Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Divadelní adaptace románu M. Bulgakova, kterou pro pražské Národní divadlo připravila Oxana Meleškina-Smilková. Publikace obsahuje kromě samotného textu adaptace i stručný životopis M. Bulgakova, studie o románu a jeho interpretacích a portréty inscenátorů a herců.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , Národní divadlo (Praha)Originální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Přidat komentář
Naprosto úžasné dílo. bál jsem se, že se Mistr a Markétka bude číst dosti složitě, ale opak je pravdou. Bulgakovův styl psaní je vytříbený na nejvyšší úroveň a jeho metafory a hrátky se slovy jsou kouzelné. Břitký sarkastický humor už je pouze třešničkou na dortu a na Kocomoura budu vzpomínat ještě hodně dlouho, ne-li do konce života.
(Uwaga spoilery!) Dočítala jsem Mistra a Markétku, s výrazem znalce degustovala Earl Grey a přemýšlela nad tím, že vlivem Bulgakova mi přestává připadat divné si číst o tom, jak si vrabec sedne na okraj kalamáře, vykoná do něj svou ptačí potřebu a pokojně uletí. S ledovým klidem, jako by to byl Angličan. A potom na půlnoční ulici úděsně zavřeštěla kočka. Nebo kocour. Toporně jsem se postavila, vykoukla z okna a roztřeseným hlasem kníkla: "K.. Kk.. Kňoure?" To byla poslední kapka, která naplnila pohárek dokonalosti Bulgakovova románu.
Na začátku to měl Bulgakov se mnou složité. Už dopředu jsem se obávala hodiny, kdy se bude probírat. Zase se budou opakovat ta šílená jména Woland, Azazelo a Ješua Ha-Nocri, budou následovat klasické kecy o prolínání rovin Moskvy 30. let a biblického příběhu, pak přijde Pilát a bláznivej kocour a nakonec zase nic nepochopím. Nechápala jsem, co mohlo někoho na této knize zaujmout a měli troufalost ji zařadit mezi top ruská díla. Až pár let poté jsem se rozhodla, že si ten pochybný blábol přečtu. Kdyby mi chrstli do ksichtu hrnec ledové vody, nebylo by to lepší procitnutí. Po první kapitole jsem byla totálně na plech.
Jak už zaznělo v několika komentářích, je Mistr a Markétka literární směskou natolik fenomenální, že se jeden nemůže rozhodnout, či je to dílo více božské, nebo ďábelské. Geniální, anebo šílené? Obojí? Je vůbec možné, aby platilo obojí?
Fantastický příběh je popsán tak klidně, že jsem se sama ptala, co je sakra divného na tom, aby se Markétka jedné noci vznesla do vzduchu a rozmlátila kladivem okna v bytě muže, který pomáhal zničit jejího Mistra. Prostě čapla kladivo a rozflákala je. A co jako. Spolkla jsem příběh Piláta, Ježíše a Jidáše bez váhání, jako by tam Bulgakov byl a jen zapsal, co viděl.
Je celkem jisté, že jsem spoustu věcí nepochopila, vyložila si je špatně, nebo je během čtení ani neobjevila. V druhém kole mě nepochybně zaujmou jiné věci, najdu něco nového a naopak mě překvapí, co mě to vlastně upoutalo minule. Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by u mě vyvolala podobný dojem. Pokud jsem vůbec kdy četla něco srovnatelného. Tento stav se nedá popsat slovy, Mistr a Markétka se musí přečíst. A možná ani to nebude stačit.
Myslíte si, že Kňour je pořád tam venku a kouká, co sem píšu? Kdyby tam byl, vůbec bych se tomu nedivila.
5/5, Мастер Булгаков.
To není kniha, to je tobogán, turbulence za turbulencí, nadsázka až absurdní, benevolence taková že to s člověkem často opravdu hází, ovšem ne tak že by se řezal smíchy. Ovšem humor je to vyložený a vyložený. A pořád, na poněkolikáté mi sem sedí dvě slova -geniální absolutno.
Jenže pro ta dvě slova se k ní nevracím, ale pro tu neodělitelnost toho a onoho, pro horko v Jeruzálemě a migrénu Piláta, pro to prásk a říz a celé rozhraní.
Obdivuju autorovu schopnost zamotat čtenáři hlavu, ale ve finále všechno brilantně spojit do jednoho celku. Knihu jsem začala číst primárně kvůli škole, a i když si nemyslím, že bych se k ní v brzké době vracela, musím uznat, že je to opravdu kniha na světové úrovni a právem patří i do maturitních seznamů.
Jediné, co mi vadilo byla Markétka...ne, jako sama osoba, ale to jméno ve mně vyvolává jakési prazvláštní pocity a doufám, že žádnou další knihu s hrdinkou jménem Markéta, číst nebudu :D...
Jelikož jsem od této kinhy nevěděla co čekat, byla jsem velmi mile překvapena. Hodně jsem se u ní nasmála či šokovaně koukala do textu, jestli si ze mě autor dělá srandu. Satan je tady krásně polidštěn, dokonce trpí revmatismem, což se stává zřídka. Díky faustovským motivům, groteskním situacím, čtivosti a zajímavým pojetím, se mi kniha velmi líbila. Problémem snad mohou být jen tři časové roviny, množství postav, z nichž každé má tři různá oslovení, takže orientace je těžší. Jinak ale vše OK. Vážně, myslím, si, že by mohla býti více uznávaná.
Je to nepochybně netradiční kniha. Chvílemi se mi nečetla lehce. Měl jsem bordel v postavách. Nevěděl kam s těma Prasečkinama, Ivanovičema atd. To je ale moje chyba, že jsem nedával větší pozor, protože jako celek to do sebe nakonec pěkně zapadalo.
PS: Ze začátku jsem byl z té Wolandovy svity na rozpacích, ale pak si skrze jejich roštárny získala mé sympatie. Chátra jedna...
90%
Jedna z najúžasnejších kníh o diablovi, čo sa baví na účet smrteľníkov v Moskve. Proste zážitok, neskutočne geniálne, magické a nadčasové. A kocúr je aj tak najlepší
„ Potvrzuji tímto, že držitel tohoto potvrzení Nikolaj Ivanovič strávil inkriminovanou noc na Satanášově plese, kde ho bylo využito coby dopravního prostředku… Do závorky napište vepř, Hello, a závorku uzavřít. A podpis: Kocomour.“
Úžasná knížka, i když jak se nad tím zamýšlím, tak kdybych ji četla v rámci povinné četby, asi by mě tolik neuchvátila jako dnes. Je fakt, že k některým knížkám se člověk prostě musí pročíst a toto je jeden z těch případů. O to víc si pak to velkolepé Wolandovo představení užijete :). Taky je fakt, že ke světové klasice jako žánru mám nejblíže, tudíž tento Bulgakův počin mi padl do noty, zatímco jinému čtenáři by třeba nesedl. Já ale musím hodnotit vysoce, podle mě si to tahle kniha zaslouží. Ale teď už k dílu samému.
Román je rozdělen na dvě části, ve kterých probíhá několik linií. Právě v první části se dějem mihne celkem velké množství postav (občas jsem taky celkem ztrácela orientaci kdo je kdo), se kterými Woland a jeho povedená partička pěkně zametou, lidé celkem nečekaně mizí a dějí se jim podivnosti místy tak ujeté, že se u toho nedá nebavit (např. samovolně zpívající oddělení úředníků, úřadující oblek bez těla, představení ve varieté atp.). Hned po první kapitole jsem si odnesla cenné ponaučení : Nikdy se nedávat do řeči s cizím chlapem, co se ptá, zda věříte v existenci ďábla a tvrdí, že snídal s Kantem – mohlo by se Vám to šeredně nevyplatit, zvlášť pokud by začal s tím, jak skončí váš den. Pak už se začnou děj a postavy splétat a čtenář se seznamuje i se samotným Wolandem, Kravinkinem, Azazellem a Kocomourem. Ano i mě kocour bavil nejvíc, jeho stylová jízda tramvají, popíjení vodky v křesle, divoká přestřelka a jeho další úlety mě bavily moc. Říkáte si, a kde že je ten Mistr, co se po něm to dílo jmenuje? Inu v blázinci. Tam se potká s jednou z postav, která se tam dostala právě díky Wolandovi. Mistr mladému básníku vypráví a svém díle – románu o Pilátu Pontském (ten v románu zabírá také podstatnou část) a také o své lásce - Markétě.
