Mise Afghánistán
Tomáš Šebek
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/268992/bmid_mise-afghanistan-268992.jpg
4
532
532
"Desetiletý Rahmudin přišel s proraženou lebkou. Nevěřil jsem, že se kdy probudí z kómatu. A po operaci ten malej syčák chodí!" Tomáš Šebek byl v Afghánistánu dvakrát, v roce 2013 a 2015, pokaždé s Lékaři bez hranic. Mezi zákroky, při nichž operoval těžce zraněné z bojů i léčil docela "běžné" úrazy, fotil a psal. Výsledkem je soubor záznamů, které zaujmou nejen autentickou a syrovou výpovědí, ale i neotřelým pohledem na život v pusté hornaté krajině. Šebkovo vyprávění je osobité a mnohdy humorné. Je to nepatetické svědectví lékaře a přítele Afghánců, jejichž zemi už několik desetiletí sužují teror a válečné konflikty.... celý text
Přidat komentář
Kdybych to četl, asi bych to odložil. Ale poslech audioknihy tomu dal ještě hlubší rozměr a vtáhlo mě to do děje.
Ruku na srdce, 9 z 10 z nás, běžných čtenářů, by se v tamní nemocnici v Kundúzu ve vteřině poblilo, omdlelo nebo mělo doživotní trauma, ale pan Šebek popsal svoji misi s krásným nadhledem a humorem. Díky této knize mi přiblížil a objasnil, co dělají Lékaři bez hranic, a za to jim tleskám a smekám klobouk. A aby to nebyla jen prázdná slova, tak jsem po dočtení (doposlouchání) knihy přispěl na LBH.
Nehodlám zde hodnotit osobnost p. Šebka jako takového (jak to tu v některých komentářích nacházím), ale pouze a logicky knihu samotnou. Kniha je úžasná v tom, že vás vtáhne to děje – na sál mezi doktory, kteří po dobu mise téměř nespí, a pacienty, kdy si uvědomíte, v jak super zemi jsme se narodili. Nespisovnost mi zde nijak nevadila, naopak – když víte, že píše chirurg a ne spisovatel, tak se to sem vlastně hodí. Medicínské zákroky jsou zde pro laiky, alespoň v základech, vysvětleny, ale i tak je plno z těch lékařských postupů dost nesrozumitelných … vlastně možná dobře … rozumět tomu – asi bych se pozvracela …
Tohle je přesně ten typ knihy, která mi mnohem víc vyhovuje jako audio. Protože i když lékařské postupy popisuje docela srozumitelně, je to zkrátka svižnější. Navíc je audioverze moc pěkně zpracovaná. Takže pokud někdo máte obavy, že to z tohoto důvodu nepřečtete, poslouchejte.
Vždycky plesám nad tím, když je autor nekorektní, a to Tomáš Šebek je (na to, že je to vážený lékař). Bez patosu, jasně a srozumitelně popisuje misi chlapa, který se rozhodl, že být doktorem není práce, ale poslání.
A co si budeme povídat, charismatický Šebek je nejlepší PR Lékařů bez hranic, jaké může být. Holky omdlívají, kluci to nikdy nepřiznají, ale všichni by chtěli být jako on.
No a ten konec, ten mě prostě rozložil.
Ty krá ...so. To byl mazec. Člověk se asi po deseti kapitolách začte, čeká obvyklé knižní pročítání, ale tenhle poctivý dokument vás doslova pohltí. Dostane se vám pod kůži a rozcupuje vás na kousky, když s „Dr. Thomasem“ absolvujete operace na sále ...ve dne v noci ...mnohdy v poklusu za bojových podmínek. Hrubé a sprosté výrazy vás možná zprvu zaskočí, ale pak si na ně zvyknete. Prostě sem tak nějak patří. Doslova cítíte, jak jsou tu pro některé ventilem - únikem před úplným zblbnutím a totálním zmagořením. Skoro 24 hodin na sále ...a druhý den nanovo ...téměř dva měsíce na jeden zátah. To bych nedal. Afghánistán je jeden velký kotel pekla a zase pekla, ráje je tam pomálu. Lékaře bez hranic proto obdivuju. Á la prochaine, doktore Šebíku, díky za knihu. Pro mě byla jednou z nejlepších, kterou jsem letos četl.
