Královská krev
Daniel Abraham
Mince a dýka série
< 2. díl >
GEDER PALLIAKO je hvězdou na vzestupu. Je hrdinou Anteje, protektorem korunního prince a miláčkem dvora. Stahují se nad ním však mračna jeho minulosti a s nimi přichází válka, která vše změní. CITHRIN BEL SARCOUR založila vlivnou banku s pomocí ukradeného jmění, padělaných dokladů a tasených mečů. Teď je každý její pohyb sledován, zaznamenáván a kontrolován. Pokud se jí nepodaří upláchnout z pozlacené klece, bude jí život, který si vydobyla, k ničemu; válka jí k tomu možná poskytne vhodnou příležitost. KITAP ROL KEŠMET, odpadlý kněz, ví, čí ruka to veškeré dění zpovzdálí řídí – dávno pohřbené tajemství dračí říše ohrožuje vše, co dosud lidstvo vybudovalo. Věk smrti a šílenství se blíží a v cestě mu stojí jen hrstka hrdinů odsouzených k nezdaru.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2016 , Laser-books (Laser)Originální název:
The King´s Blood, 2012
více info...
Přidat komentář
Začíná to být čím dál víc zajímavější. Na jednu stranu je to pomalé a příliš to neplyne a zároveň na stranu druhou se rozvíjí tolik věcí, které slibují mnohem větší změny. Jsou části knihy, které jsou spíše jako obyčejný nudný běžný život, funkce banky, výběry peněz, smlouvy, řešení intrik a zrad. Ale zároveň se odvíjí velké napínavé věci, jako válka, změny stran a vliv na zbytek světa. Jediné, co mě mrzí, že autor rozehrává velké věci a naznačuje důležité zvraty a přesto neumí jít do hloubky. Takovou bitvu odbude na jeden dva odstavce, žádné detaily, nic konkrétního, jen malé zmínky a skok k jiné scéně. Jakoby to nebylo nutné, nechtěl strhávat pozornost na takové věci nebo neměl potřebu čtenáře vtáhnout hlouběji do příběhu, aby daný moment doslova prožíval.
Postavy se o něco vyvíjí a mění. Některé méně, některé více. U některých si nejsem jistá, kam to vlastně povede, protože jim byl dán určitý směr a já s tím tak nějak počítala i do budoucna, ale byla jsem nemile překvapená. Nicméně přituhuje a je čas se pomalu i s některými rozloučit, což jsem taky nečekala, protože doteď na mě styl vyprávění působil spíš tak nějak lehce dětsky optimisticky. Sice už v první knize došlo k dost děsivé události (bez větších detailů samozřejmě), ale dosud v podstatě jediné. Nicméně už to očividně nebude platit dál.
Jsem tedy zvědavá, jsem to povede. Jaká hra se rozehraje. Každá postava dostává nový směr a nový cíl. Marcus potřeboval otevřít oči, aby pochopil co vlastně chce. Yardem mě překvapil. Cithrin je chytrá, ale občas šlápne vedle a už si na ni začínám zvykat. Geder mě štve a překvapuje víc a víc a od něj ještě dostaneme co proto. Teď jsem však zvědavá na Kita... Uvidím, čeho se ještě dočkám.
Komentář bude tentokrát (asi) stručnější, protože k druhému dílu série jde málo napsat, aniž bych vyžvanila děj. Ten přitom není úplně průhledný, i když lze leccos odhadnout předem - zápletka se klikatí různými směry jako život sám. Postavy nejsou černobílé ani bezchybné, jejich chování a jednání lze snadno porozumět (a ne vždy schvalovat). Všechny linie jsem si více či méně užívala; největší zvědavost ve mně vzbuzuje Clara, ta klidná síla v pozadí. Geder mě štval, ovšem to je jeho role, takže si nestěžuji. Kromě toho už se autor pustil do vybíjené a vzbudil ve mně dojem, že "Mince a dýka" je light alternativa ke "Hře o trůny" - stručnější, méně popisná, snad i s pozitivnějším vyzněním navzdory občasné brutalitě, s jakousi nadějí do budoucna. Nedostatek originality převažuje míra čtivosti, přinejmenším já jsem se ke stránkám ráda vracela a nemusela se nutit k jejich dychtivému otáčení. Takto si představuji kvalitní, dospělou fantasy, ačkoliv k metě nejvyšší mi stále cosi chybí. 80%
Daniel konečně trošičku přitvrdil a začíná pomalu prosévat panteon postav. Sem tam přispěchá s nějakou zradou, do toho se nám zase trošičku posouvá linka s pavoučí bohyní, jedna z mých oblíbených postav tím paradoxně dostává podstatně více prostoru a některé osoby si již v tomto díle, vytahují poněkud kratší slámku.
