Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60014/mistr-a-marketka-60014.jpg
4
2893
2893
Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj "příběh novodobého Fausta" začal Bulgakov psát v r. 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , OdeonOriginální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Přidat komentář
Možný Spoiler.
Nedá mi to a zkusím své dvě úvahy vepsat tady, třeba mi někdo na ně dá odpověď.
Za prvé by mě zajímalo, jestli měl Pilát něco společného s vraždou Jidáše. Jestli byl on ten, který tu vraždu objednal, nebo to byl jeho přítel Afranius a Pilát jen předstíral, že mu jeho vysvětlování věří.
Za druhé, Mistra a Markétku otrávili, ale jejich těla byla konstatována jako mrtvá. V epilogu se pak ale píše, že neumřeli ale že prostě zmizeli. Jak to teda je? :)
Kniha Mistr a Markétka se mi dostala do rukou opravdu dávno a to díky mému profesorovi ruštiny na gymnáziu ještě za minulého režimu. Kniha mě naprosto uchvátila a od té doby jsem ji četla ještě 3x a myslím, že ne naposledy ...
Podivuhodná taškařice. Po literární stránce nemám románu co vytknout, jazykově to bylo brilantní a překlad musela být výzva. Při čtení jsem se v tom ale místy ztrácel a dějem se prokousával jen ztuha. Nějak mi k těm ďábelským alotriím chyběl nosný motiv (já vím, že ďábel žádný nepotřebuje ;). Paradoxně nejvíc jsem si užíval části s Pilátem Pontským. A Kocour byl docela zábavný.
Tak, a teď nevím, jestli je chyba ve mě, nebo v knize, ale když se dívám na komentáře níže, spíš bych tipovala tu první možnost.
!MOŽNÉ SPOILERY!
Do knihy jsem se nemohla pořádně začíst a často jsem se přistihla, že utíkám myšlenkami pryč od děje. Začátek jsem asi vůbec nepobrala, od Berliozovy smrti to celkem šlo, ale jakmile se v ději objevila Markéta a odletěla na čajíček k Satanovi, začala jsem se opět ztrácet. Takže vlastně nemám šajna o začátku a konci (a o něčem mezi tím, meh).
Co ale musím vyzdvihnout, jsou postavy Satana, Kňoura, Mistra a básníka Ivana a příběh Piláta, kterého už asi navždy budu vidět jako člověka s migrénou.
!KONEC SPOILERŮ!
Dílo jsem asi nečetla v pravém rozpoložení, protože jsem ho nejspíš nepochopila (tím ale nechci zpochybňovat autorův talent). Zkrátka, přečtěte, uvidíte. Já se ke knize ještě vrátím, a snad už to bude šťastnější setkání.
Skvelý, šťavnatý, moderný, kompletný preklad Jána Štrassera a výborné, priliehavé ilustrácie Lucie Žatkuliakovej. Vydavateľský počin (Slovart).
Je možné, že si mě tahle kniha našla sama. Neustále kroužila někde kolem.
Jednou mi o ní píše naprosto nadšený kamarád, později mi z ní cituje kamarádka a ve finále po jednom mejdanu, kdy u nás spal bratr mé přítelkyně vytáhl po snídani z batohu hádejte co? Inu, Kapitál to nebyl.
Řekl sem si, že to stačilo, v antikvariátu si opatřil propracované ilustrované vydání, které je vysázeno snad na čtvrtkách a váží asi pět kilogramů.
A hned od prvních řádků šlo cítit, že Bulgakov to v sobě přesně má, ten talent vyprávění, díky kterému zní každá věta velkolepě, hluboce a procítěně a to i ve chvílích, nebo snad především ve chvílích, kdy lítají hlavy.
Raději jsem se ujistil, zda je autor opravdu ruské národnosti, protože oproti tamním zvyklostem je kniha úchvatně svižná a plná děje. Od chvíle kdy Satan vstoupí na rozpálenou půdu Moskvy nastaví Bulgakov tempo, které do poslední stránky nepoleví. Zásluhu mají i precizně vykreslené charaktery, Moskvané z toho vycházejí jako hromada ziskuchtivých pokryteckých hovad, zatímco pekelná skvadra je vlastně spravedlivá banda s opodstatněným chováním, a to je asi nejlogičtější vykreslení Satana, jaké se mi kdy dostalo. Nicméně jednoznačně nejoblíbenější postavou se u mě stal Kňour, to ohromné kočičí hovádko z jehož zjevu trochu mrazí a jehož činy mě spolehlivě rozesmávaly, kdykoli se objevil na scéně.
