000nugatovej
komentáře u knih
Prométheova játra
Jiří Kolář
Vedle notoricky známých gnómických veršů:
"Všichni přemýšlejí o lidstvu a nikdo nemyslí na člověka / všichni mluví o knihách a nikdo neumí říci poctivé slovo / všichni volají po sbratření národů a nikdo neumí podat ruku / všichni budují a nikdo nevidí postavené / všichni si přejí vzkřísit svět a nikdo nevidí postavené / všichni bojují za práva svých otců a nikdo nevidí syna v otroctví / všichni horují pro mír a každý zapomněl co je to zemřít přirozenou smrtí ..." (str. 99).
Vedle notoricky známé nádherné a moudré lyriky:
"Napřed měla ústa jako každá jiná / napřed měla očí jako každá jiná / ... / napřed měla klín jako každá jiná / ale jednoho hloupého dne Bože potom / potom měla ústa jako žádná jiná / potom měla oči jako žádná jiná / ... / potom měla klín jako žádná jiná / ale jednoho hloupého dne Bože potom / potom měla ústa jako každá jiná / . . . . . . . . " (str. 130)
Vedle toho všeho na nás křičí básník, který je zděšen, zoufá básník, který je vystrašen, přemýšlí básník, který hledá. Silná poezie!
Pasáže
Michal Ajvaz
Ajvazovina se vším všudy. A to mne baví - to prolínání příběhů, bujení jsoucna, styčné plochy ...
Z deníku kontrarevolucionáře
Pavel Kohout
"Nad některými pasážemi se ho při psaní - a tím spíš při jejich pročítání - zmocňovaly rozpaky, ano, trapnost! Je možné, že tyhle naivní, bombastické věty byly někdy dokonce vysloveny nahlas? Bohužel. Ale byly znakem doby a nebylo možno je zamlčet, měla-li mít práce smysl!" (str. 334) A jak ubíhá čas, tak jsou ty emoce a ta patetická gesta stále méně pochopitelná.
Kniha smíchu a zapomnění
Milan Kundera
Zatímco raný Kundera (v Žertu, ale i před tím v Monolozích a Majitelích klíčů) mi připadal geniální, později (Směšné lásky, Život je jinde a Valčík na rozloučenou) fakt dobrý, tak tady mám pocit, že je překombinováno: explicitní filozofické úvahy banální (teda, pokud jsem je pobral), ty skrytější skryté tak, že je možná až moc chtěně dolují Kunderovi vykladači. A to vše v hávu odcizené erotiky. Ach jo.
Jsem zvědav, jak na mne budou působit další díla. (Nesmrtelnost se mi kdysi líbila.)
Zánik samoty Berhof
Vladimír Körner
Válka determinuje lidské osudy. Ve všech je nelidskost i lidskost. Víra i zklamání. A není úniku.
Má lásko, postmoderno
Jiří Kratochvil
Báječné. Zábavné, vtipné a občas trochu mrazící. A protože mám v knihovně, budu se vracet: teď už vždy jen k jedné, abych si ji ještě lépe vychutnal. Dám si ji se šlehačkou a možná i pepřem :-)
Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
"Knih není nikdy dost, pane." Mám zkušenost, Důstojnosti. Mnoho knih zatěžuje mozek." (str.64)
Dlouho jsem odmítal zatěžovat si mozek knihami od Kaplického. Historická literatura není zrovna můj šálek kávy. Nakonec jsem ozkoušel. Díky Kladivu zkusím i jiné ...
Adelheid
Vladimír Körner
Zranění z války, z lidského běsnění, kdy vás okolnosti zavedou tam, kam byste v běžném životě nedošli.
Zoufalé.
Lidé osamělí v bezvýchodné situaci, kteří se nemohou vzájemně znát ani poznat. Zoufalé. A výborně napsané.
Molcho
Avraham B. Jehošua
Vy jste ji zabil, říká právnička. A čtenář může uvažovat čím... Svou okázalou péčí až za hrob? Svou průměrností? Malostí?
Je Molcho zápornou postavou? Nebo zoufalou? Nebo ... ? Nejednoznačné...
Jednoznačné ovšem je, že je Jehošua výborný spisovatel!
Tma o polednách
Arthur Koestler
Hrůzné.
Rubašov se stává obětí nelidského mechanismu, jehož byl spolutvůrcem. Racionální rozum s ideou, že účel světí prostředky, ho vede k nelítostným zradám: nejen vůdců v zahraničí, ale i své milenky. On je ten, kdo je ničí.
