Mistr a Markétka

Skvěle napsané, krásné šílené, v každém případě mimořádná kniha. Barvitý popis Moskvy dvacátých let dvacátého století je fascinující a pokud vydržíte číst až do konce, máte o čem přemýšlet...

Kniha celkem náročná. Ale pozorného čtenáře děj úplně pohltí. Bulgakova Moskva mě naprosto okouzlila a kniha asi navždy zůstane jednou z mých nejoblíbenějších.

Absolutně šílená jízda. Nepochopitelná. Na začátku jsem myslela, že to ani nedám. Pak se mi z celého toho "blázince" roztočila hlava. A nakonec ani nevim jak jsem se přes ďábelský ples dostala až na konec. Do teď nevím, co si o tomhle díle vlastně mám myslet :-D

(SPOILER) Tak toto mě tedy vůbec nezasáhlo,neoslovilo. Knihu jsem přečetla celou, stále čekala, kdy začnu chápat smysl těch pěti set stran, snažila se, ale nepřišlo to...
Za zmínku stojí to, že na sovětský povýšený ateismus se už ani ďábel nemohl dívat, a proto začal jednat po svém...
Také popisy socialistické Moskvy či myšlenkových pochodů Piláta mě zaujaly... ale k samotnému Mistrovi ani k Markétce jsem za celou dobu nedokazala přilnout.

(SPOILER) Když jsem si Mistra a Markétku půjčila v knihovně, netušila jsem, že se bude jednat o knihu, která v mém žebříčku nejoblíbenějších knih bude soupeřit s Annou Kareninou. Ze začátku jsem moc nechápala, co je autorův záměr a o čem vlastně čtu, ale po zhruba dvou sté straně jsem najednou pochopila, že vše do sebe skvěle zapadá a dává smysl. Mám ráda knihy, nad kterými se člověk musí zamyslet, aby pochopil, jaké nesou poselství, nebo dokonce děj. Musím přiznat, že zvlášť posledních sto stránek jsem se od knihy téměř nemohla odlepit a toužila jsem ji hned dočíst, protože sebemenší pauza oddalovala vysvětlení mnoha otázek, které jsem během četby nasbírala. Na některé otázky se mi dostalo odpovědi, na některé ne, ale to je, myslím si, známka dobré knihy. Po dočtení jsem své dojmy z knihy umocnila poslechem rozboru této knihy, který jsem náhodou objevila. Samotný autor byl s knihou spjat více, než jsem si při četbě mohla uvědomit, což jen podpořilo můj celkový dojem z knihy. Spojitost a podobnost s Goethovým Faustem je do očí bijící, avšak i přes to Bulgakov dokázal napsat knihu, jež nemá obdoby. Jistě bylo mnoho dalších autorů, kteří se snažili napodobit styl, jakým je Mistr a Markétka napsán, avšak pro mne se bude vždy jednat o průkopnické dílo nesrovnatelné s čímkoli, co jsem četla dříve. Kdyby se tak dalo hodnotit, jistě bych této knize dala hodnocení 12/10. V každém případě doporučuji dalším čtenářům. Snad i vy budete mít to štěstí a pohltí vás svou pozoruhodností "Ples u satana" tak, jako mě.

jedna z nejoblíbenějších knih povinné četby

Mnohovrstevnatá věc, která se košatí a prolíná do sebe velmi zajímavým způsobem. Je to hodně crazy a při čtení mi to velmi často připomínalo řádění Jokera, protože rozsévání chaosu, dělání z lidí blázny, posílání je proti sobě a užívání si celé této situace, končící menší apokalypsou, jsou rozhodně faktory, které mají tato dvě díla společná :)

Pasáž o Pilátovi pro mne byla mnohem čtivější a srozumitelnější než zbytek. Velký zlom pro mě nastal, když se děj přehoupl do druhého dějství, které mě už to tolik nebavilo... Jako by se změnil styl a přibylo těch fantastických věcí až moc a zdálo se mi že to příliš nekoresponduje s dosavadním chytrým dějem.

Nicméně dobře to dopadlo. Je to velmi propracované a kvalitní dílko, kterým se nechávám uvést do světa velikánů ruské literatury. Myslím, že jsem zvolil dobře.

Přečteno v obou překladech - každý má něco do sebe a pokud čtete podruhé, je dobré si zkontrolovat, který překlad se vám dostal do ruky, protože jinak se z Kňoura stane Kocomour, z Korovjeva Kravinkin, z Bezprizorného Bezdomovec, z Lotrova Mizerov atd. Jinak knihu samotnou mám na seznamu svých nejoblíbenějších, a to jednoduše proto, že v sobě má to, co mám nejraději - humorné podání lidské malosti a materialismu a k tomu kouzla, magické momenty, filozofie a lidskost v náboženství...

