Mít i nemít
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176119/bmid_mit-i-nemit-INV-176119.jpg
3
264
264
Román Mít a nemít vznikl v třicátých letech, v době hospodářské krize, která dotvářela autorův pohled na společenské problémy. Hemingway se k námětu několikrát vracel, původně ve dvou povídkách, a stopy tohoto postupu na příběhu zůstaly. Skládá se z vyprávění několika osob a rozpadá se na dvě části: na příběh Harryho Morgana, pevného, statečného muže jenž však v daných podmínkách nemůže bojovat o svou existenci jinak než mimo zákon. A na historii spisovatele Richarda Gordona, složitého intelektuála, na hony vzdáleného skutečnému životu. Hemingway svým strhujícím vyprávěním tak konfrontuje dva světy - svět těch co mají, a svět těch, co nemají. Není třeba říkat, že Hemingwayovy sympatie jsou na straně chudých a jejich bojů, kdežto prázdná společnost boháčů vyvolává jeho odpor. I když je příběh Harryho Morgana příběhem životního ztroskotance, je to zároveň příběh člověka, který se rve se životem. Jeho boj je osamocený a proto beznadějný. Ale v čtenáři zanechává pocit mužné síly a nezdolné odvahy k překonávání životních překážek.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1946 , Josef LukasíkOriginální název:
To Have and Have Not, 1937
více info...
Přidat komentář
Jedná se o příběh založený hodně na dialozích, zajímavě se v něm střídají vypravěči. Atmosférou mi ze začátku připomínal Starce a moře, i tady je hlavní hrdina rybář (Harry Morgan) a nacházíme se v oblasti Key West a Kuba. Stejně jako Santiago, i Harry je neuvěřitelný vytrvalec. Ale tady podobnost končí.
Autor nám v Mít a nemít ukazuje chudé muže, kteří jsou plní starostí, jak uživit rodinu. Příběh je to syrový a surový, se spoustou rvaček a drsného zacházení. Aby Harry sehnal peníze, riskuje svůj život ilegálním převážením osob nebo alkoholu.
Hemingway zapojuje i spoustu vedlejších postav. Je tady naznačena i kubánská revoluce, stávkování za lepší podmínky. Ve druhé části příběhu vystupuje i spisovatel Richard Gordon a jeho přítelkyně a řeší svůj vztah a další osoby z řad spíše "smetánky".
Celkově bych to shrnula asi tak, že často netušíme, co vše lidé mohou podstupovat a riskovat, aby měli co jíst, a že ani ti bohatí nemusí mít klidné spaní, což se řeší úplně na konci.
Mými oblíbenými díly i nadále zůstávají Stařec a moře a Komu zvoní hrana a co se týče Mít a nemít, tak tam vlastně nevím a nedokážu to nějak jednoznačně zhodnotit. Ještě o tom budu přemýšlet, mám z toho dost rozporuplné pocity, bylo to na mě takové až moc drsné a hrubé, i když asi rozumím tomu záměru a že to bylo napsáno v určité době. Přesto některé pasáže oceňuju a mám podnět k zamyšlení .
"Jenomže abys tím dobrým chlapem vydržel bejt pořád, to se nikomu nepodaří."
harry je to nejryzejší chlapáctví, takový bychom chtěli všichni ve dvaceti být. ale nejsme.
čítalo sa mi to celkom príjemne, ale neustále som mal v pozadí príbeh starca Santiaga a tak trochu ma to zvádzalo porovnávať. až som chvíľami mal pocit, že To have and Have Not sa Starcom inšpirovalo. jasné, nezmysel, tento príbeh bol napísaný oveľa skôr, než sa Santiago vynoril z mora.
Nenadchla mě, neporozuměla jsem poselství knihy. A to jsem se snažila opravdu číst slovo od slova a pochopit dialogy.
Kniha se velmi dobře četla. Některé pasáže mi přišly, jakoby byly v knize navíc. Například předposlední kapitola o vlastnících jachet kotvících v přístavu. S knihou to nesouviselo.
Podľa mňa najhoršia hemingwayovka. Jednak nesúrodá, jednak pričervená, skratkovitá a prvoplánová. Skoro ničomu v nej sa nedá veriť. S niečím takýmto by sa možno v minulosti bol dal získať titul RSDr, soudruzi. Trochu sa mi páčila, kým mal Harry ruku. To je málo. Možno Grebeníček by dal päť. Ja dve.
Jako přečetla jsem to. Ale... Byla to hrozná nuda! S poslední stránkou bych nedokázala říct, o čem to vlastně bylo...
Tahle povídková kniha mě zkrátka minula. Do konce jsem vydržela jen proto, že knihy většinou dočítám a že to nebylo dlouhé. Jak už psali někteří pode mnou, příběh zcela o ničem. Za mě ztráta času...
Knihu jsem četl v minulosti.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
"Jsou to chudáci poznamenaní, ti ochlastové," řekla Marie. "Takového ožraly je mi vždycky líto." "Tenhle ožrala ale má v životě štěstí." "Neexistujou ožralové, co mají v životě stěstí," řekla Marie. "Však ty to víš, Harry." "Ne," odpověděl jsem, "myslím, že neexistujou."
Proč lidi nejsou poctiví a slušní a proč si taky slušně a poctivě nevydělávají na živobytí?
