Minehava
Eduard Štorch
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/374054/bmid_minehava-JeW-374054.jpg
4
421
421
Románové vyprávění z neolitického pravěku sleduje dobrodružné příhody dívky, která přijala pohostinství lovců žijících v matriarchálním rodovém zřízení. Dívka se setká s mladým mužem, kterého znala už od dětství a stane se jeho ženou. Tento bojovník a lovec pak je zvolen náčelníkem a přesvědčí příslušníky kmene o výhodách rolnického života. Dožívající řád matriarchální nahradí rodovým zřízením patriarchálním.... celý text
Přidat komentář
Zkusil jsem návrat k četbě mládí a nebyl jsem úplně zklamán. Nebylo to špatné, i když hodně předvídatelné. Jakmile se děj začal odehrávat v osadě Sokolů, dostala kniha větší spád, napětí.
Co mi "vadilo" bylo používání moderních slov jako náves, jonák, rodák. Neseděli mi do příběhu.
Já úplně nejsem milovník knížek takového typu. Proste mě to nebaví. Musela jsem si to, ale přečíst kvůli povinné četbě. Kniha mě, ale docela mile překvapila, protože jsme dej pochopila a toho jsem se bála nejvíce. Nějaký kapitoly byli nudné, ale nějak jsem to zvládla. Není to můj styl knih, ale nebylo to vůbec špatné.
Jelikož pocházím z míst, posledního odpočinku pana Štorcha, jeho knihy, příběhy a život mě provázely celým dětstvím.
ke knihám se ráda vracím opakovaně, jako vzpomínka na dětství.
Knihy Eduarda Štorcha znám ze svého dětství, nicméně k mým nejoblíbenějším autorům nepatřil. Po letech jsem tedy v rámci Čtenářské výzvy vzal do ruky jednu z jeho knih, o které jsem nikdy neslyšel, abych zjistil, jestli změním svůj názor. Příběh Minehavy je zajímavý, nicméně děj nepřináší žádné překvapivé zvraty a dá se celkem dobře odhadnout, jak vše dopadne. Živé popisy střídají vzletné dialogy, které mohou občas vyznít směšně nebo naivně. Celkově zastaralý jazyk s ohledem na dobu příběhu nevadí, ale nevím, jak ho přijmou dnešní děti. Mírně mě při čtení rušily pasáže, v nichž vyprávění v minulém čase najednou přechází do času přítomného. Mimo to se v příběhu objevily postavy, které se nakonec pro celkový děj ukázaly jako zbytečné (například Žvejkalova žena).
Konečné hodnocení: příběh, který mohl mít poměrně silný přesah do současnosti (práva žen), nakonec vyzněl tak trochu do ztracena. Nenudil mě, na lepší hodnocení než 3,5 hvězdičky to ale z mého pohledu není. Názor na knihy Eduarda Štorcha jsem nezměnil: dobře píšící autor, ale mezi spisovatele, po jejichž knihách vždy s chutí sáhnu, se nezařadí.
Kniha se mi moc líbila, předešlé tituly z této série jsem četl již před časem a Minehava se mi jeví jako výborné pokračování. V příběhu se objevují některé známé osoby z předešlých příběhů. Příběh se dobře čte a je napínavý až do poslední chvíle. Jediné co by se knize snad dalo vytknout je to že to co napsáno na jedné stránce by se s přehledem vlezlo do pár řádků. Kniha má taky moc hezké ilustrace, které se mi moc líbily. Knihu hodnotím čtyřmi hvězdičkami z pěti.
Pravěké dobrodružství pro děti, setkání se Sokolím okem a Havranpírkem je něco jiného než filmová verze.
Opět krásný kousek od pana Štorcha, který ani neumí zklamat. Přesto, že se jeho tvorba točí okolo stejného tématu a období, se jeho knihy čtou velmi krásně. Jednak proto, že jsou dobré a jednak proto, že je dobrý i autor. Velmi silné 4starsy a doporučuji vše od Édy.
Moc se mi to líbilo, protože to bila kniha odehrávající se v pravěku. Je to o mladé pračlověčici Minehavě, o kterou bojují Silný bobr a Sokolí oko. V této knize jsem se naučil, že nemusím plýtvat materiálem a že to co vyrábím nemusí být dokonalé.
