Jiří Kolář

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1914 - 2002

Nová kniha

Nalezený deník: Záznamy z let 1957–1958

Nalezený deník: Záznamy z let 1957–1958 - Jiří Kolář

Deníkové záznamy od srpna 1957 do července 1958 nebyly zahrnuty do Kolářova desetisvazkového Díla. Vladimír Karfík je objevil ve svém archivu až v r. 2023. Jde ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 61 knih
Básnický almanach 1956
Básnický almanach 1956
Prométheova játra
Prométheova játra
Dny v roce
Dny v roce
Enšpígl
Enšpígl

Nové komentáře u knih Jiří Kolář

Prométheova játra Prométheova játra

„Vedle notoricky známých gnómických veršů: "Všichni přemýšlejí o lidstvu a nikdo nemyslí na člověka / všichni mluví o knihách a nikdo neumí říci poctivé slovo / všichni volají po sbratření národů a nikdo neumí podat ruku / všichni budují a nikdo nevidí postavené / všichni si přejí vzkřísit svět a nikdo nevidí postavené / všichni bojují za práva svých otců a nikdo nevidí syna v otroctví / všichni horují pro mír a každý zapomněl co je to zemřít přirozenou smrtí ..." (str. 99). Vedle notoricky známé nádherné a moudré lyriky: "Napřed měla ústa jako každá jiná / napřed měla očí jako každá jiná / ... / napřed měla klín jako každá jiná / ale jednoho hloupého dne Bože potom / potom měla ústa jako žádná jiná / potom měla oči jako žádná jiná / ... / potom měla klín jako žádná jiná / ale jednoho hloupého dne Bože potom / potom měla ústa jako každá jiná / . . . . . . . . " (str. 130) Vedle toho všeho na nás křičí básník, který je zděšen, zoufá básník, který je vystrašen, přemýšlí básník, který hledá. Silná poezie!“... celý text
— 000nugatovej

Enšpígl Enšpígl

„Ke knize jsem se dostal díky čtenářské výzvě. Knížka mě celkem bavila, až na některé části , které byly pro mě trochu za hranou, hlavně ta scéna s tím psem. Jinak se to dalo číst. Hodnotím třemi hvězdičkami.“... celý text
— jiri77

Prométheova játra Prométheova játra

„Já jsem se snažila. Opravdu to místy i vypadalo, že jsem konečně našla poezii, která nebude velkým utrpením. No bohužel jsem se zmýlila. Asi spolu nikdy nenajdeme společnou řeč, a tak zřejmě budu poezii číst jen kvůli čtenářským výzvám. Ale třeba jednou najdu tu pravou ...“... celý text
— Lestiluc

Křestný list Křestný list

„Jiří Kolář byl laureátem Ceny Jaroslava Seiferta (za Prométheova játra) a tedy i adeptem na letošní KV, ale k četbě mě přivedl hlavně fakt, že se tady jeho knižní tvorba postupně objevuje mezi knihami zdarma a je nyní tedy dostupnější. Rozhodl jsem se začít od začátku. Křestný list má sice jen 44 stran, ale je to tedy čtení dost náročné a nezbývá, než číst jednotlivé básně opakovaně, aby z nich čtenář pochytil alespoň něco.“... celý text
— Forestwalker

Prométheova játra Prométheova játra

„„Ó která žena tisíckrát za den neucítí že by v ní mohly kotvit lodě táhnout ledovce růst zemětřesení která žena tisíckrát za den neuléhá naznak s prokletím na rtech a nevyzývá slunce aby do ní vstoupilo která žena v sobě necítí víc prostoru než jehož je třeba aby se otočil vesmír která žena není schopna vysmát se větru a bouřím vysmát se moři kdyby vstalo a chtělo do ní vtéci která žena denně nemávne rukou za nejpustší pouští promluví-li jí o žízni a necítí se spoutána řetězem Himalájí která žena by za noc nedokázala umlčet kteroukoli válku?“ Síla! Ano, byla to hodně silná poezie v konkrétních básních, ale ještě víc v celkovém dojmu, který tohle setkání s Jiřím Kolářem ve mě vyvolalo po dočtení – tedy s nějakým časovým odstupem, když se to ve mě konečně nějak všechno sešlo, našlo, docvaklo a vybuchlo! Vlastně jsem měl pocit ne nepodobný tohu, co jsem vnímal při setkáních s Kolářovým grafickým dílem (nakolik si to pamatuji a pokud si to pamatuji správně), tedy že to vše vypadá tak neuspořádaně a nepromyšleně, ale přitom je v tom hluboký řád a koncepce. Jo, všechno to sebe nějak zapadá: lyrické verše, hospodské zápisky, dopisy, deníkové zápisky... Všechno je to v Kolářově podání umělecké vyjádření, všechno je to poezie. A to poezie burcující, mířící do černého! „Přečkat toto zlo, nelačni dobra. A kdybych trpěl jako Job, dej mi moc tichého úsměvu stromu na jaře, moc útěchy noci rozmlouvající k ránu, na ústupu, s odsouzencem; víc nic, snad už jen ode mne odvrať jazyk a slzu chamtivce nebo sobce, lásku a čest udavače, odvrať ode mne jezuitu víry, fanatika ideologie, muže noži bodající vodu, štváče i mrvu, ty jalové, o nichž víš lépe než já, zbav mě hrdinů rukou i slova.“ Oddělit umělecké dílo od kontextu jejího vzniku a osudu jejího tvůrce je někdy užitečné, jindy ne. V případě Prométheových jater je to nemožné. Nejen proto, že za jejich napsání si autor na devět měsíců vyzkoušel peklo komunistické vazby, ale hlavně proto, že atmosféra začínajících padesátých let je přítomná neustále – snad z každé strany nějak trčí ten obrovský vnitřní nesouhlas s tím, v jakém světě chtě-nechtě musí Jiří Kolář žít. Aby ne, doba byla brutálně totalitní a činila si nárok na celého člověka, na člověka v každém aspektu jeho života. Jakýkoli vnímavý umělec chtějící žít pravdu nemohl nebýt v konfliktu, nemohl ani utéct do vnitřní emigrace (to by možná šlo později v normalizaci, ale společnost v padesátých letech pasivní rezistenci těžko umožňovala). Básník tak musel žít v těžko snášené zásadní nekompatibilitě. S vědomím, že vina za tu postojovou disonancí není na něm. Že i kdyby se všechny sjezdy a stranické i uliční výbory shodly na tom, že 2+2=5 a že černá je bílá (nebo že válka je mír a svoboda otroctví, kdybych si chtěl pomoct klasikem), tak že se to pravdou nestane. Měl jsem také pocit, že zásadnější hněv a vnitřní odpor nemá ani tak vůči vykonavatelům komunistické represe, ale proti tiché většině, která se tak snadno naučila s vlky výt. Ale možná se pletu, nevím. Tak či onak jsou Prométheova játra mimořádně silným hlasem křičícím do světa, že pravdu a svobodu v nás není možné umlčet. „Řekni tupci že život je něco jiného než pohodlí že je to neustálý boj tím plnější čím těžší že radost je podmíněna námahou láska čistotou pravda samozřejmostí smutek opravdovostí že ptá-li se na člověka musí se ptát na tajemství že hledí-li na sebe nevidí nic nechá-li duši stranou — — — — — — — — — — — — Pane zachraň mne!““... celý text
— mirektrubak

Přejít na knížky autora