Mistr, který létal na větru: staročínská kniha Lie-c’
Jan Beran
Spolu se Starým mistrem (Lao-c') a Mistrem Čuangem je kniha Mistr Lie (Lie-c') taoistickou tradicí brána za součást triády zakládajících textů. Navzdory pochybnostem o jejím původu a autenticitě přetrvala dodnes. Dochovaný text ze 4. stol. se pojí s Čang Čanovým komentářem. První úplný český překlad a komentář představuje tuto knihu jako primární filosofický text neopominutelných literárních kvalit. Pozoruhodná je zdánlivou rozporností témat: nevyhnutelnost smrti oproti zprávám o nesmrtelných; úcta ke Konfuciovi vyvažovaná jeho zlehčováním; závislost na podmínkách a relativita soudů; sebekultivace vedoucí k vnitřnímu vhledu i vnějšímu mistrovství; víra coby potlačení racionálního rozvažování; sen ukazující na iluzornost představ o bdělém světě; omezenost běžných lidských poznatků a znalostí. Typickou formou jsou tu podobenství (jü-jen), modelové příběhy nesoucí filosofické poselství. Překlad doplňuje stručná monografie poskytující základní informace o původu a historii textu a shrnující aktuální stav bádání.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
monografie taoismus čínská filozofie
Autorovy další knížky
2020 | Základní texty východních náboženství 4.: Čínský, japonský a korejský taoismus |
2019 | Mistr, který létal na větru: staročínská kniha Lie-c’ |
2018 | Jmeninář |
2014 | Život po padesáti (slovech) |
"Uvažoval jsem, zda je způsob, jak prostřednictvím sebekultivace vládnout světu, ale nenašel jsem ho. Když jsem pak únavou usnul, zdálo se mi o tom. Teď vím, že nejvyšší cesty nelze dosáhnout obyčejným rozumem. Už to vím! Už jsem k tomu došel! Ale nedokážu vám tu zkušenost sdělit a předat.“
Je-li moudrost Lao-c´ nezměrná jako oceán, jehož věčně pohyblivé proudy skrývají nesčíslně pokladů odlišných významů, a myšlenky Čuanga jsou jako mistrovsky vykované ostří, jehož čepel prořízne všechny předpoklady a očekávání, či dokonale vybroušený klenot, pak je Lie-c´někde napůl cesty mezi nimi. Postrádá filosofii umně ukutou geniálním duchem Čuanga i mystickou hloubku Starého Mistra, ale jako dokonale vyleštěné zrcadlo odráží světlo obou, aby je spojil do jedinečného amalgámu, který má svou vlastní nevyčíslitelnou hodnotu. Kupříkladu osud/přirozený běh, který tak vehementně akcentuje, zde dostává široký prostor, a jeho vysvětlení jsou jednodušší a mnohdy údernější než u starších "kolegů". I relativně nezasvěcený člověk zde může najít mocný pramen poznání či inspirace, leč zkušený poutník na Cestě dostane zrovna tak možnost načerpat vody moudrosti.
Tuto dvojí hodnotu hezky odráží i výtečné vydání Jana Berana, které je chytře rozděleno na "literární překlad" bez poznámkového aparátu a podstatně delší komentovaný (Beranem i taoistickými učenci) překlad s bohatými notickami výkladovými i filologickými. Za tento nápad i provedení zaslouží autor upřímnou chválu.
„Když už jednou žiješ, nech život jít svým vlastním během a sám nezasahuj, nech jej uspokojovat jeho tužby a čekej na smrt. Když se smrt blíží, nech ji jít svým vlastním během a sám nezasahuj, nech to na ní až do konce. Nic neovlivňuj, všechno nech jít svým vlastním během. Proč bys měl něco zpomalovat nebo urychlovat?“