Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/128617/mid_mistr-a-marketka-ed2-128617.png
4
2890
2890
„Reálný dům se svou reálnou existencí. Pak přišel umělec a vdechl mu jiný, fantastický život, obydlil ho stovkami postav a rozšířil ho do rozměrů kosmu. Čáry skončily a dům se znovu vrátil do hranic skutečnosti. Ale já, kterého s tím domem pojí patnáct let života, se už nedokážu zbýt myšlenky, že vedle mě tu kypěl jiný život - smyšlený, přízračný a zároveň mnohem reálnější než můj vlastní." Sotva by bylo možné nalézt přiléhavější výpověď charakterizující Mistra a Markétku, vrcholné a poslední Bulgakovovo dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost, než jsou tato slova nezapomenutelného domu na Sadové 302b, místa, z něhož se román začíná odvíjet a v něž na závěr ústí. V Bulgakovově groteskním mnohovrstevnatém mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj „příběh novodobého Fausta" začal Bulgakov psát v roce 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940. Je příznačné, že dílo mohlo v Sovětském svazu spatřit světlo světa až patnáct let po autorově smrti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1995 , Volvox GlobatorOriginální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Přidat komentář
Jedna z mála knih, u kterých pomůže, když vám ji načtou jako audioknihu s více herci. Teprve potom vynikne ta grotesknost a úctyhodný myšlenkový rozměr celého románu. Nicméně se při psaní Bulgakov nechal dost unést a tak spousta věcí do sebe úplně nezapadne a jsou zde scény psané spíše pro efekt.
Jak tuto groteskní smršť popsat, k čemu ji přirovnat? Představte si, že se ruský klasik rozhodne rozpracovat českou morbidní říkanku Ententýky... A je to jedna z knih, která se dá během života číst opakovaně, protože v každé jeho fázi bude úplně jiná.
Čteno podruhé a mám mnohem lepší prožitek než před bratru 15 lety. Nejvíc mě bavily scény s magií (zpívající úředníci, střílející kocour, Markéta na koštěti nad Moskvou). Kniha má obrovské množství vrstev, ve kterých se nevyznají ani internety (nebo mají pravdu všechny). Knížku si budu muset ještě pár dní v duchu zpracovávat a tak to má být. :)
Mistra a Markétku jsem si půjčil jednak proto, že mě zaujal název románu a druhak pro zařazení knihy do magického realismu (wikipedie), který mám jako literární žánr rád. Osobně si ale myslím, že to tak úplně magickému realismu neodpovídá. Je to spíše fantaskní satira ruské společnosti třicátých let dvacátého století. Kniha má své silné momenty. Bavily mě kapitoly s Pilátem, představa krásné nahé Markétky na ďábelském bále je celkem sexy a román má místy jemný sladkobolně melancholický nádech (je jedinou šancí na svobodu smrt?). Přes výše uvedené klady mě Mistr a Markétka místy trochu nudili. Jednak mě úplně nebavilo prostředí románu a také jsem možná vše nepochopil. Úplně jsem nerozklíčoval motivace k chování některých postav. Možná je ale chyba na mé straně, četl jsem málo pozorně, nebo jsem prostě nedůvtipný.
To byla jízda! :D Milión postáv, niektoré s rôznymi menami, že som sa strácala ale aj tak to bolo super, bavilo ma to. Je to ťažšia kniha na čítanie, niektoré pasáže idú ľahšie, niekde musíte nasadiť plné sústredenie. Nebudem tvrdiť že som tú knihu pochopila, podľa mňa sa to úplne pochopiť ani nedá. Páčil sa mi veľmi štýl písania a to magično. Knihu si nechávam, možno sa k nej ešte vrátim a pochopím všetky roviny :)
S podivuhodně ďábelskou lehkostí žongluje Bulgakov se svými pálivými tématy a jistě se shora nadmíru baví, jak s nimi čtenář dole naloží :-)
…a zdvižený Wolandův prst prý zůstává nad Moskvou viditelný dodnes…
Tři hlavní postavy románu Mistr a Markétka?
- První část románu rozehrává děj zejména ve světle bohatě zastoupené satiry. Ta není primárně politická, i když výsměch dobové společnosti v ní najdeme určitě také. Dá se však říct, že směřuje na každého jednotlivce, aby si sáhnul do vlastního svědomí. Kolik z nás by se ctí obstálo, kdyby si nás vzali na mušku ďáblovi společníci z románu – Kravinkin a Kocomour. K románu jsem přistupoval s velkým očekáváním, a tak mě občas překvapila trochu křečovitá snaha o humornost. Nemohu posoudit, zda se na určitém nedostatku lehkosti podepsal překlad (četl jsem v překladu Libora Dvořáka), ale některé pasáže snažící se o grotesknost mi připadaly, jako by k tomu autora někdo vybídl.
