Dlouhý zítřek a další příběhy
Mœbius (p) , Dan O'Bannon , Philippe Druillet
Sbírka těch nejslavnějších a nejlepších povídek od komiksového velikána! Najdete tu čtyři povídkové knihy obsahující všechny jeho legendární věci – včetně Dlouhého zítřka, povídky, která inspirovala vizuální styl Blade Runnera. Najdete tu Moebiovu tvorbu v celé její pestrosti, v barvě i bez: sci-fi, satiru, horror, politické podobenství, erotiku, fantasy… prostě dokonalý profil díla jedné z největších komiksových osobností!... celý text
Přidat komentář
Jen 65%? Really? To tu není žádný pořádný fanda Mœbia?! Tak to je teda pořádná ostuda! Kupodivu mě až tak úplně nebavil Dlouhý zítřek, který mi přišel takový docela o ničem (díky O'Bannonovi) i když vizuál byl hezký. Další povídky mě ale přesvědčily o nesmírně talentovaném tvůrci, který uměl bořit hranice, měl bezmeznou fantasii, chuť sdělovat a vyprávět pomocí kresby své vlastní příběhy. Z některých povídek doslova poznáte, jaké problémy ho tenkrát tížily. Doslova jsem to hltal. U nás nic lepší od Mœbia nevyšlo a to počítám jak Svět Edeny, tak Arzacha s Hermetickou garáží.
Některé povídky super, ale většina jen nahozené téma bez pointy. Moebiův fanoušek ze mě holt nebude, i když kresba je v pohodě.
Kniha se skládá ze čtyř sešitů, z nichž první mne hodně naladil, ale ve zbytku je kvalita povídek hodně kolísavá - od výborných kusů až po těžko stravitelné případy. Oceňuji, že na konci každého sešitu autor k jednotlivým povídkám uvádí svůj komentář - možnost navodit se trochu na způsob Moebiova myšlení v chápání jeho díla rozhodně pomáhá. V každém případě Moebiovo experimentování a vizionářství mělo velký vliv na mnoho komiksových autorů v budoucnosti, takže jsem rád, že jsem si knihu mohl přečíst.
Nejslinější pocit při čtení byl, že čtu Kometu, je to tak krásně barevné a různorodé - ale Kometa to opravdu není. Mám radši delší příběhy, i když občas zvládnu i povídkové sbírky, nicméně četl jsem tuto knihu tak na šestkrát, na sedmkrát po autobusech, takže mi krátké povídky nevadily. Určitě ale úplně první povídka, podle které se toto album jmenuje, by si zasloužila tak pětkrát delší rozsah, protože byl vytvořen poměrně povedený svět, škoda z něj tak rychle utíkat. U druhého alba mi nepomohlo ani se zhulit jak prase a myslet u čtení na něco jiného, stejně jsem se vůbec nechytal - asi to chtělo silnější model nebo pořádný Peyotl na kterém je to předpokládám napsané - tu poslední pičózu jsem ani nedočetl, vtipnost povídek s vymyšlenými slovy mi zcela unikla. S třetím albem se to ale celé napravilo a Výlet na Pharagonescii je vrcholem knihy - to jsem se opravdu skvěle bavil. I další povídky a poslední album mě poměrně saturovaly a i když další Moebiovy knihy asi vyhledávat nebudu, s touto sbírkou jsem velice spokojen. Ty kraťásky se dají použít i pro propagaci komiksu mezi známými. Jsem velice zvědav, co nám CREW naservíruje v této skvělé edici příští rok.
Nezaujalo. Krátké příběhy, občas dobra pointa, ale většina se mi nelíbila. Ani jsem to nedočetl. Kresba nechytla vůbec.
Moebiovu kresbu mám rád, ale přesto jsem se této knihy docela bál, protože jeho Edena mi scénářem vůbec nesedla. Jsem rád, že se moje obavy nepotvrdily. Alespoň ne zcela. Tahle kniha je důkazem, že Moebius je mistrem nejen mnoha kresebných stylů, ale také stylů příběhů. Je pro mě důkazem toho, že ne všechny jeho scénáře jsou tak silně ovlivněné jeho duchovní cestou a za to jsem rád. Jeho osvícené a snové scénáře zkrátka příliš nepobírám.
Nevýhodou povídkových knih je, že je nejde hodnotit jednoduše jako celek a pokud nechci být hodně zkratkovitý, pak je potřeba jít do detailu jednotlivých povídek. Tato kniha je rozdělena na čtyři části, z nichž většina je pojmenovaná po její první povídce. První část s názvem 'Dlouhý zítřek' je čistá sci-fi a je skvělá. Možná částečně i proto, že autorem dvou povídek v této části je někdo jiný. Moebiova kresba je úžasná! Prokreslená, tak jak to Moebius umí. Na některých panelech je hrozně moc věcí k objevování, všude je spousta lidí, kteří něco dělají a celé to pak působí neuvěřitelně živě. Jinde zase Moebius úžasně pracuje s obrovským prázdným prostorem vesmíru či pouště. Některé stránky bych si ve velkém dal rovnou na zeď.
Druhá část 'Majorovy prázdniny' je dost nesourodá směska scénářů i kresby. Grotesky, které končí jako blouznivý sen, zmatené pokusy o nemorálnost, prapodivné gagy, ale také opravdu povedené a vtipné kraťasy. Navíc co příběh, to jiný styl kresby. Hodně mě zde pobavila povídka 'Štvanice na Francouze na dovolené', od které je odvozen název této části.
Třetí část 'Zastávka na Faragonescii' má název podle první povídky a ta je dokonalost sama - na poměry této knihy docela dlouhá povídka, plná imaginace, pěkně nakreslená a hlavně vtipná. Má i Moebiův duchovní rozměr, ale nezachází příliš daleko. Povedené jsou i povídky 'Na Fenixonu bude nějaký krásný princ' a 'Je člověk dobrý?'. Zbývající kraťasy tuto povedenou část pěkně doplňují.
Čtvrtá část 'Slepá citadela' je směsicí všeho možného - od fantasy až po příběh ze zcela normální reality. Scénářem v ní pro mě vyčnívají povídky 'Projížďka', 'Bílá noční můra' a 'Vánoční příběh'.
Každá část je doplněna Moebiovým komentářem ke všem povídkám. V některých případech jsou ty komentáře příjemně doplňující, ale v některých jiných případech zatahují do povídek hlubší duchovní rozměr, který jsem tam hledat nechtěl.
P.S. Co je to za running joke s belgickými mycími houbami?