Město draků
Kelli Stanley
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/346807/bmid_mesto-draku-Jsm-346807.jpg
3
10
10
Miranda Corbieová série
1. díl
Podsvětí San Franciska První ze série tří románů se odehrává v San Francisku v roce 1940. Město žije oslavami Svátků jara, čínského nového roku, a třídenní slavností Misky rýže, jež má pomoci vybrat peníze na válečnou pomoc Japonskem napadené Číně. Svérázná soukromá vyšetřovatelka Miranda Corbieová se odmítá smířit s vraždou mladého Japonce Takahašiho, jehož v Chinatownu zastřelili přímo před jejíma očima. Kvůli japonské invazi do Číny jsou vztahy mezi čínskou a japonskou komunitou vypjaté a policie se mezi znepřátelené dračí gangy nechce míchat, jenomže Miranda chce spravedlnost. Při vyšetřování případu naráží na mnohá úskalí, a to nejen kvůli své minulosti luxusní kurtizány, která jí na druhou stranu umožňuje vhled do světa luceren, který se úřady tváří, že nevidí. Detektivní série, jež patří k drsné škole, se dočkala velkého uznání čtenářů i kritiky, které nešetří chválou a označují Stanleyovou za nového Chandlera či Hammetta. Kelli Stanleyová je úspěšná autorka detektivního žánru, velmi chválená kritikou a oblíbená u čtenářů. Jejím domovem je Dashiell Hammettovo San Francisco, město, které miluje a kde se odehrávají její fiktivní příběhy. Vystudovala klasickou literaturu, miluje jazz, staré filmy, ošoupané plstěné klobouky, Art Deco a jazykové hříčky. Jejími literárními vzory, jejichž tvorba ji nejvíce ovlivnila, jsou Raymond Chandler, Dashiell Hammett, Tennessee Williams, Cornell Woolrich, Francis Scott Fitzgerald a Thomas Hardy. K nejznámějším dílům Kelli Stanleyové patří série historizujících detektivních příběhů drsné školy o Mirandě Corbieové, zasazených do San Franciska čtyřicátých let minulého století. První detektivní román z této série, Město draků, uvádí na scénu Mirandu, kterou Library Journal nazval „nejprovokativnější hrdinkou“ detektivek. Město draků získalo Cenu Macavity za nejlepší historický román, bylo nominováno na Cenu Los Angeles Times, Shamusovu cenu, Cenu Bruce Alexandera a Cenu RT Book Reviews, po vydání se dlouhé měsíce drželo mezi nejprodávanějšími knihami a v mnoha hodnoceních patřilo mezi nejlepší knihy roku.... celý text
Přidat komentář
Když jsem dostala tuto knihu, tak jsem se na nic těšila jako malá holka. O Japonsko se moc zajímám, i když toto se odehrávalo v Americe. Ale nakonec zklamání. Očekávala jsem od toho víc. Dlouhé a nudné pasáže v kapitole. Občas by neuškodilo kapitolu zkrátit. Jak vzpomíná atd. bych vynechala. Ano byla by to tenčí knížka, ale myslím, že dobře napsaná, čtivá a napínavá. Sice na sprosté řeči jsem zvyklá, ale tady toho bylo až moc. Do knihy jsem se začetla až po půlce, ale zase ne tak úplně. Ráda čtu celé dny, ale tato kniha mi nějaký ten trvala, jak mě nebavila. Ale přesto jsem to přečetla celé a veliké zklamání. Tuto knihu rozhodně znovu číst nebudu.
Další z řady psychicky rozháraných detektivů. Miranda je sprostá jak dlaždič, své kolegy uráží každou chvilku slovy i činy (přesto ji milují), a neustále se nalévá bourbonem. Vypadá to, že to, co vyčítá otci, dělá bez výčitek svědomí ona sama. Stále v lihu. Kdyby v knize vynechali stránky, kde si právě zapaluje, případně nakupuje cigarety anebo je postrádá, kniha by byla o dost tenčí. Takže: na knize hodnotím dobovou atmosféru, ale vytýkám jí otravné pasáže z populárních songů v angličtině (co to má dělat v české knize - bez překladu?). Náhled do konkurenčních gangů té doby je rovněž podařený. Ale všeho moc škodí a méně je více. Jinak to začne unavovat. Jak cigára, tak ten slovník i duševní útrapy ze ztráty partnera.
