Misery
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411129/bmid_misery-CVW-411129.jpg
5
3163
3163
Román Misery patří mezi nejznámější a nejzdařilejší thrillery vzešlé z dílny Stephena Kinga. Hlavní hrdina Paul Sheldon je autorem romantických příběhů o krásné Misery. Osudovou náhodou najde Paula po těžké havárii jeho nejoddanější čtenářka, bývalá ošetřovatelka Annie Wilkesová. Ta z něj ve svém odlehlém domě učiní nedobrovolného pacienta. Během svérázného „léčení" ho přiměje, aby psal pokračovaní Miseryiných příběhů podle jejích představ. Díky jejím šíleným donucovacím metodám prožívá Paul tvůrčí období, jaké si neuměl představit ani v těch nejděsivějších představách.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2019 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Misery, 1987
více info...
Přidat komentář
Naprosto brilantní kingovka, která vás hned od začátku chytne a nepustí. Když jsem nemohla číst, ať už v práci, při domácích pracích nebo třeba i na návštěvě, tak jsem každou chvíli k Misery v myšlenkách zabrousila a říkala jsem si - Jak je to dál Pavlíčku? Opravdu skvělá kniha, která stojí za přečtení.
Naprostá klasika! To platí i pro film.
Většina knihy se odehrává v jednom domě a je o dvou postavách, ale Kingovi to stačí. Opět dokázal z minima vytěžit maximum. Psychologický thriller/horor, který patří zaslouženě na špici svého žánru a naprosto si zaslouží kultovní status. Annie je naprostej psychouš. Tu postavu prostě musíte nenávidět. Paul Sheldon ,naopak, sympatický spisovatel (ano, už zase), kterému fandíte od začátku až do konce. Napínavější knihu budete jen těžko hledat.
Hodnocení:10/10
ach....prostě jedním slovem BOMBA :-) já se bála, nedýchala a i se nasmála :-) děkuji pane Kingu !
Moje prvni Kingovka, kterou jsem ptecetla jednim dechem, od te doby ho miluju a jednou chci mit v knihovne vsechny jeho knihy.
Dávám 4*: kniha výborná, ale místy pro mne dlouhá a části z knihy Misery pro Annie mě prostě nudily a otravovaly. Občas bylo těch myšlenkových pochodů na mne už příliš.
Film jsem viděla už dávno, až teď jsem se dostala ke knize a je to pecka! Člověka z tý Annie a jejích "výkyvů nálad" fakt mrazí, dobrej psychouš. Na film jsem koukla ještě jednou a Annie v podání Kathy Bates je naprosto skvělá. I když se film a kniha liší ve způsobu Paulova mučení, obojí je drsný. Plný počet.
Zajímavej námět, od začátku jsem byl slušně napnutej, protože jsem to všechno poznával pěkně postupně a vlastně stejně jako hlavní postava. Vzbudíte se, nevíte, kde jste a všechno vás bolí. Když už tak nějak přijdete k sobě, tak zjistíte, že máte zpřelámaný hnáty a stará se o vás nějaká šílená Annie, která je vaší velkou fanynkou. Musim tomu vytknout pasáže, který byly vloženy do knihy jako pokračování Misery, to mě nudilo. Ale chvíle strachu, o který se zasloužila šílená Annie mě teda vůbec nenechaly chladným a v některejch momentech jsem měl z ní dost nahnáno. Výjimečně neduchařská, ale za to dobrá Kingovka :)
Po pěti letech jsem otevřel Stephena Kinga.
Když mi mamka ve dvanácti letech koupila čerstvě vydanou Mlhu, představovalo to pro mě bránu do jiného světa. Jako bych objevil poklad, dospělá literatura plná násilí, sexu, myšlenkových pochodů, které jsem v té době asi ještě úplně nedocenil, o to větší váhu však měly. Byl tam člověk, co žere sám sebe například, kterého puberťáka by to nedostalo. Pár let jsem pak četl téměř výhradně jen jeho. Jenže jsem vyzobal ty nejlepší kousky, To, Osvícení, Nezbytné věci, Beznaděj, Noční směnu, Pod kupolí a pár dalších. Pak přišly blbůstky a sračky jako Prokletí Salemu, které jsem četl s napůl vyplnutým mozkem, Christinu, což bylo takové béčko, které by jakž takž fungovalo na plátně mezi filmy ala Hollywoodské děvky s motorovou pilou (tento film opravdu existuje a je pln násilí a koz) a pár dalších kravin. Pověst krále hororů byla ohrožena a já se čím dál tím více ohlížel po jiných autorech. Najednou sem přišel na to, že existují pisálci, kteří dokáží pracovat s atmosférou mnohem lépe a nepotřebují k tomu zkurvenej kočár z pekel ani obřího pavouka. S věkem mě začali srát i přehnané nadpřirozené prvky. To autorovi hororů nemůžu mít za zlé, jenže King je často používá jako berličky pro nakopnutí či rozuzlení děje. Je to prosté a trošku hloupé.