Při čtení dětem jsem si připomněl, jak jsem knihu kdysi dávno četl já a jak mě uhranula. Dívka, která si v násilném světě a navzdory úskokům a nepřízni osudu najde svoji cestu.
Tento návrat jsem opět mohla "otestovat" na dětech ve škole a musím říct, že je kniha bavila a užily si ji mnohem více než Bronzový poklad, který jsme už s nimi četli dřív. Je to samozřejmě příběh pro děti starý 50 let, a tak je někdy trochu naivní a předvídatelný, ale celkově i svou atmosférou stále působivý.
Před několika lety jsme byli s dětmi v Archeoparku Velké Pavlovice, pak jsme viděli filmy Osada Havranů a Na veliké řece. Kluci si filmy sice už moc nepamatovali, ale já měla příběh o to barvitější. Předčítala jsem klukům před spaním nejprve Bronzový poklad a moc nás mrzelo, jak skončil. Ale i to k životu patří a v době kamenné se život s lidmi jistě nemazlil. Nyní došlo na Minehavu. Jak píše špulo, z pohledu 47 let, je příběh občas lehce naivní, ale i tak velmi čtivý a nám se moc líbil.
Dobrá kniha o Minehavě. Minehava je dívka o kterou se hádají dva muži Sokolí oko a Silný bobr.
Chcel som si po rokoch rokúcich pripomenúť niečo od Štorcha a s úžasom som zistil, že mám s Minehavou premiéru. Alebo mi slabne pamäť. A tak som si čoby 47-ročný junák užil knihu určenú primárne predpubertálnemu čitateľovi očami múdreho dospeláka :)).
Dostal som krásne naivný príbeh z čias starodávnych, v ktorom sa striedajú poeticky vyšperkované popisy prírody - za tie by sa nehanbil ani Holdstock či Thoreau - s až stroho popísaným rýchlopádícím dejom. Autor si k tomu vymyslel všakovaké obrady, popevky, tance, čím dodal knihe zvláštny punc doby. To všetko napísané dnes zostarnutou češtinou používajúc výrazy ako junák, soudruh, rodák, ktoré na človeka súčasnosti môžu pôsobiť úsmevne, možno aj mätúco. Postavy sa na prvý pohľad zdajú byť ploché, ale ak ste čítali Osadu Havranů a U Veliké řeky, tak sú pre vás hlavní hrdinovia starí kamoši a ostatní už len dotvárajú celkový obraz. Zhrnutie: čarokrásna rozprávka z praveku, ktorej som musel odpustiť všetky chybičky na kráse. A dôvod na oprášenie všetkých štorchoviek v polici, ku ktorým som sa dostal. Jednu som zohnal len nedávno ;). Opäť ma čaká premiéra. Teším sa...
Parádní příběh a zase větší přiblížení fungování našich předků v pokročilé době kamenné. Byť mě kniha začala bavit asi zhruba od čtvrtky pak už mě moc nepustila od fandění Sokolímu oku :D Konec docela silný a doufal jsem v něj :)
Ze Štorchových knih byla tato spolu s Lovci mamutů moje nejoblíbenější. Mimo jiné proto, že hlavní hrdinkou byla dívka, která mi svojí povahou byla blízká, ale i proto, že vše dobře dopadlo (na rozdíl třeba od Bronzového pokladu). Dokonce i z moru se Minehava vyléčila, což sice nevím, zda bylo dobách bez jakýchkoli léků možné, ale nejspíš ve vzácných případech ano. Vlastním ještě vydání, které v mládí četla moje maminka, o to raději na knihu vzpomínám a možná si ji znovu přečtu i teď po letech.
Autorovy další knížky
| 1976 |  Volání rodu |
| 1962 | Lovci mamutů |
| 1965 | Osada Havranů |
| 1962 | U Veliké řeky |
| 1997 |  Čarodějův učedník |
Z nostalgie jsem si přečetla po hodně letech... ale naivňoučké, prvoplánové, holt psané v jiné době, anebo už svět vidím jinak, každopádně dobro zvítězilo a to je důležité!