Minehava
Eduard Štorch
Románové vyprávění z neolitického pravěku sleduje dobrodružné příhody dívky, která přijala pohostinství lovců žijících v matriarchálním rodovém zřízení. Dívka se setká s mladým mužem, kterého znala už od dětství a stane se jeho ženou. Tento bojovník a lovec pak je zvolen náčelníkem a přesvědčí příslušníky kmene o výhodách rolnického života. Dožívající řád matriarchální nahradí rodovým zřízením patriarchálním.... celý text
Přidat komentář
První kniha od Štorcha, kterou jsem přečetl. Číst se to dá, některé pasáže jsou dokonce vynikající. Naopak celkem zbytečný Jetelístek (tři mladí "hrdinové") - nebo spíše cílený vyloženě na dětské čtenáře. Jinak se musím smát tomu, že (nejen) komunisté brali Štorcha za kvalitního spisovatele a mnohem kvalitnějšího tvůrce Karla Maye považovali za autora brakové literatury...
Když se někdo zmíní o matriarchátu, vzpomenu si na Minehavu. Když se někdo zmíní o téhle knížce, vzpomenu si na epizodu s mimčem s krvavou pusinkou. Ženské to měly vždycky o trochu těžší..
Poslední Štorchova kniha, která se odehrává v mladší době kamenné, kdy se začíná projevovat zemědělství, na přelomu matriarchálního a patriarchálního řádu. Hlavní zápletka se točí kolem Šťastné chvíle nebo také Minehavy (Úsměvavé), která je unesena proradným Silným bobrem, který si myslí, že na ní má právo. Zachránit se jí vydají Sokolí oko a Havranpírko. Celý děj se potom přesouvá na Pustý vrch, blízko soutoku Labe a Vltavy, kde sídlí rody Sokolů a Zubrů.
Kniha lehce navazuje na předchozí Osadu Havranů a U veliké řeky.
V dětství byl Štorch můj oblíbený autor. Štorchův vypravěčský styl velmi připomíná Foglara nebo Karla Maye. Nečekejte příliš poetiky vyprávění. Postavy jsou většinou velmi ploché a schématické. Takoví Mirkové Dušínové, až to trochu zavání parodií. Ale v dětství mi to tak nepřišlo. A knihy mají určitě napínavý děj. Je také zajímavé lokální prostředí zasazené do doby kamenné, o tom nepíše mnoho autorů a Štorch umí čtenáře ponořit do děje. Je vidět, že má v oboru velké znalosti, ale zároveň mu nedělá problém si svou fantazií domyslet, jak to tehdy třeba mohlo být. Někdy sklouzává do takového zbytečného didaktizmu, jak to u lidí s pedagogickým vzděláním bývá, ale přece jenom si zachovává vypravěčské tempo. Kniha je také jako ostatní Štorchovy knihy doplněna mnoha krásnými kresbami od u nás neméně slavného Zdeňka Buriana.
Štítky knihy
pravěk Zdeněk Burian, 1905-1981 dobrodružství
Autorovy další knížky
1976 | Volání rodu |
1962 | Lovci mamutů |
1965 | Osada Havranů |
1962 | U Veliké řeky |
1997 | Čarodějův učedník |
Je zajímavé přečíst si některou ze Štorchových knih v dospělosti. Čte se sice stejně rychle, ale člověk se tam, kde to dřív tolik prožíval jen s nadhledem pousmívá. Celkově to po těch několika letech "stáří" navíc vnímáte úplně jinak. Tak například u Minehavy jsem nejdřív měla za to, že autor je příznivcem feministického hnutí abychom se v závěru společně prodrali k vrcholné rovnoprávnosti (-: