Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Divadelní adaptace románu M. Bulgakova, kterou pro pražské Národní divadlo připravila Oxana Meleškina-Smilková. Publikace obsahuje kromě samotného textu adaptace i stručný životopis M. Bulgakova, studie o románu a jeho interpretacích a portréty inscenátorů a herců.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , Národní divadlo (Praha)Originální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Přidat komentář
Má úplně nejoblíbenější kniha. Od doby, kdy jsem ji přečetla poprvé, jsem ji nikdy nepřestala číst a pokaždé v ní nacházím něco nového. Chcete-li poznat ďábla-sympaťáka, vřele doporučuji. Jinak těžko něco psát, tahle knížka se musí prožít.
Kniha je to zdánlivě prostá, ale i nesmírně složitá.
Byl natočený skvělý desetidílný seriál, který ČT už dvakrát reprízovala.
Nyní, když se knihu dívám s několikaměsíčním odstupem jsem zjistil, že jsem si na ní poopravil názor. Jednak jsem ji několik viděl v knihkupectví s krásnými ilustracemi inspirovanými seriálem, takže si teď pohrávám i s myšlenkou si ji koupit a znovu přečíst. A druhak jsem stále více přesvědčený, že se v té knize dá nalézt mnohem více než při prvním pokusu. S odstupem času jsem shledal knihu extrémně zajímavou a vřele bych ji doporučil každému, kdož o ní slyšel třeba jen letmo při výkladu ve škole. Prostě je to knížka, která stojí za to.
Tomuto dílu chybí k dokonalosti jen jedna věc – trocha skromnosti. Těch bizarností bylo snad až příliš. Ale stejně je to úchvatná knížka, určitě jsem jí nečetla naposledy.
Když pominu, že základní příběh je absurdně jednoduchý a jde napsat několika málo větami je až s podivem, kolik z toho Bulgakov vydoloval. Když pominu démoničnost, božskost atd, které jsou rozepsány níže, rád bych přidal jednu poznámku. Kniha je psána krásným jazykem a už pro ten ji stojí za to číst. Určitě doporučuji.
Při čtení tohoto románu je až k neuvěření, že vznikl více než před půl stoletím. Jeho nadčasovost a modernost, hraničící až s šílenstvím, dává dohromady neopakovatelnou směs geniality, dobrodružství, akce, pravdy, minulosti i budoucnosti. Kdo může, ať co nejdříve přečte a kdo nemůže, ať raději nečte vůbec. :)
Natolik podivuhodné dílo, že po prvním přetčení nejsem schopen jakéhokoliv závěru a v podstatě nejsem ani nijak schopen obhájit mé hodnocení. Jedno vím však jistě. Stojím si za ním. Snad jen náhodný shluk jednoslovných dojmů: prazvláštní, bizarní, neobyčejné, kouzelné, magické, pokřivené, démonické, snové, originální, balancující na hranici geniality. Možná budu moudřejší po druhém přečtení. Každopádně, neznám žádnou jinou knihu, která by se této alespoň trochu podobala.
Bezpochyby jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl a myslím, že to tak již zůstane. Skutečně božsky dábělské dílo, které v sobě obsahuje celý svět. Propojenost s ukřižováním Ježíše je skvěle vymyšlená a celková koncepce díla je obdivuhodná. Autor knihu nejdříve spálil, potom znovu napsal a dopisoval ji slepý, tak že ji diktoval své ženě, načež pár dní nato zemřel. Tato kniha , ani bych se nedivil, mohla vzniknout po upsání duše Ďáblu. Markétka mistra skutečně miluje, nejsou zde žádné známé citové výlevy, ale láska je hmatatelná. To co pro něj udělala - to je projev čisté lásky. To je ale jen jeden z mnoha motivů, jež by stálo za to rozebrat. Doslova dokonalá kniha! Doufám, že si ji přečtu ještě několikrát :-)
Z této knihy mám celkem rozporuplné pocity. Na jednu stranu byla celkem čtivá a zábavná, ale na druhou stranu zase šíleně přitažená za vlasy. Na mě to bylo docela silný kafe.
