Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250080/mid_mistr-a-marketka-250080.jpg
4
2865
2865
Další vydání světově proslulého románu Michaila Bulgakova, který autor dokončil těsně před svou smrtí. Vše začíná v Moskvě na lavičce u Patriarších rybníků ....
Literatura světová Romány
Vydáno:
2015
,
Indeart
Originální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Přidat komentář
Pro mě re-reading po více než dvaceti letech. A bavilo mě to. Viděno dnešníma očima na tu dobu až neuvěřitelně zajímavě popsaný fantasy příběh.
Bral Bulgakov drogy? Nevěřím, že toto autor vymyslel s čistou hlavou. Vynikající tréning fantazie a představivosti pro každého čtenáře. Skvělé!
Nádherná a nezapomenutelná kniha, magická, realistická a především hluboce lidská.
Michail Bulgakov - Mistr a Markétka (str. 273): "Teda vy jste mi spolek, vy baby!"
Michail Bulgakov - Mistr a Markétka (str. 278): Ze všech těch běd sa pohrom, co mě postihly, jsem se stala čarodějnicí.
Michail Bulgakov - Mistr a Markétka (str. 370): Tato Bangova gesta měla zřejmě naznačovat, že hodlá svého pána utěšit a že je ochotem čelit neštěstí společně s ním. Totéž se pes pokoušel vyjádřit pohledem, hledajícím oči prokurátorovy, i bystřě vztyčenýma hrotitýma ušima. Takhle ti dva - člověk a pes - ve svorné lásce uvítali na kolonádě sváteční noc.
Michail Bulgakov - Mistr a Markétka (str. 457): ...provnile se tváří každý kocour! Není to tím, že by kocouři byli lotři, ale tím, že se bojí, aby jim některý z tvorů silnějších než oni - třeba pes nebo člověk - nepřičinil nějakou újmu nebo křivdu.
Jsem ráda, že jsem knžku přečetla. Místy je to už moc "magické", ale na druhou stranu je velké umění autora popsat vše tak košatě a barvitě v době, kdy kniha vznikla. Dává to představu o dané době, druhá část se mi četla lépe. Není to mnou preferovaný typ knih, ale jako klasiku jsem ji chtěla přečíst.
Neda se jinak. V mych ocich je Mistr a Marketka dost precenovanva kniha. Misty je to sice celkem povedena taskarice, ale to se bavime asi tak o petine knihy. Ze zbytku si proste neodnasim nic co by pretrvalo. Sila a hloubka tady proste neni ..alespon pro me ne.
Pro pochopení tohoto díla je nutné jej zařadit do doby, ve kterém vniklo. Pak si čtenář může užít krásný obraz o komunistickém Rusku, atmosféře a nátuře lidí. Vše doplněné o neskutečné bláznivé kousky postaviček, dávající zaběhnutému řádu pořádnou dávku chaosu.
Tohle se mi vůbec nelíbilo. Jazykově dokonalé, ale obsah je slátanina, jediná postava, se kterou se člověk může ztotožnit, byl Pilát, ale to je tak max 10% knížky. Ostatní postavy jsou úplně random, vůbec nechápu, o co šlo čertovi (Woland), ani Mistrovi, který nejdřív napsal knížku o Pilátovi, pak dostal depresi a zavřeli ho do blázince. O Markétce ani nemluvím, ta snad byla do počtu. A pointa je teda to, že Ježíš byl historická postava? Škoda, že mi tady nemůže nikdo odpovědět, protože bych se rada dozvěděla, proč si dal Bulgakov s takovým bláznivým panoptikem tolik práce.
Musíte se do toho začíst a musíte na to být naladěni, ale jakmile splňujete tato dvě kritéria, čeká vás literární zážitek naprosto výjimečný. Prolínání rovin příběhu s Pilátem a ďáblem ze začátku velký smysl nedává, ale jak se to na konci všechno propojí... to je prostě chef's kiss. Magický realismus at its finest.
Přiznám, že po předchozím přečtení komiksové verze jsem trochu přeskakovala odstavce. Protože v té krátké verzi bylo vlastně vše. Ale tématem a stylem psaní jsem byla zklamaná. Je to trochu jako Kafka s příměsí sci-fi a to prostě nedávám.
(audiokniha)
Opět se mi potvrdilo, že k povinné četbě musí člověk dozrát. Velká odvaha Bulgaka napsat něco takového ve své době.
