Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250080/mid_mistr-a-marketka-250080.jpg
4
2865
2865
Další vydání světově proslulého románu Michaila Bulgakova, který autor dokončil těsně před svou smrtí. Vše začíná v Moskvě na lavičce u Patriarších rybníků ....
Literatura světová Romány
Vydáno:
2015
,
Indeart
Originální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Přidat komentář
Na tento román jsem se strašně dlouho chystala a těšila. A možná právě až moc. Čekala jsem prudkou fantazii a noční můry v melancholickém Rusku ... a něco takového jsem i dostala, ale ne až tak prudké, ne až tak můrovaté a ne až tak melancholické :D. Jak říkám, těšila jsem se až moc.
Celkově na mě Mistr a Markétka působil jako chytrý román se spoustou nápadů, ale bez ucelené atmosféry. Jakoby se bál jít do toho naplno, veškeré pasáže, u kterých jsem si říkala tak jo a tady se to rozjede, teď přijde ten mazec, jsou jakoby umírněné a takové urychlené - nevychutnané. Bohužel - a je mi to děsně líto - jsem z nich neměla pocit závratné bizarnosti, jak čtu v některých recenzích. Ale opět zopakuji, že to bude asi tím, že jsem si pečlivě vystavěla obrovská očekávání.
K dobrému dojmu mně osobně nepomohly ani hlavní postavy - Mistr...a Markétka. Oba dva jsou mi nesmírně nesympatičtí. Nebudu se pouštět do nějakých dlouhosáhlých rozborů - je to čiře subjektivní dojem. Nějak se s nima na ničem nemůžu shodnout.
Kdo je ale naopak úplně geniální je Woland a jeho parta (speciálně Kocour samozřejmě). Ti umí perfektně rozehrát a každou situaci a až na kosti rozebrat každého člověka. A perfektně zachází s něčím, co jsem v tomto románu vůbec nečekala (a tak jsem z toho asi tak nadšená :D), a to je humor. Mistr a Markétka je prostě humorný román. A to je na něm skoro to nejlepší.
Mistrovské dílo je v něm vše od náboženství po realitu dané doby, okořeněno satirou a ta čarovná magie knihy mě dostala. Opravdu, jak nemám od mládí rád ruské autory, tak asi brzo změním názor.
Bylo mi sotva 17, když mi řekl Mick Jagger "pleased to meet you, hope you guess my name!" Požádal jsem nejchytřejší holku z naší třídy, aby mi tu knihu půjčila. Řekla mi "but what's puzzling me,is the nature of your game?!"
Ale půjčila mi ji a já se do ní zamiloval (do knihy, ne holky), a čtu ji pořád znovu a znovu!
Rockový hit Sympathy for the devil od Rolling Stones mě přivedl k Mistrovi a Markétce. Poprvé jsem román četl v roce 1983 a byl pro mne živou vodou. Všechny ty pitoreskní střety Wolanda, Korovjeva a Kňoura s utrápenými dialektickými materialisty, kontrast lásky Mistra a Markétky a slizkých, přízemních postav zlodějů, podvodníků a práskačů, typických představitelů toho "nejspravedlivějšího" světového řádu! Gala ples u Satana a scéna s kapesníkem jsou pro mě vrcholem románu. Když Woland a jeho suita opouští město, bylo mi smutno za všechny Moskvany, že zůstanou v té komunistické šedi sami, že nemají šanci svůj život změnit a prožít něco krásného a svobodného....
ať žije magický realismus! Skvělý (magický) příběh, skvěle vylíčené (až děsivě realistické) prostředí sovětského svazu ještě před 2. světovou...
Nic proti absurdnostem, ba právě naopak. Kocomour je sympaťák a koho si nezíská, ten má srdce z kamene. Styl je vynikající. Přijde mi však, že dojem z knihy tvoří jen její závěr, který je pravda krásný, ale nevyváží některé momenty utrpení z nudy při četbě. Oproti jiným si nemyslím, že první část knihy je špatná, naopak se mi líbila, její problém však spočívá v tom, že nikam nesměřuje a vytváří tak jen velmi obšírné a roztříštěné entrée pro to, co má přijít. Druhá část žehlí, co se dá: navazuje na absurditu a konečně přikládá i tolik postrádaný děj, jenž vrcholí v nádherné inkluzi se začátkem díla.