Musím říct,že tahle kniha byla pro mě vazne oříšek. Prvních 200 stran jsem četla s přestávkami snad půl roku. Posledních sto stran jsem zvládla za dva dny. Některé popisy byly pro laika hodne zdlouhavé,ale závěr skvělý ,proto tři ***
Přečtena jedním dechem, těším se na další jak malý děcko.
Už dlouho se rozhoduju, zda na misi taky nevyrazit... Tohle autentické zprostředkování ve mně ale vyvolává protichůdné pocity. Hrozně ráda bych pomáhala, ale nevím, jestli na to už mám po psychické stránce. Může na to být vlastně člověk někdy připravený?
Klobouk dolů před lékaři bez hranic a klobouk dolů před lékařem Tomášem Šebkem. Co se ale jeho knihy týče, tady pět hvězdiček dát nemůžu. Vadí mně hovorová čeština a neslušná slova. Čekala jsem víc vyprávění, ale knížka je opravdu deník lékaře. Čtenáře, kteří mají blízko ke zdravotnické profesi, určitě pohltí, ale já jsem místy nerozuměla. Přínos pro mě je, že teď tuším, co obnáší život lékaře v Afgánistánu.
Uf, to byla knížka, která mi dala občas zabrat. Po některých operačních zákrocích tam popisovaných jsem musela četbu přerušit a jít se nadýchat zhluboka na vzduch. Mám hrůzu z pohledu na krev :-) a tady jdou popisky opravdu hodně na dřeň a případy některých zranění a zákroků jsou nepředstavitelné. Je až neuvěřitelné, co dokáže jeden lékař a hlavně za jakých "technických" podmínek. Člověk při čtení začne přehodnocovat své problémy. Domnívám se, že taková práce přímo na místech konfliktů nebo přírodních katastrof je u nás bohužel společensky nedoceněná. Hluboká poklona všem Lékařům bez hranic a velký respekt a dík za vaší práci !!!
Žasnu a smekám. To, co dokáží lékaři bez hranic je až neskutečné. Pracuji ve zdravotnictví a my všichni, ti "frflalové", že toho je hodně, že nestíháme, se můžeme jít bodnout. S malým vybavením, téměř bez asistence a perioperační mortalita 0,2%.
Jsem ráda, že pan Šebek se na misi setkal s "naším" lékařem Pavlem Rolečkem.
Díky, že nás tak dobře prezentujete.
Přemýšlím, že začnu přispívat na lékaře bez hranic.
Místy mi vadila hovorová čeština. Ale zase jinde jsem si říkala, jak styl psaní doplňuje hrůzy, které se dějí. A pokud by je člověk popisoval jinak, zřejmě by neměl ocelové nervy pana doktora Šebka na to, aby mohl v takovémhle místě zachraňovat lidské životy.
Každý měsíc posílám malou částku na Lékaře bez hranic a díky této knize vím, že peníze chodí na správné místo.
"Stačí se narodit na blbým místě. Jen náhoda, a život je skutečně beznadějným bojem o přežití."
Toto je velká pravda a každý den kolem nás vidím spoustu lidí, věčně nespokojených, kteří řeší vlastně úplně malichernosti a nicotnosti.
Velký klobouk dolů před panem Šebkem, který popisuje své dvě mise s Lékaři bez hranic v Afghánistánu. Tam, kde by většina z nás kolabovala když ne z psychických důvodu, tak těch fyzických určitě, on prostě ne nazuje boty a jede operovat. Klobouk dolů!
Co mi dojem z knihy kazil byl fakt, že je psán hovorovou češtinou (nějaký děti, tenký střevo, nezkušenej chirurg, hotovej nepovednej případ, Šebkovo zlepšovák,...) a někdy mě to nutilo knihu odložit, protože ne, opravdu mi to vadilo.
Klobouk dolů před panem Doktorem, je to chlap na svém místě a dělá to co ho baví :)
Kniha Tichý dech od Jana Trachty se mi líbila o mnoho více. Lépe se četla a zápisky nebyly tolik chaotické. Avšak knihy Tomáše Šebka mají svou hodnotu a místo. Přibližuje široké veřejnosti organizaci Lékařů bez hranic a to není nikdy na škodu. Navíc lze vypozorovat v textu pozitivní vývoj a tím pádem se těším až si přečtu další knihu tohoto pana doktora.