(SPOILER) Nevim co z přisad vylovit dříve, je to věc, ktera vám ožije pod rukama a doslova zaplni dům sobe vlastní genialitou. Toto vydání se četlo jako po másle... úplně stejně jako když Anuška rozlila slunečnicový olej, takže pozor na hlavu. To uz veděl i Pilát Pontský, že hlava je sídlem všech potíží.
Čtete, bavte se a nebudte zklamání, tato kniha vam to nedovolí..

Skvěle napsaný román,do posledního slova vycizelovaný a po zásluze kultovní.
Magicko realisticky propojuje ateistickou Moskvu 30.let minulého století a Jeruzalém
na počátku našeho letopočtu.Obě města jsou zrovna neklidná-do Jeruzaléma vstoupil
Ješua a Moskvu navštívil sám ďábel.
Bulgakov vytvořil vlastně úplný obraz tohoto světa,v románu je obsaženo vše-dobro
i zlo,víra,svět profánní,zásadovost i zbabělost/"nejhorší z lidských vlastností"/,špatné
svědomí,chamtivost,hloupost,velkorysost,humor a ovšem i láska.S každým dalším
přečtením okouzluje víc a víc.
/Moje poslední setkání s tímto románem ale nebylo přečtení-aby nezůstal oslyšen již
letitý vánoční dárek,odhodlal jsem se k poslechu nezkrácené audioverze z roku 2011
ve výborném podání Jiřího Ornesta.Byla to má první zkušenost s touto disciplínou a
určitě obohacující/.

Kniha je jedinečná svým stylem a imaginací. Děj samotný není nejdůležitější - je jen kulisou základního motivu střetu duchovního a materiálního světa.

Knihu jsem měl v povinné četbě.Jako "největší" rebel jsem ovšem seznamem opovrhoval.Když už se blížil šibeniční termín,sáhl jsem právě po této knize.Jediná kniha ze seznamu povinné četby,kterou jsem přečetl a já si jí u maturity vytáhl.Ale nemám ji rád jen kvůli tomuhle. Tohle veledílo ve mě zažehlo lásku k četbě a hlavně je to neskutečný nářez!

Čím jsem starší, tím je tato kniha lepší! Dlouhá léta patří mezi mé nejoblíbenější knihy ze všech. Je v ní prostě všechno - láska, cynismus, historie, celospolečenská kritika, mystika, otázka komplikovanosti morálky, a mnoho dalšího. Aktuálně přečteno potřetí (a jistě ne naposledy). Pokaždé mě dostane na lopatky a pokaždé to je v trochu jiné, kvalitnější nuanci. Mé cynické já zbožňuje Wollanda, Korovjeva, Azazela a zejména Kňoura a mé romantické já vzhlíží k Markétce a Mistrovi. Mít možnost přát si cokoliv? Vzít si trošku zlatého krému spolu s Markétkou a rozjet pořádnou party na smetácích, s nimiž bychom vymetli kdejaký kout města, lesa, bažin i hor :-)

Namlsán Bulgakovými Zápisky mladého lékaře jsem se s chutí vrhl na jeho (podle mnohých) masterpiece, Mistra a Markétku. Zpočátku mi příběh přišel celkem dynamický a už jsem se těšil, až se ta pekelná rošáda na Zemi rozjede. Bohužel se to moc nerozjelo, vyvrcholením byl pekelný ples a, alespoň pro mě, od půlky knížky už to tolik netáhlo. Asi moje chyba, možná jsem měl příliš vysoká očekávání, ale rozuzlení nemělo zdaleka takové grády, jaké jsem předpokládal. Kdo ví, možná mi jen unikl nějaký hlubší smysl.

Naprosto BOŽÍ jízda!

Raz som v jednom podcaste niekoho počul povedať, že kniha je vtedy dobrá, ak ani neviete o tom, že čítate. Tu som však celú knihu doslova trpel a myšlienky mi lietali kade tade a nemohol som sa sústrediť ani na jednu celú stranu. Kniha ma vôbec nebavila, bola úplne nelogická a chaotická. Dočítal som do konca lebo som čakal nejaké fantastické rozuzlenie, ktoré obohatí môj život ale nič také neprišlo :) Možno sa ku knihe vrátim v zrelšom veku lebo teraz som ju absolútne nepochopil...škoda, že čas strávený pri knihe mi už nikto nevráti :)

Skvelý mnohovrstevný román, ku ktorému sa určite (asi aj viackrát) vrátim. Prelínanie troch príbehov, ktoré ma všetky rovnako bavili. Do pozornosti tiež dávam krásne slovenské vydanie z minulého roka - 2019 s prekladom Štrassera a nádhernými ilustráciami Lucie Žatkuliakovej. Potešenie pre oko a dušu.