A tak ač koketuje s myšlenkou postavit se proti absurdním obviněním, nakonec podléhá. Nemůže jít sám proti sobě. Hraje to šílené divadlo s sebou. Je spoluviníkem od začátku do konce.
Koestler je znal, nějakou dobu byl jedním z nich, rozumí jejich motivaci. I to je hrůzné.
Valčík na rozloučenou
Milan Kundera
Ráz dva tři. Dva dva tři. Tanec figur. Cítíš ty provázky, které drží v ruce romanopisec. Romanopisec loutkář. Fraška. Mrazivá a chvílemi protivná. Kundera.
Vlastně ani nevím, jestli se mi to líbilo...
Tak mě někdy napadá
Ken Kesey
Tak to byla jízda! Oregonská. Člověčí. Náročná, ale krásná. (Příběh, styl.)
A když jsem na konci knihy spolu s Draegerem pocítil úlek: "Ale já pořád nechápu, co se stalo!" Uklidní mne, ne - spíše mne zneklidní - Viv: "Možná je to proto, že se to pořád ještě děje." (str. 654)
Střepiny v trávě
Vladimír Körner
Proč?
Dostat nové brýle nestačí. Kde jsou emoce? A když zahyne tvůj pejsek? Co hledat a kde to najít? Maminko!
Venkovský lékař
Franz Kafka
Kafka je již tady mistr. Mistr vytváření pochmurné atmosféry, pocitu bezmoci a odcizení.
Jakub a jeho pán
Milan Kundera
Ne, Jakuba fatalistu jsem nečetl. I tak jsem se dobře bavil, podobně jako Kunderovy postavy. Brilantní! Až se mi zdá, že Kundera dramatik mne oslovuje více než Kundera romanopisec. Takže je škoda, že touto hrou jeho cesta autora divadelních her končí...
A jako třešnička na dortu v současnosti tolik aktuální charakteristice ruského uvažování:
"... proč ti Češi (které máme tak rádi) nechtějí žít s námi a stejným způsobem jako my? Jaká škoda, že jsme musili užít tanků, abychom je naučili, co je to láska!" (in Úvod k jedné variaci - str. 8)
Bláznův kabát
Josef Kainar
Kromě známých básní, které najdete v každém výboru z Kainarovy poezie, jsou tu i básně z rukopisné sbírky, nikdy nevydané, básně vydané v časopisech i kouzelné Říkanky pro dospěláky.
Mám rád Rozpočítadlo: "Ležím ležíš na posteli / Už se buňky / Už se dělí / Už se buňky už se množí / Kdo je sčítá? / Voko boží / Jeden doktor Čtyři Šest / Doktor Hrůza Doktor Lest / Chytráček má myšku v bříšku / Kam pojede? / Hryzy hryzy / Do remízy " (str. 94)
Výborný je aparát s úvodním esejem a postupně stupňovaným životopisem. Kongeniální mi připadají i ilustrace Vladimíra Tesaře.
Velký dům
Nicole Krauss
Mozaika, která se postupně snoubí dohromady. Cítíš v ní otázky, smutek z historie i současnosti, židovskou nostalgii. Kraussová je kouzelnice slov i kompozice.
Největší z Pierotů
František Kožík
Příjemné čtení; před mnoha lety jako chlapec školou povinný i dnes jako hodně hodně dospělý jsem se celkem dobře bavil. Kožíkovi se tu podařilo kromě podprahových signálů velikosti češství vyslovit i svébytné umělecké krédo: "Bez nejistoty není pravého umění. Kde není hledání, tam je jenom náhoda a ta jde spolu s drzostí a domýšlivostí. Ten, kdo o sobě určitě ví, že mnoho dovede - ten jistě není umělcem. Každý poctivý umělec musí mít chvíle, kdy se proklíná, kdy nenávidí svou slabost a kdy je zděšen, jak málo umí proti tomu, co by chtěl vytvořit." (str. 355)
Proměna
Franz Kafka
Čteno poixté.
Jasně Řehořova proměna je hrůzná. Nejen tím, jak se postupně k němu staví pragmaticky založená rodina, ale i tím, jak svou proměnu sám vnímá, jak je stále více jak svými projevy, tak - a to je ještě děsivější - i myšlením jaksi broukovatější.
Dějiny lásky
Nicole Krauss
Alma, to kouzlo velké lásky ... Ve všech jazycích, ve všech osaměních se stále vrací ...
