Misery
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415253/bmid_misery-suo-415253.jpg
5
3141
3141
Román Misery patří mezi nejznámější a nejzdařilejší thrillery vzešlé z dílny Stephena Kinga. Hlavní hrdina Paul Sheldon je autorem romantických příběhů o krásné Misery. Osudovou náhodou najde Paula po těžké havárii jeho nejoddanější čtenářka, bývalá ošetřovatelka Annie Wilkesová. Ta z něj ve svém odlehlém domě učiní nedobrovolného pacienta. Během svérázného „léčení" ho přiměje, aby psal pokračovaní Miseryiných příběhů podle jejích představ. Díky jejím šíleným donucovacím metodám prožívá Paul tvůrčí období, jaké si neuměl představit ani v těch nejděsivějších představách. Stephen King dokázal mistrně vyvolat atmosféru strachu a vytvořil přesvědčivé postavy, text dokořenil suchým sarkasmem a doplnil autentickými postřehy ze zákulisí spisovatelského procesu.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2019
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
Misery, 1987
více info...
Přidat komentář
Loni jsem se náhodou dostala ke Cujovi a vzhledem k tomu, že mě bavil, rozhodla jsem se Kinga trochu víc načíst. Po prozkoumání databáze a různých diskuzí jsem se rozhodla pokračovat právě s Misery. Do Paula a celkově do děje jsem se natolik vžila, že mi čtení dokázalo skvěle zkazit náladu a měla jsem pocit, že tu ženskou nutně potřebuju přetáhnout tím psacím strojem přes palici. Přesto a možná právě proto se od čtení nedalo odtrhnout. Schválně jsem se vyhýbala filmu, chtěla jsem se na něj kouknout až po dočtení, ale asi se nakonec bez vizuální podoby tohoto příběhu raději obejdu.
King je autor, kterého budu muset prokládat trochu lehčím a pozitivnějším čtením, ale už teď se těším na jeho další dílo, které na mě čeká v poličce.
Moje první kniha od Kinga. Musela jsem tu obrovskou mezeru ve čtenářském vzdělání zaplácnout. Dílo na doporučení kamarádky. Nejsem fandou hororů a ani nikdy nebudu.
Ale prostě je to kniha nebo autor, se kterým se za svůj život minimálně jednou setkat musíš. Done.
Kniha mě nalákala hlavně dějem ale i pozitivní recenzí. A už chápu proč.
Jedna z hlavních postav je skvěle propracovaná, k tomu pokřivená a nemocná mysl a bum, máte Annie Wilkesovou, která je opravdu děsivá a odpudivá zároveň. Co se týče Paula tak jsem mu celou dobu držela palce a obdivovala ho za pevnou vůli a psychické vyrovnanosti.
King tady opět dokázal to, co umí málokterý autor. Skvěle popsal pocity. Nechápu jak to dělá, ale já měla při čtení opravdu žízeň nebo hlad. A co hůř chvílemi mě fakt bolela kolena.
Další čím mě dokázal autor vykolejit je to, že svým způsobem napsal knihu v knize.
Nevím jestli se mi to zdálo, ale přišlo mi, že se tam King zmiňoval i o Overlooku. Možná je to shoda náhod,ale pokud ne jsem z knihy nadšená ještě víc. Zhruba od třičtvrtě knihy jsem se vážně nedokázala odtrhnout (a slýchávala, že furt čtu).
Hned po dočtení jsem shlédla film, který je super, ale samozřejmě ne jako kniha. Ve filmu mi chyběly pro mě zásadní scény a mnohá vysvětlení. Jinak představitelka role Annie si Oscara opravdu zasloužila.
S knihy mam zmiesane pocity. Uz dlho som sa na nu chystala a cakala som viac. Nebolo to vobec zle, len som cakala ze sa budem viac bat. Neviem. V poslednej tretine to bolo dost krvave, ale to mi skor prislo ako horor. Mam radsej trillery. Kde sa bojite, aj bez zbytocnych podrobnych krvakov. Celkovo pribeh bol zaujimavy, ale logiku to velmi nemalo. Hadam z toho vsetkeho mi plynie ponaucenie, ze ked ide cloveku o zivot zvladne aj nemozne. Ved akoby mohol Paul pisat knihu, aj po tom vsetkom co mu Annie urobila?