Pořád mám pocit že nelze nesrovnávat s písní ledu a ohně, akorát v menším měřítku s méně postavami (což není nutně na škodu). Tento díl se mi celkem líbil, měl i slabší místa ale po jisté události nabral děj spád a kniha se četla dobře. Co však stále nechápu je uvedení tolika ras a stránky o bance mně vyloženě nudili.
Mnohem živější, svižnější, zábavnější a zajímavější - to vše nám Abraham naservíroval jako výstřel dělovou koulí. To, co v prvním dílu tolik nefungovalo (propojení dějových linií, množství jmen a království a měst, ztracení se v lidských druzích atp.), zde začíná perfektně šlapat a zapadat do sebe!
Děj plyne, postavy se rozvíjí a pomalu je jim určen "celopentalogiový" směr. Velmi zajímavý začíná být Geder Paliako (naivní, osamocený a děsivý), ale i ostatní postavy. Vize záporáka začíná být patrná, pro mě dost netradiční a tím i velmi zajímavé.
Pokud někdo váhal, zda sáhnout po druhém dílu, váhat by rozhodně neměl. Považuji Královskou krev za jeden z nejlepších dílů celé série!
Díl od dílu lepší a lepší. Nejvíc mě zajímá linie Gedera Paliaka a Marcuse Westa. Ten bankovní systém, zase až tak rozebíraný nebyl a vůbec to nebylo na škodu. Přece se série jmenuje Mince a dýka, tak kdyby to tam nebylo, tak by to bylo divné. Všechno vyřeší peníze, nebo dýka v zádech...
Ale jsou to Hry o trůny,ne že ne.Podobné intriky,okořeněné bankovní politikou, s méně krvavými popisy,ovšem v nádherně vykresleném světě postdračí civilizace.Mne osobně tam aspoň neotravuje nejasný svět za Zdí se zombíky,které nemusím.Věřím ,že budu stejně čtenářsky nadšen i u zbývajících dílů série.Už jdu na Tyranův zákon.
Kniha byla určitě lepší, než první díl. Dějově, řekla bych, to jela asi stejně, ale trochu víc jsme se dozvěděli o postavách. Co mi tam překáželo, bylo to jejich bankovnictví. To mě totiž prostě nezajímá. A taky by mě zajímalo trochu víc o kultu pavoučí bohyně. Ale to snad časem :-)
Abraham to nepokazil - porad se drzi zdrave pri zemi a pribeh nestavi na okazalych bitvach , bozich a prvoplanove epice, nybrz na uveritelnem chovani postav, intrikareni a zabave pri jejich interakcich a neuspechanem posunu. Dejove linie postav se navic zacinaji zajimave krizit a po prvnich 100 stranach jsem zacal mit problemy knihu odkladat. Palliako je skvele necernobily zaporak!
Ačkoliv Daniel Abraham pokračuje v rovině nastavené prvním dílem, nebojí se šťouchnout do vosího hnízda a zápletku v klíčových okamžicích nečekaně vyhrotit. Díky tomu jednotlivé linie nenudí, přestože vývoj událostí vlastně odpovídá předběžným očekáváním. Což je asi největší slabina pentalogie, tedy že čtenář automaticky předpokládá, jak budou díly rozvrženy a autor to zatím nijak zásadně neproměňuje. Pozitivem ovšem je, že se postavy definitivně vyprofilovaly a člověk se tak s nimi lépe sžívá. Děj navíc díky tomu ubíhá rychleji, protože už se nemusí utužovat charaktery starých známých. Nejsilnější stránkou vyprávění ale zůstává spisovatelova schopnost představit motivace zúčastněných stran natolik srozumitelně, že příběh nemá osobitého padoucha, zastupujícího všechno nejzvrácenější zlo světa. Ona i pavoučí bohyně to ve skutečnosti myslí upřímně. Od určitého bodu jsem si však říkal, jestli zvolený žánr fantasy nebyl pro sérii zbytečný. V kulisách historického románu by jí bylo lépe.
Kniha se čte poměrně dobře, ale chybí tomu něco co by mě uchvátilo. Štve mě že nevíme víc o minulosti kapitána Westera ani o kultu pavoučí bohyně. Budu v sérii pokračovat, některé postavy se zajímavě vyvíjí, moje oblíbené jsou hlavně Cithrin a Clara, přesto nemohu napsat že by mě kniha nějak uchvátila.
Autorovy další knížky
2012 | Hra o trůny #1 (komiks) |
2014 | Hon na lovce |
2015 | Dračí cesta |
2009 | Stíny v létě |
2016 | Královská krev |
Druhý díl série navazuje na konec jedničky, jen se odehrává o pár měsíců později. Úvod je trochu pomalejší, ale děj se postupně rozjede. V knize je opět šest POV postav, nejvíc jsem si oblíbil Marcuse a Cithrin. Postavy i svět jsou propracované a uvěřitelné. Příběh je poměrně originální, stejně tak koncept dvanácti ras vzniklých z lidí. Celkově čtyři a půl hvězdy.