- Biblické téma není prvořadě zaměřené na Ježíše (Ješua Ha-Nocri zde vystupuje především jako lékař, potulný filozof a dobrý člověk, snad jen s lehkým přesahem za hranice reálna), ale točí se hlavně okolo Piláta. Ten se s Ježíšem setkává a odsuzuje jej k popravě, ale setkání na něm nechává nesmazatelnou stopu. K líčení biblických událostí si Bulgakov nechává rozvázané ruce pro vlastní autorskou představivost.
- Celkově se dá říct, že Bulgakov má určitou slabost pro velké osobnosti. Kromě Piláta tak nevyznívá zcela negativně ani mág-maestro-ďábel Woland. O obou se dá říct, že soudí sice přísně, někdy krutě, ale ne zcela nepochopitelně. U Piláta je rozpoznána jako největší chyba zbabělost. Nevzepře se Ježíšovu odsouzení, ale děje se tak v situaci, kdy by mu jakožto římskému prokurátorovi hrozilo obvinění z obhajoby vystoupení interpretovatelného jako proti-císařské. Proto i autorův soud nad ním vyznívá smířlivě. V případě ďábla bychom mohli být snad ještě přísnější a nenašli bychom případ, kdy by potrestal někoho bez příčiny. Naopak, s Markétou si zahraje sice drsnou, ale čestnou hru, a ve výsledku tak zde nakonec ďábel vyznívá jako mocný pán vládnoucí temným silám, ale také spravedlivý soudce.
- Třetí velkou postavou románu, u které nepřehlédneme obdiv k velké osobnosti, je samotná Markéta. Je to žena, která možná není čistá jako lilie, ale pro milovaného člověka (a lze i zobecnit – pro dobrý cíl) dokáže projít jako královna ve velkém stylu zkouškou, kterou by nejspíš žádná lilie nepřečkala.
- Zdá se, že to je poselství, které nám z těžké doby leninsko-stalinského Ruska zanechává Bulgakov. Autor, jehož sourozenci coby bývalí bělogvardějci museli žít v emigraci a nikdy je nesměl navštívit, ale který se také pro své dílo (nikoliv pro politické postoje) těšil určité přízni samotného Stalina.
Množstvo postáv posobí občas mätúco, najmä ich dvojite pomenovania. Strácal som sa, ktorý úradník je vlastne ktorý a pri rekapitulácií ich osudov v epilogu som už dávno zabudol na ich posobenie v deji. Mimo toho ma však kniha bavila, určite obsahuje množstvo hlbokých myšlienok. Čítaním tejto knihy som sa určite posunul zase niekam ďalej a rozšíril si obzory vo svete literatúri. Čítal som ju už po 2x, raz ako teenager a teraz, nemyslím si však ale že by som sa k nej ešte v budúcnosti vrátil.
Kniha mě trochu zklamala, od tak uznávaného románu jsem čekala víc a po předchozí perfektní zkušenosti s Bulgakovem jsem nepochybovala, že to bude brilantní příběh. Ale bohužel mi to přišlo nijaké. Příběh o upsání se ďáblu bych čekala daleko tragičtější a hlubší.
Poslouchala jsem jako audioknihu.
Je to zajímavé, napínavé, místy temné, místy úsměvné ale i strašidelné, tísnivé, mysteriózní, Pilátův příběh krásně doplňuje celkovou atmosféru..ze začátku se člověk popravdě dost ztrácí jak v ději, tak i v postavách, ale pokud vydržíte, vypadne na vás komplexní příběh, který vás pohltí...
První část byla velmi chaotická. Udělat si pořádek v postavách, které se neustále mění, jelikož každá kapitola vypráví příběh někoho jiného, bylo velmi těžké. I kvůli tomu jsem knihu málem odložila. Ale pokud první půlku přežijete, konečně se seznámíte s postavami, které mají jméno v názvu. Přečteno za dva dny, ale chce to pevné nervy, aby se v tom člověk neztratil.
