Druuna 3
Paolo Eleuteri Serpieri
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380457/bmid_druuna-3-0fz-380457.jpg
3
78
78
Po nekonečné pouti vesmírem se Druuna ocitá v ruinách kosmické lodi. A vzápětí se objeví podivné stvoření, aby ji odvedlo do hlubin země… A tím její problémy jenom začínají. Nádherná Druuna se vrací ve svých dalších erotických sci-fi dobrodružstvích. Najdete tu jak sedmý a osmý díl série, tak zatím zcela poslední, nultý příběh!... celý text
Přidat komentář
Asi je to moje chyba, protože jsem naivně čekala, že příběhy na sebe navazují, vše se nějak vysvětlí, osvětlí a na konci Druuna padne Chacharovi do náruče. Ve třetí knize jsem byla už úplně ztracená, neorientovala se v jednotlivých snech, hladinách reality a kdo je replikant, kdo mutant a kdo Druuna. Sexu ubylo, což by mi nevadilo, přesto měla hrdinka potřebu čtenáře i ostatní figury přesvědčovat o tom, že je děvka a má to tak ráda. Asi jde o mužské erotické fantazie, ale mě to spíše otravovalo a z duše mi to nepromlouvalo. Byla bych hodnotila dvěma hvězdami, nebýt závěrečného příběhu, který se úplně vymykal a konec si slušně pohrál s čtenářem. Takže nechávám tři a slavnostně slibuji, že tuto neplechu jsem ukončila a Druunu si už asi nikdy nepřečtu :-).
Vracia sa žena s telom pornohviezdy, sexapetítom nadržaného mladého králika, slovníkom cestára, ktorý sa práve dozvedel, že mu za minulý mesiac nedali príplatky za prácu počas štátneho sviatku, expertka na tangonohavičky a extrémna nudistka a otužilka, oproti ktorej sú ostatní otužilci a nudisti pocukrované bábovky. Druuna je miláčik, ale treba objektívne a s pietou dodať, že nezjedla všetku múdrosť vesmíru. Mne sa ale v prvých dvoch dieloch práveže paradoxne páčil divný mix humusáckeho votreleckého sci-fi hororu, povedzme že ehm jednoduchšej hlavnej hrdinky a filozofickej post-apokalyptickej sci-fi. Áno, občas ma more dialógov nudilo, ale ako celok to boli úchvatné hardcore jazdy, kde ste nevedeli, či máte byť vzrušení alebo ísť vracať. Trojka je najslabší diel. Oceánov dialógov zostal, žiaľ nezostalo porno. Keďže jednotka bola odvážna a dvojka ešte viac, logicky som čakal, že v súlade s nepísanými pravidlami pokračovaní (t.j. „všetkého viac“) ich trojka prekoná. Ale šteklivo poburujúcich momentov obsahuje tak málo, až premýšľam, či sa mi do rúk (ehm) nedostala cenzurovaná verzia. Chémia medzi Druunou a prckom vtipná, ale pachuť z minima sexakcie potlačiť nedokáže. Samotný príbeh ma nudil, Druuna ide odnikiaľ nikam a ide jej o neviem čo. Ak sa ja dostane do nebezpečenstva, to má tentokrát slabšiu príchuť: viete, že to Druuna prežije alebo ju nebezpečie de facto ani neohrozuje na živote, iba si s ňou chce užiť a potom ju prepustiť, aby pokračovala vo svojej ceste odnikiaľ nikam. Pri druhom prečítaní som trochu začal mať pocit, že viem, o čo ide, ale naozaj len trochu. Tentoraz, keďže sex sa koná v minimálnom množstve, zostal priestor naozaj už len pre dialógy. Oceán, oceán, oceán dialógov. A monológov. Pri relatívnej absencii erotiky, ktorá doteraz nalejme si čistého vína mala tendenciu odvádzať našu pozornosť neželaným (?) smerom, do tretice o to viac vynikne, že Serpieri sa veľmi snažil napísať niečo omračujúce, ale nemá ťah na bránku. Možno si uvedomil, že to s textom preháňa a tak je posledný príbeh nemý. Okrem minima sexu je v Druune 3 tentokrát i oveľa menej psychedelických slizovitých príšer, hoc niečo by sa samozrejme našlo (vodní obyvatelia sú fakt krásavci). Pobavilo ma Druunino úprimné prekvapenie prameniace z informácie, že je MOŽNO tehotná po tom, čo v prvých dvoch dieloch natvrdo pretiahla všetkých samcov v kozme. Serpieri v trojke v mojich očiach vyhráva ako ilustrátor nad scenáristom. Niektoré post-apokalyptické zábery sú intenzívne a krásne (knižnica). Ale scenár priemer a za absenciu šteklivejších okamihov jednoznačne palec dole. Toto je predsa Druuna!
S Druunou jsou občas potíže. Navazování nového sešitu na ten předchozí je někdy tristní. Ale co naplat, už jsem si na to musel zvyknout. Říká se, že dvakrát do téže řeky nevstoupíš. S Druunou 2 se to povedlo a ještě snad lépe než v jedničce. Však potřetí už to tak slavné není.
Pokud jsem místy u předchozího dílu nevěděl, co se děje, bylo to tak schválně. Příběh měl spád a nuance, které jsem chápal až s koncem. Příběh trojky je bez hloubky a jen takovou procházkovou četbou při které pozorujeme Druunu při průzkumu a pak útěku před obyvateli planety. Nebudu ale tak zlý, abych tomu nepřisoudil jistou snahu pomrknout po filmech jako Vetřelec a Blade Runner, které si zřejmě autor mohl vzít za vzor. Děj a postavy a události v něm toho mnoho naznačují, ale nikdy otevřeně nepotvrdí, a to zejména zda daná planeta je tou domovskou, ze které kdysi odletěl lid Druuny.