Přečteno prakticky na jeden zátah, to je prostě King - těžko se od jeho knížek odchází uprostřed děje, dokáže čtenáře udržet v napětí až do konce. A mnohdy ani pak není úplně jasno, kdo vyhrál. Jak je vidět, k udržení napětí nepotřebuje ani probouzet démony či jiné příšery, ten příběh je ze života, klidně by se to mohlo přihodit.
Poměrně dlouho jsem se začítala a dost často mi připadalo, že se autor až moc opakuje. Násilí bylo brutální a bylo ho hodně, scény byly opravdu podrobně vykreslené, což bylo pro mě spíš na škodu - mám radši, když mám jako čtenář aspoň nějaký prostor pro vlastní představy a nejsem jen konzument toho, co mi autor naservíruje.
Na hodnocení měly bohužel vliv i nepřesnosti v překladu (např. "pospávala mu s manželem", "dobytek se zde pěstuje"). Vím, že za to autor nemůže, ale dojem ze čtení to kazí.
Mám poměrně smíšené pocity. Asi jsem od příběhu čekala více. Kniha se četla velice dobře, ale pořád jakoby mi tam něco chybělo.
Určitě stojí za přečtení, ale...
Vrhla jsem se do ní díky ČV a proto, že jsem možná tak před 20 lety viděla film, z kterého jsem si pamatovala tak max. jednu scénu. A i tu buď špatně nebo byla v knize popsána trochu jinak, bohužel mnoho strašlivěji.
Kniha napínavá, ale po třech Kingech jdu číst zase raději něco jiného.
Prvních třicet stránek jsem se velmi obávala, že tahle kniha bude pro mne velká zkouška trpělivosti - styl mi připadal divný, nudný. A pak najednou, ani nevím, jak se to stalo, mi příběh ohromně vnikl pod kůži a nepustil. Obdivuju Kinga, jak s naprosto minimálním počtem postav a jediným prostředím dokázal vystavět takové napětí.
Přečetla jsem 19 Kingovek.
A okolo 45 jeho povídek...
Ještě mě toho hodně čeká. Bohudík.
Ale nikdy jsem od krále literatury nečetla nic tak komorního jako Misery.
Dvě postavy.
Po dlouhou dobu jedna jediná místnost. V jednom jediném domě.
Možná proto se mi příběh líbil méně, než všechny jeho ostatní zatím mnou přečtené knihy?
Doufám, že tím to snad není.
Nesedlo mi absolutně šílené násilí. Neskutečně brutální a naprosto nesmyslné... Prostě mi spousta těch mučících scén připadala až příliš. Ovšem ti, co se v podobných odpornostech vyžívají, dostanou ten "nejšťavnatější" popis událostí.
A pak mi také vadilo to až příliš náhodné setkání dvou hlavních postav. Tomu jsem nevěřila. Tohle by se nikdy nemohlo stát. Nebo ano?
Pokud bych však pominula ten našroubovaný začátek a všechny ty jatka, nemohu knize upřít čtivost, hustou dávku napětí a všechny ty pocity tísně, které čtenář spolu s Paulem Sheldonem prožívá. Ta úzkost, bezmoc, strach, bezvýchodnost situace - to je vše tak skutečné a nutí číst stále dál a dál.
Konec je vysvobozením i pro nás - vášnivé čtenáře. Neboť ještě pár stran v té jedné místnosti a už bych šílela a do knihy se s nelibostí vracela. Ne proto, že by nudila, ale protože je tak dobře napsaná, že není možné necítit se podobně jako hrdina.
A popisy Paulových bolestí - mistrnnost. Smekám...
Přesto už bych se do příběhu podruhé nevrátila. Vyčerpal mě. Děsil.
Ale pan King v nesmírné formě. Takový, jaký vždycky byl, je a bude. Jedinečný.
Místy dobré, zručně napsané, místy jsem se nudil. Měl jsem pocit, že se autor chvílemi opájel tím, jak to se slovy umí ????
Já nevím, i když mám Kingovi knížky ráda, spíš teda ten nápad tě knížky, tak se mi vždycky čtou hrozně špatně. I když má knížka víceméně málo stránek, tak mi trvalo strašně dlouho ji dočíst. Zajímal mě spíše konec té knížky, než děj samotný, musela jsem se k čtení někdy i nutit. Druhá část knížky byla o poznání lepší. Celkově i ten příběh se mi líbil, ale prostě se mi to čte blbě
Věděl jsem zhruba o co půjde a čekal jsem, že to bude možná trochu drsnější, ale že až tak, to jsem teda fakt nečekal. Ty části s předoperační injekcí a následný "operace"...brrrr. Mělo to teda nakonec dobrej konec nebo ne? Jak se to vezme.