Mnojo, ale co tím chtěl básník říci? Myšlenkové poselství snažící se přiblížit hříšnou lidskou náturu, kterou netrestá toliko Satan, jako spíše ona sama sebe? V tomto bodě dílo jen načrtává a nedokresluje. Pseudohistorická skica o možném osudu Ješui a jezdce Piláta Pontského je poplatná době a dnes v díle působí spíše rušivě (alespoň na mě ano). Teologická rovina (eschatologická) je tak moc nejasná, že jsem rezignoval na její rozluštění a prostě jen četl. Co zbývá?
Dílo jistě stojí za přečtení, protože právem patří do zlatého fondu světové prózy už jen kvůli svému stylu. Pro mě by však bylo lépe, kdyby zůstalo jen u stylu a nesnažilo se velmi zmateně předávat něco většího. (A nebo jsem diletant a celé mi to prostě uteklo. I s touhle možností se musí vždycky počítat! ;) )
Nic šílenějšího jsem snad nikdy v životě nečetl. Začátek byl dost slibný, ale od druhé třetiny se z knihy stal takový paskvil, až jsem se musel přemáhat číst dál. Pořád jsem věřil že se děj vrátí do normálu a ono nic. Celá kniha na mě působila jako kdyby ji psal pod vlivem psychedelik. Děj byl zmatený, jména postav se mi pletly a nebyl jsem si sto vybavit kdo je kdo. Našel jsem zde vše co v knihách nesnáším - byrokracii, náboženskou historii a ples na hlavu padlých příšer či co? Úplně ze všeho nejvíc mi ale vadila ta grr kočka. Upřímně nechápu, co na ni plno lidí tak vidí....
Ruku na srdce, kdo by nechtěl být, po přečtení Mistra a Markétky, ve Wolandově partě a mít Kocomoura za kámoše? Trochu si pohrávám s myšlenkou, že rychle půjdu někoho uškrtit, abych se dostala na ten jejich velkolepý bál :)
Ovšem nejvíc líto mi bylo toho kocourka na konci knížky, kterého zabásli, odvedli se svázanýma předníma pacičkama na milici, protože si ho nějaký vožrala spletl s Kocomourem a který tímto nespravedlivým zatčením zažil, na vlastní kožíšek, tíhu pomluvy a justičního omylu :)
Začátek knihy mě opravdu bavil má zajímavě napsaný příběh a hlavně jednotlivé události jsou dobře vysvětleny a kniha není zmatená. V druhé části se začala střídat bláznivost s nudou a v jedné pasáži jsem měla co dělat, abych knihu znovu otevřela a k příběhu se vrátila. Není se však čemu divit, autor psal knihu velice dlouhou dobu a nevyrovnanost vyprávění je na ní vidět. Přesto jde o zajímavý příběh a jsem ráda, že jsem ji dočetla.
Nejspíše vrcholné, vznikající déle než jedno desetiletí, dílo tohoto autora, které bylo lehce čtivé, místy i zábavné, s faustovskou tématikou, předkládající obraz ruské společnosti s jejími nedobrými vlastnostmi jako jsou zbabělost či hrabivost po penězích, třebaže i v sebezkaženější společnosti může vzkvétat čistá dobrá láska, a rovněž také dílo proložené i tématem z Bible. Kniha, jež mne značně chytla, takže 4*! :-)
Margarita - Love and Destroy.....I'm here with you at midnight....You see I forgot about living alone...As I learn, I learn how to die....Margita -Love and Destroy...
(franz ferdinand-love and destroy)
Tento román byl pro mě nečekaně příjemným překvapením. Je napsán s velkou nadsázkou a fantazií, do toho zajímavý příběh Piláta Pontského „onoho dne“. Moskva tehdejších dnů rozhodně nebylo místo příjemné pro život - neustálý strach, vzájemné podezřívání, udávání, výslechy na milici, zavírání do blázinců i do vězení. To všechno je v knize přítomno jakoby mimochodem, bez nějakého rozpitvávání, pouze jako reálie bizarního příběhu.