A právě s Markétou se střetneme v druhé části knížky. Wolandova banda tu má ale stále velkou roli. Právě k nim na bál se totiž Markéta vypraví, aby zachránila zmizelého Mistra. Ten je zatím stále v léčebně, o tom ale Markéta nic neví. Samotný bál je akce natolik kuriózní a velkolepá, až člověk žasne nad autorovou představivostí. Navíc ta společnost zatracených, co se na něm sešla je neméně originální. Markéta svou službou na plese Mistra zachrání. Podivné události, které se ale ve společnosti této povedené partičky odehrávaly neuniknou očím veřejnosti a ta si hodlá na Wolanda a ostatní došlápnout. Je na čase zmizet. Pro Markétku a Mistra je návrat do starých kolejí obtížný, ale jeden pro druhého, jsou schopní čehokoli, a tak nakonec přijímají i Wolandovu nabídku. Rozloučení Mistra s básníkem v léčebně bylo dojemnou scénou, u které mě autor přesvědčil, že dokáže psát nejen se svým specifickým smyslem pro humor, se sklonem k absurditě a ironii, ale také že dokáže psát vážně a přitom hezky. Podobně na mě působil i popis začátku nového života Mistra a Markétky .
No a aby se nekončilo vyloženě vážně, tak v úplném závěru se čtenář dozví, jak se obyvatelé Moskvy a dalších míst vyrovnávali s následky řádění Wolanda a jeho věrných, a k jakým absurdním krokům docházelo. Spousta osob došla klidu (byť se šrámy v psychice) a spoustě z nich se obrátil život naruby. A kdoví, jak vlastně nakonec dopadl Pilát Pontský?! :)
Za mě úžasná kniha! Plná skrytých významů. Pravdou je, že k celkovému pochopení je třeba znát křes´tanskou a antickou historii a také společenské poměry Ruska v daném období.
"Anuška už rozlila olej..." - toto temné varování z M + M se pro naší partu na VŠ stalo "tajným znamením", nápovědou, že na průšvih je zaděláno. Knihu jsem četla 3 x, vždy tak s odstupem 10 let , a pokaždé žasnu, jak je jiná, nová, úžasná. Je však zapotřebí uznat, že M+M si opravdu vychutná jenom ten, komu dějiny, literatura a kultura Ruska desátých až dvacátých let minulého století jsou blízké a něco o nich ví, a také ten, koho příběh Piláta a jeho "oponenta" ještě pořád nenudí.
"Čtenáři, za mnou! Kdo říká, že na světě neexistuje pravá láska, věrná až za hrob? Ať tomu lháři vyříznou jeho proradný jazyk! Čtenáři, za mnou! Neváhej a následuj mě, já ti takovou lásku ukážu." (kap. 19 - Markétka)
Tak to je první kniha, kterou fakt nevím jak obodovat. Za bolševika jsem z ní byl nadšený a četl jí několikrát. Hodně lidem jsem jí i doporučil a měla čestné místo v mé knihovně. Miluji Azazela a jeho kumpány.