Velice chytlavé dílo, které mě svým stále se měnícím a nečekaným dějem drželo na svých řádcích. Mnoho informací, zajímavostí a hezká návaznost knihy o Pilátu Ponském. Nečekal jsem, že ďábel bude tak znuděná, ale svým způsobem příjemná osoba.. :-D Krásně to korespondovalo s mou fantazií.
První setkání se sympatickým ďáblem čili Wolandem mě položilo. Trápila mě v té době choroba a u některých událostí v knize jsem si nebyl jist, zda jejich původcem není spíše má horečnatá fantazie. Děj je napěchován vskutku bizarními věcmi. Navíc se o nich píše, jako by to bylo něco přirozeného, samozřejmého. Inu, magický realismus, i když ne úplně typický. Nakonec jsem knihu musel odložit, neboť jsem začal pociťovat rozkladné účinky na své duševní zdraví. Napodruhé jsem už byl lépe připraven a vyzbrojen a zcela zdráv; šlo to mnohem lépe.
Stejně jako se snoubí moskevská skutečnost s čertovským nadreálnem, kombinuje román hluboké myšlenky s postřehy náramně vtipnými, ba až bodrými. Humor je suchý, stránky utíkají jako dlužníci před exekutorem a pero spisovatelovo bylo bezpochyby máčeno v lásce k vyprávění.
Docela oceňuji, že tahle kniha nedrží v ruce kladivo a nevtlouká do lebky žádné poselství vyloženě natvrdo (jak to v mnoha případech bývá a jak by to rozhodně býti nemělo). Neznamená to ale, že by byla plochá, naopak - hádám, že autor chtěl něco vyjádřit, ale nevěděl přesně co a jak. Jak by také mohl? Základní témata jsou stejně nepostižitelná jako láska, dobro nebo zlo. Přemýšlivější typy si tak v Mistrovi a Markétce vyčenichají leccos i ve spodních vrstvách. A výhoda spočívá v tom, že skoro každý z nich si tam najde to své.
Knížka, která mě naprosto dostala, a i po létech se k ní s chutí vracím. Vyprávět se to dost dobře nedá. Doporučuji všem.
Nemá smysl číst si recenze nebo o čem Mistr a Markétka je, protože kdo nečetl, nepochopí, ale když přečte, bude zmaten ještě více.
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský ruské romány
Autorovy další knížky
1969 | Mistr a Markétka |
1987 | Zápisky mladého lékaře |
1989 | Psí srdce |
1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
1969 | Bílá garda |
Najlepší ruský román 20. storočia. To bol prvý dôvod, prečo som brala do rúk knihu. Poznamenávam, že predtým som prečítala všeličo od Rusov, ale po prvej kapitole som bola esteticky rozvalená na zemi a len som tak civela do steny a ohmatávala si krk. Potom som pochopila, prečo sa električiek obávam. Hnusné veľké mašiny! A po prelete vtáčika pri fontáne, Pilátová druhá kapitola, som začala šantiť s myšlienkou, ktorá pretrvala do záveru knihy: že vlastne Bulgakov použil štýl a tému, ktorá dnes ide na dračku... lenže s tým, že tento príbeh nesie hodnotu veľkú, ale to je na inú tému (nechcem vôbec tvrdiť, že dnes hodnotné fantasy books nejestvujú). Príbeh je výťažok mnohých prvkov, fantasy, nábožko, je to ešte univerzálnejšia kniha než Meno ruže, pretože myslí na trochu viac vecí naraz, ale to nie je podstatné, obe knihy sa porovnávať nedajú, v skutočnosti sú to priepastne rozdielne bestsellery, ktoré by každý fajnšmeker mal mať oťukané očami.
PS: Ja by som raňajkovala s Kantom tiež...