Z deníku kontrarevolucionáře

12.10.2024

"Nad některými pasážemi se ho při psaní - a tím spíš při jejich pročítání - zmocňovaly rozpaky, ano, trapnost! Je možné, že tyhle naivní, bombastické věty byly někdy dokonce vysloveny nahlas? Bohužel. Ale byly znakem doby a nebylo možno je zamlčet, měla-li mít práce smysl!" (str. 334) A jak ubíhá čas, tak jsou ty emoce a ta patetická gesta stále méně pochopitelná.

04.03.2019

Velice a bohužel trochu zbytečně složitá kniha, která má obrovskou výpovědní hodnotu, která se ale ztrácí ve formě. Kohout tu střídá několik forem - od té čistě románové po scenáristickou, jevištní a deníkovou. Pozitivem je, že si nebere servítky, nijak se neobhajuje a přiznává, že i on se nechal oblouznit nastupujícím komunismem a patřil k jeho skalním autorům, postupem času se ale dá odtušit, že došlo k vystřízlivění a kruté ukázce toho, že tenhle režim vlastně fungovat nemůže. Kohout se tu vyrovnává nejen s vlastním světonázorem, ale také se vztahy, které neměl úplně jednoduché, s pohledem na idealizované modly i se svým národním myšlením a velmi silným vlastenectvím. Knize de facto není co vytknout, jen je škoda, že je psána tak nechronologicky a náročně, že se nedostane k tak velké čtenářské skupině, jak by bylo potřeba. Zapomenutá československá klasika, k jejímuž plnému pochopení brání právě ono sřídání pohledů a forem. 70 %

16.02.2017

Inu, z počátku jsem měla chvílemi dojem, že knihu ani nedočtu. Některé pasáže byly nezáživné až nudné. Navíc jsem se zpočátku v té deníkové koláži poněkud ztrácela v osobnostech, které jsou tam často uvedeny jen jako písmeno nebo zájmeny on/ona. Jenže tohle není smyšlený román ani oddechovka ke kávě, ale tvrdá realita a v té se holt objevují i okamžiky méně zábavné a méně veselé stejně jako veselejší nebo přesněji nemající daleko k černému humoru. Smyslem knihy není pobavit, ale informovat, být zpovědí, objasněním, osobním svědectvím a zároveň poselstvím. Tuto úlohu plní na sto procent. Jednotlivé úryvky deníků do sebe až s ironickou dokonalostí zapadají a korespondují jeden s druhým. Jsem přesvědčený, že by si knihu měl přečíst snad každý, především ti s krátkou pamětí a všichni, kdo si socialismus dnes tak rádi idealizují. Kohout sám byl přesvědčený skalní komunista, který stejně jako tenkrát mnoho lidí věřil, že socialismus je cestou k ideálu komunismu, cestou k rovnosti a svobodě pro všechny, a že Sovětský svaz je důvěryhodný zkušenější přítel ..... a stejně jako tenkrát mnoho lidí zakusil hořké zklamání .... Nakonec tedy hodnotím 5 hvězdami.