"Protože my jsme zoufalci," odpověděl muž. "Nemáme co ztratit. Staly se z nás zvířata. Jsme horší než než ten materiál, s kterým pracoval kdysi Spartacus. Ale je to sakramentsky těžký zkoušet něco dělat, protože nás už tak ubili, že jediná útěcha je chlast a jediná naše pýcha, že máme ještě sílu to všecko snášet. Ale všichni takoví nejsme. Někteří z nás to jednou vrátí zpátky."
Realistický román z doby velké hospodářské krize obsahuje hezky napsané epizody, ale i hluchá místa. Považuji knihu za průměrné autorovo dílo. Četl jsem původní vydání v edici ERB z roku 1979, jako zajímavost uvádím náklad 120 000 výtisků.
Kniha neurazila, ale ani nenadchla. Bylo tam pár lepších záblesků, ale jinak to bylo čtení o ničem.
Pro mě úžasná kniha. Taková "hořká". Vlastně nevím, co k ní napsat, přečetla jsem jedním dechem, hlavní postavě jsem hodně fandila. Doporučuji.
Kdo má rád Hemingwaye, doporučuji. Kniha je zajímavá, akční, rozebírá bohatou a chudou společnost za hospodářské krize, což je extrém a na něm lze dobře pochopit, jak lidé jednají a jak se chovají, když mají a nemají...
Dá se zbohatnout, anebo alespoň slušně přežít mezi Kubou a Key West? Dočetla jsem to.
Můj problém s Hemingwayem. Asi na něj nejsem naladěná.
Kniha je opravdu věrná svému jménu, líčí osudy lidí, kteří chvilku mají a chvilku nemají, většinou štěstí, kliku nebo jen prostě co jíst. Příběh je v celku velmi poutavý a pasáže akčních fyzických střetů, nebo přízemních bytových hovorů jsou napjaté, až nemůžete odtrhnout oči, ovšem je tam celá řada odstavců, které zase skoro přetrpíte a pokoušíte se nalézt půvab řádků jako u pasáží akčnějších - čtivějších.
Název je výstižný - někteří mají, někteří nemají. A ti, co nemají se snaží mít, aspoň na obživu, případně alkohol, v lepším případě obživu eventuální rodiny. A často i pomocí prostředků a činů mimo zákon. Moře, lodě, alkohol, rvačky, pašování věcí (na Kubu), lidí (z Kuby). Příliš mnoho dialogů, někdy podle mne zbytečných. Kniha mne nijak nepřesvědčila, znám lepšího Hemingwaye.
Konečně jsem dočetla, tenká knížka, ale nedala se vůbec číst, pro mě bohužel o ničem.
Čteno v origiále. Knížka je z větší části tvořena dialogy, což bylo příjemné, i když jste pak zjistili, že spousta rozhovorů je jen okecávání a občas vlastně o ničem. Jak už tady padlo, příběh je o Harry Morganovi a okrajově o Richardu Gordonovi. Morganův příběh mě bavil víc, měl zajímavou dějovou linku, Richard už tolik ne, ale pořád to bylo fajn. Zato mě na konci nebavil popis postav, které s příběhem neměly nic společného a přišel mi zbytečný.
Jako zkušený mládenec, předpokládal jsem, že kniha bude o tom, jestli mýt či nemýt nádobí, akorát má v názvu už dvě hrubky. Ukázalo se bohužel, že je to o tom, jestli něco mít nebo nemít, což je nesmyslná otázka, protože vždycky je samozřejmě lepší mít, pokud se ovšem nebavíme o rakovině, AIDS nebo cédéčkách Chinaski.
V této knize se opět ukázalo, že Hemingway psal knihy stejně jako já hrál ruletu - tak já to zkusím, buď to vyjde nebo ne. Tentokrát to zase nevyšlo. Kniha nedosahuje katastrof typu Rajská zahrada nebo Komu zvoní hrana, ale ani nedosahuje výšin typu Pohyblivý svátek nebo Fiesta. Je to tak něco mezi - v první polovině knihy se klasický hemingwajovský hrdina Bruce Willis živí tím, že pašuje lidi a chlast z Kuby nebo na Kubu, ale moc rychle a zběsile to není, spíš teda pomalu a s kecama. Pak to Hemingwaj jako vždycky přehnal s rumem a v hlavně se mu urodila myšlenka na knižní Psycho, tedy skočit na jinou postavu a psát o úplně něčem jiným. I když je další postava dost retardovaná, bohužel tenhle manévr skončil dost nemastně, neslaně. Moc tomu nepomohlo ani to, že si mistr řekl, že bude asi sranda napsat několik stránek o úplných hovnech, tedy jestli se v některých jachtách svítí nebo ne. Ještě že umřel, jinak by ho ten rum snad zabil.
Na závěr to tedy hodnotím třemi bludišťáky. Nebylo to kupodivu tak mizerný jak to zní, ale doporučil bych to číst tak maximálně Hitlerovi nebo Stalinovi.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Nedočetla jsem to. Hemingway prostě není moje krevní skupina. Nebavily mě rozhovory, na kterých je kniha hlavně založena, postavy mi byly nesympatické, děj mě vůbec nechytl a přiznám se, že jsem ho v té knize i marně hledala, atmosféru to pro mě nemělo, jen ty dialogy. Přeskakovala jsem, až jsem to odložila. Pro mě prostě tohle téma není a autor taky ne.