Mistr Sun o básnickém umění
Jiří Kolář
Třináct hlav této knihy obrací původní válečné teze k myšlenkám tvůrčího procesu, jehož podstatou je básnické umění. Každý oddíl je svébytnou úvahou, která se pokouší charakterizovat jednotlivé články, jež vedou k vytvoření hodnotné básnické kompozice. Objevuje se tu proto názory na smysl poezie, potíže s přípravou tématu, výrazové možnosti, stylistické prostředky, které vyústí až k poznámkám o mnohdy obtížné a nesnadné básnické konfesi. Neboť "osvíceným básníkem a moudrým umělcem / je vpravdě ten / kdo nejlépe dovede číst / z nejtemnějších znamení osudů / Tak se dopátrá největších tajemství tvoření / neboť mu k tomu pomáhá sám život / proto je jeho místo tam / kde je život nejkrutější / a proto je také s těmi / jejichž život je nejkrutější".... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1992 | Enšpígl |
1990 | Prométheova játra |
1957 | Básnický almanach 1956 |
1959 | Kocourkov |
1994 | Básně ticha |
Slavná parafráze o básnickém umění, na kterou navazuje Vršovický Ezop a Černá lyra. Kolář psát uměl, ale dbal také na etické otázky nejen básnictví, ale i občanství. Však to také za to režim náležitě „odměnil“.
Jeho tři díla vycházela v 50. letech, proto si opatřete jejich nové nezcenzurované vydání s plným zněním. V Novém Epiktetu čteme: „Moderní poezie je sestrou svobody a rizika / A všechny tři jsou dcery vzpoury / To přece nejsou partie pro lokaje vařbuchtu / četníka nebo opatrníka.“ A že těch opatrníků bylo, včetně Nezvala!
Kolář skončil jako emigrant, vyštván režimem. Mistr Sun by se nad jeho knihou jistě upřímně zaradoval. „Když ti velí psát poezie / nesmíš ustoupit / i kdybys měl stát proti celému světu / když ti schází její rozkaz / nepiš i kdyby tě o to žádalo celé lidstvo.“