Z knihovny se na mě však smála nepřečtená Misery a jelikož znám film, věděl jsem, že tady perfektně rozběhnutý příběh nezabije démon z dimenze panických vlhkých snů. Tak jsem jí vytáhl, sundal nechutně odpornej přebal (na které by si Beta měla udělat patent) a pustil se do čtení. Ze začátku to bylo, jako bych se vrátil do starých známých míst. Jestli něco King umí, pak je to být sympatický svému čtenáři. Je takovým zvláštním způsobem milý i když popisuje krvavé scény.
Jenže tahle milost může i trochu rušit. Třeba když hlavní hrdina přes bolesti zlomených nohou jede po domě na vozíčku a toto úsilí mu v hlavě komentuje moderátor jako sportovní utkání. To bylo tak blbý, až sem si říkal, jestli nečtu sebeparodii. Nebo hovory se zlým psacím strojem. To je jako když si Kevin v Sám doma povídá se zlým kotlem ve sklepě. Nebo popisování Annie, to bylo kolikrát také strašně naivní. Je prostě zlá, tak řekneme, že v ní zahlédl démona. Uuu, démon, bojte se. Taky poznání, že máme co do činění s úplným magorem přišlo na můj vkus příliš brzy. Stejně jako násilnosti, které Annie provádí. Tím jak velkou bestii se z ní snažil King udělat vlastně ubral logice a uvěřitelnosti finálního aktu. Ztratí se člověk a policista v okolí ženy, která měla pravděpodobně na svědomí smrt desítek dětí a oni otálejí spoustu dní s domovní prohlídkou. Taky ten soudní proces byl fraška a logika těžce skřípala. Jde o smrt dětí proboha, to je kauza století a nikoho nenapadne pátrat po minulosti ženy, kolem níž již od dětství záhadným způsobem umírají lidi. To bylo blbý Stephene, měl si jí nechat vyvraždit svou rodinu, mě by to stačilo, pochopil bych že je magor.
Teď sice jen nadávám a vypichuji chyby, ale nenechte se zmást, mě se to vlastně líbilo. Napínavé scény byly opravdu napínavé, hlavně druhá část byla velmi výživná. Jenže pak přijde finále a zase tu máme filmové klišé v podobě mysleljsemsižejemrtváaleonaještěnachvíliožije scény. V Misery dokonce dvakrát. Au.
Není to jednoduchý říkat, ale Stephen King je přeceňovaný autor. Píše dobře, ale do geniality to má daleko a ani armáda nekriticky smýšlejících fanoušků s tím nic neudělá.
Přemýšlel jsem, zda budu tvrdý či sentimentální, neboli zda dám tři nebo čtyři hvězdičky. Ono na tom vlastně ani nezáleží, ale nakonec budu přísnější, jsou to tři nebo 70% nebo dobrá kniha, to je jedno a mně zůstává dilema, zda se pustit do znovučtení předchozích děl a snižovat hodnocení, nebo nechat v hlavě jen tu vzpomínku na tehdejší ryzí čtenářské orgasmy.
Ta děvka Annie mi teda dala.
Kingovky čtu ráda, ale vybírám si spíš ty "neduchařské", protože jsem hroznej strašpytel. U čtení Misery jsem si ale uvědomila, že je ve skutečnosti na světě asi víc nebezpečnej magorů než duchů a že se vlastně bojím špatně. :-D Příběh mě ale neskutečně bavil. Film jsem neviděla, takže jsem až do konce nevěděla, jak to dopadne... Za mě skvělý do posledního písmenka.
Úplně nemusím, když je příběh knihy postaven hodně na myšlenkách hlavního hrdiny a babrání se v nich. Proto třeba dočíst Geraldovu hru bylo pro mě chvílemi utrpení. V Misery se naštěstí najde dost silných momentů, které mě pokaždé přesvědčily knihu dočíst. Konec byl hodně napínavý. Film jsem neviděla, asi to v budoucnu napravím.
Úžasný příběh, co dodat. Snad jen, že čím více knih od Kinga jsem už přečetl, tím víc mě baví.
MISERY
Stephen King mi byl pravidelně doporučován a tak když se mi naskytla příležitost přečíst si Misery, neváhala jsem. Mohla jsem mít i další knížky od pana Kinga, ale byla jsem opatrná už na začátku a rozhodla jsem se, že napřed přečtu Misery a uvidím, kdyžtak poté vezmu další. Dobře jsem udělala, s panem Kingem totiž asi kamarádi nebudeme.:-( Opravdu mě to mrzí, jelikož jsem milovník hororů, ale prostě… ALE.. Styl psaní pana Kinga – ačkoli chápu, že jeho fanoušci a věrní čtenáři právě ten styl milují – mi absolutně nevyhovuje. Příliš popisný, omáčkový, vycpávkový, filozofický, plný metafor… Samotný námět: vězněný spisovatel a žena psychopatka – je super, ale mně zkrátka nesedlo to zpracování. Nebavilo mě, nudila jsem se… Panu Kingovi ještě úplně dveře nezavírám, plánuji přečíst Dlouhý pochod, který na mě na poličce čeká už několik let :-), ale upřímně si nemyslím, že se ze mě stane věrný čtenář pana Kinga. Ale Dlouhý pochod ještě zkusím! Pokud si Misery chcete přečíst, je velká šance, že se Vám bude líbit – 99,99% čtenářů je z ní vážně nadšených… já patřím do toho malinkatého zbytečku:) I když mně osobně knížka nesedla, jsem ráda, že jsem ji zkusila, protože je to v dnešní době už klasika a dříve či později bych se k ní během života stejně dostala. :-)
Více na mém YouTube :-).
