000nugatovej komentáře u knih
Další z téměř dokonalých Nabokovových románů! Jak si jich užívám. A ještě když znalý spisovatel (Jiří Kratochvil) v doslovu osvětlí Nabokovovu mistrnou hru s motivy.
Poučený pohled na českou historii.
Dějiny se v mnohém opakují: " Vojna je, milý pane, velmi drahá záležitost, obrovský obchod. A čím větší obchod, tím víc se do něho musí vložit!" A tragické je, že i tupost hlupců je věčná. Stále pošeptmu prudí: "Tak to bývá: čím učenější, tím nebezpečnější. A někdy také hloupější."(str. 180)
Při současném (druhém) čtení jsem již méně než poprvé poměřoval knihu s "Přeletem" , a to bylo dobře. Mohl jsem více vychutnávat nejen obsah, ale i formu. Kesey je výborný vypravěč! Celý příběh je sklenutý do logického oblouku.
A v něm spousta skvostných myšlenek. Např.:
O síle smíchu: "Chechtají se sami sobě, chechtají se nám všem ... Začalo to docela pomalu a samo se to rozpumpovalo na plný pecky, a chlapi pořád rostli a rostli." (str. 210 a 211)
O propojení moci a šílenství: " Ještě nikdy jsem si neuvědomil, že duševní choroba může v sobě chovat i jistý aspekt moci. Zauvažujte nad tím: možná že čím je člověk šílenější, tím může být mocnější. Třeba Hitler." (str. 200)
O důležitosti činění, byť marného: "Ale stejně jsem to zkusil. ... Kruciprdel, alespoň tohleto mi upřít nemůžete." (str. 112)
Vedle notoricky známých gnómických veršů:
"Všichni přemýšlejí o lidstvu a nikdo nemyslí na člověka / všichni mluví o knihách a nikdo neumí říci poctivé slovo / všichni volají po sbratření národů a nikdo neumí podat ruku / všichni budují a nikdo nevidí postavené / všichni si přejí vzkřísit svět a nikdo nevidí postavené / všichni bojují za práva svých otců a nikdo nevidí syna v otroctví / všichni horují pro mír a každý zapomněl co je to zemřít přirozenou smrtí ..." (str. 99).
Vedle notoricky známé nádherné a moudré lyriky:
"Napřed měla ústa jako každá jiná / napřed měla očí jako každá jiná / ... / napřed měla klín jako každá jiná / ale jednoho hloupého dne Bože potom / potom měla ústa jako žádná jiná / potom měla oči jako žádná jiná / ... / potom měla klín jako žádná jiná / ale jednoho hloupého dne Bože potom / potom měla ústa jako každá jiná / . . . . . . . . " (str. 130)
Vedle toho všeho na nás křičí básník, který je zděšen, zoufá básník, který je vystrašen, přemýšlí básník, který hledá. Silná poezie!
Ajvazovina se vším všudy. A to mne baví - to prolínání příběhů, bujení jsoucna, styčné plochy ...
"Nad některými pasážemi se ho při psaní - a tím spíš při jejich pročítání - zmocňovaly rozpaky, ano, trapnost! Je možné, že tyhle naivní, bombastické věty byly někdy dokonce vysloveny nahlas? Bohužel. Ale byly znakem doby a nebylo možno je zamlčet, měla-li mít práce smysl!" (str. 334) A jak ubíhá čas, tak jsou ty emoce a ta patetická gesta stále méně pochopitelná.
Zatímco raný Kundera (v Žertu, ale i před tím v Monolozích a Majitelích klíčů) mi připadal geniální, později (Směšné lásky, Život je jinde a Valčík na rozloučenou) fakt dobrý, tak tady mám pocit, že je překombinováno: explicitní filozofické úvahy banální (teda, pokud jsem je pobral), ty skrytější skryté tak, že je možná až moc chtěně dolují Kunderovi vykladači. A to vše v hávu odcizené erotiky. Ach jo.
Jsem zvědav, jak na mne budou působit další díla. (Nesmrtelnost se mi kdysi líbila.)
Válka determinuje lidské osudy. Ve všech je nelidskost i lidskost. Víra i zklamání. A není úniku.
