Dlouhý zítřek a další příběhy přehled

06.09.2021

Moebiovu kresbu mám rád, ale přesto jsem se této knihy docela bál, protože jeho Edena mi scénářem vůbec nesedla. Jsem rád, že se moje obavy nepotvrdily. Alespoň ne zcela. Tahle kniha je důkazem, že Moebius je mistrem nejen mnoha kresebných stylů, ale také stylů příběhů. Je pro mě důkazem toho, že ne všechny jeho scénáře jsou tak silně ovlivněné jeho duchovní cestou a za to jsem rád. Jeho osvícené a snové scénáře zkrátka příliš nepobírám.

Nevýhodou povídkových knih je, že je nejde hodnotit jednoduše jako celek a pokud nechci být hodně zkratkovitý, pak je potřeba jít do detailu jednotlivých povídek. Tato kniha je rozdělena na čtyři části, z nichž většina je pojmenovaná po její první povídce. První část s názvem 'Dlouhý zítřek' je čistá sci-fi a je skvělá. Možná částečně i proto, že autorem dvou povídek v této části je někdo jiný. Moebiova kresba je úžasná! Prokreslená, tak jak to Moebius umí. Na některých panelech je hrozně moc věcí k objevování, všude je spousta lidí, kteří něco dělají a celé to pak působí neuvěřitelně živě. Jinde zase Moebius úžasně pracuje s obrovským prázdným prostorem vesmíru či pouště. Některé stránky bych si ve velkém dal rovnou na zeď.

Druhá část 'Majorovy prázdniny' je dost nesourodá směska scénářů i kresby. Grotesky, které končí jako blouznivý sen, zmatené pokusy o nemorálnost, prapodivné gagy, ale také opravdu povedené a vtipné kraťasy. Navíc co příběh, to jiný styl kresby. Hodně mě zde pobavila povídka 'Štvanice na Francouze na dovolené', od které je odvozen název této části.

Třetí část 'Zastávka na Faragonescii' má název podle první povídky a ta je dokonalost sama - na poměry této knihy docela dlouhá povídka, plná imaginace, pěkně nakreslená a hlavně vtipná. Má i Moebiův duchovní rozměr, ale nezachází příliš daleko. Povedené jsou i povídky 'Na Fenixonu bude nějaký krásný princ' a 'Je člověk dobrý?'. Zbývající kraťasy tuto povedenou část pěkně doplňují.

Čtvrtá část 'Slepá citadela' je směsicí všeho možného - od fantasy až po příběh ze zcela normální reality. Scénářem v ní pro mě vyčnívají povídky 'Projížďka', 'Bílá noční můra' a 'Vánoční příběh'.

Každá část je doplněna Moebiovým komentářem ke všem povídkám. V některých případech jsou ty komentáře příjemně doplňující, ale v některých jiných případech zatahují do povídek hlubší duchovní rozměr, který jsem tam hledat nechtěl.
P.S. Co je to za running joke s belgickými mycími houbami?

09.03.2020

Jen 65%? Really? To tu není žádný pořádný fanda Mœbia?! Tak to je teda pořádná ostuda! Kupodivu mě až tak úplně nebavil Dlouhý zítřek, který mi přišel takový docela o ničem (díky O'Bannonovi) i když vizuál byl hezký. Další povídky mě ale přesvědčily o nesmírně talentovaném tvůrci, který uměl bořit hranice, měl bezmeznou fantasii, chuť sdělovat a vyprávět pomocí kresby své vlastní příběhy. Z některých povídek doslova poznáte, jaké problémy ho tenkrát tížily. Doslova jsem to hltal. U nás nic lepší od Mœbia nevyšlo a to počítám jak Svět Edeny, tak Arzacha s Hermetickou garáží.