Jo, tak tohle se zatraceně povedlo. Zraněnej spisovatel ve spárech fanatické a šílené fanynky, která kvůli svý lásce k postavě dokáže naprosto cokoli. Skoro jsem cítila bolest, námahu a úzkost, prožívala s Paulem všecky jeho pokusy, nápady a snahy o osvobození... a pár scén mi občas dodnes zpestřuje noci ve snech. Paradoxně nikoli ty, v nichž figuruje přímo Paul; nejvíc mě pronásleduje příšerná smrt nešťastného mladého policisty. Brrrrrr. Silná knížka o obrovském šílenství a neméně obrovské touze žít.
PS: Výjimečně dobře hodnotím i film. A to se, prosím, fakt nestává často.
Moc pěkné napsána kniha. Pěkná zápletka. Místy docela i krutá. U konce knihy jsem se nějak ztratila a nedokázala jsem se soustředit na jinou činnost . Doporučuji.
Dokonalé! Starý dobrý King :-) mám už jich od něj přečteno cca 30, ale tohle je poprvé, kde je pořádný děj už od samotného začátku, žádné zbytečné kecy, nebo dlouhé odbočky do minulosti, jde rovnou na věc :-) A znovu mě tato kniha utvrdila v tom, že dříve psával lépe, než co vydává teď nové knihy...
Kniha o ničem. :) Jo, King umí psát, ale mě to nebaví. Už mu nebudu kazit průměr. ;)
Napětí od začátku do konce. Annie Wilkesová mi v určitých chvílích připomínala naši sousedku:-), tak se budu mít před ní na pozoru.
Tentokrát heslovitě: Zajímavý nápad zasazený do neobvyklého prostředí. Kvalitně propracované charakteristiky postav (Annie Wilkesová ve vás pravděpodobně vyvolá přímo odpor, nesáhli byste na ni ani tyčí na shazování letadel). Naprosto perfektní metafory a přirovnání, které dávají knize šťávu (ne že by ji neměla i bez nich), např.: Když ho bolest právě neproháněla hlubokou kamennou šedí jeho mrákot, byl jí za to ztuple vděčný, ale už se nenechal ošálit - byla tam stále a čekala, až se bude moci vrátit. Ale nebyl to pouze jeden sloupek - byly dva. Právě ty dva dřevěné pahýly v sobě nesly tu bolest, a něco uvnitř v něm vědělo, dlouho před tím, než si to dokázala uvědomit rozhodující část jeho mysli, že ty dva omlácené sloupy jsou ve skutečnosti jeho vlastní zmasakrované nohy.
Komorní, špičkový a bezprecedentní horor .
"Pane Kingu, kam prosím na ty své nápady chodíte ?" Nejčastější otázka, kterou zpravidla dostává jako jednu z prvních. A také ta, kterou nenávidí a nechce se mu na ni odpovídat (jak popisují jeho životopisci průběh besedy se čtenáři-a že jich bylo).
Celou knihou prostupuje dialog dvou osob, muže a ženy . Každý z nich má jednoduché přání - zabít toho druhého. Jen tak může přežít on, nebo ona ?
Dlouho jsem si šetřil tuto knihu, ani film jsem neviděl (pouze ukázky). V případě knižního trháku šlo pouze o čas, kdy se filmovacích práv zmocní Hollywood. Autor dopsal knihu 7.10.1986, film byl natočen v r.1990. Bylo pouze otázkou, kdo dostane roli Annie Wilkes. Byla to postava tak dominantní, že vybraná herečka měla otevřenou bránu k Oscarovi (za hlavní ženskou roli), což se také stalo v případě Kathy Bates.
Kniha se čte výborně. Má spád, má napětí a čtenář si vychutnává mistrovské dialogy.
Při čtení nás popadne děs, zda jsou reálné případy takových čtenářek (čtenářů), které jsou schopny jít přes mrtvoly, aby přinutily autora k "obživnutí" hlavního hrdiny-hrdinky, kterého tvůrce "s nadšením" dostal konečně do hrobu. Znám je případ ctihodného Sira A.C.Doyleho, který byl doslova donucen vrátit život nesmrtelnému S.Holmesovi.
Zkrátka : Misery je jakousi krásnou jahůdkou na díle S.Kinga.