Rozhodně nejásám... Autorce se skutečně dobře podařila vykreslit stísněná doba 40. let v San Francisku, o to méně mne však bavila hlavní postava Mirandy Corbieové. Nemám problém s tím, že se zde hojně využívá propriet starých detektivek drsné školy jako jsou cigarety a alkohol, i když po jisté době to působí jako oslí můstky a dokonce parodie. S čím mám problém, je dualita Mirandy. Na jedné straně je v nesnázi vždy zachráněna nějakým chlapem, je to ta chudinka ženská, kterou chlapi jen zneužívali a na straně druhé si na chlapa sama hraje. Možná někde jinde, ale proboha ne v drsné škole! Vážně to působí trošku komicky. A ano, chybí tomu Chandlerovy dialogy nebo údernost a drsnost Mickey Spillaneho, a mě tahle drsná škola přišla prostě docela měkká a rozvláčná. Co se týče samotné detektivní linie to taky není nic světoborného, za pár týdnů si z toho už nebudu moc pamatovat, což je škoda... Miranda Corbieová se tváří za každou cenu drsně, ale všeho moc škodí. A ne že by nešla výborně napsat ženská hrdinka drsné školy. Nemusím chodit daleko do minulosti, taková Angela Gennarová od Dennise Lehaneho je prostě jiné kafe. K Mirandě jsem si nedokázal vytvořit žádný vztah a byla mi celkem volná. Nebudu zastírat, od pocty k mé milované drsné škole jsem čekal mnohem víc.
perfektní příspěvek k drsné škole, postava má všechno, co má mít: drsná, vpodstatě válečný veterán, cynická, ozbrojená, hulí jednu od druhý, až na to, že je to ženská. což se v 40.letech neodpouští...
....už vidím komentáře : výborná kniha, ale dávám jenom tři hvězdy, protože Miranda na každé stránce hulí chesterfieldky a chlastá bourbon.....známé komentáře s kafem u jiné knihy....
Nejvíce miluji detektivky trojice CH /Chandler -Cheyney-Chase/ ...spousta jiných dobrot, ale přes tyhle tři nejede vlak....
Město draků je příjemné překvapení .....přesně zapadá tam kam patří ...do čtyřicátých prokouřených a prochlastaných let....skvěle popsaná atmosféra podsvětí....příběh jako z pera jednoho z CH....mých oblíbených 321%
Zádumčivý detektivní román, který by rád byl Samem Spadem v sukních, ale chybí tomu vtip, atmosféra i uvěřitelnost. Je fajn, že se Kelli Stanleyová snaží navázat na tvorbu klasiků drsné školy, jenže opomíjí toliko důležitou nadsázku, kvůli čemuž její snaha působí po jazykové stránce spíše manýristicky, než stylově. Ono je to v podstatě stále dokola: obligátní popíjení whisky, lascivní svádění chlapů a následné pohrdání sebou samou. Na její obhajobu musím dodat, že forma se jí povedla náramně, jen je natolik vyšperkovaná, až jsem se občas ztrácel v obsahu sdělení. Příběh tak sice okouzlí propracovaným vyobrazením dobových barů a tančíren, ovšem vlastní zápletka autorce nechtěně proteče mezi prsty. A zatímco u moderních románů mi drsňácké hrdinky ohánějící se pěstmi nevadí, tady jsem měl s autentičností docela problém. Rok 1940 a holka, co si hraje na soukromého detektiva mezi mafiány a zkorumpovanými poldy? I na tak benevolentní město, jakým bylo San Francisko, mi to přišlo jako úlet.