Vůbec jsem to nečekal a o to byl můj zážitek lepší. Kniha byla vážně skvělá. Dokonale fungovala jistá odlehčená mystičnost, kdy Bulgakov do děje implementoval rozličně biblické postavy s notnou dávkou humoru při jejich absurdní konfrontaci s reálným světem. Velká část událostí je skutečně groteskních a jejich vymyšlení vyžadovalo velkou dávku fantazie, je tu samozřejmě i daleko hlubší duchovní propojení a návaznost na příběh Piláta Pontského, který sám o sobě je velice složitým. Chvíli trvá se zorientovat, ale výsledek stojí za to a opravdu doporučuji přečtení.
Nedočetla jsem. Trápila jsem se skoro do poloviny, ale nejde to. Vůbec mě to nebavilo, ani příběh z Moskvy, ani příběh Pilátův. Pletla se mi jména, občas mi to přišlo jako halucinace. Odkládám a asi už se ani nikdy nebudu pokoušet to číst znovu.
To byla neskutečná jízda. Měla jsem knihu v to do listu několik let a jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala. Myslím že ji budu ještě dlouho zpracovávat a určitě se k ní vrátím.
Měla jsem pocit,jakoby se většina děje odehrávala ve snu, fantazie autora je neuvěřitelná. Filozofické otázky příběhu mi zatím úplně nedocházejí, je to rovina, která alespoň pro mě vyžaduje hlubší zamyšlení a opětovné přečtení.
Knížka určitě nesedne všem, je příliš absurdní a nepochopitelná, za mě má ale rozhodně 100%. Ne nadarmo se řadí k perlám světové literatury.
Očakávala som niečo iné od tohto dielka, to sa musím priznať. Nejde o to, že by kniha bola vyslovene zlá, aj som chápala, čo tým chce autor povedať ale... jeho spôsob vyjadrenia sa minul účinku. Nezasiahlo ma to tak, ako som dúfala. Nemôžem hodnotiť lepšie ako troma hviezdičkami, a to aj po pridaní hviezdičky za zopár posledných kapitol, z ktorých som konečne cítila tú výpovednú hodnotu.
Kniha je malinko složitější, takže se čtenář ne vždycky orientuje. Ale rozhodně za přečtení stojí.
Musím říci, že mě kniha dost zklamala, dlouho jsem se na ni chystal s vědomím, že je to úplně zásadní kniha pro dost lidí a já to tam prostě neviděl.
Nevím, asi jsem to možná jen nepochopil, nebo se jen to minulo s mým vkusem, ale já jsem v té knize neviděl vůbec žádný smysl, začátek se rozjel hodně zajímavě, setkání na Patriarchových rybnících a Pilátův příběh na mě udělal dost silný dojem, čekal jsem zajímavý příběh, který se nějak rozvine a ono nic, prostě ďábel přijde na zem, chvíli poletuje po zemi a dělá neplechu ruzným lidem, v jejich jménech jsem se postupně ztrácel a na konci zase zmizí.
Ten příběh piláta a Ježíše je tam daleko víc okrajově, než jsem čekal, naopak jsou tam různá kouzla, zlomyslnosti a tak.
Dávám dvě hvězdičky, za rozhovory a nějaké zajímavé momenty, ale v celkovém kontextu mě ta knihu zklamala, asi především proto, že jsem měl od ní daleko vyšší očekávání.
Magnetické, snové a šokující.
Básník řádil v Moskvě a já to chtěla vzdát. Štvanice mě přiměla knihu zavřít, rozhlédnout se kolem sebe a zmateně zamumlat: Cože? Proč? Absurdno...
Dílo je vstupenkou na horskou dráhu. Krví podepíšete, že to podstupujete dobrovolně, dostanete podezřelé houbičky a nasednete. Ze začátku můžete svého rozhodnutí litovat. ALE! Svět se začne točit, pohltí vás magický vír a uslyšíte svůj vlastní smích. Nemusíte vše chápat. Jen si užijte jízdu.
Po dočtení jsem měla knižní kocovinu. Na tu doporučuji rozhlasovou hru. Kdyby nezabrala, tak Iwan Kulik a jeho ilustrace. Byl to strhující zážitek.
(Čteno v překladu L. D. )
Krása! Hltala jsem každou stránku a oddalovala konec. Na klasiku se to překvapivě parádně čte. Sofistikovaný pohled na spojení ráje s peklem. Povinná četba mě tady minula, díky ČV jsem to dohnala!
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský ruské romány
Autorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Tohle mi nesedlo. Tolik postav, že jsem se nemohla zorientovat. Dočetla jsem horko těžko. Znova určitě číst nebudu.