jseš ty tak hotovej. Jenže tady nejde o možnost volby, každej je odsouzenej k tomu, k čemu má vlohy. Ty máš talent pro komedii, oni měli talent pro tragédii, ale nic z toho není nadřazený tomu druhýmu, je to jedno a to samý. Tak jo Wůdy, měj se fajn a pozdravuj Sůnji. A když bůh dá, tak snad se zase vítr obrátí, a možná se ti dostane spravedlnosti ještě na tomto světě, když ne, tak až na tom jiném. Tak či tak, bylo mi ctí a i kdybys už nic nenatočil, natočil si toho i tak dost. A i když, jak tvrdíš, si nikdy nenatočil "velký" film, tak věz, že si natočil víc než dost "malých" filmů, které mám mnohem raději než ty takzvané velké.
Chovám k Woody Allenovi velký obdiv. Za tu nekonečnou lásku k filmu, jako takovému. Přes všechny útrapy, které mu svět nadělil, je schopný tvořit dál a dělat radost svým divákům. Jeho kniha je v lecčem jiná, než jiné autobiografie a ukazuje spíš Woodyho myšlení a pohled na filmový svět, než že by nějak konstruktivně popisoval zákulisí svého života. Svým filmům se vlastně věnuje jen okrajově, naopak hodně prostoru dostalo obhajování skandálu se zneužíváním. Ze změny tónu knihy v momentech, kdy píše o nařčení a následném oživení v kauze MeToo, je znát, jak ho to štve a stále pálí. Pochopitelně. Humoru v knize je spíš poskrovnu, ale když už přijde, trefně zarezonuje, tak jak máme u Woodyho rádi. Nevím co bude, až Woody nebude. Já doufám, že ještě nějaký ten rok bude a natočí svůj velký film.
Výborné počteníčko. Woody Allen ve skvělé formě. Chápu i jeho potřebu vyjádřit ke kauze Mia. Z knihy si odnáším Allenovu lásku k lidem, k umění. Výborným způsobem popisuje svoji tvorbu. I velmi vkusně i své lásky. A s chutí si pustím nějaký jeho film.
Štítky knihy
životopisy, biografie paměti, memoáry herci monografie rozhlasové zpracování režiséři autobiografie filmová režie komici Woody Allen, 1935-Autorovy další knížky
| 1985 |  Vedlejší příznaky |
| 1995 | Bez peří |
| 2021 | Mimochodem |
| 2007 | Čirá anarchie |
| 1997 | Vyřídit si účty |
Zaujimavy pohlad do zivota kulturnej legendy. Informacie o newyorskych realiach (do stresnych apartmanov tecie; ani ludia co si mozu dovolit tento druh luxusu nemozu ignorovat spolocenstvo vlastnikov pri rozhodovani o novom majitelovi; u Elaine zle varili ale aj tak k nej stale vsetci chodili). Nekonecny zoznam hercov a hodobnikov o ktorych som nikdy nepocul. Skvely humor pre ktory mam Woodyho tak rad. Super tip na hotel v Benatkach.
Jedine minus je ze stvrtinu knihy zabera popis sialenstva Mie Farrow a popis jej dlhodobej pomsty Woodymu.