Mise zapomnění
María Dueñas
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250003/bmid_mise-zapomneni-250003.jpg
3
63
63
Profesorka Blanca Pereaová se v hluboké citové krizi po rozvodu rozhodne přijmout nabídku stipendijního pobytu na malé univerzitě ve fiktivním městečku Santa Cecilia v Kalifornii. Nový život v kampusu a její práce, katalogizace díla zemřelého hispanisty Andrése Fontany, jsou nakonec mnohem zajímavější a podnětnější, než čekala. Seznamuje se s Danielem Carterem, přitažlivým americkým kolegou, a postupně proniká do spletité sítě milostných vztahů, intrik a skrytých tajemství, která neměla vyjít na světlo. V románu se prolínají a nakonec protnou osudy všech tří protagonistů, rozprostřené v prostoru i čase, mezi Španělskem a Spojenými státy, mezi přítomností a minulostí, od pátrání po zapomenutých františkánských misiích v Kalifornii přes osudy španělských republikánských intelektuálů, kteří odešli do exilu po občanské válce, až po nadčasové hledání lásky, druhých šancí a usmíření.... celý text
Přidat komentář
Čas mezi šitím zatím neznám a nemohu srovnávat, ale Mise zapomnění za mě dobrý. Trocha historie Španělska i Kalifornie, pěkně propojené. Krize po rozvodu, potřeba nových začátků, poznávání nových kultur, sestavování minulosti ze střípků tříděné pozůstalosti - nic úplně světoborného, ale zaujalo mě. Po přečtení mám chuť zažádat o Fulbrightovo stipendium a vyrazit objevovat nové světy.
Tahle kniha byla hodně zajímavá. Je to úplně jiné prostředí než jsem zvyklá a moc se mi to líbilo.
Příjemná kniha ač začátek mi trochu váznul. Líbila se mi hlavně část psaná v minulosti. Určitě vyzkouším i jiné knihy od této autorky.
Kniha se my moc dobře nečetla,byla tam místa kde jsem se vyloženě nudila.Asi nejvíc se my líbil příběh odehrávající se v minulosti ve vzpomínkách ve Španělsku.Kniha Čas mezi šitím byla určitě lepší.
Knížka se mi líbila, bylo to příjemné letní čtení, i když jsem některým pasážím, postavám a větám nevěřila jejich "opravdovost".
Pro mne jako milovnici všeho španělského a "přespolního" hispánského byla kniha velice příjemná a přínosná (připomněla mi vlastní pocity z navštívených míst - neodehrávala se zase až tak v dávné minulosti). Ale některé pasáže (i konverzační) byly někdy moc podrobně popisné, až nudné, a i když kniha nebyla tak obsáhlá jako Čas mezi šitím, byla příliš dlouhá. 79%
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Ukazuje obraz Španělska 50. let. Určitě si nezaslouží špatné hodnocení.
Četla jsem autorky prvotinu, která se mi moc líbila. Proto jsem se s chutí vrhla do druhé, která pro mě byla velkým zklamáním. Jen díky své zvědavosti jsem ji dočetla. Zdlouhavý děj, prolínající se osudy několika postav, zhroucená hlavní hrdinka, neodolatelný profesor...nic nového pod sluncem a vlastně tak trochu nuda.
Musím se přidat k průměrným hodnocením. Přitom se kniha dobře četla, neměla jsem tendenci něco přeskakovat nebo přečíst konec, ale zápletka byla jaksi... nudná. Navíc jsem měla pocit, že hlavní postava tam ani nemusela být a sloužila jen jako prostředek k popisu ostatních zajímavějších postav.
Těšila jsem se na příjemné, odpočinkové čtení, ale byla jsem zklamaná. Zápletky tak nějak zvláštně zamotané a hlavně nevěrohodné. Kdyby autorka mnohé z toho vynechala a knihu zkrátila, příběh by dostal určitě větší spád. Ale byly zajímavé pasáže z novodobé historie Španělska, přesně jako v knize Čas mezi šitím.
Celkem zklamání. Občas se sice objevilo pár čtivých stránek, ale většina byla rozvleklá a celkem o ničem.
Za mě zklamání. Po úžasném zážitku s Čas mezi šitím jsem knihu považovala za jistotu. Omyl. Zvláštně rozvleklé a nevěrohodné.
Kniha se pomalu rozjížděla, nejčtivější byla uprostřed (Španělsko), a pak už jsem měla problém ji dočíst. Zklamala (a nepřesvědčila) mne zápletka, nemluvě o rozuzlení - nevěrohodné a nudné. Bylo to, bohužel, mé první setkání s autorkou, tak nevím, najdu-li odvahu si přečíst Čas mezi šitím, který tu všichni vychvalují.
Knížku jsem si půjčila v knihovně a po přečtení 40 stránek odložila. Neoslovila mě a navíc si myslím, že je špatně přeložená.
Mou výhodou a zároveń nevýhodou je to, že jsem nečetla Čas mezi šitím. Mohu se tedy vyhnout srovnáním a těšit se podle všeho na ještě lepší knihu, než byla Mise zapomnění. Ta slibovala napínavý román, ve kterém nechybí láska, intriky, ani dozvuky minulosti. Nutno dodat, že česká anotace je v tomto případě mnohem střízlivější a skutečnosti více odpovídající, než anotace francouzského vydání, které jsem četla a které v člověku vzbudilo dojem, že Duenas je mixem Browna, Nesba, Tučkové a Viewegha dohromady. Kniha sama o sobě se mi líbila, četla se sama, některé pasáže nutily čtenáře okamžitě hltat další stránky, historické reálie byly zajímavé a některé postavičky dokonale vykreslené (mými ofavority jsou recepční v hotýlku ve středomořské Cartageně, Aurořina babička, ale i mladý Carter). Propojení tří hrdinů, které spojuje jak katolická Mise Zapomnění, tak jejich vlastní pouť za zapomněním, měla vynikající potenciál. Přesto se zdráhám knihu ohodnotit lépe než třemi hvězdičkami. Snad že místy to byla až příliš červená knihovna, snad že spousta zápletek nebyla ve finále zdárně dovedena do konce a stupňované napětí se jen tak na základě banálního a prvoplánovitě načrtnutého scénáře vypařilo. Ale zklamaná jsem nebyla. Na to je kniha napsána až příliš dobře.
S Blankou se seznamujeme v Kalifornii na malé univerzitě v Santa Cecilii jako hostující profesorkou, kde zpracovává pozůstalost po Andrés Fontanovi. Setkává se v kampusu s mnoha dalšími profesory a cestuje po dávno zapomenutých misiích podle Fontanových poznámek. Není to román který patří do těch o lásce, ale dost podrobně se seznamujeme s osudy prvních španělských osadníků, kdy mniši v misiích nutili indiány ke katolické víře, postupně přicházejí i američtí obyvatelé. Kniha zajímavá i poučná, líbila se mi.