Leč nedávno jsem si jí přečetl znovu a najednou to nefungovalo. Satira za bolševika tak břitká se mi v dnešní svobodě jeví bezzubá a jakoby neustále cítím, že i přes nespornou tehdejší autorovu odvahu, s jakou některé věci pranýřoval, mnohé jako správný sovětský občan považoval za přirozené a v podstatě správné. A to mě děsí. I na tak silné osobnosti, jakou Bulgakov bezesporu byl, je vidět, že to poškození totalitou není jen vnější, ale i vnitřní. A z té knihy to dnes cítím.
Vyřadil jsem jí z knihovny a vím, že si ji už nepřečtu.
Děkuji, že tu mohu číst i komentáře, které nevyjadřují tak velké nadšení. Mně po prvním přečtení taky napadalo, že jsem možná nějaká divná... Něco mi jasné bylo (ale kdo ví, jestli tak, jak to myslel sám autor), v něčem jsem měla chaos. Při druhém čtení jsem to pobrala líp. Pomohlo mi taky to, že úplně celý román krásně načetl Jiří Ornest. Stává se mi totiž někdy, že lépe trávím to, co slyším. Ano, jazyk je to krásný. Popisy a vykreslení prostředí, postav i dějů - skoro bych řekla kniha-obraz. Film jsem neviděla. Škoda. A co ten komiks?
Neumím si však představit Mistra a Markétku jako povinnou četbu. Podle mne by měla být v nabídce mezi dalšími tituly, ale neměla by se studentům nutit. Každému to sednout nemusí. A někteří by do tohoto románu (románu?) dorostli později, jenže "povinností" se jim to totálně zprotiví. Doporučila bych to číst jen tomu, kdo se chce nechat unášet na vlnách krásného jazyka.
Myslím si, že toto čtení může být pro mnohé z nás těžké. Záplavou jmen i událostí působí zmatečně. Jenže právě taková ta doba byla.
Smypatické mi na tom všem nakonec bylo to, že ďábel je zde prezentován nečekaně pozitivně. Napadá mě otázka (a to teď zcela obecná), kdo že vlastně ten ďábel je a co se od něj máme naučit. ???
Super knížka,strašně ráda na ni vzpomínám. Děj je sem tam trochu zmatený, tím jak přeskakuje z jedné postavy na druhou, ale celek je dokonalý. Určitě budu číst ještě několikrát.:-)
Úžasná kniha, už dlouho žádná jiná tak nerozjitřila mou fantazii. Je napsána tak barvitě a sugestivně, že se mi při čtení před očima stavěly domy, rostly parky, procházeli lidé a děly se neuvěřitelné a nepochopitelné věci. Jediná možná a velice drobná výtka by šla na úkor velkého počtu jmen v první části knihy, mezi nimiž jsem se chvílemi ztrácela. Ale myslím si, že je to dáno i tím, že mi jako Češce přijdou ruská jména podobná. Vřele doporučuji všem.
Asi jsem divnej, ale kniha mi nesedla, nelíbila se mi a nemít tak vysoké hodnocení a nebýt zvědavý co z toho nakonec vyleze, tak ji ani nedočtu, musel jsem se dosti přemáhat. Já vím, že to za nás byla povinná četba (existuje ještě něco takového na současných školách?), ale já si kromě názvu o této knize nic nevybavoval, nedokázal jsem ji nikam zařadit, takže jsem vůbec neměl představu o čem to bude (a to byla možná trochu chyba.
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský ruské romány
Autorovy další knížky
1969 | Mistr a Markétka |
1987 | Zápisky mladého lékaře |
1989 | Psí srdce |
1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
1969 | Bílá garda |
Tento román byl pro mě nečekaně příjemným překvapením. Je napsán s velkou nadsázkou a fantazií, do toho zajímavý příběh Piláta Pontského „onoho dne“. Moskva tehdejších dnů rozhodně nebylo místo příjemné pro život - neustálý strach, vzájemné podezřívání, udávání, výslechy na milici, zavírání do blázinců i do vězení. To všechno je v knize přítomno jakoby mimochodem, bez nějakého rozpitvávání, pouze jako reálie bizarního příběhu.