Hodnotím knihu a v ní jsem se ztrácela. Někdy jsem ani té hovorové češtině, která se netýkala operací, nerozuměla. Četla jsem ji na několikrát a bojovala s tím, jestli ji dočíst.
Knihu mám jako audioknihu a velmi mne baví. Věřím, že není pro každého, ale dokáže zpříjemnit den díky občasným vtípkům a čtenář si občas i uvědomí, jaké má štěstí, že žije v zemi, kde není válka.
Nevěřila jsem, že by kniha mohla být až tak realisticky napsána. U některých pasáží mi běhal mráz po zádech a přemýšlela jsem o nedočtení, u jiných jsem hltala každé slovo a chtěla jsem víc a víc. Tohle téma mi přišlo hodně zajímavé a jsem velice ráda, že jsem knihu zkusila. Nejsem si sice úplně jistá, zda bych šla ještě do nějaké od tohoto autora, protože jeho styl psaní mi chvílemi dost nevyhovoval a nelíbil se mi. Času stráveného u čtení Mise Afghánistán však nelituji a doporučuji především lidem se silným žaludkem (protože i některé fotky jsou docela masakr).
Klobouk dolů před prací týmu MFS. Tahle kniha je ale drsná. Nad ní mě přepadla marnost pomoci. Kromě pár případů není zpětná vazba zda pacient po propuštění mohl žít plnohodnotnė. Afgánci si neváží života svého a ani svých dětí. Tak to na mě působí.
Výborná, ale drsná a krutá kniha. Autor je doktor, ne spisovatel, což je znát, ale rozhodně to není špatně, právě naopak. Výborný styl vyprávění i drsného humoru, který mi seděl. Jediný zádrhel pro mě byl v množství lékařských termínů, které jsem si často musel "googlit", abych věděl, čím že se to pak autor v tom břiše zrovna šťourá :-)
Když porovnám knížku pana Trachty s panem Šebekem, bohužel na plné čáře vyhrává pan Trachta, jeho knížka je ohromná. Možná je to tím, že jsem četla pana Trachtu jako prvního a byla jsem nadšená a čekala jsem něco takového i u této knížky,ale bohužel jsem ji nedočetla kvůli stylu, jakým je psaná. Jediné co si z ní pamatuji je, že Afghánci neprdí :D
Štítky knihy
Afghánistán deníky lékařské prostředí dobrovolníci, dobrovolná služba Lékaři bez hranicAutorovy další knížky
| 2015 |  Mise Afghánistán |
| 2017 | Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic |
| 2019 | Nebe nad Jemenem |
| 2013 | Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic |
| 2024 | Objektivní nález: Moje nejtěžší mise |
Deníkových záznamů v knižní podobě jsem už četla několik, i těch lékařských. Ale nikdy nic takového - jako bych byla skutečně uvnitř autorovy hlavy. Je to zběsilé, chaotické, ale tak živé, jako bych byla na té misi taky.
Kniha je podle všeho primárně určená chirurgům, kteří zvažují, že by na nějakou obdobnou pracovní cestu vyrazili. Těm kniha rozhodně pomůže udělat si docela jasnou představu o tom jak taková mise probíhá a jaké operační strategie se obvykle volí a proč.
Pokud máte zdravotnické vzdělání ale s operačním sálem zkušenosti nemáte a ani se na žádnou misi nechystáte, budete při čtení nevěřícně kroutit hlavou a respekt vůči těm co do tohohle jdou dobrovolně, navíc opakovaně budete mít ještě větší.
Pokud jste zvědaví čtenáři znající zdravotnictví jen tuzemské a z pohledu pacienta, asi budete zmatení. Některé odborné výrazy a postupy sice Šebek vysvětluje, ale na jednotlivých případech tahle kniha prostě stojí a bez oborových znalostí budete nejspíš většinu času ztraceni.
Jako náborová literatura to funguje skvěle. Jako knížku pro laika, který si chce počíst o kulturních rozdílech bych to asi spíš nedoporučila.
Ale Tomáš Šebek je borec, o tom žádná.