Báječné. Zábavné, vtipné a občas trochu mrazící. A protože mám v knihovně, budu se vracet: teď už vždy jen k jedné, abych si ji ještě lépe vychutnal. Dám si ji se šlehačkou a možná i pepřem :-)
"Knih není nikdy dost, pane." Mám zkušenost, Důstojnosti. Mnoho knih zatěžuje mozek." (str.64)
Dlouho jsem odmítal zatěžovat si mozek knihami od Kaplického. Historická literatura není zrovna můj šálek kávy. Nakonec jsem ozkoušel. Díky Kladivu zkusím i jiné ...
Zranění z války, z lidského běsnění, kdy vás okolnosti zavedou tam, kam byste v běžném životě nedošli.
Zoufalé.
Lidé osamělí v bezvýchodné situaci, kteří se nemohou vzájemně znát ani poznat. Zoufalé. A výborně napsané.
Vy jste ji zabil, říká právnička. A čtenář může uvažovat čím... Svou okázalou péčí až za hrob? Svou průměrností? Malostí?
Je Molcho zápornou postavou? Nebo zoufalou? Nebo ... ? Nejednoznačné...
Jednoznačné ovšem je, že je Jehošua výborný spisovatel!
Hrůzné.
Rubašov se stává obětí nelidského mechanismu, jehož byl spolutvůrcem. Racionální rozum s ideou, že účel světí prostředky, ho vede k nelítostným zradám: nejen vůdců v zahraničí, ale i své milenky. On je ten, kdo je ničí.
A tak ač koketuje s myšlenkou postavit se proti absurdním obviněním, nakonec podléhá. Nemůže jít sám proti sobě. Hraje to šílené divadlo s sebou. Je spoluviníkem od začátku do konce.
Koestler je znal, nějakou dobu byl jedním z nich, rozumí jejich motivaci. I to je hrůzné.
Ráz dva tři. Dva dva tři. Tanec figur. Cítíš ty provázky, které drží v ruce romanopisec. Romanopisec loutkář. Fraška. Mrazivá a chvílemi protivná. Kundera.
Vlastně ani nevím, jestli se mi to líbilo...
Tak to byla jízda! Oregonská. Člověčí. Náročná, ale krásná. (Příběh, styl.)
A když jsem na konci knihy spolu s Draegerem pocítil úlek: "Ale já pořád nechápu, co se stalo!" Uklidní mne, ne - spíše mne zneklidní - Viv: "Možná je to proto, že se to pořád ještě děje." (str. 654)
Proč?
Dostat nové brýle nestačí. Kde jsou emoce? A když zahyne tvůj pejsek? Co hledat a kde to najít? Maminko!
Kafka je již tady mistr. Mistr vytváření pochmurné atmosféry, pocitu bezmoci a odcizení.
Ne, Jakuba fatalistu jsem nečetl. I tak jsem se dobře bavil, podobně jako Kunderovy postavy. Brilantní! Až se mi zdá, že Kundera dramatik mne oslovuje více než Kundera romanopisec. Takže je škoda, že touto hrou jeho cesta autora divadelních her končí...
A jako třešnička na dortu v současnosti tolik aktuální charakteristice ruského uvažování:
"... proč ti Češi (které máme tak rádi) nechtějí žít s námi a stejným způsobem jako my? Jaká škoda, že jsme musili užít tanků, abychom je naučili, co je to láska!" (in Úvod k jedné variaci - str. 8)
Kromě známých básní, které najdete v každém výboru z Kainarovy poezie, jsou tu i básně z rukopisné sbírky, nikdy nevydané, básně vydané v časopisech i kouzelné Říkanky pro dospěláky.
Mám rád Rozpočítadlo: "Ležím ležíš na posteli / Už se buňky / Už se dělí / Už se buňky už se množí / Kdo je sčítá? / Voko boží / Jeden doktor Čtyři Šest / Doktor Hrůza Doktor Lest / Chytráček má myšku v bříšku / Kam pojede? / Hryzy hryzy / Do remízy " (str. 94)
Výborný je aparát s úvodním esejem a postupně stupňovaným životopisem. Kongeniální mi připadají i ilustrace Vladimíra Tesaře.
Mozaika, která se postupně snoubí dohromady. Cítíš v ní otázky, smutek z historie i současnosti, židovskou nostalgii. Kraussová je kouzelnice slov i kompozice.