Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic
Tomáš Šebek
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/184916/mise-haiti-5-mesicu-s-lekari-bez-hr-184916.jpg
5
267
267
Představte si hádanku: Máte Haiťana s otevřenou zlomeninou holenní kosti, 4 ocelové hřebíky, karbonovou trubku, manuální vrtačku a na 15 minut k dispozici anesteziologa, abyste toho pacienta opravili. Jaký bude váš postup? Anebo: Jste nazí ve společných sprchách, kde teče jenom studená voda, a spolu s vámi je tam ještě tarantule a jedovatá ropucha… Co uděláte? Z původních deníků publikovaných formou on-line blogu jsme poskládali knihu, jejíž čtenářské ohlasy a pozitivní kritika přišly dříve, než byla vydána. Téměř každodenní zpravodajství z druhého konce světa bavilo autorovy přátele a kamarády doma v České republice. V reakci na ohlasy čtenářů vznikl nadčasový příběh ze dvou misí Lékařů bez hranic na Haiti z let 2010 a 2012. Kniha je psána uvolněným stylem, který na jednu stranu popisuje reálie humanitární mise po ničivém zemětřesení a práci Lékařů bez hranic v zemi, kde je doktorů jako šafránu, z druhé strany však odlehčenou formou a někdy až naturalisticky přibližuje čtenáři každodenní život v projektu, který je na hony vzdálený životnímu standardu, na jaký jsme v Evropě zvyklí. Kniha je určena nejen zdravotníkům, ale také široké veřejnosti. Všem, které baví cestovat, učit se, poznávat, pomáhat anebo jakkoli jinak překračovat hranice.... celý text
Přidat komentář
Velmi zajímavá kniha o tom, jak strašně dobře se tu máme. Protože na Haiti je to úplně jiný svět....
První polovina vyprávějící o první misi, se mi četla hůře. Nejsem lékař a na mě tam bylo hodně odborných termínů. Ale chápu to, šlo především o zápis pro "zapisovatele". Druhá část už byla skvělá.
Pan doktor, stejně jako všichni v organizaci Lékaři bez hranic, jsou pro mě hrdinové.
Nehodnotím, zaprvé to nejde protože tohle je život a za druhé kniha ke mě přišla ve špatnou chvíli, kdy řeším vleklé zdravotní potíže a doufám, že i tak bude vše v pořádku, ale bojím se neboť to přišlo v nejméně vhodnou chvíli, snažím se, ale být pozitivní. :D Ale číst o utrpení druhých a doktorech se mi teď nechtělo. Ale obdivuji pana doktora a určitě se ke knížce vrátím v lepší dobu.
Haiti voe. Tak to prostě chodí. Obdivuji toho člověka. Začala jsem již zprávou z Jemenu. V porovnání s tou knihou je znát že měl už něco napsáno a tímto Haiti, že začínal. Nicméně to vůbec není na škodu. Zde si ještě mohl dovolit psát více v detailu a také na fotkách je to vidět. Za mě 5*. Banik pi*o, Banik pi*o všem. Hough.
Když se lékař rozhodne, že potřebuje zažít něco jiného a jede s MSF na misi na Haiti. Popis situací a zranění doložené mnoha fotkami je až neuvěřitelné. Jak několikrát píše autor "Jak lidi tyto zranění vůbec můžou přežít, případě se tak rychle zotavovat...?"
Kniha se mi moc líbila. První jsem si musela zvyknout na styl psaní spisovatele, ale potom jsem si stránky jenom užívala. Spisovatel nám nenásilnou a uvolněnou formou ukazuje odbornou pomoc na Haiti. Jeho sarkastické, ale trefné poznámky dodávají šťávu a tvář samotné knize. DOPORUČUJI k přečtení!!!
Autentické čítanie - dané asi tým, že to píše človek, ktorý všetko zažil na vlastnej koži. Pútavé, zaujímavé. Až sa nechce veriť, v akých podmienkach možu ľudia žiť a na rozdiel od nás, ktorí žijeme v blahobyte, sú šťastnejší a usmiati.
Doktora Tomáše Šebka sleduju na sociálních sítích už "nějaký ten rok". Takže už byl nejvyšší čas se pustit i do nějaké jeho knížky. Jako první na mě v regálu knihkupectví vykoukla jeho prvotina.
Kniha mi dala všechno, co jsem od ní očekávala. Zejména zajímavou sondu do naprosto odlišného konce světa; do národa, který bojuje s nepřízní osudu po svém; ale také do organizace Lékařů bez hranic. Všechno doplněno o řadu fotografií, které dokreslují, jaký je vlastně na Haiti život. Tady tato už tak pořádně nabitá směs zážitků a dojmů je pěkně podtržena autorovým smyslem pro humor, i když někdy poněkud peprným. Ono to tam ale sedí (slovy autora) "jako prdel na hrnec".
Knížku doporučuju. Díky stylu autora je to oddechové čtení, které však s sebou nese řadu zajímavostí a poučení. To nejdůležitější: važme si více toho, že žijeme tam, kde žijeme.