(SPOILER) 04/2023 Jeden z nejdůležitějších románů 20. století vychází z prostého nápadu. Tváří v tvář extrémně ateistické realitě komunistického Sovětského svazu se Bulgakov rozhodl vytvořit dílo, které novým způsobem připomene a obhájí základ křesťanské víry - tedy zaprvé, že Ježíš je skutečná historická postava, že to byl člověk, který žil v Judeji a byl odsouzen k smrti Ponciem Pilátem; a za druhé, že rovněž ďábel existuje. Tady si neodpustím drobnou poznámku - literárně je Ďábel naprosto skvělá postava a perfektně "funguje", při čtení jsem si vzpomněl na to, jak s ním pracoval Neil Gaiman v Sandmanovi a skoro bych přísahal, že se Bulgakovem inspiroval - nicméně, narozdíl od historického Ježíše je zkrátka Satan vymyšlená, pohádková postava, která se ve Starém Zákoně takřka ani nevyskytuje a její význam vzrost až mnohem později, přičemž soudobého postavení jakožto hlavního arcinepřítele lidstva dosáhl až někdy v 15., 16. století. Do té doby se Luicifer objevoval v příbězích jako téměř komická postava, kterou člověk svou chytrostí a vírou v Boha snadno přemůže a zažene. V současnosti je satan chápán jako ztělesnění zla, osoba, jež láká ke hříchu a lži. V Bulgakovově románu má ale jinou podobu - k hříchu nikoho neláká, naopak, trestá zlo a lháře (tzn. funguje vlastně jako Agent Dobra). Je to mág a mistr černé magie, který se svou suitou (Azazel, kocour Kňour/Behemot, Korovjev) navštíví současnou (1930s) Moskvu a trápí a trestá moderní ateisty, kteří v něj nevěří, kteří jsou chamtiví a kteří lžou. Poměrně náhodně rozsévá zábavný chaos - pár lidí zemře, hodně jich skončí v blázinci, někdo skončí na Jaltě a někdo na policii, když se ukáže, že skrývá cizí valuty. To je prostě ta správná taškařice. Nakládá v podstatě všem postavám, jedinou výjimkou jsou titulní protagonisté Mistr a Markétka - Mistr (Bulgakovo alter ego?) v Ježíše věří, píše o něm knihu, Markétka také není ateistka, je to teda smilnice, co podvádí manžela, a za to ji asi nikdo nepotrestá(?), každopádně se zúčastní ďáblova každoročního plesu (který - jak jsem se dočetl, byl inspirován opulentním mejdanem, který uprostřed všeobecného marasmu v roce 1935 zorganizoval americký velvyslanec v SSSR William Bullitt a moskevské smetánce svou okázalostí dokonale vyrazil dech). Ďábel ve městě způsobí chaos a zase zmizí, což je bohužel vyznění, s nímž mám problém. Co přesně bylo jeho cílem? Čeho chtěl svou návštěvou Moskvy dosáhnout? Chtěl, aby v něj lidé v ryze ateistickém státě zase uvěřili? To se mu přece vůbec nepodařilo! Po jeho odchodu se vše vrátí do původních kolejí, ne...? ______ Kniha se každopádně velmi dobře čte, obsahuje nespočet pamětihodných a skvěle popsaných scén (úvodní rozmluva+Anuška rozlila olej, satanský bál, varietní představení, scény s Ježíšem, Pilátem a Jidášem, honička a střílení na kocoura, který opětuje palbu atd). Naprosto rozumím tomu, proč má kniha tak významné místo v dějinách literatury, ale občas působila až moc rozháraně, slušel by tomu editorský zásah, který jí trochu lépe uspořádá a možná malinko proškrtá. Ale možná jsem až moc zmlsaný moderní literaturou. 8/10 (Ještě chci zmínit, že mě pobavilo množství podobných motivů v knize Dvanáct křesel: tramvaj, šachy, brilianty, redakce novin/literární dům).
Jakou parádní taškařici dokáže v komunistické Moskvě udělat jeden mág , kocour a chlap v kostkovaných kalhotách a rozbitým skřipcem. K tomu se přidá 2000 let starý příběh Piláta Ponského a je z toho (i s ohledem na dobu tvorby) úžasná fantaskní groteska.