Film jsem neviděl, ale kouknu se. Asi mi bude běhat mráz po zádech, i když budu vědět, co se bude dít.
Psycho. Na mě až moc. Už chápu, proč někomu připadal Řbitov zviřátek slabý. Misery se s ním co do napětí nedá srovnávat.
Hrozně se mi líbil autorův styl psaní. To prokládání vnitřním hlasem. Ta přirovnání. A navíc jsem se dozvěděla i mnoho o tom, jak vzniká kniha, řekla bych že víc, než z autorovy autobiografie O psaní. A o psychických pochodech geniálního spisovatele. Pavlíku jak je to dál?
Moje první "kingovina" a musím uznat, že to byla absolutní bomba. Skvělý děj, napětí od začátku do konce, úžasně popsaná psychologie postav,...
Jestli jsou všechny jeho knihy jako tahle, tak už tak nějak chápu, co s tím Kingem všichni mají.
Dvakrát jsem se pokoušela přečíst něco od Kinga a neuspěla. Třetí pokus už ale zvládnu, řekla jsem si. A vybrala jsem si Misery, protože to byl námět, který mě zaujal a měla jsem k němu blízko.
Ani napotřetí ale nemůžu říct, že by mě King bavil. Jeho styl psaní mi vůbec nesedí a četla jsem pořád dál spíše proto, že jsem opravdu chtěla dočíst kingovku do konce. U pasáží s příběhem Misery jsem nadávala, proč k tomu musím číst ještě tohle. Spousta jiných částí mě příliš nebavila, nemusely tam vůbec být, docela mě štvalo, že se pořád oddaluje to podstatné. Postava Annie byla zachycená opravdu dobře, to ano. To její vypínání, náhlé záchvaty apod., skvěle zpracovaná postava s psychickými problémy. Paul byl taky skvělý. Jeho myšlenky byly zajímavé, metafora se sloupem, přílivem, odlivem a Měsícem byla mimořádná, ale Paul jako spisovatel často tíhl ke zdlouhavému přemýšlení právě nad tím, co mi přišlo zbytečné.
Co se týče děje, čekala jsem...něco děsivějšího. Jistě, konání Annie bylo šílené psycho a řezat do člověka mi přijde na vyvrácení žaludku už třeba jenom na chirurgickém sále, ale s tím, jak každý vychvaluje děsuplnost Kingova psaní, jsem zkrátka očekávala něco víc. Příběh jsem proletěla jedna dvě, ale žádný výjimečný pocit strachu ve mně nezanechal. Memoáry o řemesle pro mě tedy byly mnohem hodnotnější čtení.
Přesto je Misery klasika, která vlastně každou generaci někoho vyděsí. Kinga jako autora i jako člověka respektuji a obdivuji, ale do houfu jeho čtenářů se nepřidám. Ale i tak je Misery zdařilé dílo, které vlastně člověka donutí k zamyšlení a...možná taky k lehké paranoie. :D Potkat takovou Annie...brrr. Jenom to setkání s Kingovou Annie mohlo být kratší. Častokrát jsem se ptala, co tam chce ještě na tolika stránkách dělat.
Dávám 4 hvězdy z důvodu, že některé pasáže mě nebavily, zejména příběh o Misery. Ale jinak skvělá knížka, Stephen King je prostě špička. Není moc autorů, kteří by dokázali vytvořit tak děsivou a ponurou atmosféru.
Starý dobrý King, lehký rozjezd a pak to začne nabírat obrátky. Ke konci, když si myslíte, že napínavější už to být nemůže do toho šlápne ještě víc!
Paul Sheldon oslavuje napsání svého nového románu a rozhodne se i přes značnou míru šampaňského pro výlet autem. To dopadne jak jinak než vážnou dopravní nehodou. K jeho štěstí (nebo smůle) ho najde Annie Wilkwsová, jeho fanynka číslo jedna a samozřejmě ho pozná. Vezme ho k sobě a tam se o něj stará. Pak ale její péče nabere úplně jiný směr.