Existuje hromada knih, jež se donekonečna rozebírají, hovoří se o mnohovrstevnatosti, o miliardě možných interpretací. Často jde o přehánění, ale v případě Mistra a Markétky cítíte, že tomu tak je, že pokud si jednotlivé kapitoly přečtete za půl roku, rok, pět let, tak pokaždé můžete vnímat něco jiného, jednou se smát a podruhé brečet, ale přesto si myslím, že si tato kniha propírání děje nezaslouží a já se na to ani necítím. Zbývá jen šířit kolem sebe maximální literární nadšení z příběhu, kde v romantické rovině cítíte tu ryzí lásku všude kolem, když je vtipný, smějete se, když je násilný, smějete se, když je šílený, obdivujete tu hloubku fantasie, když je vážný, zpozorníte, kde na vás každou chvíli vypadne zcela nenápadná, ale o to čistší moudrost a když skončí, dlouho v sobě tu hmotu vstřebáváte.
A na konec zbude pocit, že se od onoho osudného dne na Patriarských rybnících událo něco velkolepého.
Dal jsem na zdejší dobré hodnocení knihy, ale nějak jsem se nemohl začíst. Styl vyprávění se mně docela líbil, ale celkově na mě příběh moc nezapůsobil. Na jednu stranu oceňuji několik velice vtipných momentů, kterým jsem se s chutí zasmál, na druhou stranu mě třeba postava Piláta neoslovila vůbec. Neříkám, že kniha nemá určitou hloubku, ale asi nejsem ten správný čtenář, který by do ní pronikl.
Není co dodat, prostě nádhera, která se dá číst pořád dokola. Komplexní, představivost rozvíjející a sama hravá.
Geniální kniha! Tak dlouho jsem se na ni chystala a jsem strašně mile překvapená. Řadím mezi top knihy, co jsem měla možnost číst. Rozhodně mohu také říct, že je to jedno z nejčtivějších děl z klasické literatury. Děj, postavy, ten přesah a vtip s jakým je kniha napsaná, postava ďábla - Volanda je naprosto geniálně pojatá (opakuji slovo geniální, ale je to tak a podobné slovo, které by to vyjádřilo jsem nenašla) Věřím tomu, že po jednom čtení nenalezne člověk všechno, co je možné v této knize mezi řádky nalézt, a proto si zcela jistě knihu přečtu v budoucnu znovu a ne jednou.
Při prvním čtení mě oslovil příběh Piláta. Bylo to pro mě poprvé, kdy jsem měla možnost představit si ho jako "obyčejného" člověka s bolestí hlavy. Některé další části pro mě byly složité a zamotané. Asi je třeba ji přečíst víckrát a mám to v plánu.
Dokonalé! Mistrovské! Jedinečné!
Kniha, jakých moc nebylo a není.
Nechci nikomu podsouvat svůj názor, ale já považuji Mistra a Markétku za jednu z nejlepších (NE nejjednodušších!) knih, co byla kdy kde napsána.
Kdo ji jednou přečetl, nikdy na ni nezapomene, ať už se mu líbila, nebo ne.
Zvláštní, výjimečná, groteskní kniha s mnoha absurdními situacemi i postavami, která ale má svou hloubku.
Jízda hned od prvních řádků. To, že nevím kam, je spíše můj problém. Při prvním čtení to byla spíše fantastická taškařice, při druhém podobenství o lidstvu, při třetím... Kolikrát ji ještě budu muset číst?
Ok, nemôžem sa zbaviť pocitu, že mi niečo podstatné uniká resp. niečo zostalo skryté tam niekde medzi riadkami a ja som to nebol schopný dešifrovať. Každopádne nazrieť Bulgakovovi do hlavy je celkom jazda. Mňau.
V mých 30 letech na druhý pokus konečně dočteno. I nyní mi trochu vadila ta naprostá a absurdní nepředvídatelnost děje, ale dokázal jsem si ji více užít, než když jsem byl mladší.
Prý se tohle dílo má číst každých 10 let, tak jsem zvědav, co v něm objevím po čtyřicítce :)
První polovinu knihy jsem přečetla na jeden zátah, druhou polovinu jsem dočítala téměř měsíc. Velmi mě překvapilo, že Mistr a Markétka se v knize objevují teprve kolem poloviny, do té doby o nich nepadne ani slovo. Líbily se mi popisy postav i prostředí, přestože normálně popisy nevyhledávám. Dokázala jsem si představit, jak co nebo kdo vypadá. Potvrzuje se mi, že magický realismus můžu. Moc mě ale nezaujaly kapitolky týkající se Jidáše a Piláta Pontského. Chápu, proč tyto části v knize jsou, ale prostě ne...
Několikrát jsem se přistihla, že přestávám při čtení dávat pozor.
Myslím, že jednou stačilo, ale nelze upřít textu kvalitu. Literaturu Rusové umí, o tom žádná.
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský ruské romány
Autorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Jedna z nejhezčích knih kterou jsem držel v ruce, děj mě vtáhl do touhy číst dále.