Naprosto úžasné dílo. bál jsem se, že se Mistr a Markétka bude číst dosti složitě, ale opak je pravdou. Bulgakovův styl psaní je vytříbený na nejvyšší úroveň a jeho metafory a hrátky se slovy jsou kouzelné. Břitký sarkastický humor už je pouze třešničkou na dortu a na Kocomoura budu vzpomínat ještě hodně dlouho, ne-li do konce života.
(Uwaga spoilery!) Dočítala jsem Mistra a Markétku, s výrazem znalce degustovala Earl Grey a přemýšlela nad tím, že vlivem Bulgakova mi přestává připadat divné si číst o tom, jak si vrabec sedne na okraj kalamáře, vykoná do něj svou ptačí potřebu a pokojně uletí. S ledovým klidem, jako by to byl Angličan. A potom na půlnoční ulici úděsně zavřeštěla kočka. Nebo kocour. Toporně jsem se postavila, vykoukla z okna a roztřeseným hlasem kníkla: "K.. Kk.. Kňoure?" To byla poslední kapka, která naplnila pohárek dokonalosti Bulgakovova románu.
Na začátku to měl Bulgakov se mnou složité. Už dopředu jsem se obávala hodiny, kdy se bude probírat. Zase se budou opakovat ta šílená jména Woland, Azazelo a Ješua Ha-Nocri, budou následovat klasické kecy o prolínání rovin Moskvy 30. let a biblického příběhu, pak přijde Pilát a bláznivej kocour a nakonec zase nic nepochopím. Nechápala jsem, co mohlo někoho na této knize zaujmout a měli troufalost ji zařadit mezi top ruská díla. Až pár let poté jsem se rozhodla, že si ten pochybný blábol přečtu. Kdyby mi chrstli do ksichtu hrnec ledové vody, nebylo by to lepší procitnutí. Po první kapitole jsem byla totálně na plech.
Jak už zaznělo v několika komentářích, je Mistr a Markétka literární směskou natolik fenomenální, že se jeden nemůže rozhodnout, či je to dílo více božské, nebo ďábelské. Geniální, anebo šílené? Obojí? Je vůbec možné, aby platilo obojí?
Fantastický příběh je popsán tak klidně, že jsem se sama ptala, co je sakra divného na tom, aby se Markétka jedné noci vznesla do vzduchu a rozmlátila kladivem okna v bytě muže, který pomáhal zničit jejího Mistra. Prostě čapla kladivo a rozflákala je. A co jako. Spolkla jsem příběh Piláta, Ježíše a Jidáše bez váhání, jako by tam Bulgakov byl a jen zapsal, co viděl.
Je celkem jisté, že jsem spoustu věcí nepochopila, vyložila si je špatně, nebo je během čtení ani neobjevila. V druhém kole mě nepochybně zaujmou jiné věci, najdu něco nového a naopak mě překvapí, co mě to vlastně upoutalo minule. Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by u mě vyvolala podobný dojem. Pokud jsem vůbec kdy četla něco srovnatelného. Tento stav se nedá popsat slovy, Mistr a Markétka se musí přečíst. A možná ani to nebude stačit.
Myslíte si, že Kňour je pořád tam venku a kouká, co sem píšu? Kdyby tam byl, vůbec bych se tomu nedivila.
5/5, Мастер Булгаков.
To není kniha, to je tobogán, turbulence za turbulencí, nadsázka až absurdní, benevolence taková že to s člověkem často opravdu hází, ovšem ne tak že by se řezal smíchy. Ovšem humor je to vyložený a vyložený. A pořád, na poněkolikáté mi sem sedí dvě slova -geniální absolutno.
Jenže pro ta dvě slova se k ní nevracím, ale pro tu neodělitelnost toho a onoho, pro horko v Jeruzálemě a migrénu Piláta, pro to prásk a říz a celé rozhraní.
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský
Autorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Magická kniha.Kouzelná.Neopakovatelná.A co když je to všechno pravda? Kde vlastně končí fantazie a začíná realita? Jako bych slyšela ďábelský smích profesora Wolanda.....