Druuna není samozřejmě oddechová četba, tedy pokud vás křivky Druuny nenechávají chladným. Jenže jakmile došlo na věc sexu, jako by se tvůrce zapomněl, kde dříve skončil, a vrátil se spíše ke kořenům. Kde byla ona odvaha, kterou předvedl na konci druhého sešitu, odhalit dosud neviděné? Zdálo se, že i toho sexu ubylo, a namísto toho Druuna dostala více prostoru k oduševnělým monologům. Jako by se Serpieri snažil své ilustrované ženě vdechnout duši, ukázat ji v jiném světle a ne jen jako cíl mužských sexuálních tužeb.
Konec série byl neuspokojivý a podobně stavěný a otevřený jako v prvním díle, ve které je Druuně slibovano lepší místo ležící kdesi za obzorem. Pokud jde o bonusovou episodu, nebyla zlá a klidně ji lze považovat za požadovaný konec. Inspirace biblickým Edenem byl nepřehlédnutelný a vcelku tomu sedl. Za jistých okolností by bylo zajímavá výzva, kdyby celá Druuna byla "napsána" němým způsobem.
První dvě části knihy byly k uzoufání nudné a není tam nic, co bychom u Druuny ještě neviděli, naopak některé věci ani neuvidíme! A kupodivu poslední, třetí, ten beze slov, byl nejlepší.
Nejlepší byla jednička. Nejkrásnější jsou všechny Druuny. Jak jsem už psal. Škoda, že celý příběh není udělán jako klasická kniha. Příběh možná opakující, ale pořád má určité kouzlo. Určitě se k vesmíru Druuny někdy vrátím.
nádherná druuna.... kdo by ji nemiloval, kdo by ji nechtěl? scénář více méně se opakující, ale kresby stále stejně krásné, tomu se nedá dát méně než za 5.... moc mě potěšil poslední, resp. nultý díl, anima; důkaz, že dobrý komix nepotřebuje slov.... prostě krása :-)
Serpieri tentokrát Druunu vhání do osidel sexu poměrně málo. Svým způsobem to není až tak překvapivé, protože na cestě časem a prostorem nechal všechny muže (a aby nebyl obviněn ze sexismu až na Druunu, všechny ženy) zemřít. Pouští se do zkoumání umělé inteligence a jejího případného využití k uspokojení ženy. Výsledky však pro dámu nemusí dopadnout dle jejích představ. Klasika, jen chybí poslední příběh. Je to nepříjemně nedokončené....
Druuna je halt α-samica... mám s tim ale problém, jelikož mě takový ženský veskutečnosti neberou (obouvýznamově). Takže ačkoli v tomhle dílu skoro furt lítá nahá, už to neni zvrůšo, jako když se jí v těch předchozích na každym rohu někdo pokoušel vojet:) Dějově se to kymácí jak plechovej trpajzlík a závěrečná část beze slov dojem moc nezachránila. Ale líbily se mi odkazy na Aliena s Predátorem a pár myšlenek opět mělo slušnou hloubku, proto ještě nadprůměr.
No, je to skoro už na 3*, Zapomenutá planeta poněkud vaří z vody, Klon je sice to samé, ale vtipnější, Anima beze slov nejlepší z celého booku. Erotika už není tak explicitní. Nicméně ta kresba je pořád super.
Kresba pořád vynikající a fungování postapo světa, ve kterém se Druuna pohybuje, je ve své bizarnosti neodolatelně přitažlivé. Ale celkově už je to moc velký mindfuck a kecání o lidství, nelidství a smyslu existence; přičemž se vytrácí pulpový sci-fi feeling a obscénní erotické dusno, díky kterým byl tak skvělou jízdou první Druunin komplet. Otřepané klišé o síle v jednoduchosti je zde zcela na místě použít.
Z této knihy už jsem poněkud zklamaný. První alba Zapomenutá planeta a Klon, které pokračují v samotném příběhu Druuny, my přišly takové už vyčpělé. Samotný příběh mě moc nebavil a kresba už neměla tolik nápadů jako v předchozích albech. Album Klon považuji za to nejhorší co jsem od Serpieriho četl.
Za to nazývaný nultý díl Anima mě hodně bavil. Dokonce se v něm nemluví. Svěží vítr přinesl hlavně v tom, že jsme se pohybovali v přírodě.
Třetí a poslední Druuna. Kniha obsahuje tři na sebe lehce navazující příběhy: Zapomenutá planeta, Klon, Anima. Druuna se vrací do známého světa, do rakovinného Města hnusu, zrůd a nádorů. Příběh je opět nesourodý, příliš nenavazuje na předchozí knihy – snad jen v náznacích, tematicky a ve formě některých vracejících se minulých postav a archetypů. V porovnání s předchozími knihami jsou jednotlivé obrazy snad ještě zmatenější, příběh hodně přeskakuje. Druuna je jednou tady, pak se probudí jinde, pak znovu jinde. Smysl jsem hledal marně. Iluze, sny a realita se tu prolínají skutečně zmateně. Poslední Anima je pak zcela jiná, v jiném prostředí, bez dialogů, nicméně opět sen ve snovém světě. Objevuje se jakási symbolika znovuobjeveného Ráje. Malé cameo má Serpieri. Grafiku a vizuální styl netřeba komentovat, zůstává beze změny. Jednoznačně nejslabší kniha, nicméně pro kompletaci příběhu zřejmě nutnost.