Miss Porta
Zdeněk Šmíd
https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/66706/bmid_miss-porta-0lw-66706.png
4
76
76
Vzpomínky a jistá antologie hudebního festivalu folk a country Porta. 23-084-88
Přidat komentář
Tak to jsou studentská a učňovská léta mé generace. Velmi slušně napsáno, líbily se mi dějové linie před a nyní. Mladá dívka těsně před maturitou, která hledá své místo na slunci, odhaluje své nitro. Starší "kotlíkář", který psal a hrál trampské písně, trochu prokoučoval svůj život a také hledá, co dál se svým životem. Autor do textu umně doplnil texty písní, které se tehdy mohutně hrály a zpívaly u táboráků i v hospodách. Takže hodně milá vzpomínka, hned jsem si vyhledal tehdejší elpíčka z Porty, aby se mi lépe četlo.
Kdo nezažil, nepochopí. Základní lyrický podklad, který si na Portách, Zahradách, Slunovratech, Dostavnících odžilo stovky trampů, folkařů, bluegrásistů, countrymanů, je bez vlastní zkušenosti neuchopitelný. Příběh je vyprávěný jedním dechem a dokonale vystihuje atmosféru a vnitřní rozvrácenost muzikantů. Po dvaceti letech mám „marnou touhu obrátit loď v řece času zpátky k prameni“. Kamarádi, ahoj!!!!
První Šmídova kniha, co jsem četla. Ta volnost - toulání, ohně, kytara, mládí, co trochu neví, co se sebou - to bylo moje. Asi záleží, v jakém rozpoložení a věku ji člověk čte.
Četla jsem v době mládí, na Portě jsem několikrát byla. Že bych zase zavzpomínala? Byly to časy, sednout do vlaku a jet někam - kamkoliv, poznávat přírodu, spát pod širákem. Nechci být nostalgická, ale to už je pryč.
Knížku jsem četla ve studentském věku a bylo to pro mě zajímavé nahlédnutí někam, kde jsem to neznala. Písničky z Porty aj. mám ráda, ale znám je jen z desek, na koncerty jsme nejezdili. Atmosféru při nich i to, jaké asi byly příběhy členů hudebních skupin, jsem si uměla tak trochu představit - a knížka to dokreslila a podtrhla.
Co vlastně říct... výlet do světa porty, podávání rukou a zpívání ve vlaku...
A taky toho, že je vlastně člověk pořád sám...když je přemýšlivý a nenechává ho nic chladným....
Děkuji čtenářské výzvě,že jsem se dostal k téhle knize.Bylo to,jako bych prožíval znovu své mládí,kdy jsme jezdili na vandry a také na Portu do Ústí,později do Plzně a také jednou v Sokolově.Prožívali jsme úplně ty stejné věci jako v knize.Znali jsme se všichni mezi sebou,znali jsme i Kapitána Kida,bratry Ryvolovi a další.Prožili jsme přechod od staré trempské písničky k novým.Hráli jsme a zpívali například Slabocha Bena,Bednu od Whisky a další.Navštívili jsme i slavné Dostavníky v Sokolově.Byli jsme na vandru i s Vojtou Kiďákem a učili se hrát jeho písničky Tuláckej ráj a také Toulavýho,velcí kamarádi už od průmyslovky jsme byli s hráčem na banjo Pinďou Halamáskem a mockrát jsme si spolu zahráli.
Dneska už je to všechno pryč,ale když nic jiného donutilo mě to vzít a oprášit kroniku naší osady a znovu si jí přečíst a prohlédnout si fotky a zavzpomínat si na tyhle krásné časy.Měli jsme prostě štěstí,že nás neminuly ...
Jako vyznavač ohňů musím souhlasit s každým písmenkem, které napsal uživatel kuruteku. Není to kniha pro každého, pro mě je to ale jedna z nej..... vzpomínky a touhy. A opět povzdech nad grafikou nového vydání, nic proti panu Bornovi, ale do té atmosféry to úplně nezapadá.
Každá kniha má své čtenáře, své fandy.
Touto sem dlouho na střední žil. Hrdinům jsem záviděl. Nechápal je. Prožíval. Chápal. Trápil se. Přál si.
Nejslabší dílo? Těžké čtení? Ne, jen to není kniha pro každého. Kdo nebyl na Portě, nezná písničky, nemiluje toulání přírodou, neví, že kamarád je třebas vejtaha/žvanil/hypochondr, ale když přijde na věc, tak kamarád, ten tu knihu nepochopí. A jasně - pro něj to je těžké na čtení, pro většinu je to sladkobolná slátanina. Pro mne ne.
Vazeni,
v této knize jde o vic nez kdy pochopi takovej pan s nikem varanbooks, který jiste postrada romantického ducha a vic, protože by jinak nemohl napsat tak pro jiné smesny komentar. Tuto knihu jsem cetl od roku 88 nejmene desetkrát a není to pro kvalitu napsani, ale pro obsah který jsem prozival kazdym slovem. Tato kniha me vždy znovu zavedla do doby a na mista (i ta v dusi), která uz nejsou. Prozil jsem vse v této knize i když s odstupem generace a vic nez dobře chápu o co v te knize slo. Pan Bear Reader byl alespoň mirnejsi v komentari, ale stejne...
Chci rici ze tahle kniha není pro každého, je jen pro lidi co jsou poznamenani tim o cem se tam pise, co chapou vse od A do Z a co si prozily bud to same nebo podobne...třeba i jen kousek z toho.
Kniha mě lehce zklamala, ze začátku byla těžko čitelná,a le nakonec se příběhy slili v jeden osud. Nebylo to veselé čtení, ale příbeh nebyl špatný.
Nejhorší kniha všech dob. Jsem neobyčejně rád, že ji mám, protože jinak bych netušil, jak hluboko lze v rádobyromantické trapnosti a uptalané slizkosti klesnout :-) Nevyčerpatelný zdroj patafyzických citátů, skvěle se tím mučí návštěvy. V knihovně řazeno hned vedle 120 dnů Sodomy.
Podle mého "nejslabší" dílo páně Šmídovo. I když muziku, o kterou jde mám rád, celé mi to přišlo takové divné.
Kdysi jsem to potkala v antikvariátu - a zhltla za jedno odpoledne. Pak ještě mnohokrát. Tehdy mne to očarovalo a to kouzlo funguje dodnes. I přes fakt, že jsem už jinde. Doporučuju k přečtení romantickým duším - i kdyby jen pro nakouknutí, jak jsme to tehdy vnímali... (no, možná malinko nadnesené to je... :-) )
Za komančů koupeno na stánku PNS a jedním dechem přečteno. Tenkrát to působilo jako zjevení. Dodnes silně čtivé....
Pro mě nádherné čtení, krásný příběh. Při čtení jsem se i sama vrátila do mého mládí. Přesně popsaný tehdejší úplně jiný život, než se žije dnes. Byl to krásný život, pro mě velká nostalgie. Písničkářský festival Porta, kamarádství, zpěv, kytara, vandry, táboráky... Uměli jsme prostě žít.
Co dodat, krásně jsem si početla a moc ráda se k této knize vrátím.