Moje první kniha od autora.
Syrový popis lékařské mise a jeho každodenní práce, kde musí často improvizovat.
Mám obdiv ke všem humanitárním organizacím, které pomáhají v zaostalejších částech světa.
Původně to byl deníkový zápis, kterým autor patrně pouštěl ventil. Proto patrně i ta občasná vulgarita.
Jako plus vítám skvělý formát knihy, množství fotek i přiznání, že nejde jen o humanitární smýšlení ale i o zkušenost, adrenalin, endorfiny a návykovost.
Jako mínus mi vadilo, že autor častokrát předhazuje, že není chytrý, má jednu mozkovou buňku apod. Jistě si to o sobě nemyslí a hází tím jen čtenáři udičku.
Pro insidera nefalšované dobrodružství, syrová chirurgická medicina plná odvahy, invence , zručnosti a nasazení celého doktora. To už se dnes v Evropě nevidí a nedá zažít.
Podáno živočišnou formou , která nenudí a nadchne.
Kniha se mi moc líbila. Je smutné, že v jiných zemích není tak vyspělá zdravotnická péče jako u nás. Knihu doporučuji.
Pro me jiz 3.kniha od T.Šebka a opet vyborne pocteni. Nejvic me na tom bavi ten kontrast nekdy neuveritelnych a straslivych nehod,ktere Tomas proklada svymi postrehy o zvyklostech mistnich a nevsednich zazitcich i mimo operacni saly..
Velmi pěkná kniha. Četla jsem ji až po Misi Afganistán a Nebi nad Jemenem, takže jsem si chvíli zvykala, že tady to není o válce, ale o jiné katastrofě. Bylo to jiné, ale hezké, došlo trochu i na život lidí z Haiti.
Kniha se četla celkem dobře a bylo rozhodně zajímavé dozvědět se něco o podmínkách na Haiti i o organizaci Lékaři bez hranic.
Je ale pravda, že mi chvílemi docela trvalo se zorientovat v těch latinských názvech a asi tak v půlce knížky jsem se začala trochu bát, že to bude pořád jen o zlomeninách a zraněních. Naštěstí nebylo :). Určitě cením, že se autor dokázal rozepsat i o svých pocitech během mise. Jen jsem čekala, že v knížce bude trochu víc zmíněné to tragické zemětřesení.
Je to sice první kniha, ale čtu jí téměř jako poslední. Oceňuji více fotografií, než je v následujících knihách. A vulgarismy mi vůbec nevadí. Prostě to tak nějak patří k autorovi a jeho stylu psaní. Baví mě. A taky ho obdivuji a vážím si ho jako lékaře, který má úctu k pacientům i kolegům.
Knihy od pana Šebka naprosto miluji. A ani jeho první kniha nezklamala. Je strašně fajn, že píše doopravdy své pocity. Až by se chtělo říct, že píše "Co na srdci, to na jazyku/na papíru". Velice mě šokovala návštěva v cholera nemocnici.
Přečetní knihy ve mě vyvolalo tak hluboké pocity, že jsme se musela stát dárcem pro Lékaře bez hranic. Občas drsný popis situace a zranění mě jen ujistit v tom, jak hluboký obdiv si jejích práce zaslouží. Skvěle napsáno.
Bezvadné vyprávění i příběh... hlavně ta akce. Jednu hvězdu strhnu za někdy špatně užité a ne vždy potřebné vulgarismy :)
Nahlédnou do prostředí lékařů bez hranic skrze velmi osobité líčení situací pana Šebka rozhodně stálo za to! Obdivuji jejich práci, obdivuji, že se do misí pouští stále znovu a znovu. A tak se už nemůžu dočkat, až si přečtu další knihu!
Přečetla jsem jinou knihou - rozšířené vydání. Příběhy jsou poutavé, avšak zdá se mi, že je tam více popisů, možná bych jako čtenář chtěla více proniknout do filosofie těch lidí, toho místa, do pocitů autora. Chápu však, že autor musí psát tak, aby neublížil organizaci, místním lidem apod. Každopádně poutavý vhled do práce člověka v rámci organizace Lékaři bez hranic.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Mise Afghánistán |
| 2017 | Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic |
| 2019 | Nebe nad Jemenem |
| 2013 | Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic |
| 2024 | Objektivní nález: Moje nejtěžší mise |
Moje poslední čtená kniha od autora. A jeho prvotina. Jak knížka, tak mise s Lékaři bez hranic. Tentokrát na Haity. V roce 2010 na tři měsíce a v roce 2012 na dva měsíce. Opět zajímavé a drsné životní příběhy s veselými , ale i bohužel se smutnými konci.
Baník pi..., Baník pi... Všem !!!
PS: takhle kniha začíná i končí :):) + palec nahoru :):)
Když v práci některý z kolegů řekne to slovo na p. ....já většinou dodávám Baník :):) na odlehčení situace . A jen na svoji obhajobu, já tohle slovo neříkám, já mám oblíbené úplně jiné sprosté slovo