Nějak netuším, co napsat.
V knize je tolik myšlenek, že je nelze ani všechny pojmout, pochopit...
První polovina knihy pro mě byla dost zmatená, šílená, ne až tak záživná.
Vím, že jsem všechno nepochopila. A místy mě dost šokovaly téměř až heretické výklady Písma.
Po dočtení zůstávám zmatená a šokovaná.

Upřímně si nejsem jist, jak tuto knihu okomentovat. Respektive, mohu napsat, že byla naprosto geniální, že jsem si ji neuvěřitelně užil a je mi líto, že už skončila, ale co dál? Upřímně si teď připadám jako při komentování „Tak pravil Zarathustra“. Ač tyto knihy nemají nic moc společného, jedna věc je pro mě spojuje. Jejich obsah je tak mnohovrstvý, tak široký, spletitý a obtížný na vyložení, že je z toho člověku až úzko.

Ano, jedná se o černou komedii, potažmo o karikaturu ruské společnosti, ale to není všechno. Ta věc filosofuje, odkazuje, rozebírá a zase skládá mnohé myšlenky, velice dobře zamaskované pod onu komedii a kritiku. Ale nemohu tvrdit, že bych z knihy vyšel s nějakou ucelenou myšlenkou, či filosofickým postojem, které jsem v ní našel. To ne. Upřímně pro mě čtení Mistra a Markétky bylo něco jako pozorování delfínů. „Hele, hele! Támhle je! / Kde? / Už se zase ztratil… Nenene, počkej, to je on! A sakra, zase je fuč…“ Stejně tak myšlenky v knize obsažené. V jeden okamžik jsem ji našel, chytil jsem ji, šel po její stopě a! Nic. Ztratila se a našel jsem ji až o sto stran dál.

Nejzajímavější pro mě byla – na rozdíl od mnohých zde komentujících – linka pátého prokurátora Judeje, jezdce Piláta Pontského. Tato reinterpretace evangelií pro mě byla neuvěřitelně úchvatným čtením. Ze samotných evangelií nejčastěji přicházím – z důvodů raději neuvedených – do kontaktu s Markem XV., Lukášem XXIII a snad nejčastěji Janem XVIII. a XIX, kde je rozebírán Ježíšův soud před Pontiem Pilatem. Nutno podotknout, že podání v Mistru a Markétce dává mnohem větší smysl, bere skutečně v potaz reálie tehdejšího Jeruzaléma a Ježíš se v knize chová mnohem lidštěji a uvěřitelněji, nežli v evangeliích. Upřímně by pan Bulgakov měl mnohem větší šanci udělat ze mě křesťana, než evangelisté. Ježíše totiž prezentuje do značné míry sekulárně, prostě jako člověka, nikoliv jako nelogického aroganta, který si vysloveně koledoval o to, aby byl ukřižován. (Ano, chápu, že do jisté míry bylo jeho ukřižování důvodem jeho existence, tuto debatu si nechme jinam.) Ale to je vedlejší. Obecně mě bavila postava Piláta Pontského a prostředí Jeruzaléma. Vždy jsem se těšil na další kapitolku tohoto příběhu a byl jsem smutný, když končil. Tím bych ovšem nerad snižoval kvalitu zbytku. Protože skupinu Woland a spol. jsem si užíval neméně. Občas mě dokonce dohnala k pláči z neřízeného veselí.

Měl bych mnoho co říct o této knize, která se neuvěřitelně krásně čte, pobaví, donutí přemýšlet a má absolutně famózní konec, ale nechce se mi zbytečně zabírat ještě více místa tady v komentářích. Knihu doporučuji, za mě je to druhá nejlepší kniha, jakou jsem letos četl – zatím –, po Židovce z Toleda, která má pro mě osobně zatím maličko navrch. Ale i tak je to sakra úspěch a Mistra a Markétku řadím mezi knihy, které mě bavily obecně nejvíce.

P.s.
Dočetl jsem knihu podruhé, tentokrát v novám vydání s překladem paní Morávkové a ilustracemi Iwana Kulika. Ilustrace - kvaše - se svým stylem ke knize dokonale hodí a knihu příjemně oživují. Vůbec musím uznat, že nové vydání knihy od Rybka publishing, je krásné. Dlouze jsem přemýšlel, který překlad se mi četl lépe a musím uznat, že to byl ten od pana Dvořáka. Nejlepší je podle mne mít doma oba dva, ale pokud vám jde o vizáž knihy, doporučuji nové vydání od rybky, pokud jste na decentnější provedení a jde vám o lepší čtenářský zážitek, musím doporučit vydání od Odeonu.