Doporučing:
Přečíst knihu z povedeného vydání od Rybka Publishers 2020, doplněno moc pěknými ilustracemi malíře Iwana Kulika
Tři hvězdy za příběh plus jedna hvězda za pozoruhodný způsob vyprávění a ta pátá za Bulgakovu odvahu něco takového ve Stalinistickém Sovětském Svazu vytvořit.
Mimochodem, viděl jsem už dvakrát aktuální nastudování Mistra a Markétky v Divadle v Dlouhé (režiséři Skútr, v roli Wolanda fascinující Vondráček) a mohu doporučit.
PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.
Vynikající. Jen si ještě musím přečíst Fausta, na kterého se kniha taky odkazuje.
Moje snad nejoblíbenější kniha, které se stále vracím. Po přečtení deníků Jeleny, partnerky Bulgakova, jsem poznala i pozadí, jak román vznikal, zajímavé.
Povedená je i dramatizace, kde Wolanda hrál Miloš Kopecký - doporučuji k poslechu.
Nic podobného jsem zatím nečetl. Příběh je bohatý a fantaskní. Mystika se prolíná s reálným světem, minulost se současností. Zkusím naznačit něco málo o příběhu, ale tak, abych nic důležitého neprozradil. Jednou z postav je spisovatel, který napsal román odehrávající se v roce 0. Úryvky toho románu jsou v knize citovány a zároveň jedna z postav románu v románu je hlavním hybatelem příběhu odehrávajícím se kolem roku 1920 v Moskvě (čili se dá říct, že se jedná o starší ročník, který spadá do období ještě před Kristem). Příběh je spletitý, skoro bych to přirovnal k tomu, když pejsek s kočičkou vařili dort, každopádně já jsem si na něm pochutnal. Plně ale uznávám, že mnohým se to bude jevit jako překombinované, na druhou stranu je někdy lepší nad knížkou nepřemýšlet a prostě se nechat okouzlit plynoucím a velmi čtivým příběhem…
Přátelé, já vám nevím... Jako je to promakané, mnohovrstevnaté dílo, chvílemi i vtipné, ale některé pasáže jsou fakt slátaniny. Jsem rád, že jsem to přečetl, ale na to abych to docenil naplno, jsem asi moc blbej. :-)
Stává se mi nápadně často, že veleslavná díla mě tolik neosloví. Prostě znám spoustu lepších knih. Začetl jsem se a bavilo mě to (přál jsem si, aby to byl krásný čtenářský zážitek), ale čím dál víc jsem tomu nerozuměl a "nechtěl rozumět", protože jsem měl čím dál víc pocit, že se jedná o umělý, překombinovaný konstrukt. Proč tolik složitosti? Posledních několik kapitol už jsem doslova netušil, co se mi básník snaží říci. Nepochybně jsem nevzdělaný a nechápu všechny biblické odkazy a souvislosti, jenže mě to právě ani neláká. Nemám rád ty "snobské" knihy, které "dávají smysl" jen zvlášť vzdělaným a sečtělým, a hlavně nad kterými je potřeba složitě dumat, abych se nějakého smyslu dobral. Takovému smyslu nedůvěřuju. Jinými slovy, cítím se trochu podveden: čtu slibně se rozvíjející a zábavný příběh, aby mi nakonec dal autor najevo, že pokud nemám nastudovanou Bibli skrz naskrz, nezasloužím si pochopit. Nebo jsem asi prostě moc hloupý.
Víc než text se mi líbily ilustrace Iwana Kulika – naprosto úžasné!
Tuto knihu jsem přečetla jen díky čtenářské výzvě. Nebyla vůbec pro mě, i když jsem ráda, že vím, o čem tato všeobecně známá kniha je.
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský
Autorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Dokonalá kniha. Moje nejoblíbenější kniha. (Spolu se Sto roků samoty, nenuťte mě vybrat jenom jednu.) Akorát jsem s nelibostí zjistila, že existuje ještě jeden český překlad, kde si Ivan říká bezdomovec, jeseter druhé jakosti tam vůbec nezazní a i všechno ostatní najednou postrádá svou břitkost a údernost, působí to jako úplně jiné literární dílo. Takže mám potřebu dodat, že mám ráda ten starý překlad, kde je Ivan Bezprizorný a jeseter druhé jakosti je zkažený! (A Boris Jirků!)